16 C 447/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr Klárou Hronovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený role v řízení titul. jméno příjmení, anonymizováno sídlem adresa o zaplacení 4 875 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 599 Kč od 8.8.2019 do zaplacení a z částky 276 Kč od 6.1.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7.9.2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 875 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovanému byla u žalobkyně poskytnuta zdravotní péče dne datum Náklady za poskytnutou zdravotní péči byly účtované fakturou číslo ze dne datum, splatnou dne 7.8.2019, znějící na částku 4 599 Kč. Dále žalovanému byla u žalobkyně poskytnuta zdravotní péče dne datum, a to na základě smlouvy o poskytnutí zdravotní péče. Náklady za tuto poskytnutou zdravotní péči byly účtované fakturou číslo ze dne datum, splatnou dne datum, celkem ve výši 276 Kč Cena za poskytnutou zdravotní péči byla v obou případech stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodu stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu o regulaci zdravotní péči ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR číslo. Žalovaný oba své uvedené dluhy písemně uznal dne datum. Protože žalovaný nebyl v době poskytnutí zdravotní péče u žalobkyní zdravotně pojištěn, je povinen náklady na poskytnutou péči uhradit sám. Žalovaný však svůj dluh v celkové výši 4 875 Kč ani zčásti neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínky ze strany žalobkyně. Na námitku žalovaného ohledně nedostatku jeho pasivní legitimace žalobkyně reagovala tak, že s tímto tvrzením nesouhlasí. Žalovanému byla ve dnech datum a datum poskytnuta zdravotnická péče, za kterou žalobkyni náleží úhrada nákladů na ni vynaložených. Tuto úhradu je povinen provést žalovaný, neboť nebyl v době poskytnutí zdravotní péče v České republice zdravotně pojištěn.

2. Žalovaný se k věci prostřednictvím svého opatrovníka vyjádřil tak, že uplatněný nárok je nedůvodný a žalovaný není pasivně legitimován. Z toho důvodu žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl. Současně žalovaný vznesl též námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.

3. Soud věc projednal a rozhodl, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.

4. Žalovanému byla dne datum a dne datum v nemocničním zařízení žalobkyně poskytnuta zdravotní péče (prokázáno zprávou o ambulantním vyšetření ze dne datum a záznamem o ošetření na urgentním příjmu ze dne datum, smlouvami o poskytnutí zdravotní péče ze dne datum a datum a kopiemi jednotlivých dokladů žalovaného). Žalovaný nebyl zdravotně pojištěn v rozsahu poskytnuté zdravotní péče, proto mu byly náklady na poskytnutou zdravotní péči vyúčtovány fakturami číslo ze dne datum, splatnou dne 7.8.2019, znějící na částku 4 599 Kč a číslo ze dne datum, splatnou dne 5.1.2020, celkem ve výši 276 Kč (prokázáno uvedenými fakturami, včetně jejich příloh, a přehledy o fakturách). Zdravotní péče poskytnutá žalovanému přitom byla v obou případech vyúčtována jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví číslo ze dne 13.11.2018, o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, stanovení maximálních cen zdravotních služeb poskytovaných zubními lékaři hrazených z veřejného zdravotního pojištění a specifických zdravotních výkonů, uveřejněné ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR číslo (prokázáno uvedeným cenovým předpisem). Žalovaný oba své uvedené dluhy písemně uznal dne datum (prokázáno uznáním dluhu ze dne datum). Žalovaný ani na jednu z uvedených daňových dokladů dosud ničeho nezaplatil, což nesporuje, ačkoliv byl o úhradu dlužné částky žalobkyní upomenut (prokázáno upomínkami ze dne 19.3.2020 ve spojení s poštovním podacím archem a ze dne 25.9.2020 ve spojení s poštovním podacím archem).

5. Podle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) (dále jen„ zák. č. 372/2011 Sb.“), pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

6. Podle ust. § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) trvá promlčecí lhůta tři roky. Dle odst. 2 téhož ustanovení se majetkové právo promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

7. Podle ust. § 639 o.z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

8. Soud se v prvé řadě zabýval námitkou promlčení žalovaného, kdy jednoznačně dospěl k závěru, že k promlčení uplatněného práva žalobkyně nedošlo, když k poskytnutí zdravotní péče došlo až ve dnech datum a dne datum (tedy před méně než 3 lety před podáním žaloby dne 7.9.2020) a zároveň žalovaný následně svůj dluh písemně uznal co do důvodu a výše dne datum, přičemž dle ust. § 639 o.z. se takové právo žalobkyně promlčí za deset let od posledního dne určené doby. Z těchto důvodů není nárok žalobkyně promlčen a soud se tedy mohl zabývat samotným nárokem. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalovanému byla ve dnech datum a datum poskytnuta ve zdravotnickém zařízení žalobkyně zdravotní péče v celkové hodnotě 4 875 Kč. Jelikož žalovaný nebyl zdravotně pojištěn v rozsahu poskytnuté zdravotní péče, vznikla mu dle ust. 41 odst. 1 písm. c) zák. č. 372/2011 Sb. povinnost poskytnutou zdravotní péči žalobkyni uhradit, a to ve výši žalované částky, vyúčtované mu fakturami číslo ze dne datum, splatnou dne 7.8.2019, znějící na částku 4 599 Kč a číslo ze dne datum, splatnou dne 5.1.2020, znějící na částku 276 Kč. Poskytnutá zdravotní péče byla v obou případech vyúčtována řádně jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví číslo ze dne 13.11.2018, o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, stanovení maximálních cen zdravotních služeb poskytovaných zubními lékaři hrazených z veřejného zdravotního pojištění a specifických zdravotních výkonů. Žalovaný na shora uvedené faktury dosud neuhradil ničeho, ačkoliv svůj dluh v žalované výši uznal co do důvodu a výše a byl k úhradě dluhu vyzván žalobkyní. Proto soud shledal žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. K námitce žalovaného týkající se nedostatku jeho pasivní legitimace pak soud pro úplnost uvádí, že právě žalovaný byl prokazatelně ošetřen v zařízení žalobkyně, což bylo v řízení doloženo nejen jeho osobními doklady, na kterých se objevuje stejné osobní číslo, ale i jeho podpisy na jednotlivých listinách, které mu byly při vyšetření předány, tedy na výše uvedených fakturách, smlouvách o poskytnutí zdravotní péče i na doloženém uznání dluhu; jeho totožnost byla rovněž ověřena Policií ČR při jeho předání k ošetření. Pro úplnost soud uvádí, že byť se při prvotním náhledu na fotografie v dokladech žalovaného osoba na fotografiích jeví jako osoba odlišná, po předložení kopií dokladů žalovaného v lepší kvalitě dospěl soud k závěru, a to i s přihlédnutím k dalším důkazům (ztotožnění žalovaného Policií ČR a uvedení stejného osobního čísla žalovaného v předložených dokladech), že se jedná o osobu totožnou – žalovaného. Na základě všech výše uvedených skutečností proto nelze dát námitce žalovaného o nedostatku jeho pasivní legitimace za pravdu.

9. O příslušenství dlužné částky ve výši 4 599 Kč splatné dne 7.8.2019 a částky 276 Kč splatné dne 5.1.2020 soud rozhodl podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na úhradu soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. v 3 náhradách hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), c) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, sepis žaloby a účast na jednání konaném dne 13.4.2020). Náklady řízení tak činí celkem 1 900 Kč.

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.