16 C 415/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 183 261,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 372,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 372,49 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky ve výši 168 888,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 281,11 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 118 607,45 od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. na náhradě nákladů řízení částku ve výši 48 184 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované 1. Mgr. [jméno] [příjmení].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2. na náhradě nákladů řízení částku ve výši 48 184 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného 2. Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhá prostřednictvím zdejšího soudu po žalovaných zaplacení částky ve výši 183 261,05 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] způsobil žalovaný 2. vozidlem [anonymizována tři slova] [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaná 1., škodu poškozenému panu [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] ve výši celkem 248 709,89 Kč sestávající z odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění, nákladů na právní zastoupení a nákladů na znalecký posudek. Žalovaný 2. způsobil škodu tím, že při jízdě vozidlem [anonymizována tři slova] [registrační značka] ulicí [ulice], [obec a číslo], v důsledku nepřiměřené rychlosti a ovlivnění drogami srazil poškozeného. Žalovaná 1. jako vlastník a provozovatel škodícího vozidla měla podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. K datu dopravní nehody však tato povinnost splněna nebyla. Ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. ukládá žalobci povinnost poskytnout plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti. V daném případě odpovídá za vzniklou škodu žalovaná 1. jako provozovatel škodícího vozidla (ust. § 2927 zákona 89/2012 Sb.) a žalovaný 2. jako jeho řidič (ust. § 2910 zákona 89/2012 Sb.). Žalobkyně pověřila na základě ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. třetí osobu – [právnická osoba] s.r.o., aby jejím jménem vyřídila pojistnou událost, a v návaznosti na šetření pověřeného partnera uhradil poškozenému plnění ve výši: 1) 130 102,44 Kč - náhrada bolestného, 2) 78 976,45 Kč - náhrada ZSU, 3) 5 219 Kč - náklady na znalecký posudek, 4) 34 412 Kč - náklady právního zastoupení. Dále žalobkyně z garančního fondu uhradila pověřenému partnerovi částku 2 420 Kč jako náhradu nákladů spojených s vyřízením případu a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] náklady na revizní posudek ve výši 1 400 Kč Celkem tedy žalobkyně z garančního fondu uhradila částku ve výši 252 529,89 Kč. Žalobkyni vzniká na základě ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému, a to vůči provozovateli a řidiči vozidla, jehož provozem byla způsobena újma. Za podmínek podle ust. § 10 téhož zákona má žalobkyně nárok na náhradu toho, co plnila, bez omezení. V daném případě tak vznikl žalobkyni nárok na náhradu částky 252 529,89 Kč (§ 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb.). Žalobkyně požadovala na základě výše uvedených skutečností po žalovaných odpovídající náhradu toho, co za něho plnil, tj. částku celkem 252 529,89 Kč, a stanovila lhůtu k plnění do [datum] (částka 69 268,84 Kč), [datum] (částka 64 653,60 Kč) a [datum] (částka 118 607,45 Kč). Z dlužné částky však do dne podání této žaloby uhrazena byla uhrazena pouze první položka, tj. částka 69 268,84 Kč.

2. Žalovaná 1. navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že předmětné vozidlo bylo žalovaným 2. užito bez jejího vědomí a souhlasu, o čemž byla žalobkyně od počátku informována; v této souvislosti žalovaná 1. poukazovala na ust. § 2927 a § 2929 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Dále uvedla, že pokud je jí známo, žalovaný 2. nebyl v době dopravní nehody ovlivněn drogami, když z rozsudků trestních soudů nic takového nevyplývá. Poukázala rovněž na tu skutečnost, že poškozený byl v značně podnapilém stavu a do vozovky vstoupil bez rozhlédnutí, tj. škoda vznikla též následkem okolností, které se přičítají poškozenému, a to dle žalované 1. minimálně v rozsahu 50 %. Je tedy nepřiléhavé, pakliže žalobkyně uhradila poškozenému 100 % nároku na bolestné. V případě ostatních uplatněných nároků žalovaná 1. uvedla, že tyto jsou zcela neprokázané a nedůvodné. Ohledně náhrady ZSU poté žalovaná 1. poukázala na tu skutečnost, že tato položka je dokládána toliko znaleckým posudkem zpracovaným MUDr. Škodovou, nicméně tento posudek je neprůkazný a nepřezkoumatelný, když pouze vyhodnocuje subjektivní stesky poškozeného, kterého znalkyně ani osobně neviděla; dané potíže však nestačí jen tvrdit, ale je nutno je prokázat. Vzhledem k vadám posudku MUDr. Škodové nejde o účelně vynaložené náklady na uplatnění nároku poškozeného. V případě nákladů právního zastoupení není zřejmé, jaké konkrétní úkony jsou vyúčtovány, předložené vyúčtování je nepřezkoumatelné.

3. Žalovaný 2. rovněž navrhl zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že žalobkyně neměla vůbec z garančního fondu poškozenému plnit, neboť žalovaný 2. není osobou, která měla povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti, a žalovaná 1. není za škodu odpovědná, když žalovaný 2. užil vozidlo bez vědomí a souhlasu žalované 1. Žalovaný 2. dále uvedl, že nebyl v době dopravní nehody, kdy srazil poškozeného, ovlivněn drogami, toto nevyplývá ani z trestního spisu. Naopak poškozený v silně podnapilém stavu přecházel vozovku mimo přechod pro chodce, aniž by se rozhlédl, čímž nerespektoval ust. § 54 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. V daném případě byla tedy škoda způsobena z podstatné části i zaviněním poškozeného a bylo na místě případnou výplatu poškozenému razantně snížit. Pokud tak bylo žalovaným 2. žalobkyni následně uhrazeno 69 268,84 Kč, jedná se o částku, která je z výše uvedeného hlediska zcela dostatečná. Žalovaný 1. dále poukázal na tu skutečnost, že žalobkyně je v řízení povinna prokázat, že je zde dáno protiprávní jednání, újma a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a újmou, tj. je povinna též tvrdit zvláštní skutečnosti u jednotlivých nároků a tyto i prokázat. Například u nároku na ztížení společenského uplatnění je nutné tvrdit a prokázat, jaký byl stav poškozeného před nehodou a jaký je po ní; nicméně zcela nedostatečný je v tomto směru jakožto důkaz předložený znalecký posudek, který je nepřezkoumatelný a neodpovídá znaleckým předpisům.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Navrhli-li žalovaní doplnit dokazování svými účastnickými výslechy a dále výslechem svědka [jméno] [příjmení], těmto důkazním návrhům soud nevyhověl pro jejich nehospodárnost, neboť žalovaný 2. a svědek [příjmení] již byli vyslechnuti v rámci trestního řízení a provedení opakovaných výslechů tak není dle soudu účelné. V případě provedení výslechu žalované 1. pak nelze dle soudu očekávat, že by z výpovědi této žalované byly zjištěny jakékoli pro výsledek řízení podstatné skutečnosti.

5. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze ve své malé části.

6. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná 1. byla ke dni [datum] vlastníkem a provozovatelem vozidla [anonymizována tři slova] [registrační značka], toto vozidlo však bylo k uvedenému datu provozováno jako nepojištěné, tj. ohledně tohoto vozidla nebyla sjednána smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný 2., syn žalované 1., použil toto vozidlo a tímto vozidlem způsobil dne [datum] v době kolem [údaj o čase] hodin dopravní nehodu v [obec a číslo], [ulice], v rámci které způsobil škodu poškozenému [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení], narozenému [datum]. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporována a vyplývá rovněž nejen z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 3 T 57/2020, ale zejména pak z rozsudku tohoto soudu ze dne 23.2.2021, sp.zn. 3 T 57/2020, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 19.5.2021, č.j. 7 To 151/2021, ze kterých se podává, že žalovaný 2. byl mimo jiné uznán vinným, že„ dne [datum] v době kolem [údaj o čase] hodin v [obec a číslo], na [anonymizováno] nábřeží, ve směru jízdy od ulice [anonymizováno] k ulici [anonymizováno] řídil osobní motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], přitom jel rychlostí minimálně 62 km.h-1, přestože v daném místě byla rychlost omezena dopravní značkou B20a na maximálně 30 km.h-1, a v blízkosti sloupu veřejného osvětlení [číslo] poblíž domu [adresa], narazil přední částí vozidla do poškozeného [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení], narozeného [datum], přecházejícího přes vozovku, z pohledu jízdy vozidla zprava doleva, v důsledku čehož poškozený nejprve spadl na přední kapotu a čelní sklo vozidla a poté byl odhozen na vozovku, přitom utrpěl hlubokou tržnou ránu zasahující ke kosti horní čelisti vpravo s porušením celistvosti lícní tepny a tepenným krvácením z poškozené lícní tepny s krevní ztrátou 500 – 700 ml, což muselo být akutně operačně řešeno pro hrozící aspiraci krve, dále zhmoždění výstupu trojklanného nervu vpravo, zlomeninu spodní stěny pravé očnice a přední stěny pravé dutiny horní čelisti, tržnou ránu pravého křídla nosního nad dolní skořepou délky cca 3 cm, drobnou tržnou ránu kůže zadní stěny zvukovodu vpravo a brýlový krevní výron okolo obou očí, kterážto zranění si vyžádala dobu léčení nejméně 4 týdny, kdy poškozený trpěl bolestivostí a nutností dodržovat přísný klidový režim s omezením jakékoliv fyzické aktivity, čímž porušil povinnosti uvedené v ustanoveních § 4 písmeno a), b), § 5 odstavec 1 písmeno b), § 18 odstavec 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, konkrétně povinnost chovat se při účasti na provozu na pozemních komunikacích ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými citovaným zákonem, jako řidič se věnovat plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích, přizpůsobit rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla, stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat, jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled, kdy porušení těchto povinností má zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, k čemuž také skutečně došlo, tedy jinému z nedbalosti ublížil na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, čímž spáchal přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odstavec 1 trestního zákoníku“; pro tento přečin a dále pro přečiny a sbíhající zločin tykající se jiných skutků byl žalovaný 2. odsouzen mimo jiné k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, když tento výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let; žalovanému 2. bylo dále uloženo zaplatit na náhradě škody poškozené [příjmení] kanceláři pojistitelů částku ve výši 14 999 Kč (mezi účastníky není sporu o tom, že tato částka byla zahrnuta do již žalovaným 2. uhrazené částky 69 268,84 Kč), když se zbytkem uplatněného nároku byla [název žalobkyně], tj. žalobkyně ve stávajícím řízení, odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. V odůvodnění svého rozsudku ze dne 23.2.2021, sp.zn. 3 T 57/2020, poté Obvodní soud pro Prahu 1 mimo jiné uvedl, že„ Ze znaleckého posudku z toxikologie vyplynulo, že v krvi obžalovaného byl k době [datum], okolo 01:11 hod zjištěn pozitivní výsledek metamfetaminu a amfetamintu, přičemž množství metamfetaminu odpovídalo hodnotě 710 ng/ml a amfetaminu 38 ng/ml. Hladina metamfetaminu 710 ng/ml byla vyhodnocena jako vyšší hladina, kdy při hladině metamfetaminu nad 200 ng/ml se projevuje toxický účinek metamfetaminu. Hladina metamfetaminu 710 ng/ml dle znaleckého posudku odpovídá stavu, při němž z obecného hlediska dochází k podstatně negativnímu ovlivnění řidičských schopností až k vyloučení schopnosti bezpečně ovládat řízení motorového vozidla. Vliv metamfetaminu na řidičské schopnosti se projevuje v akutní fázi ovlivnění rizikovou jízdou bez zábran, vysokou rychlostí, přeceněním vlastních schopností k jízdě, navršením chyb a zvýšenou citlivostí na oslnění. Při odeznívání účinků metamfetaminu se tato skutečnost na řidičských schopnostech projevuje dramatickým poklesem výkonu provázeným tělesným vyčerpáním, únavou a depresivními stavy, způsob jízdy je pomalý, nebo proměnlivý, řidič má obtíže při udržování přímého směru apod. Ze znaleckého posudku dále vyplynulo, že zkoumáním nebylo možné přesně určit, zda k užití psychotropní látky došlo před dopravní nehodou, nebo po ní. Dále ze znaleckého posudku vyplynulo, že ačkoliv obžalovaný uvedl, že po nehodě užil„ koks“, jak se slangově říká kokainu, nebyla tato látka v jeho krvi prokázána.“, rovněž pak i„ Soud se rovněž zabýval otázkou, do jaké míry mělo na způsobené srážce vliv chování poškozeného a dospěl k závěru, že ačkoliv byl poškozený pod vlivem alkoholu, bylo z kamerových záznamů patrné, že silnici přecházel relativně bezpečně s vědomím, že se k němu přibližuje vozidlo, což je patrné ze skutečnosti, že silnici přechází v poklusu, přičemž když byl téměř mimo dráhu vozidla řízeného obžalovaným, stočil obžalovaný řízení směrem doleva a tak na poškozeného najel a způsobil mu výše uvedené ublížení na zdraví. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že způsob přecházení vozovky ze strany poškozeného neměl na způsobené srážce relevantní vliv, nýbrž ke srážce došlo výhradně v důsledku nedodržení předepsané rychlosti ze strany poškozeného a jeho špatně zvoleným vyhýbacím manévrem.“.

8. Pokud žalobkyně poukazovala na tu skutečnost, že žalovaný 2. byl v době nehody pod vlivem omamné látky, tato skutečnost dle soudu nebyla žalobkyní přes poskytnuté poučení dle ust. § 118 a odst. 3 o.s.ř. řádně prokázána tak, aby tento závěr bylo možné připustit s velkou mírou pravděpodobnosti. V řízení bylo sice prokázáno, že u žalovaného 2. byla v rámci lékařského vyšetření po nehodě odebrána krev a shledána přítomnost omamné látky (amfetamin) (prokázáno protokolem o lékařském a toxikologickém vyšetření osoby při podezření z ovlivnění návykovou látkou ze dne [datum] ve spojení s výsledkovým listem toxikologického vyšetření ze dne [datum]; přítomnost amfetaminu byla prokázána i testem Drugwipe S5 provedeným Policií ČR na místě nehody – prokázáno úředním záznamem ze dne [datum] – č.l. 67 trestního spisu), ze znaleckého posudku z toxikologie ze dne [datum] znalkyně Ing. Ivany Černé je však zřejmé, že na základě stanovené hladiny amfetaminu a methamfetaminu v krvi nelze určit, zda k užití došlo před dopravní nehodou nebo po ní – výpověď o užití drogy po dopravní nehodě nelze pouze na základě kvantitativního stanovení potvrdit ani vyvrátit. V daném případě nelze přehlédnout, že mezi dopravní nehodou, příjezdem policie ČR a zajištěním žalovaného 2. je dán časový úsek, během kterého nebyl pohyb žalovaného 2. v místě nehody zcela objasněn, přičemž jak vyplývá z trestního spisu (protokol o výslechu obviněného ze dne [datum]; úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne [datum]; úřední záznam Policie ČR ze dne [datum] – č.l. 67 trestního spisu, ze kterého je zřejmé, že po svém zadržení žalovaný 2. jevil známky psychického rozrušení a sdělil policistovi, že„ je mu zle a že již dvakrát na záchodě v restauraci zvracel“ a že„ si dal„ lajnu“ těsně po tom, co se mu stala nehoda“), žalovaný 2. po celou dobu vyšetřování konzistentně uvádí, že po nehodě mu bylo zle a omamnou látku si aplikoval v rozrušení na toaletě v hotelu v sousedství vozovky, kde došlo k nehodě. Byť nelze odhlédnout od otázky, zda je logické aplikovat si návykovou látku po nehodě a tím si v rámci trestního řízení tzv. přitížit, nelze dle soudu pouze z této spekulace vycházet a dojít jen na jejím základě k závěru, že s velkou mírou pravděpodobnosti došlo k aplikaci omamné látky již před nehodou. Jak již bylo uvedeno výše, mezi samotnou nehodou a příjezdem policie uběhl určitý časový úsek, během kterého se žalovaný 2. nenacházel ve vozidle, neboť toto opustil bezprostředně po nehodě, a to v 1: [údaj o čase] hodin (tato skutečnost je zřejmá z kamerových záznamů zajištěných z místa dopravní nehody – viz úřední záznamy ze dne [datum] a [datum] – č.l. 69 a 72 trestního spisu). K přítomnosti žalovaného 2. v místě nehody se blíže vyjádřil pouze svědek [jméno] [příjmení] [příjmení], dle kterého seděl žalovaný 2. po nehodě na chodníku a byl mimo, nicméně, jak je zřejmé z výpovědi tohoto svědka, tuto přítomnost žalovaného 2. zaregistroval až za cca 4 minuty po nehodě. Dle soudu tak nelze vyloučit, že žalovaný 2. skutečně mohl navštívit toaletu v blízkém hotelu s restaurací tak, jak uvádí, (soudu je známo, že v blízkosti klubu [příjmení] se takové hotely a restaurace bezpochyby nacházejí) a k aplikaci omamné látky přistoupit, neboť časový prostor pro takové jednání zde byl nepochybně dán. U žalovaného 2. jakožto občasného uživatele omamných látek, což připustil i ve své výpovědi v rámci trestního řízení, nelze dle soudu takový„ nelogický“ postup učiněný ve stupni značného rozrušení vyloučit. Poukazovala-li žalobkyně na zmatečnost výpovědi žalovaného 2., který opakovaně označil jinou návykovou látku, kterou si měl aplikovat, příp. tvrzení, že si„ dal panáka“, ani z tohoto dle soudu nelze dojít dle soudu k závěru, že tvrzení žalobkyně o aplikaci návykové látky v době před nehodou bylo prokázáno s velkou mírou pravděpodobnosti, když určitou zmatenost žalovaného 2. lze přisoudit i nepochybnému rozrušení po způsobené dopravní nehodě. Soud proto uzavírá, že své tvrzení o způsobení nehody žalovaným 2. po aplikaci omamné látky žalobkyně neprokázala s velkou mírou pravděpodobnosti.

9. Z provedeného dokazování dle soudu poté rovněž nevyplývá, že by se poškozený [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] jakkoli podílel na dané dopravní nehodě. Poškozený byl sice v době nehody pod vlivem alkoholu (prokázáno záznamem o dechové zkoušce ze dne [datum] – č.l. 210 trestního spisu), tato skutečnost však neměla na fakt dané nehody žádný vliv. Jak vyplývá ze znaleckého posudku znalce z oboru doprava – odvětví silniční a městská, se specializací na silniční nehody, Ing. Libora Topola [číslo] [rok] ze dne [datum], o jehož závěrech nemá soud žádné pochybnosti, pokud by dané vozidlo jelo dovolenou rychlostí, tedy 30 km/h, pak by potřebovalo dráhu na zastavení min. 12 m, tedy by zastavilo před místem střetu, rychlost vozidla však při střetu byla 62÷68 km/h; žalovaný 2. jako řidič vozidla navíc zvolil nesprávně jízdní manévr vyhýbání, kdy vedl svoje vozidlo do pohybu chodce, přičemž správná reakce na přecházející chodce by byla intenzivní brzdění.

10. Z detailů jednotlivých transakcí vyplývá: 1) dne [datum] byla poškozenému [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] poukázána žalobkyní částka 78 976,45 Kč; 2) dne [datum] byla poškozenému [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] poukázána žalobkyní částka 19 112,86 Kč; 3) dne [datum] byla poškozenému [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] poukázána žalobkyní částka 46 335,98 Kč; 4) dne [datum] byla poškozenému [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] poukázána žalobkyní částka 64 653,60 Kč; 5) dne [datum] byla [právnická osoba] s.r.o. poukázána žalobkyní částka 2 420 Kč; 6) dne [datum] byla [právnická osoba]. [příjmení] a [role v řízení], [anonymizována dvě slova] poukázána žalobkyní částka 5 219 Kč; 7) dne [datum] byla [právnická osoba]. [příjmení] a [role v řízení], [anonymizována dvě slova] poukázána žalobkyní částka 34 412 Kč; 8) dne [datum] byla [anonymizováno] [jméno] [příjmení], CSc., poukázána žalobkyní částka 700 Kč; 9) dne [datum] byla [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], poukázána žalobkyní částka 700 Kč; celkem tedy byla z garančního fondu žalobkyně v souvislosti s danou událostí – dopravní nehodou ze dne [datum], vynaložena částka v celkové výši 252 529,89 Kč.

11. K těmto jednotlivým položkám soud uvádí:

12. Vyplatila-li žalobkyně poškozenému [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] náhradu bolestného v celkové výši 130 102,44 Kč, učinila tak na základě znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví MUDr. Olgy Škodové ze dne [datum] [číslo] s následnou korekcí na základě lékařského posudku MUDr. Josefa Pěchoučka, CSc., ze dne [datum] s tím, že bolestné bylo ohodnoceno 403 body. Co do tohoto bodového ohodnocení bolestného nebylo žalovanými ničeho namítáno a ani soud neshledal v tomto směru žádné zjevné nesprávnosti. Nicméně nelze přehlédnout, že při hodnotě 1 bodu 318,85 Kč v roce 2019, činí správný výpočet výše bolestného 128 496,55 Kč. Rozdíl mezi touto částkou a uplatněnou částkou 130 102,44 Kč ve výši 1 605,89 Kč však přes výzvu soudu žalobkyně nijak neosvětlila.

13. Žalobkyně dále poškozenému [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] uhradila náhradu ztížení společenského uplatnění v celkové výši 78 976,45 Kč, a to na základě znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví MUDr. Olgy Škodové ze dne [číslo] [číslo] 2021. Soud má za to, že takto stanovené ZSU bylo v uvedeném znaleckém posudku znalkyní řádně odůvodněno, a to v případě jeho navýšení s poukazem na věk poškozeného v době dopravní nehody, přičemž znalkyní stanovená výše ZSU se soudu nejeví jako nikterak nadhodnocená. Poukazovali-li žalovaní na tu skutečnost, že závěry znalkyně neodpovídají skutkovým zjištěním, s tímto tvrzením se soud neztotožnil. Znalkyně své závěry řádně odůvodnila a soud nemá o jejích závěrech žádné pochybnosti. V případě ZSU byl postup znalkyně založený na zprostředkovaném vyšetření poškozeného, založených lékařských zprávách a on-line pohovoru v rámci videokonference dle soudu dostačující, hospodárný a zcela pochopitelný i s ohledem na dobu a přijatá opatření v souvislosti s nemocí COVID-19.

14. Žalobkyní uhrazené náklady za zpracované znalecké posudky ve výši 5 219 Kč (znalecký posudek znalkyně MUDr. Olgy Škodové [číslo] [rok] – viz faktura č. F [číslo]) a ve výši 1 400 Kč (posudek MUDr. Josefa Pěchoučka, CSc. – viz faktura [číslo] faktura [číslo]), dále pak náklady pověřenému smluvnímu partnerovi ([právnická osoba] [anonymizováno]) s vyřízením případu ve výši 2 420 Kč nebyly účastníky nijak sporovány.

15. V případě nákladů právního zastoupení byla ze strany advokátní kanceláře [anonymizováno] [příjmení] a [role v řízení], [anonymizována dvě slova], (konkrétně advokátka [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]) požadována na základě faktury č. 2021 [číslo] úhrada 3 úkonů právní pomoci dle advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, uplatnění nároků a jednání s protistranou) po 9 480 Kč při tarifní hodnotě 212 143 Kč, tj. 28 440 Kč, po zohlednění 21 % DPH celkem 34 412,40 Kč – žalobkyně poté právnímu zástupce uhradila částku 34 412 Kč (viz výše). Jak je patrné ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 3 T 57/2020, ze strany uvedené advokátní kanceláře bylo ve věci za poškozeného [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] činěno nepochybně více než tři úkony právní pomoci (mimo jiné převzetí a příprava zastoupení – viz plná moc ze dne [datum], připojení se poškozeného s nárokem na náhradu škody do trestního řízení ze dne [datum], korespondence za poškozeného ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], návrh na doplnění dokazování ze dne [datum], zaslání stanoviska poškozeného a svědků ze dne [datum]). Z Dohody o náhradě nákladů právního zastoupení při mimosoudním vyřízení nároků poškozeného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ze dne [datum], uzavřené mezi Českou kanceláří pojistitelů a Českou advokátní komorou vyplývá, že poškozený je oprávněn požadovat odměnu advokáta za tři úkony právní služby bez ohledu na skutečný počet advokátem provedených úkonů. Právní zástupce poškozeného, byť poskytl poškozenému právní zastoupení v rozsahu přesahujícím tři úkony právní služby, tuto dohodu zcela respektoval. Pro úplnost soud doplňuje, že byť žalobkyně soudu předložila předmětnou dohodu neopatřenou podpisy stran, soud v tomto směru již další dokazování pro nadbytečnost a rovněž i s ohledem na hospodárnost řízení neprováděl (zejména vzhledem k tomu, že na náhradě nákladů zastoupení poškozeného bylo požadováno méně, než by činil plný nárok z titulu tohoto právního zastoupení).

16. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaným 2. byla doposavad žalobkyni uhrazena částka 69 268,84 Kč, a to v souladu s Dohodou o úhradě pohledávky ze dne [datum], uzavřenou mezi Českou kanceláří pojistitelů a žalovaným 2. jako dlužníkem.

17. Z dopisu žalované 1. ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z [datum] vyplývá, že žalovaná 1. sdělila žalobkyni, že v době nehody řídil vozidlo její syn, tj. žalovaný 2., dále, že tento užil vozidlo proti její vůli.

18. Jak má soud za prokázané z listin nazvaných„ Věc: Uplatnění práva na náhradu plnění podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. proti povinnému“, žalobkyně vyzvala žalované 1. a 2. dne [datum] k úhradě částky 69 268,84 Kč, dne [datum] k úhradě částky 64 653,60 Kč a dne [datum] k úhradě částky 118 607,45 Kč.

19. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k závěru, jak již zmínil výše, že žaloba byla podána důvodně pouze ve své menší části.

20. Podle ust. § 1 odst. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje a) pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“), b) zřízení České kanceláře pojistitelů (dále jen„ Kancelář“), její právní postavení, organizaci a předmět činnosti. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem.

21. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. Jednou pojistnou smlouvou o pojištění odpovědnosti lze pojistit odpovědnost z provozu více vozidel, mají-li téhož vlastníka, nebo téhož provozovatele, nebo pokud má pojistník na uzavření smlouvy pojistný zájem založený poskytnutím úvěru nebo jiné obdobné finanční služby, jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k vozidlu, nebo, jsou-li vlastník nebo provozovatel vozidla a pojistník součástí stejného koncernu.

22. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb. pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit.

23. Podle ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona. Podle odst. 9 věta prvá až čtvrtá uvedeného ustanovení výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla.

24. Podle ust. § 2927 odst. 1 o.z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

25. Podle ust. § 2929 o.z. místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil.

26. Podle ust. § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná 1. byla ke dni [datum] vlastníkem a provozovatelem vozidla [anonymizována tři slova] [registrační značka], nicméně toto vozidlo provozovala, aniž by bylo řádně sjednáno a hrazeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný 2., syn žalované 1., způsobil tímto vozidlem škodu, a to při dopravní nehodě dne [datum], v době této dopravní nehody však smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla k danému vozidlu uzavřena nebyla. Za této situace je tak na místě postup dle shora citovaného ust. § 24 odst. 2 písm. b), odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., tj. je dán nárok žalobkyně na náhradu poskytnutého plnění, neboť žalobkyně poskytla poškozenému z dané dopravní nehody plnění ze svého garančního fondu. Uvedené skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné, sporováno však bylo, zda žalobkyni přísluší toto právo co do jedné třetiny či zcela, v jaké konkrétní výši, a rovněž zda ve vztahu k žalovanému 2. či i žalované 1., dále zda je třeba přihlédnout ke spoluzavinění poškozeného či nikoli. K těmto jednotlivým sporovaným otázkám soud uvádí následující:

28. Byť žalovaná 1. poukazovala na tu skutečnost, že vozidlo bylo užito žalovaným 2. bez jejího vědomí a souhlasu, nelze přehlédnout její prvotní pochybení vedoucí ke vzniku nároku žalobkyně, tj. porušení zákonné povinnosti žalované 1. jako vlastníka a provozovatele předmětného vozidla dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Pokud by žalovaná 1. tuto svou zákonnou povinnost splnila, řešila by daný nárok příslušná pojišťovna a nebyl by dán důvod postupovat dle ust. § 24 zákona č. 168/1999 Sb. Soud se v tomto směru ztotožňuje s právním názorem žalobkyně, kdy okruh osob, které jsou povinny nahradit žalobkyni plnění poskytnuté z garančního fondu, je dán v ust. § 24 odst. 9 věta druhá zákona č. 168/1999 Sb. zcela striktně a vylučuje postup dle žalované 1. zmíněného ust. § 2927 odst. 2 věta druhá o.z. Povinnost žalovaného 2. jakožto solidárního dlužníka k náhradě poskytnutého plnění je rovněž dána ust. § 24 odst. 9 věta druhá zákona č. 168/1999 Sb., ostatně v řízení nebyla ani nijak popírána. Možnost zprostit se povinnosti k náhradě by dle soudu přicházela v případě žalované 1. do úvahy, pokud by soud shledal důvodný postup dle ust. § 24 odst. 9 věta třetí ve spojení s ust. § 10 zákona č. 168/1999 Sb., podmínky postupu dle ust. § 10 zákona č. 168/1999 Sb. však v daném případě soudem shledány nebyly. Žalobkyně požadovala po žalovaných plnou náhradu uhrazeného plnění s poukazem na ust. § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb. s tvrzením, že předmětné vozidlo bylo žalovaným 2. řízeno pod vlivem omamné látky. Taková skutečnost však dle soudu žalobkyní přes poskytnuté poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. prokázána nebyla. Soud souhlasí s žalobkyní, že trestní a civilní řízení je vedeno odlišnými zásadami, když v trestním řízení platí zásada„ in dubio pro reo“, tj. v pochybnostech ve prospěch obžalovaného, v civilním řízení však nelze učinit závěr, že nebylo uneseno důkazní břemeno proto, že skutečnost nebyla provedenými důkazy prokázána nade vši pochybnost. Pro závěr, že soud má určitou skutečnost za prokázanou, postačuje, aby předmětný skutkový závěr bylo možné s velkou mírou pravděpodobnosti připustit (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1938/2008). Nicméně důkazy, které byly v řízení provedeny a které jsou shodné s důkazy provedenými v rámci trestního řízení, takový závěr v projednávané věci dle soudu neodůvodňují. V řízení bylo sice prokázáno, že u žalovaného 2. byla v rámci lékařského vyšetření po nehodě odebrána krev a shledána přítomnost omamné látky, nicméně jak již bylo uvedeno shora, je zde časový úsek mezi nehodou a provedením tohoto vyšetření, který nebyl zcela objasněn. Procesní obrana žalovaného 2., který po celou dobu od počátku vyšetřování konzistentně poukazoval na skutečnost, že po nehodě mu bylo zle a omamnou látku si aplikoval v rozrušení po nehodě, nebyla žalobkyní dostatečně vyvrácena, když nelze pominout závěr znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], dle které nelze stanovit dobu aplikace omamné látky, tj. zda k této došlo po nehodě či před nehodou, rovněž tu skutečnost, že žalovaný 2. bezprostředně po nehodě opustil vozidlo a jeho pohyb v místě nehody po dobu několika minut není nijak zmapován. Byť si soud samozřejmě pokládá výše zmíněnou otázku, tj. zda je logické aplikovat si návykovou látku po nehodě a tím si v rámci trestního řízení tzv. přitížit, nelze dle soudu pouze z této spekulace vycházet a dojít jen na jejím základě bez dalšího k závěru, že s velkou mírou pravděpodobnosti došlo k aplikaci omamné látky již v době před nehodou. K této otázce – viz v podrobnostech odst. 8 rozsudku. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud uzavírá, že žalobkyně dostatečným způsobem neprokázala své tvrzení o způsobení nehody žalovaným 2. po aplikaci omamné látky, a žalobkyni tudíž nepřísluší plná náhrada plnění poskytnutého poškozenému dle ust. § 24 odst. 9 věta třetí ve spojení s ust. § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., nýbrž pouze jedna třetina tohoto plnění (ust. § 24 odst. 9 věta prvá zákona č. 168/1999 Sb.), a to ve vztahu k oběma žalovaným.

29. Poukazovali-li žalovaní na spoluzavinění poškozeného [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení], s touto námitkou se soud neztotožnil. Poškozený byl sice v době nehody pod vlivem alkoholu, nicméně tato skutečnost a rovněž ani způsob přecházení vozovky neměly na vznik nehody, potažmo rozsah způsobené škody, žádný vliv. V řízení bylo jednoznačně prokázáno znaleckým posudkem Ing. Libora Topola, že žalovaný 2. v době nehody cca dvojnásobně překročil povolenou rychlost, přičemž pokud by jel rychlostí dovolenou, před místem střetu by stačil zastavit. Navíc žalovaný 2. nesprávně zvolil jízdní manévr vyhýbání, když vedl svoje vozidlo do pohybu chodce. Již z těchto důvodů není dle soudu důvodné poukazovat na jakékoliv spoluzavinění poškozeného.

30. Na místě dle soudu nejsou ani námitky žalovaných zpochybňující výši plnění poskytnutého z garančního fondu v celkové výši 252 529,89 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že porušení právní povinnosti ze strany žalované 1. v podobě provozování vozidla v jejím vlastnictví bez sjednání pojistné smlouvy dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. a ze strany žalovaného 2. s ohledem na způsobenou dopravní nehodu vozidlem, jenž v době této nehody řídil (žalovaný 2. byl ostatně v rámci trestního řízení uznán v důsledku tohoto svého činu vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti), nebylo účastníky nijak sporováno. Soud se proto dále zabýval tím, zda se v případě jednotlivých poskytnutých jednalo o plnění poskytnutá v důsledku způsobené dopravní nehody. V této souvislosti dospěl soud k závěru, že částky uhrazené žalobkyní z titulu bolestného a ZSU byly řádně odůvodněny znalci v rámci jimi vyhotovených znaleckých posudků, přičemž tyto částky se soudu nejeví nikterak nepřiměřené. Poukazovali-li žalovaní na tu skutečnost, že závěry znalců nemají oporu ve skutkových zjištěních, tato námitka není dle soudu důvodná. Znalci své závěry řádně odůvodnili a soud nemá o závěrech jimi přijatými žádné pochybnosti. Jak již bylo uvedeno výše, v případě ZSU byl postup znalkyně založený na zprostředkovaném vyšetření poškozeného, založených lékařských zprávách a on-line pohovoru v rámci videokonference dle soudu dostačující, hospodárný a zcela pochopitelný i s ohledem na dobu a přijatá opatření v souvislosti s nemocí COVID-19. Z titulu náhrady ztížení společenského uplatnění tak žalobkyně důvodně uhradila z garančního fondu poškozenému částku ve výši 78 976,45 Kč, v případě bolestného částku 128 496,55 Kč (zde soud uvádí, že žalobkyně doložila soudu úhradu částky 130 102,44 Kč, nicméně s tvrzením, že odškodňovala bolestné 403 body; při hodnotě 1 bodu v roce 2019 ve výši 318,85 Kč tak měla výše důvodně poskytnutého plnění činit částku 128 496,55 Kč; bylo-li uhrazeno z tohoto titulu o 1 605,89 Kč více, tento rozpor žalobkyně přes výzvu soudu nijak neodstranila). Žalobkyně dále soudu doložila, že v rámci daného trestního řízení bylo nepochybně poskytnuto právní zastoupení poškozeného v rozsahu přesahujícím tři úkony právní služby, proplaceny však byly s ohledem na dohodu uzavřenou mezi žalobkyní a Českou advokátní komorou pouze tři úkony právní služby v celkové částce 34 412 Kč. Dle soudu tedy není na místě zpochybňovat ani toto plnění poskytnuté žalobkyní z jejího garančního fondu. Ostatní částky prokazatelně vyplacené žalobkyní z garančního fondu s ohledem na danou škodní událost (náklady na úhradu znalečného 5 219 Kč, potažmo v souvislosti s úhradou nákladů za revizní posudek ve výši 1 400 Kč, dále náhrada nákladů pověřenému smluvnímu partnerovi v souvislosti s vyřízením případu v částce 2 420 Kč), nebyly v řízení nikterak rozporovány a ani soud nemá v tomto směru žádné pochyby.

31. Plná náhrada žalobkyní vyplaceného plnění, ze kterého je třeba v daném případě vycházet, tak dle soudu činí celkem 250 924 Kč (celkový nárok, na který je žalobkyní v žalobě poukazováno, ponížený o 1 605,89 Kč). Žalovaní jsou povinni v souladu s ust. § 24 odst. 9 věta prvá a druhá zákona č. 168/1999 Sb. žalobkyni uhradit společně a nerozdílně 1/3 této částky, tj. 83 641,33 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaným 2. již bylo žalobkyni uhrazeno 69 268,84 Kč, žaloba byla proto důvodně podána co požadavku náhrady ve výši 14 372,49 Kč (83 641,33 Kč - 69 268,84 Kč = 14 372,49 Kč). Co do této částky bylo proto žalobě vyhověno (výrok I. rozsudku), ve své zbývající části byla poté žaloba jako nedůvodně podaná soudem zamítnutá (výrok II. rozsudku).

32. O příslušenství ze soudem přiznané částky ve formě úroků z prodlení bylo rozhodnuto dle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaní byli ve věci úspěšní v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší jim tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch obou žalovaných je dán co do částky 168 888,56 Kč (tj. úspěch co do 92,2 %), jejich neúspěch pak co do částky 14 372,49 Kč (7,8 %); žalovaným proto náleží právo na úhradu 84,4 % jim vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů právního zastoupení, které jsou v případě žalované 1. tvořeny v souladu s ust. § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 6,5 úkony právní pomoci po 8 460 Kč (jedná se o tyto úkony: převzetí zastoupení; sepis vyjádření ze dne [datum]; účast při jednání soudu dne [datum]; sepis vyjádření ze dne [datum]; účast při jednání soudu dne [datum]; sepis vyjádření ze dne [datum] – ½ úkonu právní pomoci; účast při jednání soudu dne [datum]); a dále v souladu s ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 7 náhradami hotových výdajů po 300 Kč. Celková výše nákladů právního zastoupení žalované 1. činí 57 090 Kč (8 460 Kč + 2 100 Kč = 57 090 Kč). Vzhledem k převážnému úspěchu žalované 1. v řízení přísluší jí právo na úhradu nákladů řízení v celkové výši 48 184 Kč (84,4 % z částky 57 090 Kč) – viz výrok III. rozsudku. V případě žalovaného 2. se v souladu s ust. § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. jedná rovněž o 6,5 úkony právní pomoci po 8 460 Kč (jedná se o tyto úkony: převzetí zastoupení; sepis vyjádření ze dne [datum]; účast při jednání soudu dne [datum]; sepis vyjádření ze dne [datum]; účast při jednání soudu dne [datum]; účast při jednání soudu dne [datum]; účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]); a dále v souladu s ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o 7 náhrad hotových výdajů po 300 Kč. Celková výše nákladů právního zastoupení žalovaného 2. činí 57 090 Kč (8 460 Kč + 2 100 Kč = 57 090 Kč). Vzhledem k převážnému úspěchu žalovaného 2. v řízení, přísluší mu právo na úhradu nákladů řízení v celkové výši 48 184 Kč (84,4 % z částky 57 090 Kč) – viz výrok IV. rozsudku.

34. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro její prodloužení neshledal žádné předpoklady.