16 C 415/2013

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozena Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozen Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Jméno žalovaného B , narozená Datum narození žalovaného B bytem Adresa žalovaného B zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o vypořádání společného jmění manželů

I. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazuje:1) Bytová jednotka č. , Anonymizováno, zapsaná na LV č. , hodnota, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , , právnická osoba, pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , nacházející se v budově č.p. , Anonymizováno, , která tvoří součást pozemku parc. č. , Anonymizováno, , a k ní náležející spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy č.p. , Anonymizováno, a spoluvlastnický podíl na pozemku parc. č. , Anonymizováno, o velikosti , Anonymizováno, ; budova č.p. , Anonymizováno, i pozemek parc. č. , Anonymizováno, jsou zapsané na LV. č. , hodnota, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , , právnická osoba, pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, ; v hodnotě 7 000 000 Kč;2) Obchodní podíl ve výši 93 % ve společnosti , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, , v hodnotě 120 000 Kč;3) Práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené s , právnická osoba, ., dne , datum, , v hodnotě 190 755 Kč.

II. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje:1) Nezkolaudovaný rodinný dům na adrese , adresa, , bez č.p., postavený na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , v hodnotě 4 900 000 Kč;2) Osobní automobil Volvo V70, RZ: , SPZ, , rok výroby 2000, VIN: , VIN kód, , v hodnotě 70 000 Kč;3) Sedačka Natuzzi, rok výroby 2002, v hodnotě 10 000 Kč;4) Práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené s Winterthur pojišťovna, a.s., (dnes , právnická osoba, .), dne 6.4.1999, v hodnotě 218 154 Kč;5) Práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené s AMCICO AIG Life, (dnes MetLife Europe Limited), dne 24.5.2002, v hodnotě 566 809 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů částku ve výši 772 896 Kč, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení vzniklých státu částku ve výši 9 705,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5.

VI. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení vzniklých státu částku ve výši 9 705,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30.12.2013 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu vypořádání společného jmění účastníků s tím, že manželství účastníků, uzavřené dne 21.11.1992, bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2.4.2012, č.j. 18 C 694/2007-55, který nabyl právní moci dne 30.5.2012. Mezi účastníky se nepodařilo dojít k dohodě o vypořádání jejich společného jmění. Žalobkyně žádala v rámci žaloby o vypořádání následujících položek: 1) nezkolaudovaný rodinný dům na adrese , adresa, , bez č.p., postavený na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, ) osobní automobil Volvo V70, RZ: , SPZ, , rok výroby 2000, VIN: , VIN kód, ; 3) bytová jednotka č. , Anonymizováno, zapsaná na LV č. , hodnota, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , , právnická osoba, pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , nacházející se v budově č.p. , Anonymizováno, , která tvoří součást pozemku parc. č. , Anonymizováno, , a k ní náležející spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy č.p. , Anonymizováno, a spoluvlastnický podíl na pozemku parc. č. , Anonymizováno, o velikosti , Anonymizováno, ; budova č.p. , Anonymizováno, i pozemek parc. č. , Anonymizováno, jsou zapsané na LV. č. , hodnota, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , , právnická osoba, pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, ) zařízení rodinného domu na adrese , adresa, ; 5) zařízení bytové jednotky v , Anonymizováno, ulici, , adresa, ; 6) práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené s Winterthur pojišťovna, a.s., (dnes , právnická osoba, .), dne 6.4.1999; 7) práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené s , právnická osoba, ., dne 21.2.2001; 8) práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené s AMCICO AIG Life, (dnes MetLife Europe Limited), dne 24.5.2002.

2. Co do položek – zařízení rodinného domu na adrese , adresa, , a zařízení bytové jednotky v , Anonymizováno, ulici, , adresa, , došlo v průběhu řízení mezi účastníky k dohodě, když tito při jednání soudu dne 22.10.2015 výslovně uvedli, že vyjma automobilu Volvo V70, RZ: , SPZ, , a sedačky Natuzzi, rok výroby 2002, tyto movité věci již nadále do SJM nezahrnují.

3. Žalovaný (a ve shodě s ním i vedlejší účastnice na straně žalovaného) se ztotožnil s žalobkyní na potřebě vypořádání společného jmění účastníků (dále jen „SJM“), má však za to, že mezi položky SJM nelze zahrnout nezkolaudovaný rodinný dům na adrese , adresa, , bez č.p., postavený na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , neboť vlastníkem jak pozemku, tak původního objektu před rekonstrukcí i objektu po rekonstrukci byla a je paní , Jméno žalovaného B, (matka žalovaného), tj. osoba odlišná od účastníků řízení. Účastníci řízení nikdy nebyli vlastníky původního objektu, ani zrekonstruovaného objektu, přičemž žalobkyně byla plně srozuměna se skutečností, že paní , Jméno žalovaného B, je vlastníkem jak původní stavby, tak předmětné stavby po rekonstrukci. Pro případ odlišného právního názoru soudu poté žalovaný vznesl námitku vydržení vlastnického práva své matky k předmětné nemovitosti. Dále má žalovaný za to, že do SJM je zapotřebí zahrnout rovněž obchodní podíl ve výši 93 % ve společnosti , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, , jehož vlastníkem byla žalobkyně ke dni právní moci rozvodu manželství. Žalovaný rovněž navrhoval postupovat co do položky „bytová jednotka č. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici, , adresa, “ dle principu disparity podílů, a to s tím, že to byl on, kdo dne 27.11.2008 splatil hypoteční úvěr poskytnutý na zakoupení této nemovitosti ve výši 1 270 278,61 Kč, když se tak stalo v rámci výplaty odstupného v souvislosti s ukončením jeho pracovního poměru; dále žalovaný poukázal na chování žalobkyně, z jejíž strany po celou rozhodnou dobu docházelo k zamezení přístupu žalovanému do předmětného bytu – vlastnictví předmětného bytu je tak po celou dobu pouze ve prospěch žalobkyně.

4. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11.5.2023, č.j. 16 C 415/2023-1210, soud rozhodl o vypořádání společného jmění, a to tak, že z věcí, které měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně obchodní podíl ve výši 93 % ve společnosti , právnická osoba, , v hodnotě 0 Kč a práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, uzavřené s , právnická osoba, ., dne 21.2.2001 v hodnotě 190 755 Kč (výrok I.); do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal nezkolaudovaný rodinný dům v , adresa, , , adresa, , bez č.p., postavený na pozemku parc. č. , Anonymizováno, katastrální území , adresa, , obec , adresa, , v hodnotě 4 900 000 Kč; bytovou jednotku č. , Anonymizováno, nacházející se v budově č.p. , Anonymizováno, , která tvoří součást pozemku parc. č. , Anonymizováno, , a k ní náležející spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy č.p. , Anonymizováno, a spoluvlastnický podíl na pozemku parc. č. , Anonymizováno, o velikosti , Anonymizováno, vše v katastrální území , adresa, , obec , adresa, , v hodnotě 7 000 000 Kč; osobní automobil Volvo V70, reg. zn. , SPZ, , rok výroby 2000, VIN: , VIN kód, , v hodnotě 70 000 Kč; sedačku Natuzzi, rok výroby 2002, v hodnotě 10 000 Kč; práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, uzavřené s Winterthur pojišťovnou, a.s., (dnes , právnická osoba, .) dne 6.4.1999 v hodnotě 218 154 Kč; práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, uzavřené s AMCICO AIG Life (dnes MetLife Europe Limited) dne 24. 5. 2002 v hodnotě 566 809 Kč (výrok II.); žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 6 287 104 Kč, a to ve dvou splátkách, první splátku ve výši 5 000 000 Kč splatnou ve lhůtě 2 měsíců a druhou splátku ve výši 1 287 104 Kč splatnou ve lhůtě 6 měsíců (výrok III.); dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 9 705,30 Kč (výrok V.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 9 705,30 Kč (výrok VI.).

5. Na základě včasných odvolání obou účastníků následně Městský soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne 7.12.2023, č.j. 70 Co 265/2023-1255, uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, a to s tím, že byť s převážnou většinou dílčích závěrů soudu prvního stupně se ztotožnil, důvodem ke zrušení rozsudku je pochybení soudu prvního stupně při zjišťování hodnoty obchodního podílu žalobkyně ve společnosti , právnická osoba, Odvolací soud dále uvedl, že soud prvního stupně především správně vymezil rozsah vypořádávaného SJM, do něhož správně zahrnul i nezkolaudovaný rodinný dům bez č.p., postavený na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , když přitom vycházel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , z něhož jednoznačně vyplynulo, že se jedná o stavbu novou, nikoli o rekonstrukci stavby původní; dále s tím, že to ostatně potvrdil i sám žalovaný, když ve svém odvolání uvedl, že došlo k odstranění obvodových zdí původní stavby. Za důvodnou nepovažoval odvolací soud ani námitku žalovaného, že z odstupného, které obdržel po ukončení pracovního poměru, splatil hypotéční úvěr poskytnutý na zakoupení bytové jednotky č. , Anonymizováno, ve výši 1 270 278,61 Kč, a proto požadoval, aby soud přistoupil k disparitě podílů v rámci vypořádání SJM. Odvolací soud v této souvislosti uvedl, že odstupné, je stejně jako mzda součástí SJM, pokud tedy byly finanční prostředky v SJM použity na úhradu pasiv SJM, není to důvodem pro disparitu podílů; dále s tím, že nerozhodné je i to, kdo z bývalých manželů po rozvodu bytovou jednotku užíval, či neužíval, a to s tím, že soud prvního stupně správně upozornil, že namítá-li žalovaný, že mu žalobkyně po rozvodu zamezila v užívání bytu, nemá to vliv na vypořádání SJM, a že žalovaný by své případné nároky musel uplatnit samostatnou žalobou. Nedůvodnými pak odvolací soud shledal i námitky žalobkyně týkající se obvyklé ceny bytové jednotky č. , adresa, a rodinného domu bez č.p. na pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku žalobkyně, že při vypořádání pojistných smluv soud prvního stupně vycházel z jejich odkupních hodnot, když uvedl, že pojistka sama představuje určitou hodnotu, neboť pojišťovna při jejím zániku může být povinna vyplácet takzvané odbytné. Pokud je nutno tuto hodnotu vypořádat za trvání pojistného vztahu, ke dni rozvodu manželství, nelze vycházet z jiné hodnoty než z té, které by byla vyplacena pojišťovnou k tomuto datu. Důvodnou ovšem odvolací soud shledal námitku žalovaného, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když obchodní podíl žalobkyně ve společnosti , právnická osoba, , ocenil na 0 Kč. Odvolací soud má za to, že ocenit podíl ve společnosti, která na trhu funguje dlouhodobě a má tržby v řádu milionů, na 0 Kč, zjevně neodpovídá ekonomické realitě. Je pravdou, že znalkyni nebyly ze strany společnosti předány žádné účetní doklady, z nichž by mohla vycházet, znalkyně zejména žádala doklady o stavu zásob. To ovšem nemůže být důvodem pro naprostou rezignaci na snahu obchodní podíl ocenit. Nejsou-li k dispozici doklady přímo od dané společnosti, je nutno vycházet z těch pokladů, které k dispozici jsou, tedy z veřejně dostupných účetních závěrek ve sbírce listin obchodního rejstříku a z kupní ceny obchodního podílu. Znalec by měl být schopen na základě těchto dostupných podkladů učinit podložený odhad ceny obchodního podílu, a pokud by toho schopen nebyl, musí soud dle § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) takovou úvahu srozumitelným způsobem učinit sám. Vzhledem k tomu, že ocenění obchodního podílu žalobkyně ve společnosti , právnická osoba, , má vliv na celkový výsledek vypořádání SJM účastníků, nelze bez jeho ohodnocení rozhodnout o výši vypořádacích podílů. Rozsah dokazování ohledně zjištění hodnoty obchodního podílu s ohledem na nutnost konzultace znalce, přesahuje možnosti odvolacího řízení. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně dle § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to s tím, že na soudu prvního stupně bude, aby popsaným způsobem zjistil hodnotu obchodního podílu žalobkyně ve společnosti , právnická osoba, , a zahrnul ji do vypořádávaného SJM.

6. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o.s.ř.“, ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.), dále výslechy účastníků a svědků (ustanovení § 126 a § 131 o.s.ř.), rovněž pak znaleckými posudky ve spojení s výslechy znalců (ustanovení § 127 a § 127a o.s.ř.). Navrhovala-li žalobkyně již v souvislosti s prvým rozhodnutím ve věci samé doplnit dokazování aktuálními zprávami příslušných pojistných ústavů ke zjištění aktuální hodnoty vloženého kapitálu, včetně zhodnocení a všech výnosů z vložených finančních prostředků, tomuto důkaznímu návrhu soud nevyhověl, neboť dle soudu je podstatné učinit tato zjištění k rozhodnému datu, a to zániku manželství účastníků – zprávy oceňující tyto příslušné položky k takovému datu jsou již ve spise k dispozici a byly již provedeny k důkazu. Jako nedůvodný byl rovněž zamítnut návrh žalobkyně na doplnění dokazování dotazem na Stavební úřad Městské části , adresa, , jaké skutečnosti v tuto chvíli brání kolaudaci rodinného domu na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , na adrese , adresa, , když dle soudu je třeba vycházet ze skutečného stavu věci, potažmo ocenění dané nemovitosti s přihlédnutím k tomuto skutečnému stavu (ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřistoupil ani k ocenění movitých věcí (vestavěné skříně, kuchyně apod.) v nemovitosti na adrese , adresa, , formou znaleckého posudku tak, jak navrhla žalobkyně, neboť vybavení daného rodinného domu bylo již znalcem zohledněno v ceně této nemovitosti.

7. Ohledně nových důkazních návrhů učiněných účastníky po zrušení prvého rozsudku zdejšího soudu soudem odvolacím poté soud uvádí: Byť dílčím listinným dokazováním bylo dokazování zdejším soudem doplněno, převážná část navrženého dokazování (zejména ze strany žalovaného a v závislosti na nově uváděné skutečnosti a důkazní návrhy žalovaného poté i žalobkyní) nebyla soudem akceptována, a to s ohledem na tu skutečnost, že se jednalo o důkazní návrhy, potažmo důkazní návrhy k nově uvedeným skutečnostem, vznesené v rozporu se zásadou „koncentrace řízení“ dle ustanovení § 118b odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř. Soud v této souvislosti dále poukazuje na následné odůvodnění týkající se zejména položky „Nezkolaudovaný rodinný dům na adrese , adresa, , bez č.p., postavený na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, “.

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

9. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 21.11.1992, rozvedeno bylo poté rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2.4.2012, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 30.5.2012. Mezi účastníky není sporu o tom, že v průběhu manželství nabyli do SJM následující majetek: 1) osobní automobil Volvo V70, RZ: , SPZ, , rok výroby 2000, VIN: , VIN kód, ; mezi účastníky panuje shoda rovněž v tom, že tento automobil má, a také i ke dni zániku manželství ve svém držení měl, žalovaný; mezi účastníky bylo poté učiněno nesporným, že obvyklá cena tohoto vozidla ke dni 30.5.2012 činila 70 000 Kč; 2) sedačka Natuzzi, rok výroby 2002; mezi účastníky není sporu o tom, že tato sedačka se nachází v nezkolaudované stavbě na adrese , adresa, ; nesporná je mezi nimi také obvyklá cena této movité věci ke dni 30.5.2012, a to 10 000 Kč; 3) práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené s Winterthur pojišťovna, a.s., (dnes , právnická osoba, .), dne 6.4.1999; ze zprávy , právnická osoba, ., ze dne 7.8.2015 ve spojení s doplňující zprávou ze dne 4.11.2015 bylo poté zjištěno, že pojistníkem této smlouvy je žalovaný, přičemž částka odkupného ke dni 30.5.2012 činila 218 154 Kč (jak již bylo uvedeno výše, co do hodnoty dané položky je třeba dle soudu vycházet ze stavu ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, nikoli hodnotu této položky následně navyšovat o aktuální hodnoty vloženého kapitálu, včetně zhodnocení a všech výnosů z vložených finančních prostředků tak, jak požadovala žalobkyně); 4) práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené s , právnická osoba, ., dne 21.2.2001; ze zprávy , právnická osoba, ., ze dne 7.8.2015 ve spojení s doplňující zprávou ze dne 4.11.2015 bylo poté zjištěno, že pojistníkem této smlouvy je žalobkyně, přičemž částka odkupného ke dni 30.5.2012 činila 190 755 Kč (ohledně hodnoty této položky soud poukazuje na skutečnosti uvedené u položky předchozí); 5) práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené s AMCICO AIG Life, (dnes MetLife Europe Limited), dne 24.5.2002; ze zprávy MetLife Europe Limited, ze dne 12.10.2015 bylo poté zjištěno, že pojistníkem této smlouvy je žalovaný, přičemž částka odkupného ke dni 30.5.2012 činila 566 809 Kč (ohledně hodnoty této položky soud poukazuje na skutečnosti uvedené v tomto odstavci u položky č. , hodnota, ).

10. Ohledně sporovaných položek a dalších rozhodných skutečností byl poté soudem zjištěn tento skutkový stav:

11. Obchodní podíl ve výši 93 % ve společnosti , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, – mezi účastníky nebylo sporováno a tato skutečnost je zřejmá i z obchodního rejstříku, že žalobkyně nabyla podíl v této společnosti za trvání manželství. Poukazovala-li však žalobkyně na Smlouvu o převodu obchodního podílu ze dne 10.1.2011 s tím, že předmětný obchodní podíl převedla ještě za trvání manželství na svého bratra , jméno FO, , a z těchto důvodů tedy nelze daný obchodní podíl zahrnout do majetkové podstaty SJM, s tímto tvrzením žalobkyně se soud neztotožnil. Jak vyplývá ze Smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 10.1.2011, tato smlouva o převodu obchodního podílu ze žalobkyně na jejího bratra , jméno FO, je sice datována ke dni 10.1.2011, k ověření podpisů na této smlouvě došlo však až 25.2.2014 a ke dni 1.4.2014 byla žalobkyně vymazána jakožto společník z obchodního rejstříku. Ohledně dohody o převodu se pak jako stěžejní jeví výpověď , jméno FO, v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, (žaloba žalobkyně proti žalovanému o výživné manželky), kdy tento dne 20.6.2014 vypověděl, že byť fakticky řídí společnost od roku 2006, formálně je jejím 100 % vlastníkem cca 1 měsíc. , jméno FO, dále v této souvislosti v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, výslovně uvedl, že faktický převod společnosti nebyl završen po právní stránce dříve z toho důvodu, že k sobě měli s žalobkyní důvěru. Z uvedeného je nepochybně tak zřejmé, že ke dni 30.5.2012 byla žalobkyně vlastníkem daného obchodního podílu a tento je tak do masy SJM nutné zahrnout. Přes rozsáhlé dokazování, a to především prostřednictvím znaleckého zkoumání, se nepodařilo dojít k odbornému ocenění hodnoty daného obchodního podílu ke dni zániku manželství, nicméně tato byla následně po zrušení původního rozsudku zdejšího soudu soudem odvolacím učiněna mezi účastníky nespornou ve výši 120 000 Kč.

12. Bytová jednotka č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , v , Anonymizováno, ulici, včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku – mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se daná bytová jednotka nachází v SJM, sporována však byla její hodnota, přičemž žalovaným bylo dále poukazováno na potřebu vycházet v případě této nemovitosti z principu disparity podílů. V průběhu řízení bylo zhotoveno vícero znaleckých posudků, zdejší soud poté vycházel v rámci svého prvého rozhodnutí ve věci samé ze znaleckého posudku v té době nejaktuálnějšího, a to aktualizovaného znění znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30.9.2020 č. , hodnota, – Dodatek, o jehož závěrech soud nemá a neměl ani v době svého původního rozhodnutí žádné pochybnosti. Znalec při stanovení této obvyklé ceny vycházel z metody srovnávací, použil větší množství srovnávacích nemovitostí, nacházejících se v blízkém okolí předmětné nemovitosti, přičemž rovněž zohlednil použitím patřičných koeficientů redukce případně rozdíly mezi nemovitostí předmětnou a nemovitostmi použitými ke srovnání. Své závěry znalec , tituly před jménem, , jméno FO, rovněž věrohodně obhájil při jednání soudu, soud tak neměl o správnosti znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce žádných pochyb a z jeho závěrů vycházel i při následném vypořádání SJM účastníků. Ze závěru znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30.9.2020 č. , hodnota, – Dodatek poté vyplynulo, že obvyklá cena předmětné nemovitosti podle současných cenových předpisů a rovněž podle stavu ke dni zániku manželství, tj. k 30.5.2012, činí 7 000 000 Kč. Po zrušení prvního rozsudku zdejšího soudu ve věci samé nebylo nezbytné (s ohledem na běh času) tyto znalecké závěry aktualizovat, neboť účastníci učinili hodnotu dané nemovitosti v uvedené výši, tj. v částce 7 000 000 Kč, nespornou. K užívání dané bytové jednotky bylo soudem zjištěno z výpovědi obou účastníků, že předmětný byt nebyl od jeho pořízení až doposavad nikdy žádným z účastníků užíván; původně bylo plánováno v souvislosti s rozvodem účastníků, že byt bude po rozvodu užíván žalobkyní, k tomu však nedošlo. Z výpovědi obou účastníků je rovněž zřejmé, že byť žalovaný požadoval o umožnění přístupu do bytu s tím, že by byt užíval, žalobkyní, která měla jediná klíče od předmětného bytu, mu to však nebylo umožněno. Tuto skutečnost výslovně potvrdila i žalobkyně v rámci své výpovědi, a to s tím, že tak neučinila s ohledem na hrozbu, že pokud by byla s dětmi nucena opustit nemovitost na adrese , adresa, , neměla by jinak kam jít. Žalobkyně ve své výpovědi dále uvedla, že daná bytová jednotka zůstala nezařízena, přičemž ona neměla žádné finanční prostředky, aby mohla byt dozařídit. Skutečnost, že hypoteční úvěr poskytnutý na tuto bytovou jednotku byl doplacen za trvání manželství částkou přesahující 1 milion Kč v důsledku vyplaceného odstupného žalovanému v souvislosti s ukončením jeho pracovního poměru, nebyla mezi účastníky nijak sporována.

13. Nezkolaudovaný rodinný dům na adrese , adresa, , bez č.p., postavený na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, – mezi účastníky není sporu o tom, že tato stavba se nachází na pozemku ve výlučném vlastnictví matky žalovaného a vedlejší účastnice na straně žalovaného paní , Jméno žalovaného B, . Z rozhodnutí Úřadu městské části , adresa, ze dne 10.1.2001, č.j. , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že na základě tohoto rozhodnutí bylo vydáno k žádosti stavebníků – , jméno FO, a , Jméno žalobkyně, , tj. účastníků tohoto řízení, stavební povolení pro stavbu „přístavba a stavební úpravy hospodářského objektu na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , pro bydlení“. Z rozhodnutí Úřadu Městské části , adresa, ze dne 7.8.2003, č.j. , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím bylo ve věci navrhovatelů , Jméno žalovaného A, a , Jméno žalobkyně, povoleno předčasné užívání stavby „přístavba a stavební úpravy hospodářského objektu pro bydlení , adresa, , na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , před úplným dokončením stavby. Mezi účastníky nebylo sporováno, že stavba byla financována z výlučných finančních zdrojů účastníků tohoto řízení spadajících do SJM, dále že tuto obývali nejprve společně se svými dětmi, poté ji až do dnešního dne obývá žalobkyně se syny účastníků (potažmo synové účastníků v dané nemovitosti po převážnou dobu se svou matkou bydleli), když žalovaný v roce 2008 společnou domácnost opustil. Jakožto podstatnou otázku z pohledu, zda zařadit danou nemovitost do SJM či nikoli, soud posuzoval charakter dané nemovitosti před započetím stavebních prací a po jejich dokončení, tj. zda došlo k zániku nadzemní stavby, ohledně které bylo přistoupeno k povoleným stavebním úpravám, či nikoli. Byť s ohledem na označený předmět stavebního povolení se zdejší soud původně přikláněl k právnímu názoru žalovaného, dle kterého se v daném případě jednalo o rekonstrukci stavby původní, svůj závěr soud přehodnotil, a to především s ohledem na předložený znalecký posudek znalce z oboru stavebnictví – stavby obytné , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 5.8.2016 č. , hodnota, . Z tohoto znaleckého posudku ve spojení s výpovědí znalce , tituly před jménem, , jméno FO, zcela jednoznačně vyplývají následující skutečnosti: veškeré stavební konstrukce I. nadzemního podlaží daného dvorního objektu vznikly v období let 2001 až 2003; nadzemní obvodové zdivo stavby je provedeno z pórobetonových tvárnic a bylo realizováno v rámci „přístavba a stavební úpravy hospodářského objektu na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , pro bydlení“ v letech 2001 až 2003; v průběhu stavby došlo k celkové demolici původního objektu; znalec uzavřel, že v případě budovy dvorního objektu bez čp. stojícího na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , resp. i na částí pozemku parc. č. , hodnota, , označeného v geometrickém plánu jako parc. č. , Anonymizováno, , se jedná o stavbu novou, nikoli o rekonstrukci stavby původní. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že danou stavbu, zcela nově vybudovanou v průběhu trvání manželství účastníků, a to ještě před účinností nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), za jejich výlučné finanční prostředky, je na místě zařadit mezi položky SJM. Soud v této souvislosti (a rovněž s ohledem na nově vznášené námitky žalovaného) dále doplňuje: Byť závěr o tom, zda se jedná o stavbu novou či nikoli, skutečně přísluší soudu, z obsahu daného znaleckého posudku lze nepochybně dojít k závěru, že účastníky byla v době manželství vystavěna stavba nová (soud opětovně poukazuje na znalecké zjištění, dle kterého veškeré stavební konstrukce I. nadzemního podlaží daného dvorního objektu vznikly v období let 2001 až 2003, když byly provedeny nově z pórobetonových tvárnic), když navíc nelze přehlédnout, že skutečnost, že došlo k odstranění obvodových zdí původní stavby, uváděl i sám žalovaný v rámci odvolání proti původnímu rozsudku, na což upozornil i odvolací soud v rámci svého zrušujícího usnesení. Navrhoval-li žalovaný nové důkazy, a to zejména v listinné podobě (vyjádření žalovaného ze dne 10.6.2024), k otázce zahrnutí, potažmo nezahrnutí, nemovitosti – nezkolaudovaného rodinného domu na adrese , adresa, do masy SJM, soud dále poukazuje na tu skutečnost, že se jedná o nově navržené důkazy po koncentraci řízení (to samé se týká i důkazních návrhů žalobkyně, které v reakci na novou argumentaci žalovaného vznesla i ona – vyjádření žalované ze dne 9.9.2024), rovněž i o částečně novou argumentaci (zejména argumentace „sklepem“). Primárně lze uvést, že uvádění nových skutečností a navrhování nových důkazů je z pohledu koncentrace řízení přípustné jen v případech stanovených v ustanovení § 118b odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř., o takové případy se však v dané věci dle soudu nejedná, když není žádný důvod pro to, aby dané důkazy nebyly navrhovány již dříve, to samé se týká uvádění nových skutečností, zejména již zmíněná argumentace „sklepem“, blíže rozvinutá v rámci podání žalovaného ze dne 13.11.2024 ve spojení s přednesy žalovaného při jednání soudu dne 5.12.2024. Soud rozumí snaze žalovaného po změně právního zastoupení zvrátit již vyslovený právní názor soudu zdejšího i odvolacího, nicméně má za to, že v tomto směru nová argumentace či poukaz na judikaturu neobstojí. K otázce uplatňování nových skutečností či činění nových důkazních návrhů soud v této souvislosti uvádí, že koncentrace řízení tak, jak byla zakotvena do civilního procesu s účinností od 1.1.2001, má pro vedení řízení svůj zásadní význam, když jejím smyslem je „působit na účastníky, aby svá skutková tvrzení i důkazní návrhy ve věci záměrně neprotahovali a nevyčkávali s jejich uplatněním na pozdější fáze řízení“, dále s tím, že „Koncentrace znamená nejenom povinnost účastníků předložit včas tvrzení a důkazní návrhy, ale také (nebo spíše především) důležitý závazek pro soud. Spočívá v povinnosti rozhodnout až na výjimky při prvním jednání ve věci. Jinak řečeno: zákon nutí účastníky, aby včas „odkryli procesní karty“, a soud, aby postupoval koncentrovaně a v reálném čase rozhodl.“ (viz komentář k ustanovení § 118b o.s.ř. v rámci ASPI). Jak vyplývá z usnesení Ústavního soudu ze dne 17.2.2011, sp. zn. III. ÚS 231/11: „Princip koncentrace řízení je totiž nástrojem soudu, jak naplnit ústavní právo účastníků řízení na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě.“. Jak vyplývá z ustanovení § 118 b o.s.ř., koncentrace řízení znamená, že účastníci mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo (do konce následně stanovené lhůty), jestliže soud předtím neprovedl přípravné jednání podle § 114c o.s.ř. Soud zde opětovně poukazuje na komentářovou literaturu, dle které „negativně vymezeno - jde o tzv. zákaz novot po dosažení koncentračního bodu. Z toho pak plyne, že soud k později uváděným tvrzením a důkazním návrhům nepřihlíží.“. Soud má za to, že k principu koncentrace řízení je třeba přihlédnou i v projednávané věci, a to zejména v souvislosti s nově uvedenou skutečností ze strany žalovaného co do posuzování charakteru předmětné stavby z pohledu dřívější existence sklepa. Soud má za to, že připuštění této nově tvrzené skutečnosti a argumentace ze strany soudu by v této fázi řízení bylo jednoznačně v rozporu s účelem, pro který byl institut koncentrace řízení do občanského soudního řádu zaveden, když je nepochybné, že žalovanému musela býti daná nyní nově tvrzená skutečnost známá již v době podání žaloby. Za této situace k této nově vznášené argumentaci žalovaného proto nelze přihlížet. Co do obvyklé ceny uvedené nemovitosti zdejší soud poté vycházel v rámci svého prvého rozhodnutí ve věci samé ze znaleckého posudku v té době nejaktuálnějšího, a to z aktualizovaného znění znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30.9.2020 č. , hodnota, – Dodatek, o jehož závěrech soud neměl a nemá ani nyní žádné pochybnosti. Soud v této souvislosti zohlednil, že znalec při stanovení dané obvyklé ceny vycházel z metody srovnávací, použil větší množství srovnávacích nemovitostí, nacházejících se v blízkém okolí předmětné nemovitosti, přičemž rovněž zohlednil použitím patřičných koeficientů redukce případně rozdíly mezi nemovitostí předmětnou a nemovitostmi použitými ke srovnání. Znalec neopomněl zohlednit ani zcela podstatné skutečnosti pro ocenění dané nemovitosti, kdy tato se nachází na pozemku jiného vlastníka, což je situace na realitním trhu velmi neobvyklá, rovněž tu skutečnost, že se jedná o stavbu dosud nezkolaudovanou. I v tomto směru znalec , tituly před jménem, , jméno FO, své závěry věrohodně obhájil při jednání soudu, soud tak neměl o správnosti znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce žádných pochyb a z jeho závěrů vycházel i při následném vypořádání SJM účastníků. Ze závěru znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30.9.2020 č. , hodnota, – Dodatek poté vyplynulo, že obvyklá cena předmětné nemovitosti podle současných cenových předpisů a podle stavu ke dni zániku manželství, tj. k 30.5.2012, činí 4 900 000 Kč. Po zrušení prvního rozsudku zdejšího soudu ve věci samé nebylo ani v tomto případě nezbytné (s ohledem na běh času) tyto znalecké závěry aktualizovat, neboť účastníci učinili hodnotu dané nemovitosti v uvedené výši, tj. v částce 4 900 000 Kč, nespornou. Soud dále doplňuje, že poukazovala-li žalobkyně na vestavěný nábytek na míru a klimatizaci vinného sklepa, samostatně tyto položky zahrnovány do SJM nebyly, když tyto byly zohledněny právě při ocenění celé nemovitosti – stavby , adresa, . Byť žalovaný učinil nespornou obvyklou cenu uvedené nemovitosti ke dni zániku manželství, navrhoval její ponížení o zjištěnou hodnotu sklepa. Ohledně těchto nových námitek žalovaného soud opět poukazuje na tu skutečnost, že se jedná o zcela novou argumentaci doposavad neuplatněnou, ke které není na místě s ohledem na koncentraci řízení již v tuto chvíli přihlížet. Nad rámec toho však soud uvádí, že z provedeného dokazování včetně výslechů účastníků je nepochybné, že původní sklepní prostory byly při výstavbě nové nemovitosti z výlučných finančních prostředků obou účastníků, tehdejších manželů, zcela přebudovány, změněny a výrazně finančně zhodnoceny (prokázáno zejména rozhodnutím Úřadu městské části , adresa, , odbor výstavby, o dodatečném povolení stavby ze dne 29.8.2003; skutečnost, že veškeré stavební práce v souvislosti s výstavbou nemovitosti za účelem zajištění bydlení účastníků – tehdejších manželů a jejich dětí, byly financovány z výlučných finančních prostředků účastníků, je mezi účastníky nesporná) a jimi, potažmo poté žalovaným, výlučně užívány. I na základě těchto skutečností je tak dle soudu v souladu s obecným principem spravedlnosti na místě ocenění dané nemovitosti včetně takto v podstatě nově zbudovaného sklepního prostoru.

14. Mezi účastníky není sporu o tom, že k vypořádání zaniklého společného jmění manželů dohodou účastníků doposavad přes veškeré opakované snahy nedošlo.

15. Ohledně majetkových poměrů co do možnosti úhrady vypořádacího podílu žalobkyně aktuálně doložila náhledem do výpisu ze svého bankovního účtu (viz protokol z jednání den 7.11.2024) ve spojení s čestným prohlášením syna účastníků , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 7.11.2024, že v tuto chvíli, resp. v brzké budoucnosti, je v jejích finančních možnostech zaplatit žalovanému částku cca 850 000 Kč.

16. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1.1.2014 (dále jen „zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník“). Dle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 označeného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto s ohledem na uvedené postupoval dle dosavadních právních předpisů, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a to i s ohledem na konstantní judikaturu v tomto směru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22Cdo 3779/2014).

17. Podle ustanovení § 143 odst. 1 o.z. společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

18. Podle ustanovení § 144 o.z. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

19. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.z. společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

20. Podle ustanovení § 150 odst. 3 o.z. neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud. Podle odstavce 4 uvedeného ustanovení nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

21. V řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 30.5.2012, k tomuto dni se také váže dle ustanovení § 149 odst. 1 o.z. zánik společného jmění účastníků. Za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě ohledně vypořádání jejich společného jmění, je pak na místě toto vypořádání rozhodnutím soudu, a to v souladu s ustanoveními § 150 odst. 3 o.z. a § 149 odst. 2 a 3 o.z. Soud se proto dále zabýval otázkou rozsahu předmětu společného jmění ke dni zániku manželství, tedy ke dni 30.5.2012, tj. otázkou, jaké věci (příp. závazky) se ve smyslu ustanovení § 143 o.z. staly předmětem společného jmění účastníků a zda tyto existovaly ke dni zániku manželství.

22. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že masa společného jmění účastníků jako předmět vypořádání byla ke dni zániku manželství, tj. k 30.5.2012, tvořena následujícími movitými a nemovitými věcmi: 1) osobní automobil Volvo V70, RZ: , SPZ, , rok výroby 2000, VIN: , VIN kód, ; mezi účastníky není sporu o tom, že toto vozidlo má být přikázáno do výlučného vlastnictví žalovaného; obvyklá cena tohoto vozidla ke dni 30.5.2012 činila 70 000 Kč, žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání této položky polovinu z této částky, tj. 35 000 Kč; 2) sedačka Natuzzi, rok výroby 2002; mezi účastníky není sporu o tom, že tato sedačka se nachází v nezkolaudované stavbě na adrese , adresa, ; vzhledem k tomu, že daná nemovitosti byla soudem přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, přikázal soud do výlučného vlastnictví stejné osoby rovněž uvedenou movitou věc; obvyklá cena této movité věci ke dni 30.5.2012 činila 10 000 Kč, žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání této položky polovinu z této částky, tj. 5 000 Kč; 3) práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené s Winterthur pojišťovna, a.s., (dnes , právnická osoba, .), dne 6.4.1999; pojistníkem této smlouvy je žalovaný, mezi účastníky je rovněž nesporné, že tato položka SJM má být proto přikázána žalovanému; odkupní hodnota činila v případě této pojistné smlouvy ke dni 30.5.2012 činila 218 154 Kč, žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání této položky polovinu z této částky, tj. 109 077 Kč; 4) práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené s AMCICO AIG Life, (dnes MetLife Europe Limited), dne 24.5.2002; pojistníkem této smlouvy je žalovaný, mezi účastníky je rovněž nesporné, že tato položka SJM má být proto přikázána žalovanému; odkupní hodnota činila v případě této pojistné smlouvy ke dni 30.5.2012 činila 566 809 Kč, žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání této položky polovinu z této částky, tj. 283 404,50 Kč; 5) práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené s , právnická osoba, ., dne 21.2.2001; pojistníkem této smlouvy je žalobkyně, mezi účastníky je rovněž nesporné, že tato položka SJM má být proto přikázána žalobkyni; odkupní hodnota činila v případě této pojistné smlouvy ke dni 30.5.2012 činila 190 705 Kč, žalobkyně je tak povinna zaplatit žalovanému na vypořádání této položky polovinu z této částky, tj. 95 377,50 Kč; 6) obchodní podíl ve výši 93 % ve společnosti , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, ; žalobkyně byla ke dni zániku manželství, tj. ke dni 30.5.2012, zapsána jako společník označené společnosti v katastru nemovitostí, rovněž bylo prokázáno, že k převodu obchodního podílu na jejího bratra pana , jméno FO, došlo až po 30.5.2012; obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, , byl proto přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně; hodnota tohoto obchodního podílu činila ke dni zániku manželství 120 000 Kč, žalobkyně je tak povinna zaplatit žalovanému na vypořádání této položky polovinu z této částky, tj. 60 000 Kč; 7) bytová jednotka č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , v , Anonymizováno, ulici, včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku; žalobkyně navrhla přikázání této nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, žalovaný s vypořádání této položky tímto způsobem souhlasil, když zároveň výslovně deklaroval svůj nezájem o danou bytovou jednotku; vzhledem k té skutečnosti, že žalobkyně zároveň prokázala svou solventnost co do úhrady vypořádacího podílu žalovaného, byla uvedená nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně; hodnota dané nemovitosti ke dni zániku manželství 7 000 000 Kč, žalobkyně je tak povinna zaplatit žalovanému na vypořádání této položky polovinu z této částky, tj. 3 500 000 Kč; k nastolené otázce disparity podílu v případě této položky viz níže; 8) nezkolaudovaný rodinný dům na adrese , adresa, , bez č.p., postavený na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, ; daná nemovitost se nachází na pozemku ve vlastnictví matky žalovaného (vedlejší účastnice na straně žalovaného), rovněž žalobkyně navrhla přikázání této nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného; pokud žalovaný sporoval zařazení této položky do masy SJM, s tímto se soud neztotožnil (k tomu viz níže); obvyklá cena této nemovitosti ke dni 30.5.2012 činila 4 900 000 Kč, žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání této položky polovinu z této částky, tj. 2 450 000 Kč. Z uvedeného pak vyplývá, že žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na vyrovnání podílu částku ve výši 772 896 Kč (žalobkyni přikázána do výlučného vlastnictví aktiva v částce 7 310 755 Kč, je tak povinna uhradit žalovanému polovinu z této částky aktiv, tj. 3 655 377,50 Kč; žalovanému přikázána do výlučného vlastnictví aktiva v částkách 5 764 963 Kč – žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 2 882 481,50 Kč; žalobkyně je proto povinna uhradit žalovanému na vypořádání podílu rozdíl mezi částkami 3 655 377,50 Kč a 2 882 481,50, tedy celkem 772 896 Kč). V této souvislosti soud pro úplnost doplňuje, že s přihlédnutím k ustanovení § 149 odst. 2 o.z. vycházel ze znění tohoto ustanovení, tedy z toho, že podíly obou manželů na majetku patřících do společného jmění jsou stejné, když pro odchýlení se od zásady rovnosti podílů neshledal žádné důvody.

23. Byť žalovaný již po zrušení prvotního rozsudku zdejšího soudu disparitu podílů v případě nemovitosti „bytová jednotka č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , v , Anonymizováno, ulici, včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku“ nadále neakcentoval, soud přesto k této skutečnosti uvádí následující: Soud může k této přistoupit, jsou-li dány výjimečné okolnosti dané konkrétní věci, odůvodňující takový postup, tj. rozhodnout, že podíly účastníků nejsou stejné, ať již obecně co do celé masy SJM, či v případě dané konkrétní položky. Přihlíží se v této souvislosti mimo jiné k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění, příp. se zohledňují další podstatné okolnosti dané věci. Žalovaný spatřoval důvody pro takový postup jednak v té skutečnost, že v důsledku vyplaceného odstupného v souvislosti s ukončením jeho pracovního poměru v podobě významné finanční částky přes 1 mil. Kč byl splacen hypoteční úvěr poskytnutý na tento byt, dále v chování žalované po rozvodu manželství co do znemožnění užívání tohoto bytu. K prvému důvodu je třeba uvést, že daná finanční částka byla žalovanému vyplacena a následně za účelem splacení hypotečního úvěru uhrazena za trvání manželství, jednalo se tedy o prostředky spadající do SJM. Za situace, kdy soužití manželů bylo po převážnou dobu svého trvání standardní, každý se podílel na společném hospodaření a péči o domácnost dle svých možností a nebyly prokázány žádné neobvyklé skutečnosti v tomto směru, nelze úhradu dané částky z prostředků spadajících do SJM samo o sobě dle soudu považovat za důvod postupu cestou disparity podílů. Pokud se týká nemožnosti užívání bytu žalovaným v době po rozvodu manželství, zda má soud za prokázané, že skutečně v tomto směru nedošlo k dohodě, přičemž žalobkyně sama v rámci své výpovědi výslovně uvedla, že žalovanému k jeho žádosti byt, od kterého měla klíče pouze ona, nezpřístupnila. Nicméně nelze odhlédnout od té skutečnosti, že byt neužívala ani sama žalobkyně, byt zůstal po celou dobu až do dnešního dne nezařízený a neobývaný (s malou výjimkou 3 týdnů, kdy byt pobýval syn účastníků z důvodu karantény v době Covidu – viz tvrzení žalobkyně při jednání soudu dne 2.5.2023). Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR (srovnej 22 Cdo 2263/2001): „Bývalý manžel nemůže zcela vyloučit druhého manžela z užívání věci, která je předmětem jejich dosud nevypořádaného společného jmění manželů, pokud ovšem neměli ve společném jmění nebo ve vlastnictví dvě věci sloužící alespoň přibližně stejnému účelu.“. Pokud tak některý z manželů činí, může se druhý z manželů domáhat u soudu samostatnou žalobou svého práva umožnění užívání nemovitosti, příp. úpravy užívání nemovitosti. Pokud je z dané nemovitosti nějaký užitek, opět by každý z manželů měl na něm participovat rovným dílem, i v tomto směru lze případně takový nárok zažalovat. Jsou-li dány tyto možnosti, je třeba využít takový možný postup, nejedná se však nicméně dle soudu o okolnosti, které by měly být důvodem pro disparitu podílu tak, jak takový postup ve výjimečném případě umožňuje občanský zákoník. Soud proto nepřisvědčil potřebě zohlednění principu disparity podílů tak, jak navrhoval žalovaný, a vycházel z obecného principu vypořádání rovným dílem i u této položky.

24. Co do nejspornější položky v případě masy SJM – dosud nekolaudovaná stavba bez č.p. postavená na parcele č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , soud uvádí následující: Mezi účastníky není sporu o tom, že předmětná stavba se nachází na pozemku ve vlastnictví matky žalovaného, tj. vedlejší účastnice na straně žalovaného, režim pozemku a stavby je však s ohledem na datum zhotovení této stavby (mezi roky 2001 až 2003) odlišný, když je třeba dle soudu postupovat v režimu původní právní úpravy. V řízení bylo zjištěno, že daný objekt, ve stavebním řízení označovaný jako původní hospodářský objekt, byl pro účely bydlení vystavěn oběma účastníky za prostředky spadající do jejich SJM v době trvání jejich manželství. Soud se následně zabýval charakterem dané nemovitosti před provedením těchto prací a následným stavem, přičemž v řízení bylo dle soudu jednoznačně prokázáno, a to zejména formou znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , že se v případě této stavby nejednalo o pouhou přístavbu, ale vybudování stavby nové. Soud zde poukazuje na relevantní judikaturu k posouzení té skutečnosti, kdy se jedná o stále původní stavbu a kdy již o stavbu novou – např. 3 Cdo 95/92 či 22 Cdo 2088/2001, a v této souvislosti dále i závěr znalce, že v průběhu stavby došlo k celkové demolici původního objektu a vystavení stavby nové, a to s tím, že veškeré konstrukce I. NP daného objektu byly zhotoveny právě v období let 2001 až 2003. Demolici původního objektu ostatně nezpochybňuje ani sám žalovaný, který i v rámci odvolání proti původnímu rozsudku zdejšího soudu rovněž poukazuje na odstranění obvodových zdí původní stavby. Vznášel-li žalovaný po zrušujícím rozhodnutí Městského soudu v Praze nové skutečnosti a navrhoval nové důkazy k otázce zahrnutí, potažmo nezahrnutí, dané nemovitosti do SJM účastníků, je především nutné uvést, že se jedná dle soudu o nové důkazy po koncentraci řízení, byť před koncentrací řízení evidentně známé (to samé se týká i důkazních návrhů žalobkyně, které v reakci na novou argumentaci žalovaného vznesla i ona), rovněž i o částečně novou argumentaci (co do existence původního sklepa). Primárně lze uvést, že uvádění nových skutečností a navrhování nových důkazů je z pohledu koncentrace řízení přípustné jen v případech stanovených v ustanovení § 118b odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř., o takové případy se však v dané věci dle soudu nejedná, když není žádný důvod pro to, aby dané důkazy a skutečnosti nebyly navrhovány či uváděny již dříve. Za této situace soud proto k nově uváděným skutečnostem a navrhovaným důkazům k uvedené položce nepřihlížel, resp. dané důkazy již dále neprováděl, přičemž nadále setrval na již vysloveném právním názoru, že daný nezkolaudovaný rodinný dům spadá do SJM účastníků tohoto řízení a je třeba jej vypořádat spolu s ostatními již původně řešenými položkami.

25. Bylo-li dále poukazováno žalovaným, potažmo vedlejší účastnicí na straně žalovaného, na vlastnictví této nemovitosti vedlejší účastnicí, tj. matkou žalovaného, a to s ohledem na její vlastnictví pozemku, soud se s touto námitkou neztotožnil – daná stavba byla vystavěna účastníky v době trvání manželství výlučně pro účely jejich bydlení za výlučné finanční prostředky účastníků; soud v této souvislosti opětovně zdůrazňuje dobu výstavby této nové nově vzniklé stavby a dále i datum rozvodu manželství – zásada dle ustanovení § 506 odst. 1 o.z., dle kterého stavba je součástí pozemku, se tedy v tomto případě neuplatní (soud poukazuje i na přechodná ustanovení § 3054 a § 3055 o.z., kdy je nadále třeba vycházet z odděleného vlastnictví pozemku a stavby na něm postavené). Na závěru soudu ohledně zařazení dané nemovitosti do SJM nemůže ničeho změnit ani argumentace žalovaného v tom směru, že účastníci byli v rámci stavebního řízení pouze stavebníky a žalobkyně byla plně srozuměna se skutečností, že paní , Jméno žalovaného B, je vlastníkem jak původní stavby, tak stavby následující, dále ani poukaz na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 15 C 513/2003, kdy paní , Jméno žalovaného B, vystupovala jako vlastník předmětné stavby (účastníci stávajícího řízení se označeného řízení nijak neúčastnili) či úhrady vodného, stočného a svozu odpadu ze strany paní , Jméno žalovaného B, , užívající hlavní objekt. Z pohledu soudu co do zařazení dané nemovitosti do SJM je rozhodující již výše uvedené, především pak s poukazem na znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , tj. účastníci řízení vybudovali za doby trvání manželství a z prostředků spadajících zcela do SJM novou stavbu, byť na pozemku jiného vlastníka, nicméně ještě v době před účinností zákona č. 89/2012 Sb. Danou nemovitost účastníci vystavěli za účelem rodinného bydlení, které zde také výlučně sami realizovali, přičemž po odchodu žalovaného ze společné domácnosti zde nadále bydlela a bydlí žalobkyně, potažmo společné děti účastníků. V řízení pak nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by kdy danou nemovitost užívala matka žalovaného, příp. že by takové užívání nemovitosti bylo z její strany kdy plánováno (její bytové potřeby jsou evidentně zajištěny jiným způsobem), resp. že by tato kdy měla v úmyslu s danou nemovitostí jakkoli jako její vlastník nakládat dle svého uvážení, či tak dokonce činila nebo si takovou možnost nárokovala. Z uvedených důvodů proto dle soudu neobstojí ani poukaz žalovaného na případné vydržení předmětné nemovitosti matkou žalovaného paní , Jméno žalovaného B, (která se ostatně rovněž nikdy ani nedomáhala samostatnou žalobou případného určení, že je vlastníkem dané nezkolaudované stavby). Ke vznesené námitce vydržení je třeba rovněž uvést, že co do případného vydržení vlastnického práva k nemovitým věcem se předpokládá oprávněná držba v trvání po dobu alespoň 10 let (§ 134 o.z.); tj. držitel musí být po dobu alespoň 10 let v dobré víře, že je vlastníkem dané nemovitosti. Předmětná nemovitost byla vystavěna účastníky v letech 2001-2003, vlastnické právo vedlejší účastnice na straně žalovaného však již bylo sporováno žalobkyní minimálně od roku 2008 v rámci řízení vedeného ve věci zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 500/2008 o vyklizení předmětné nemovitosti. Soud proto uzavírá, že za této situace nikdy nemohlo ani dojít k podmínce naplnění dobré víry vedlejší účastnice na straně žalovaného po dobu minimálně 10 let a vznesená námitka vydržení tedy není na místě. S ohledem na vše výše uvedené má proto soud za to, že zahrnutí dané položky, tj. dosud nekolaudované stavby bez č.p. postavené na parcele č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , do majetkové podstaty SJM dle návrhu žalobkyně je zcela důvodné. Poukazoval-li poté žalovaný v závěrečné fázi řízení na případné procesní vady vedeného řízení co do neposkytnutí poučovací povinnosti žalovanému, potažmo vedlejší účastnici na jeho straně, a to právě v souvislosti se vznesenou námitkou vydržení, soud k tomuto doplňuje, že za situace, kdy s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti neměl námitku vydržení za důvodně vznesenou, nebylo z jeho strany ani žádné opodstatnění k poskytování poučovací povinnosti dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., případně k doplňování dokazování v uvedeném směru (např. výslechem vedlejší účastnice na straně žalovaného).

26. Pro úplnost soud dále doplňuje, že počala-li žalobkyně vznášet při jednání soudu dne 7.11.2024 nové nároky k vypořádání, týkající se její osobou výlučně vynaložené částky za výměnu kotle či hrazení poplatků za byt v , Anonymizováno, ulici, k vypořádání těchto položek soud nepřistoupil, a to s tím, že se jedná opět o novou argumentaci, uplatněnou v závěrečné fázi řízení, byť se jedná o částku za kotel vynaloženou již v roce 2021 a poplatky hrazené již od června 2012 (k tomu viz již výše uvedená argumentace soudu co do koncentrace řízení – odst. 13 rozsudku). Takový postup žalobkyně se rovněž jeví jakožto ne zcela mravný i za situace, kdy nemovitost , Anonymizováno, po celou dobu, na rozdíl od žalovaného, užívá žalobkyně pro potřebu zajištění svého bydlení, byt v , Anonymizováno, ulici poté znemožňuje či v minulosti znemožňovala žalovanému přes jeho žádosti užívat. Pokud pak soud argumentoval ve vztahu k žalovanému, že je potřebné, aby si případné nároky z toho vyplývající uplatnil soudní cestou, bylo by dle soudu navíc zcela nespravedlivé a nemravné (ustanovení § 6, § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), kdyby žalovanému bylo za takové situace již v tomto řízení uloženo podílet se na požadovaných nákladech souvisejících s daným bytem.

27. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti bylo proto soudem rozhodnuto o vypořádání SJM účastníků tak, jak je uvedeno ve výrocích I., II. a III. tohoto rozsudku.

28. O nákladech řízení (výrok IV. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když k podání žaloby byl aktivně legitimován kterýkoliv z bývalých manželů a nelze tudíž hovořit o procesním úspěchu či neúspěchu některého z nich.

29. O povinnosti účastníků, potažmo i vedlejší účastnice na straně žalovaného, a to spolu se žalovaným, zaplatit České republice náklady řízení vzniklé státu (výroky V. a VI. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř., tj. rovným dílem, přičemž náklady státu jsou v daném případě tvořeny znalečným vynaloženým z rozpočtových prostředků státu, když pro úplnost soud v této souvislosti uvádí, že převážná část znalečného byla příslušným znalcům uhrazena ze záloh na znalečné, které v průběhu řízení složili oba účastníci na účet zdejšího soudu. Z rozpočtových prostředků soudu byla poté uhrazena znalci , tituly před jménem, , jméno FO, na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 21.9.2016, č.j. 16 C 415/2013-304, na znalečném částka 228 Kč, dále opět znalci , tituly před jménem, , jméno FO, na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 8.2.2017, č.j. 16 C 415/2013-413, na znalečném částka 1 270,50 Kč, dále znalci , tituly před jménem, , jméno FO, na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 4.5.2017, č.j. 16 C 415/2013-427, na znalečném částka 700 Kč, dále opět znalci , tituly před jménem, , jméno FO, na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 19.2.2019, č.j. 16 C 415/2013-781, na znalečném částka 700 Kč, dále znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 11.4.2019, č.j. 16 C 415/2013-806, na znalečném částka 1 482 Kč, dále opět znalci , tituly před jménem, , jméno FO, na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 2.7.2020, č.j. 16 C 415/2013-940, na znalečném částka 7 954,80 Kč, dále opět znalci , tituly před jménem, , jméno FO, na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 12.10.2022, č.j. 16 C 415/2013-1153, na znalečném částka 6 940 Kč, a konečně opět znalci , tituly před jménem, , jméno FO, na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 5.1.2023, č.j. 16 C 415/2013-1162, na znalečném částka 135,30 Kč. Náklady řízení státu tak celkem činí 19 410,60 Kč, jejich polovina pak 9 705,30 Kč.

30. O lhůtě k plnění ve vztahu k povinnosti obou účastníků uhradit České republice náklady řízení vzniklé státu (výroky V. a VI. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. V případě stanovení lhůty ke splnění povinnosti stanovené žalobkyni v rámci výroku III. rozsudku, tj. co do její povinnosti zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů částku ve výši 772 896 Kč, však soud postupoval podle ustanovení § 160 odst. 1 za středníkem o.s.ř., když zohlednil výši dané částky a předpokládanou větší časovou potřebu žalobkyně opatřit si tyto finanční prostředky za daným účelem (solventnost žalobkyně k úhradě dané částky vypořádacího podílu nebyla účastníky v daném řízení sporována, prokázána byla rovněž nahlédnutím do výpisu z bankovního účtu žalobkyně ve spojení s čestným prohlášením syna účastníků , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 7.11.2024), nicméně přihlédnuto bylo i k právu žalovaného, aby se mu finanční plnění dostalo v přiměřené době. Stanovená lhůta 3 měsíců se jeví soudu jako takto přiměřenou lhůtou, kdy i z pohledu celkové doby řízení se nejedná o již tak velkou prodlevu co do poskytnutí plnění ze strany žalobkyně (oproti návrhu žalovaného na stanovení této doby o měsíc kratší).