16 C 41/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně t.č. stát. instituce anonymizováno – část obce , ulice a číslo , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné pro dobu před rozvodem i po rozvodu

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném hrazení výživného ve výši 2 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2020, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 2. 2021 ve znění podání ze dne 2. 3. 2021 domáhá po žalovaném výživného na manželku před a po rozvodu, a to s tím, že manželé mají mít podobnou nebo stejnou životní úroveň. Žalobkyně uvedla, že se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a do dne podání žádosti o rozvod jí manžel posílal měsíčně částku ve výši 1 500 Kč, přičemž po podání žádosti o rozvod jí tuto částku přestal posílat. Žalobkyně by chtěla splatit své dluhy, ale z jejího měsíčního kapesného to nelze. S tímto odůvodněním žádá soud, aby určil, že jí je manžel povinen zasílat stanovené výživné do doby, než bude sama výdělečně činná. Žalobu následně doplnila tím, že žalovaný bydlí u své matky v bytě 2+1, kdy matce přispívá na bydlení a stravu, je zaměstnán u [právnická osoba] [část obce] a nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalobkyně uvedla, že její hrubá mzda za práce při výkonu trestu odnětí svobody je 7 600 Kč, z čehož je část odesílána na úhradu dluhů a výživné, k jehož placení je žalobkyně povinna. Žalobkyně požaduje, aby byla žalovanému uložena povinnost platit jí výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, a to od 1. 7. 2020.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním ze dne 12. 7. 2021, doručeným soudu dne 13. 7. 2021, s tím, že v minulosti několikrát žalobkyni žádal, aby se alespoň domluvila se svým bývalým manželem, dětským domovem [obec] a pěstounskou rodinou, u které bydlí dcera žalobkyně [jméno], na nějakém minimu které je žalobkyně schopna splácet. Ta to ovšem ignorovala, stejně jako všechny výzvy. Nástup do vězení měla 19. 9. 2021 a byla náhodně nalezena na ulici policií až dne 31. 9. 2021 O výkonu trestu se zmiňovala některým svým kamarádkám. Doporučený dopis o nástupu výkonu trestu ani neotevřela a žalovaný ho našel doma až po žalobkyně nástupu do výkonu trestu. V rámci nařízeného jednání soudu pak žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o.s.ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.), dále výpověďmi obou účastníků (ust. § 131 o.s.ř.). Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Účastníci byli manžely od [datum] do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 3. 2021, č.j. 5 C 244/2020-44, kterým bylo manželství účastníků rozvedeno. Návrh na rozvod manželství podala žalobkyně dne 5. 5. 2020 s tím, že ještě před jejím nástupem do výkonu trestu přestalo manželství fungovat, žalovaný se k návrhu na rozvod manželství připojil; jako příčinu rozvratu manželství soud shledal zejména ztrátu vzájemné důvěry, která vedla ke vzájemnému odcizení manželů a následnému rozpadu manželství. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 3. 2021, č.j. 5 C 244/2020-44. Mezi účastníky není sporu o tom, že z jejich manželství se nenarodily žádné děti. Žalobkyně byla odsouzena Okresním soudem v Jindřichově Hradci ze dne 7. 5. 2019, č.j. 3 T 18/2019-92, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 2019, č.j. 4 To 383/2019-113, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců za dvojnásobný přečin zanedbání povinné výživy ke svým nezletilým dětem [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku. Uvedené skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné a prokázána byly rovněž protokolem o výslechu osoby podezřelé ze dne 22. 3. 2019, č.j. KRPA-115266-2/ČJ-2019-001215, záznamem o sdělení podezření ze dne 20. 3. 2019, č.j. KRPC-20719-42/TČ-2019-020315 a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 2019, č.j. 4 To 383/2019-113. Jak poté vyplynulo z výpovědi žalobkyně, ve výkonu trestu odnětí svobody je necelé dva a půl roku a trest, který jí byl uložen Okresním soudem v Jindřichově Hradci, má již vykonaný; nyní však vykonává dva další původně podmínečně uložené tresty (vždy po 12 měsících). Všechny tresty jí byly dány pro zanedbání povinné výživy, kterou má ke čtyřem nezletilým dětem – syn [obec] (již brzy plnoletý) a dcera [jméno] jsou v dětském domově, dcera [jméno] je v pěstounské péči a syn [jméno] je u svého otce. Žalovaný po dobu části výkonu trestu žalovanou podporoval zasíláním balíků, což má za prokázané podacími lístky ze dne 17. 10. 2019, 11. 2. 2020, 11. 2. 2020, 19. 11. 2019, 23. 1. 2020, 23. 1. 2020, 27. 1. 2020 a 11. 2. 2020 ve spojení s výpovědí žalovaného. Z výpovědi žalovaného pak vyplynulo, že se svou podporou přestal poté, co žalobkyně podala návrh na rozvod manželství. Z potvrzení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] s r.o. ze dne 21. 1. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný je zaměstnán u této společnosti jako skladník a jeho průměrný čistý měsíční výdělek za IV. kalendářní čtvrtletí činil 25 079 Kč. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno řešení tohoto úpadku oddlužením. Jak vyplynulo z výpovědi žalovaného, jeho dluhy činí cca 600 000 Kč. Z výpovědi žalobkyně soud dále zjistil, že pracuje po celou dobu výkonu trestu odnětí svobody, v současnosti jako pomocná síla v kuchyni. Výše její mzdy je různá, v průměru může činit cca 8 000 Kč hrubého; nicméně je jí vypláceno pouze kapesné v průměrné výši 800 Kč měsíčně, když převážná část mzdy je strhávána na výživné (nyní 1 000 Kč na každé dítě) a na dluhy žalobkyně, část mzdy se použije na náklady spojené s výkonem trestu a část mzdy je žalobkyni ukládána. Před výkonem trestu odnětí svobody žalobkyně pracovala jako barmanka, její příjem byl zhruba 20 000 Kč čistého. Ve výkonu trestu jí nikdo nepřispívá, s rodiči v kontaktu není. Z výpovědi žalovaného má soud poté za prokázané, že ve společné domácnosti žil s žalobkyní před jejím nástupem do výkonu trestu, nyní žije u rodičů, kterým přispívá na nájemné částkou 8 500 Kč měsíčně.

5. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností, a dále o účastnické výpovědi žalobkyně a žalovaného, které soud považuje za pravdivé a věrohodné, když oba vypovídala kontinuálně a bez logických rozporů o skutečnostech, které sami vnímali. Ani jedna z procesních stran po poučení dle ust. § 119a o.s.ř. již žádné důkazní návrhy neměla a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování. Po zhodnocení všech těchto důkazů podle ust. § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

6. Podle ust. § 697 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

7. Podle ust. § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

8. Podle ust. § 760 odst. 1 o.z. není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

9. Podle ust. § 761 odst. 2 o.z. nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud.

10. Podle ust. § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

11. V řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků trvalo v období od [datum] do [datum], kdy bylo manželství účastníků pravomocně rozvedeno. Samotný návrh na stanovení vyživovací povinnosti byl žalobkyní podán ke zdejšímu soudu dne 2. 2. 2021, přičemž žalobkyně požadovala jednak přiznat výživné za dobu trvání manželství, a to zpětně od 1. 7. 2020, dále pak i výživné pro dobu po rozvodu manželství. Z výše citovaného ustanovení § 922 odst. 1 před středníkem o.z. vyplývá, že výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. Již z tohoto důvodu nebylo možné vyhovět požadavku žalobkyně na stanovení vyživovací povinnosti žalovanému pro období od 1. 7. 2020 do 1. 2. 2021. Soud však neshledal důvody pro stanovení výživného ani pro období následující, tím spíše pro období po rozvodu manželství, které lze přiznat pouze za přísně stanovených podmínek. Pokud se týká období, za které žalobkyně požaduje úhradu výživného v době trvání manželství (od 1. 7. 2020, potažmo od doby podání návrhu 2. 2. 2021, do 5. 5. 2021), je zřejmé z ust. § 697 odst. 1 o.z., že manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň, tj. je třeba vycházet z kritéria stejné životní úrovně. V daném případě však nelze pominou zásadní skutečnost, a to, že žalobkyně se po celou tuto dobu nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody, uloženého z důvodu opakovaného zanedbání povinné výživy vůči svým čtyřem nezletilým dětem, tedy výlučně v důsledku vlastního zaviněného jednání. Navíc žalovaný žalobkyni dle svých možností podporoval i v době počátku jejího nástupu do výkonu trestu, když s touto podporou přestal poté, co žalobkyně podala návrh na rozvod jejich manželství. Soud tedy shrnuje, že byť vyživovací povinnost mezi manžely s kritériem stejné životní úrovně trvá po celou dobu trvání manželství, toto výživné není na místě přiznat v případě, kdy by plnění vyživovací povinnosti bylo v rozporu s dobrými mravy či by šlo o zjevné zneužití práva. Pokud se žalobkyně v důsledku vlastního zaviněného jednání nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, navíc s ohledem na neplnění své zákonné vyživovací povinnosti vůči svým nezletilým dětem, dále za situace, kdy žalovaný měl i nadále vůli ji ve výkonu trestu finančně podporovat, nicméně žalobkyně se rozhodla přistoupit k ukončení manželství, když podala návrh na rozvod manželství, jde přesně o případ, kdy by přiznání výživného bylo v rozporu s dobrými mravy. Soud v této souvislosti pro úplnost rovněž uvádí, že pro posouzení, zda mají manželé stejnou hmotnou a kulturní úroveň či nikoliv, je nutno na celou věc nahlížet v širších souvislostech a zkoumat i to, jak tyto odlišné majetkové poměry vznikly a jak jsou odůvodněné. V praxi je časté, že spolu manželé nemusí sdílet domácnost a je tedy nutné zjišťovat nejen majetkové poměry, ale právě i odůvodněné potřeby a výdaje, které plynou z odděleného soužití. Pokud se žalobkyně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, není možné ani při maximálním úsilí dosáhnout této stejné úrovně hmotné a kulturní již z pouhého účelu této sankce, přičemž soud opakovaně poukazuje na tu skutečnost, že svou životní úroveň si snížila žalobkyně sama díky spáchané trestné činnosti. Ze všech těchto důvodů nebyly shledány předpoklady pro vyhovění žalobě, a to ani zčásti.

12. Není-li odůvodněná tato žaloba co pro dobu trvání manželství, nelze shledat s ohledem na okolnosti dané věci důvody pro její vyhovění ani pro dobu po rozvodu manželství. Zákon sice pamatuje i na možnost přiznání výživného rozvedenému manželovi či manželce, ovšem pro přiznání takového výživného je nutné naplnit zákonný předpoklad, že vyživovaný rozvedený manžel není schopen se sám živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství v manželství nebo v souvislosti s ním, a to lze-li to na druhém z manželů spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů (viz výše citované ustanovení § 760 o.z.) - typicky se jedná o předchozí dlouholetou péči v rámci domácnosti, například o osobu na takové péči závislou, či o situaci, kdy rozvedená manželka je vázána péči o společné nezletilé děti. Pokud je však taková neschopnost plnohodnotně se živit zapříčiněná výkonem trestu odnětí svobody a navíc bez původu v manželství tak, jak je tomu v tomto případě, podmínky pro stanovení výživného pro rozvedenou manželku dle ust. § 760 o.z. dány nejsou.

13. S ohledem na výše uvedené proto soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a jako takovou ji proto v celém jejím rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku).

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., kdy žalovaný byl sice procesně zcela úspěšný, avšak v průběhu řízení mu žádné náklady nevznikly; soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.