16 C 402/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 67 667 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro [datum], zvýšené o 8 procentních bodů, od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], doplněnou při jednání dne [datum], domáhal po žalované úhrady částky ve výši 67 667 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení vzniklé v rámci řízení vedených u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 51 A 35/2016 a pod sp.zn. 44 A 49/2019, a to počínaje podáním žaloby vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 51 A 35/2016 dne 25. 8. 2016 do rozhodnutí o ústavní stížnosti dne [datum] ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 44 A 49/2019. V rámci těchto řízení žalobce brojil proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje v přestupkové věci. Dané řízení celkem trvalo 4 roky, 10 měsíců a 24 dnů, což je doba, jíž je nutno hodnotit jako nepřiměřenou.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu. Žalovaná ve svém podání ze dne [datum] učinila nesporným, že žalobce u ní dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 67 667 Kč za nesprávný úřední postup. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], když žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a náhradu škody žalobci nepřiznala. Žalovaná dále uvedla, že žalobce podal ke Krajskému soudu v Praze v jeho přestupkové věci celkem dvě žaloby. Řízení o první vedené pod sp. zn. 51 A 35/2016 bylo zahájeno dne 24. 8. 2016, kdy žalobce se touto správní žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (vystupujícího v tomto řízení o správní žalobě jako žalovaný), kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo napadené rozhodnutí zrušeno a který nabyl právní moci dne [datum]. Tento rozsudek napadl žalovaný Krajský úřad Středočeského kraje kasační stížností, která byla dne [datum] Nejvyšším správním soudem zamítnuta a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Tím zůstal nedotčena zrušující rozsudek soudu I. stupně a Krajský úřad Středočeského kraje ve věci opět rozhodl dne [datum], kdy byl žalobce opětovně shledán vinným z výše uvedeného přestupkového jednání. Toto rozhodnutí napadl žalobce opětovně správní žalobou, tentokrát pod sp. zn. 44 A 49/2019. Dne [datum rozhodnutí] byla žaloba zamítnuta, právní moc rozsudku nastala dne [datum]. Tento rozsudek napadl žalobce dne [datum] kasační stížností, která byla Nejvyšším správním soudem dne [datum] zamítnuta a rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Proti rozsudku podal žalobce ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne [datum], č.j. I. ÚS 1658/21 odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Žalovaná uvedla, že v řízeních bylo rozhodováno soudem I. stupně dvakrát, Nejvyšším správním soudem také dvakrát a jednou Ústavním soudem. Délka řízení byla tedy způsobena procesní aktivitou účastníků a podáváním zákonem umožněných opravných prostředků, ať už řádných či mimořádných. Podle žalované je možnost podávání takových prostředků pochopitelně právem každého účastníka, nelze ovšem přičítat k tíži státních orgánů to, že řízení je tím pádem prodlouženo. Význam řízení shledává žalovaná jako běžný, když podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Žalovaná dále uvedla, že v rámci posuzovaného řízení k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně. V případě obou žalob byly před vydáním meritorních rozhodnutí činěny veškeré procesní úkony bezodkladně nebo v přiměřených lhůtách. Celková délka řízení byla ovlivněna zejména procesní aktivitou žalobce (podáním nedůvodné kasační stížnosti a zcela neopodstatněné ústavní stížnosti), proto je žalovanou hodnocena jako přiměřená popsaným okolnostem. K posuzovanému řízení žalovaná dále doplnila, že žalobce nemůže profitovat z délky řízení za situace, kdy řízení bylo vedeno ve věci jeho společensky nebezpečného jednání ohrožujícího veřejný zájem na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a ochraně zdraví, nadto za situace, kdy řízení sám prodlužoval podáním, byť přípustné, ale nedůvodné kasační stížnosti a zcela neopodstatněné ústavní stížnosti.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení, případně byly vyžádány soudem (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o.s.ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř. a § 128 o.s.ř.). Žádné další důkazní návrhy nebyly účastníky učiněny a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování.

4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána žalobcem důvodně.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Žalobce podal dne [datum] u Krajského soudu v Praze žalobu projednávanou pod sp. zn. 51 A 35/2016, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru dopravy, ze dne 15. 8. 2016, č.j. [číslo] DOP/HRO, sp. zn. [číslo] DOP/HRO/2, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a jako správně potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Rakovník, odboru dopravy, ze dne 27. 7. 2016, č. j. [spisová značka], [anonymizováno] [spisová značka] s tím, že výše uvedeným rozhodnutím [stát. instituce] byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, jehož se měl dopustit tím, že dne [datum] ve [anonymizováno] h. v obci [obec] řídil po pozemní komunikaci č. II/237 osobní motorové vozidlo [jméno] [příjmení], [registrační značka] v době, kdy byl ještě pod vlivem návykové látky (tetrahydrocannabinolu v koncentraci [anonymizováno] ng/ml). Žalobce v podané správní žalobě mimo jiné namítal, že nesouhlasí popis jemu odebraného biologického materiálu, neboť ze zprávy sepsané dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno] ([příjmení] nemocnicí v [obec]) bylo žalobci odebráno 2 x 8 ml krve, ovšem podle karty vzorku [příjmení] nemocnice v [obec], o.z., bylo jako vzorek dne [datum] zaevidováno 2 x 4 ml krve. Dále žalobce uvedl, že neobdržel od znalce kopii Standardního operačního postupu č. [anonymizováno 5 slov] a tím pádem nemohl objednat revizní znalecký posudek tak, jak měl v úmyslu. Ve věci rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 8. 2017, č.j. 51 A 35/2016-25, kterým zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru dopravy, ze dne 15. 8. 2016, č. j. 1 [číslo] DOP/HRO, sp. zn. [číslo] DOP/HRO/2 a, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění soud uvedl, že námitce týkající se odlišného množství krve nepřisvědčil, zato uvedl, že znát standardní operační postup je právem obviněného, a to, že se Krajský úřad Středočeského kraje k tomuto ve svém rozhodnutí nevyjádřil, činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Proti tomuto rozsudku podal Krajský úřad Středočeského kraje dne [datum] kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, která byla zamítnuta jakožto nedůvodná rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2018, č. j. 5 As 304/2017-26, jenž nabyl právní moci dne [datum]. Všechny uvedené skutečnosti má soud za prokázané spisem Krajského soudu v Praze sp.zn. 51 A 35/2016, zejména pak označenými rozhodnutími. Žalobce následně dne [datum] podal ke Krajskému soudu v Praze další správní žalobu, tentokrát vedenou pod sp. zn. 44 A 49/2019 Touto správní žalobou se domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru legislativně právního a krajského živnostenského úřadu ze dne 6. 5. 2019, č. j. [číslo] [spisová značka], sp. zn. [číslo] [spisová značka], a to s tím, že Krajský úřad Středočeského kraje sice žalovanému poskytl kopii Standardního operačního postupu č. [anonymizováno 5 slov], ovšem neumožnil mu brojit proti napadenému rozhodnutí revizním znaleckým posudkem, neboť k jeho zpracování a předložení poskytl žalobci pouhých 10 dnů, což je lhůta nedostatečná; žalobce dále uvedl, že zkumavky obsahující vzorky krve nebyly opatřeny pečetí a existuje možnost jejich záměrné či náhodné kontaminace. O této správní žalobě rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 44 A 49/2019-39, který nabyl právní moci dne [datum]. Označeným rozsudkem Krajský soud v Praze žalobu zamítl, a to mimo jiné s odůvodněním, že nepřisvědčil námitce žalobce, že mu nebylo umožněno brojit proti závěrům znaleckého posudku, resp. závěrům správních orgánů, které z něj vycházely. Krajský soud v Praze poukázal ve svém rozhodnutí na tu skutečnost, že žalobce byl se Standardním operačním postupem (tzv.„ SOP“) seznámen společně s dalšími podklady pro vydání napadeného rozhodnutí dne [datum] doručením jeho zmocněnci; skutečnost, že žalovaný současně stanovil žalobci lhůtu 10 dnů k vyjádření procesního stanoviska, nelze považovat za nijak překvapivou a ni samotnou lhůtu za příliš krátkou; zcela logicky žalovaný i navrhl k námitce žalobce možnost prodloužení toto lhůty, doloží-li žalobce, že vypracování takového posudku skutečně zadal. Krajský soud v Praze výslovně uvedl, že„ Pokud žalobce své tvrzení o tom, že SOP potřebuje k zadání oponentního znaleckého posudku, mínil vážně, měl dostatek času znalecký posudek objednat a tuto skutečnost žalovanému avizovat. Z vyjádření žalobce před vydáním rozhodnutí však plyne, že žalobce patrně vůbec nezamýšlel oponentní znalecký posudek objednávat… Ani soud tak neuvěřil žalobci, že by kdy chtěl další znalecký posudek skutečně objednat a jeho procesní strategii hodnotí jako snahu o protahování řízení bez zjevného přínosu ke zjištění dalších skutečností, které by přispěly k objasnění věci.“. Další námitky žalobce byly opětovně Krajským soudem v Praze shledány jako nedůvodné. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, která byla zamítnuta jakožto nedůvodná rozsudkem ze dne 22. 4. 2021, č. j. 1 As 257/2020-24, jenž nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce následně podal k Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 12. 7. 2021, č. j. I. ÚS 1658/21, odmítl jako zjevně neopodstatněnou; toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Všechny uvedené skutečnosti má soud za prokázané spisem Krajského soudu v Praze sp.zn. 44 A 49/2019 ve spojení se spisem Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 1658/21 (poskytnut soudu v kopii – viz č.l. 58-72 spisu), zejména pak označenými rozhodnutími.

7. Mezi účastníky není sporu o tom a uvedená skutečnost byla prokázána rovněž podáním žalobce ze dne [datum], že žalobce uplatnil dne [datum] prostřednictvím svého právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., u žalované nárok na náhradu škody ve výši 67 667 Kč, a to s tím, že žalobou projednávanou Krajským soudem v Praze pod sp.zn. 51 A 35/2016 žalobce brojil proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, dále s tím, že toto řízení až do pravomocného skončení řízení o ústavní stížnosti dne [datum] trvalo celkem 4 roky 10 měsíců a 24 dnů, což je doba, již je nutno hodnotit jako nepřiměřenou. Z podání žalované ze dne [datum], adresovaného právnímu zástupci žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], následně vyplývá, že po provedeném šetření bylo žalovanou zjištěno, že žadatel podal ke Krajskému soudu v Praze celkem dvě žaloby; žalovaná následně ve svém stanovisku zrekapitulovala průběh obou správních řízení vedených u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 51 A 35/2016 a 44 A 49/2019. Podle žalované v rámci posuzovaného řízení k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně; celková délka řízení byla ovlivněna zejména procesní aktivitou žadatele (podáním nedůvodné kasační stížnosti a zcela neopodstatněné ústavní stížnosti), proto je hodnocena jako přiměřená popsaným okolnostem. K posuzovanému řízení žalovaná dále ve svém stanovisku uvedla, že žadatel nemůže profitovat z délky řízení za situace, kdy řízení bylo vedeno ve věci jeho společensky nebezpečného jednání ohrožujícího veřejný zájem na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a ochraně zdraví, nadto za situace, kdy řízení sám prodlužoval podáním, byť přípustné, ale nedůvodné kasační stížnosti a zcela neopodstatněné ústavní stížnosti. Žalovaná tedy ve svém stanovisku uzavřela, že v posuzovaném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, a nebyly tak naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb. na náhradu škody.

8. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k závěru, jak již zmínil výše, že žaloba nebyla podána žalobcem důvodně.

9. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení hradí stát za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

10. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle odst. 2 písm. a) uvedeného ustanovení úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem. Podle odst. 6 uvedeného ustanovení úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

12. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle ust. § 26 zákona č. 82/1998 Sb. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

16. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. V daném případě se žalobce podanou žalobou domáhá na státu zaplacení přiměřeného peněžitého zadostiučinění ve výši 67 667 Kč za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudu spočívajícího v nepřiměřené délce soudních řízení zahájených podáním správní žaloby ke Krajskému soudu v Praze pod sp.zn. 51 A 35/2016 a ukončených rozhodnutím o ústavní stížnosti v souvislosti s řízením vedeným u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 49 A 49/2019. Jak bylo v řízení prokázáno, žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu shora citovaných ustanovení § 14 odst. 1 a 3 ve spojení a § 6 odst. 1 a 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., a to konkrétně podáním ze dne [datum], doručeným dne [datum], u Ministerstva spravedlnosti ČR, které dospělo k závěru, že v posuzovaném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, a nebyly tak naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb. na náhradu škody. Mezi účastníky bylo v průběhu stávajícího řízení sporováno, jaká řízení žalobce požadoval odškodnit na základě své výzvy ze dne [datum], příp. žalobou podanou ke zdejšímu soudu. Soud k tomuto uvádí, že byť žalobce tato řízení označil v rámci žaloby i výzvy k náhradě adresované žalované velmi neurčitě (pouze poukazem na prvou podanou správní žalobu ke Krajskému soudu v Praze pod sp.zn. 51 A 35/2016 s tím, že jako okamžik ukončení rozhodného období poukázal pouze na rozhodnutí o ústavní stížnosti a pravomocné ukončení řízení ke dni [datum]; tj. řízení vedené o druhé správní žalobě vůbec nezmínil), při jednání soudu toto období blíže konkretizoval, a to s tím, že žádá odškodnit za řízení od okamžiku podání prvé správní žaloby do doby právní moci rozhodnutí o ústavní stížnosti podané žalobcem po rozhodnutí v rámci druhé správní žaloby. Soud z takto stanoveného celkové délky řízení vycházel, a především s ohledem na tu skutečnost, že takto bylo toto období pojato i ze strany Ministerstva spravedlnosti ČR při rozhodování o žádosti žalobce ze dne [datum]. Soud má za to, že měla-li žalovaná pochybnosti o vymezení, příp. o nedostatečné konkretizaci řízení, které či která požaduje žalobce odškodnit s ohledem na nesprávný úřední postup z důvodu nepřiměřené délky řízení, bylo na ni, aby toto žalobci sdělila, příp. ho požádala o bližší konkretizaci. Pokud tak neučinila a své stanovisko podala k celému danému období zahrnujícímu obě soudní řízení o správních žalobách, nelze dle soudu toto následně přičítat k tíži žalobce.

18. Soud má však ve shodě s žalovanou má za to, že nejsou dány důvody pro odškodnění žalobce v intencích zákona č. 82/1998 Sb., když po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. K tomu soud uvádí následující: Žalobce v rámci žaloby poukazoval na odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu ust. § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. Nesprávným úředním postupem je přitom s přihlédnutím k ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, a to zejména k celkové délce řízení, k složitosti řízení, k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a konečně k významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. V projednávané věci nelze přehlédnout, že v průběhu období, za které se žalobce domáhá přiznání odškodnění, tedy za 4 roky, 10 měsíců a 24 dní, došlo v počátku tohoto období k podání první správní žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, následně po rozhodnutí ve věci, na základě kterého bylo rozhodnutí správního orgánu zrušeno a věc vrácena tomuto správnímu orgánu k novému rozhodnutí, k podání kasační stížnosti žalovanou, která byla zamítnuta. Následně bylo opětovně rozhodnuto Krajským úřadem Středočeského kraje, které bylo opětovně napadnuto ze strany žalobce správní žalobou. V rámci druhého řízení byla správní žaloba soudem zamítnuta, rovněž tak i kasační stížnost žalobce proti rozhodnutí správního soudu. Neúspěšná byla rovněž i ústavní stížnost žalobce. Během necelých 5 let tedy byla věc podvakrát rozhodována u Krajského soudu v Praze, dále dvakrát u Nejvyššího správního soudu, bylo jednou opětovně rozhodováno správním orgánem, věc byla rovněž řešena Ústavním soudem ČR. Po přezkumu zapůjčených spisů soud neshledal v žádném z uvedených řízení žádné průtahy, které by byly vzhledem k porovnávanému zjevně excesivní. V průběhu řízení byly činěny úkony jednotlivých úřadů v přiměřených lhůtách a tyto úkony směřovaly bez zjištěných průtahů k daným rozhodnutím. Soud v této souvislosti poukazuje i na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle kterého„ k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné ukončení řízení zpravidla očekávat“ (srov. Nejvyšší soud ČR sp.zn. 30 Cdo 1613/2009). Ostatně při učinění závěru o tolerování případně výjimečných a ojedinělých průtahů či nekoncentrovaného postupu soudů, bylo-li by toto případně zjištěno, vycházel soud také z judikatury ESLP, který zastává přístup uceleného pohledu na řízení, a dle něhož určitý průtah v jedné fázi řízení může být tolerován, jestliže celková délka řízení není nepřiměřená. Samotná délka řízení byla dle soudu způsobena především aktivitou účastníků spočívající v podávání prostředků k uplatnění jejich práv, a to včetně prostředků opravných a mimořádně opravných, a v té souvislosti v projednávání věci u uvedených úředních orgánů. Nelze samozřejmě nijak vytýkat účastníkům řízení, že těchto zákonných procesních prostředků využívají, na druhou stranu lze však přisvědčit žalované, že vypořádání se s těmi procesními prostředky vede k prodloužení doby řízení a nejsou-li shledány průtahy při vypořádání se s nimi, nemůže toto jít na vrub státních orgánů. Soud poukazuje na tu skutečnost, že je třeba vždy hodnotit okolnosti dané konkrétní věci a ve světle těchto okolností posoudit, jakou lhůtu lze považovat za přiměřenou. Pouze průtahy přičitatelné státu pak mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. Jak již bylo uvedeno, takové průtahy soudem v daném případě zjištěny nebyly.

20. Pokud jde o námitku žalobce, že tento byl se svým požadavkem úspěšný, avšak protistrana se bránila podanou žalobou a kasační stížností, a dále že délku řízení nelze omlouvat, pokud dochází k „ procesnímu ping-pongu“ mezi různými institucemi, s tím, že toto není možné přičítat k tíži žalobce, nýbrž pouze k tíži žalované, k tomuto soud uvádí, že žalovaná v prvním řízení, stejně jako on v řízení druhém, opět pouze využívala zákonných opravných prostředků. Jak k otázce takzvaného“ procesního ping pongu” několikrát uváděl Ústavní soud, právní spory a soudní řízení musí být někdy dokončeny a nesmí pokračovat jako věčný ping-pong mezi soudními orgány, které trvají na svém; nicméně s tím, že obecné soudy při nalézání práva vždy zcela přirozeně čelí určité nejistotě stran toho, jak bude jejich rozhodnutí po případném podání opravného prostředku posouzeno soudem nadřízeným, tj. prodloužení soudního řízení v důsledku uplatnění opravných prostředků a rozdílnosti právních názorů mezi soudy přirozenou – byť v přehnané míře nežádoucí – je součástí soudního procesu. V daném případě však nelze rozhodně dospět k závěru, že by některý soud či správní orgán stále dokola odmítal respektovat závazný právní názor soudu vyšší instance a tím uměle vytvářel procesní ping-pong. Z prvního rozsudku Krajského soudu v Praze zcela nepochybně vyplývá, že tento soud shledal opodstatněnou pouze jednu námitku žalobce, když důvod, proč rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje zrušil, spočíval především v neposkytnutí kopie standardního operačního postupu žalobci pro případné znalecké zkoumání na základě další aktivity žalobce. Zjištěné pochybení bylo následně úřadem Středočeského kraje napraveno, přičemž další řízení zahájil a prodlužoval opravnými prostředky již sám žalobce, včetně podání ústavní stížnosti, Ústavním soudem shledané zjevně neopodstatněnou. Argumentace procesním ping-pongem je tedy v tomto případě dle soudu nepřiléhavá.

21. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, nelze jej s ohledem na zjištěné skutečnosti považovat za řízení se zvláštním významem. V předmětných řízeních byl řešen přestupek žalobce, nedošlo k projednávání trestní věci, nedošlo k omezení jeho svobody či zásahu do jeho zdraví, integrity nebo společenské vážnosti, nejednalo se ani o řízení o ochraně osobnosti, rodinnou věc či o jinou, zvláště citlivou věc. Žalobce nebyl ani osobou pokročilého věku či vážně nemocnou. Oproti tomu nelze přehlédnout, že žalobce brojil, a to v konečném důsledku neúspěšně, proti správnímu rozhodnutí vedenému ve věci jeho společensky nebezpečného jednání – řízení motorového vozidla pod vlivem návykové látky. Pokud byla shledána v rámci prvého správního soudního řízení důvodnou jeho námitka, že s ohledem na absenci nezbytných podkladů (Standardního operačního postupu) nemohl žalobce přistoupit k objednání revizního znaleckého posudku, takové možnosti následně přes dostatečný časový prostor vůbec nevyužil. Jak je pak patrné z rozhodnutí soudu o druhé správní žalobě, která byla soudem zamítnuta – soudem byly shledány pochyby, zda vůbec žalobce zamýšlel takový oponentní posudek objednávat; za této situace byla procesní strategie žalobce ohodnocena soudem jako snaha o protahování řízení bez zjevného přínosu ke zjištění dalších skutečností, které by přispěly k objasnění věci.

22. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyl prokázán nesprávný úřední postup soudu spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení, a žalobci tudíž nepřísluší zažalovaný nárok na náhradu tvrzené újmy. Žalobu proto jako nedůvodně podanou v celém jejím rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v 6 náhradách hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (sepis vyjádření ze dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum] a dne [datum], 2x příprava na jednání, účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]), náklady řízení celkem činí 1 800 Kč.

24. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.