16 C 41/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu jako samosoudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 59 519,12 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 378,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 378,12 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 54 141 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 54 141 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 5 378,12 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 595 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4.2.2025 domáhala po žalované zaplacení částky 59 519,12 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 11.5.2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovaném spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 78 200 Kč s možností postupného čerpání. První splátka byla splatná dne 16.6.2024, konec úvěrového rámce měl poté nastat dne 1.11.2025. Žalované byl úvěr vyplacen prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto: dne 18.3.2024 v částce 718 Kč, dne 11.5.2024 v částce 14 500 Kč, dne 16.6.2024 v částce 10 600 Kč a dne 17.6.2024 v částce 2 200 Kč. Žalovaná splatila na jistinu celkem 22 639,88 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 27 972,03 Kč, dále z nesplaceného poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 541,04 Kč, smluvního úroku ve výši 28 775,95 Kč a rovněž sjednaných poplatků za službu „Klidné spaní“ ve výši 65,88 Kč a za službu „Presto“ ve výši 494,04 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 19.7.2024 do 17.10.2024, a to dle čl. VIII odst. 1 uzavřené Smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovení § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování soud učinil za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi žalobkyní jako „Věřitelem“ na straně jedné a žalovanou jako „Klientem“ na straně druhé byla dne 11.5.2024 uzavřena prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 78 200 Kč s možností postupného i opakovaného čerpání a žalovaná se zavázal vrátit tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 250 Kč, dále sjednanými poplatky za službu „Klidné spaní“ a za službu „Presto“, a to v pravidelných denních splátkách, ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, dále s tím, že splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru; RPSN byla mezi účastníky sjednána ve výši 1277,21 %, pevná úroková sazba poté ve výši 0,866 % denně; uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou smlouvou ve spojení s Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a kopií občanského průkazu žalované. Byť žalobkyně do spisu založila Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., dále pak své prohlášení, že „v souladu s pravidly společnosti , Jméno žalobkyně, . a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele. Příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 35 933 Kč.“, z těchto listin není nadále dostatečně zřejmé, potažmo není nijak doloženo, jakým způsobem byla žalobkyní ověřována před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalované úvěr splácet tak, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně v tomto směru do spisu nezaložila žádné listiny (např. výpisy z účtu žalovaného, potvrzení o pobírané mzdě apod.), ze kterých by bylo možné tyto skutečnosti jakkoli zjistit či ověřit. Samotná deklarace zjištěných údajů, žalovanou nijak nepotvrzena a nepodepsána (viz výše označené listiny), dle soudu v tomto směru neobstojí. Žalobkyni však nebylo poskytováno soudem poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k dotvrzení a doložení těchto skutečností, neboť soud posoudil uzavřenou Smlouvu jako neplatně uzavřenou rovněž z jiných důvodů (k tomu viz dále). Výpisem z účtu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně na účet ve vlastnictví žalované poukázala dne 18.3.2024 částku 718 Kč, dne 24.5.2024 částku 14 500 Kč, dne 16.6.2024 částku 10 600 Kč a dne 17.6.2024 částku 2 200 Kč, tj. celkem 28 018 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 20.1.2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne pak bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 60 289,12 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná žalobkyni dosud ničeho neuhradila.

6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

11. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

12. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dne 11.5.2024 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o.z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 78 200 Kč, přičemž úvěr byl v daném případě žalovanou čerpán v částce 28 018 Kč, a žalovaná se zavázala splácet úvěr a poplatky uvedené v dané úvěrové smlouvy pravidelnými sjednanými splátkami. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda žalobkyně řádně posoudila před uzavřením těchto smluv úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků. Z provedeného dokazování je pak prokázáno, že žalobkyně si před poskytnutím půjčky sice vyžádala od žalované informace stran jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrů, nicméně již není dále zřejmé, jakým způsobem a v jakém rozsahu posuzovala úvěruschopnost žalované, a to zejména co do osvědčení její příjmové a výdajové stránky, když v tomto směru soudu žalobkyně předložila pouze své vyplněné a nijak nedoložené formuláře a prohlášení. Takový postup žalobkyně však soud neshledává jako řádný z pohledu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k případnému dalšímu prokazování, jakým způsobem byla žalobkyní úvěruschopnost žalované ověřována, však soud již žalobkyni neposkytoval, když má dále především za to, že danou smlouvu o úvěru je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o.z. Soud má v této souvislosti za to, že uzavřená úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. V dané věci účastníci uzavřeli dne 11.5.2024 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše sjednaného úvěrového rámce, RPSN byla sjednána ve výši 1277,21 % ročně, úrok z poskytnutého úvěru poté ve výši 0,866 % denně (tedy 316,09 % ročně). Soud má za to, že takto sjednané úroky je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005).

17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 11.5.2024 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o.z. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 28 018 Kč, poníženou o částku již uhrazenou 22 639,88 Kč, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o.z. Žalovaná však již není dále z důvodu absolutní neplatnosti dané úvěrové smlouvy povinna hradit žalobkyni tuto částku navýšenou o další ve smlouvách uvedené a žalobkyní požadované poplatky včetně smluvních úroků a smluvní pokuty. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 5 378,12 Kč s příslušenstvím z této částky (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

18. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z dopisu žalobkyně ze dne 20.1.2025, kdy byla žalovaná poprvé průkazně vyzvána k úhradě celé zažalované částky; tato korespondence pak byla dána k přepravě dne 20.1.2025 (viz podací lístek). Vycházejíc z třídenní zákonné fikce byla tato výzva žalované doručena dne 23.1.2025; žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů od doručení výzvy, tj. do 27.1.2025 (26.1.2025 byla neděle) tak byla povinna částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat. Pokud tak neučinila, do prodlení s úhradou se dostala dne 28.1.2025. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

19. O nákladech řízení (výrok III. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaná byla v řízení úspěšná v převážné části. Žádné náklady řízení jí však nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek v částce 595 Kč (výrok IV. rozsudku) soud rozhodl za situace, kdy výše soudního poplatku v daném případě činila 2 976 Kč (položky 2/2 a 1/1a) Sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), žalobkyně však dosud na soudním poplatku uhradila toliko 2 381 Kč.

21. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.