16 C 429/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o určení vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že , Jméno žalobce, , narozený , Datum narození žalobce, , bytem , adresa, , doručovací adresa , adresa, , je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši id. 1/2 k těmto nemovitostem: , Anonymizováno, , na němž stojí stavba , adresa, (LV , Anonymizováno, ), to vše zapsáno u katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, , na LV č. , hodnota, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného , Jméno advokátky B, .

1. Žalobce (insolvenční dlužník v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH , spisová značka, ) se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7.11.2022 domáhá určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši id. ½ k těmto nemovitostem: , Anonymizováno, na němž stojí stavba , adresa, , ostatní plocha, , adresa, , rodinný dům na parcele č. , Anonymizováno, a parcele č. , Anonymizováno, (LV , Anonymizováno, ), to vše zapsáno u katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, , na LV č. , hodnota, . Kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej spoluvlastnického podílu ve výši id. ½ k uvedeným nemovitostem, uzavřel dne 24.2.2022 insolvenční správce , tituly před jménem, , jméno FO, s žalovaným. Žalobce má za to, že daná kupní smlouva je neplatná a vlastníkem daného podílu na nemovitostech je nadále žalobce a nikoli žalovaný.

2. Žalovaný navrhl zamítnout žalobu v plném rozsahu s tím, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán, dále s tím, že otázka, zda je daná kupní smlouva platná či nikoli, již byla pravomocně vyřešena v rámci řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. , incidenční spisová značka, .

3. Vzhledem k charakteru žaloby se soud nejprve zabýval tím, zda je na straně žalobce dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení tak, jak má na mysli ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), neboť existence naléhavého právního zájmu na daném určení je vedle existence věcné legitimace účastníků jedním ze základních předpokladů úspěšnosti takto podané žaloby. Právní zájem na určení je dán ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. tehdy, jestliže bez tohoto určení by bylo ohroženo právo v daném případě žalobkyně, nebo by se stalo nejistým její právní postavení. Jak dále vyplývá z ustálené judikatury, má žaloba na určení především preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Proto tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, může být naléhavý právní zájem dán jen tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám na plnění nebo jestliže žaloba na plnění neřeší celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Závěry lze učinit jen s přihlédnutím k žalobním tvrzením a k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. Naléhavý právní zájem není poté dán v případě, kde pro ochranu práv žalobce existuje zvláštní procesní právní úprava. Nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení není důvodem k zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby, ale k zamítnutí žaloby. Zamítá-li soud určovací žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby se současně zabýval také věcí samou.

4. Žalobce se k otázce naléhavého právního zájmu vyjádřil k výzvě soudu při jednání soudu dne 6.6.2024, když v této souvislosti uvedl, že pouze v souvislosti s touto žalobou lze docílit zapsání poznámky spornosti v katastru nemovitostí.

5. V daném případě však dospěl soud k závěru, že žaloba na určení v dané situaci a s přihlédnutím ke všem okolnostem dané věci nemá své opodstatnění. Soudu je známa judikatura týkající se naléhavého právního zájmu v případě nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí a možnosti docílit nápravy co do případného odstranění rozporu stavu evidovaného a skutečného právě prostřednictvím žalob na určení vlastnického práva k těmto nemovitostem, nicméně právě s ohledem na okolnosti projednávané věci má za to, že v daném případě podaná žaloba postrádá svoji preventivní povahu. Jakožto podstatnou skutečnost soud vnímá vedené insolvenční řízení (u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH , spisová značka, ve věci žalobce jakožto insolvenčního dlužníka), v jehož rámci již byla formou incidenčního sporu řešena otázka platnosti kupní smlouvy ohledně prodeje předmětných nemovitostí, uzavřené dne 24.2.2022 insolvenčním správcem , tituly před jménem, , jméno FO, jako prodávajícím a žalovaným , tituly před jménem, , jméno FO, jako kupujícím. Žalobce takto postupoval v souladu s ustanovením § 289 odst. 3 věta prvá zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, (dále jen „insolvenční zákon“), dle kterého platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku; žaloba na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy však byla zamítnuta (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26.5.2023, č.j. , incidenční spisová značka, , následně potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23.10.2023, č.j. , spisová značka, ; oba uvedené rozsudky nabyly právní moci dne 20.11.2023). Soud dále v této souvislosti poukazuje na ustanovení § 231 odst. 1 insolvenčního zákona, dle kterého insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění. Podle odst. 2 ustanovení § 231 insolvenčního řízení pak v průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud. Z uvedeného je zřejmé, že je zde jednak zvláštní právní úprava, jejímž prostřednictvím se žalobce může svého případného práva domoci, čehož bylo také žalobcem využito (postup dle ustanovení § 289 odst. 3 insolvenčního zákona), přičemž dále je zřejmé, že i pokud by bylo zdejším přistoupeno k posuzování otázky platnosti či neplatnosti dané kupní smlouvy, pro účely nadále aktuálně vedeného insolvenčního řízení by takové případné rozhodnutí nemělo žádný význam (ustanovení § 231 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona). Soud odkazuje rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu v tomto směru (např. sp.zn. 29 Cdo 392/2011 či sp.zn. 29 Cdo 914/2014), ze kterých lze dovodit, že naléhavý právní zájem je třeba poměřovat již citovaným ustanovením § 231 insolvenčního zákona, když „Cílem ustanovení § 231 insolvenčního zákona je pouze zajistit, aby otázka platnosti právního úkonu, jež je určující pro příslušnost majetku dlužníka do jeho majetkové podstaty nebo pro identifikaci závazků dlužníka nebyla v průběhu insolvenčního řízení účelově vytěsňována (určovacími žalobami podle § 80 písm. c) o.s.ř., podávanými u obecných soudů) mimo rámec procedur nastavených insolvenčním zákonem k řešení těchto otázek.“. Je proto na místě uzavřít, že určovací žaloba, řešena žalobcem ve stávajícím řízení, tak s ohledem na všechny uvedené skutečnosti obecně postrádá svou preventivní funkci tak, jak je v případě takové žaloby požadováno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 357/2010).

6. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítl z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobcem na požadovaném určení.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení plně úspěšný, soud mu přiznal i náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 7, § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření ze dne 10.3.2024 a účast při jednání soudu dne 6.6.2024) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21 % DPH, jejímž je právní zástupkyně žalovaného plátcem. Náklady právního zastoupení, potažmo náklady řízení, tak činí celkem 12 342 Kč.

8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.