16 C 377/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 87 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 87 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 87 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje dnem právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 480 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje dnem právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 87 000 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] provedla odtah motorového vozidla [registrační značka] tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo]. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozované žalobkyní. Odtah byl proveden na základě žádosti Městské policie hl. m. [obec] podle ustanovení § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně se pokusila písemně kontaktovat žalovanou, kdy jí zasílala oznámení o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, informovala ji o částce za odtah a jejím navyšování za každý další den parkování vozidla na parkovišti žalobkyně a vyzývala ji k úhradě částky za odtah a parkovné dle příslušného nařízení hlavního města Prahy. Žalovaná za provedený odtah dosud ničeho neuhradila. Dluh žalované je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dlužné částky tedy ke dni podání žaloby činí 77 200 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že předmětné vozidlo bylo dne [datum] prodáno jiné osobě, tj. v době odtahu nebyla jeho vlastníkem, a není proto dána její pasivní legitimace ve věci.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení, případně vyžádané soudem (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Navrhla-li žalovaná doplnit dokazování výslechem svého partnera [příjmení] [jméno] [příjmení], tomuto důkaznímu návrhu soud nevyhověl s ohledem na hospodárnost řízení a rovněž pro jeho nadbytečnost, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn i na základě provedených listinných důkazů a výsledek navrženého výslechu by již neměl na rozhodnutí soudu žádný vliv. Je tomu především proto, že okolnosti prodeje vozidla, potažmo jeho případný prodej, nejsou s ohledem na aktuální judikaturu podstatné pro rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy jako vlastník a provozovatel vozidla je v registru vozidel nadále evidována žalovaná (k tomu viz dále).

4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou [územní celek], která je mimo jiné oprávněna k provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie hlavního města Prahy a policistů Policie ČR, včetně jejich hlídání a následně vymáhání neuhrazených pohledávek hlavního města Prahy za odtah a parkovné motorových vozidel, a to dle Pravidel schválených [jméno] hlavního města Prahy; uvedené skutečnosti byly prokázány zřizovací listinou žalobkyně ze dne [datum]. Z Nařízení Hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, účinného od 1.4.2013, ve spojení s usnesením [anonymizováno] hlavního města Prahy [číslo] ze dne [datum] o schválení daného nařízení, má soud za prokázané, že maximální cena za nucený úplný odtah vozidla činí 1 900 Kč, maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za první až třetí i jen započatý den činí 250 Kč za den, maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště činí 400 Kč za den a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od sto osmdesátého prvního dne činí 50 Kč za den. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] ze dne [datum] ve spojení s požadavkem na odstranění vozidla ze dne [datum] vyplývá, že dne [datum] provedla žalobkyně na základě požadavku vlastníka komunikace odtah vozidla zn. Renault [registrační značka], o kterém bylo rozhodnuto s poukazem na ust. § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb.; z požadavku na odstranění vozidla ze dne [datum] je dále zřejmé, že předmětné vozidlo mělo již ode dne [datum] přiloženo technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, přičemž do 30 dnů od jeho přiložení nikdo nepožádal o jeho odstranění. Z protokolu o dotahu vozidla ze dne [datum] dále vyplývá, že vozidlo nebylo doposavad nikým převzato. Z Karty vozidla [anonymizováno] ([VIN kód]) bylo zjištěno, že předmětné vozidlo je registrováno jako provozované a jako jeho vlastník a provozovatel je počínaje dnem [datum] až doposavad evidována žalovaná. Listinou nazvanou„ Oznámení o odtahu vozidla, Výzva k převzetí vozidla“ ze dne [datum], zaslanou žalobkyní žalované na adresu jejího bydliště ([ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]), ve spojení s dodejkou ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně sdělila žalované, že předmětné vozidlo bylo odtaženo dne [datum] na odtahové parkoviště a v souvislosti s odtahem žalované vznikla povinnost uhradit cenu za odtah a střežení vozidla na parkovišti dle nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, které je přílohou usnesení [anonymizováno] hl.m. Prahy č. 2 ze dne [datum], když příslušné ceny byly ve výzvě blíže konkretizovány; žalobkyně dále žalovanou vyzvala k převzetí vozidla z příslušného parkoviště. Žalovaná nesporuje, že žalobkyni dosud ničeho neuhradila. Z Kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne [datum] ve spojení s kopiemi občanských průkazů prodávajícího a kupujícího má soud z prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalovanou jako kupující a p. [jméno] [příjmení], narozeným [datum], jako kupujícím, přičemž předmětem smlouvy byl prodej a koupě motorového vozidla Renaul, [registrační značka], za kupní cenu 30 000 Kč; z čl. VI. Smlouvy poté vyplývá, že kupující se zavazuje provést odhlášení předmětného vozidla na základě přidělené ověřené plné moci z evidence motorových vozidel, a to nejpozději do 14 pracovních dnů od podpisu této smlouvy.

6. Podle ust. § 17a odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, (dále jen „zákon č. 553/1991 Sb.“) strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, a) které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, b) které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, c) které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo d) je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla se odstraní bez zbytečného odkladu a) po projednání přestupku příkazem na místě, b) prokáže-li osoba, která vozidlo na místě ponechala, strážníkovi svou totožnost podle § 12, nebo c) po provedení úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti provozovatele vozidla, pokud o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla požádala jiná k tomu oprávněná osoba, která prokáže právní vztah k vozidlu nebo k jeho provozovateli. Podle odst. 5 uvedeného ustanovení přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla. Pokud došlo k přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla v rozporu s odstavcem 1, uhrazené náklady musí být neprodleně vráceny tomu, kdo je vynaložil. Podle odst. 6 uvedeného ustanovení nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

7. Podle ust. § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, (dále jen„ zákon č. 56/2001 Sb.) žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.

8. Podle ust. § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka.

9. Podle ust. § 83 odst. 1 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb. fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nepožádá v rozporu s § 8 odst. 2 o zápis změny vlastníka vozidla.

10. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně v rámci své činnosti vykonávané na základě zřizovací listiny Hlavního města Praha a v souladu s ust. § 17a odst. 6 zákona [číslo] provedla dne [datum] odtah shora specifikovaného osobního motorového vozidla na jím provozované odstavné parkoviště, kde je doposavad umístěno, neboť nedošlo k jeho převzetí. Žalovaná je počínaje dnem [datum] až doposavad nepřetržitě evidována jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla. V této souvislosti soud uvádí, že provozovatelem silničního vozidla se rozumí osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba (ust. § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb.). V souladu s ust. § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. je provozovatel povinen hradit náklady spojené s odtahem a střežením vozidla ve výši stanovené v Nařízení Hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, účinného od 1.4.2013. Žalovaná, byť byla žalobkyní uvědoměna výzvou ze dne [datum] o odtahu vozidla, jeho umístění na střeženém parkovišti a o cenách za odtah a služby parkovného a rovněž byla vyzvána k úhradě ceny za odtah a parkovné, dále i k vyzvednutí vozidla z odstavného parkoviště, na tuto výzvu nijak nereagovala, žalobkyni ničeho neuhradila a vozidlo si nevyzvedla. Měla-li za to, že jsou zde okolnosti, pro které není výzva vůči její osobě na místě (tvrzený prodej vozidla), ani o těchto okolnostech nijak žalobkyni neuvědomila a neučinila ani žádné kroky směřující ke změně osoby vlastníka a provozovatele v registru silničních vozidel. Soud proto uzavírá, že žalovaná jakožto registrovaný provozovatel daného vozidla je povinen hradit náklady spojené s odtahem vozidla a jeho střežením na odtahovém parkovišti za období od [datum] do [datum] v cenách dle Nařízení Hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, účinného od 1.4.2013. Celková částka za služby daného parkoviště pak za toto období činí 87 000 Kč, když co do této částky bylo žalobě i zcela vyhověno tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. O povinnosti žalované uhradit žalobkyni příslušenství z přiznané jistiny ve formě zákonného úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. K námitce nedostatku pasivní legitimace vznesené žalovanou soud uvádí, a to ve shodě s žalobkyní, že tato není s přihlédnutím k aktuální judikatuře vznesena důvodně. Soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp.zn. III. ÚS 769/2021, přiléhavě zmíněné žalobkyní, dle kterého„ platí, jak již konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 As 318/2018-41, že v poměrech zákona o silničním provozu (ale i zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích) je nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, nýbrž podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel. Jakkoliv jsou tedy správněprávní a občanskoprávní odpovědnost založeny na jiných principech, pro vymezení pojmu„ provozovatel“ vozidla ve smyslu zákona o silničním provozu, s nímž je spojena odpovědnost jak za přestupek podle § 125f zákona o silničním provozu, tak i, jak bylo řečeno výše, občanskoprávní odpovědnost za náhradu škody vycházející z § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, jsou závěry vyplývající z uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu použitelné. Uváděla-li stěžovatelka, že je postižena tím, že nabyvatel vozidla nedokončil jeho registraci, pak lze poukázat na § 8a zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, který nabízí možnosti postupu v případě, kdy dosavadní nebo nový vlastník neposkytuje dostatečnou součinnost. Z toho, že se stěžovatelka bez dalšího spoléhala, resp. důvěřovala, na řádné provedení registrace vozidla jeho nabyvatelem, nelze dovozovat nějaké mimořádné důvody, které by měly vést ke zproštění její odpovědnosti vyplývající z § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu…Bylo tedy především na stěžovatelce, aby při převodu vlastnického práva k vozidlu (a ideálně ještě před ním) jednala přiměřeně odpovědně a obezřetně tak, aby mohla splnit svou zákonnou povinnost požádat o zápis změny vlastníka se všemi náležitostmi, a vyhnula se tak případným negativním důsledkům spojeným s tím, že údaj v registru silničních vozidel neodpovídá skutečnosti.“. Na základě této judikatury je tedy zcela nepochybné, že podala-li žalobkyně svou žalobu proti osobě v příslušné evidenci registrovaného provozovatele (žalované), učinila tak proti osobě povinné hradit příslušné náklady vzniklé s odtahem vozidla a jeho parkováním na střeženém parkovišti; pasivní legitimace žalované je tak bez pochyby dána. Skutečnost, že žalovaná dle svých tvrzení a předložené kupní smlouvy prodala již dříve vozidlo jiné osobě, na tomto závěru ničeho nemění, neboť bylo na účastnících dané kupní smlouvy, aby ve stanovené lhůtě podali žádost o změnu zapsaného provozovatele v registru vozidel. Pokud tak neučinili a žalovaná je nadále registrována jako provozovatel vozidla, nemůže se své odpovědnosti hradit dané náklady zprostit, a to ani s poukazem na sjednanou povinnost kupujícího vozidla dle této smlouvy požádat o změnu na registru vozidel (bylo na žalované, aby si splnění této povinnosti ověřila, příp. postupem dle ust. § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. o změnu sama požádala; soud v této souvislosti navíc odkazuje i na ust. § 83 odst. 1 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., kdy nesplnění této povinnosti je přestupkem a může být sankcionováno). Lze přitakat žalobkyni i v tom, že v tuto chvíli není postaveno najisto, že osoba kupujícího dle předložené kupní smlouvy byla provozovatelem, potažmo vlastníkem, daného vozidla ke dni [datum], kdy s ohledem na časový odstup od uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] není možné vyloučit opětovný převod či převody vlastnictví k danému vozidlu na další osoby. Po žalobkyni pak nelze dle soudu důvodně požadovat, aby se podáváním další žaloby či dokonce dalších žalob případně snažila zjistit aktuálního vlastníka a provozovatele vozidla. Na závěru soudu o pasivní legitimaci žalované jakožto provozovatele předmětného vozidla ničeho nemění ani poukaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1064/2021, když tento se věnuje možnosti žalovat i faktického vlastníka vozidla (v posuzované věci žalobkyni známého již před zahájením soudního řízení), nikoli pouze registrovaného provozovatele vozidla; nicméně případné úspěšné podání žaloby proti osobě registrovaného provozovatele vyloučeno tímto judikátem není, resp. není v tomto rozhodnutí nijak řešeno.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k ust. § 150 o.s.ř., kdy přestože žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, z důvodů hodných zvláštního zřetele této byla přiznána pouze náhrada nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 480 Kč, tj. žalobkyni soud ničeho nepřiznal co do vynaložených nákladů právního zastoupení. Soud v této souvislosti přihlédl zejména k sociální a majetkové situaci žalované (tato je matkou samoživitelkou, která pečuje o 3 nezletilé děti, přičemž nejmladší syn je diagnostikovaný autista; její příjmy jsou tvořeny pouze příspěvkem na péči na nejmladšího syna, přídavky na děti v celkové výši 4 410 Kč a příspěvkem na bydlení v částce 17 263 Kč; s přítelem ve společné domácnosti nežije, když přítel jí hradí výživné na dvě společné děti, na každé 1 000 Kč měsíčně). Po zvážení všech okolností případu poté soud dospěl k závěru, že s ohledem na životní situaci žalované je v dané věci příhodné moderovat výši nákladů, které by jinak pro žalovanou ve spojení s uloženou povinností zaplatit dlužnou částku představovaly likvidační částku. Soud zohlednil i tu skutečnost, že žalobkyně disponuje vlastním právním aparátem, který bylo možné použít rovněž ve stávajícím řízení, přičemž soud má za to, že nepřiznání nákladů tohoto řízení žalobkyni se majetkových poměrů žalobkyně nijak citelně nedotkne.

14. O lhůtě k plnění soud jak v případě úhrady jistiny, tak i v případě úhrady nákladů řízení rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 za středníkem o.s.ř., když umožnil žalované splnit tuto její povinnosti v delší než zákonem stanovené obvyklé lhůtě, a to s přihlédnutím k osobní a majetkové situaci žalované tak, jak již byla výše zmíněna.