16 C 483/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A , Anonymizováno b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Anonymizováno , IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený Jméno žalované B , advokátem sídlem Anonymizováno o nahrazení projevu vůle

I. Žaloba, kterou se žalobci jako nabyvatelé domáhali po žalované jako převodci uzavření Smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , a parc. č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, a katastrální území , adresa, , vedených Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

II. Žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Náklady soudního poplatku nese Česká republika.

1. Žalobci (v případě žalobce b) se v době podání žaloby jednalo o jeho právního předchůdce p. , jméno FO, , zemřelého dne , datum, ) se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 12. 2022 ve znění jejího doplnění ze dne 19. 1. 2023, doučeného soudu dne 22. 1. 2023, domáhali nahrazení projevu vůle žalované s tím, že jsou osobami oprávněnými ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“) a mají nárok na převedení náhradního pozemku od žalované ve smyslu ustanovení § 11 téhož zákona. Pozemky, které takto žalobci požadovali vydat, byly pozemky parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , a parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, .

2. Podáním ze dne 31.3.2025 žalobci současně vzali žalobu zpět co do vydání pozemků parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , a parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , zároveň však s tím, že rozšiřují žalobu tak, že žádají přikázat jako náhradní pozemky do svého spoluvlastnictví, každý jednou polovinou, pozemky parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , a parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, ; rovněž požádali soud, aby navrhované změny připustil. Dané podání účastníků dle jeho obsahu soud posoudil jako návrh na připuštění změny žaloby (ustanovení § 95, § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [dále jen „o.s.ř.“]). Usnesením zdejšího soudu ze dne 22.5.2025, č.j. 16 C 483/2022-190, které nabylo právní moci dne 25.5.2025, byla poté tato změna žaloby soudem připuštěna.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že byť není sporována skutečnost, že žalobci jsou oprávněnými osobami a nesporná je i výše jejich nároků, pozemky parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , a parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , nejsou pozemky vhodné k vydání, naopak dle žalované jsou z převodu na žalobce vyloučeny, neboť o bezúplatný převod těchto pozemků požádalo Hlavní město Praha žádostmi dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. Žalovaná dále poukázala na tu skutečnost, že dané pozemky byly předmětem vícero soudních řízení, kdy žaloby na nahrazení projevu vůle byly v tomto směru opakovaně zamítnuty.

4. Vedlejší účastník na straně žalované rovněž navrhl zamítnou žalobu v celém jejím rozsahu s obdobnou argumentací, jak učinila žalovaná, dále s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v tomto směru.

5. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy předloženými účastníky. Žádné další návrhy na doplnění dokazování nebyly účastníky vzneseny a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování.

6. Pokud žalobci s ohledem na argumentaci žalované co do nevhodnosti vydání předmětných pozemků požádali pro případ, že by se soud s právním názorem žalované ztotožnil, o poskytnutí lhůty, v rámci které by přistoupili ke změně žaloby, soud tomuto návrhu nevyhověl a danou lhůtu žalobcům neposkytl. Soud tak postupoval s přihlédnutím k aktuálnímu zjištěnému stavu, který umožňoval rozhodnout již při daném jednání, dbaje i zásady co nejrychlejšího projednání a rozhodnutí věci (ustanovení § 100 o.s.ř.). Poukazovali-li žalobci na aktuální judikaturu Ústavního soudu, dle které jim má být dána možnost takového postupu, soud přihlédl ke konkrétním okolnostem dané věci, přičemž má za to, že byť rovněž považuje za nešťastnou situaci, kdy se v daném směru po desítky let nepodařilo napravit křivdy z dob nesvobody, ke zkrácení práv žalobců tímto soudem zvoleným postupem nedošlo. Žalobcům byla argumentace žalované známa již řadu měsíců, ke dni 7.7.2025 byli seznámeni i s aktuálním stanoviskem Hlavního města Prahy ze dne 9.6.2025, vyžádaným na základě důkazního návrhu žalobců při jednání soudu dne 3.6.2025, ze kterého bylo zřejmé, že Hlavní město Praha na svých žádostech ve smyslu ustanovení § 7 zákona č. 503/2012 Sb. nadále trvá. Žalobci tak měli dostatečný časový prostor přistoupit k případné změně žaloby již před jednáním soudu dne 28.8.2025, přesto tak neučinili. Za této situace nemůže býti dle soudu toto přičítáno k tíži žalované strany co do poskytování dalších lhůt žalobcům k případné změně žaloby, když navíc není zcela zřejmé, zda by tak skutečně žalobci učinili, jaké pozemky by jakožto náhradní nově navrhli atd. Tímto postupem (s reálným rizikem jeho opakování) by navíc mohlo dojít k neustálému prodlužování stávajícího řízení s možným rizikem průtahů, když – jak již soud na toto poukazoval výše – v souladu s ustanovením § 100 odst. 1 věta prvá o.s.ř. je soud povinen postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Soud rovněž velmi citlivě vnímá principy, které stanoví občanský soudní řád pro možné připuštění změny žaloby (ustanovení § 95 odst. 2 o.s.ř.), pro koncentraci řízení (ustanovení § 118b odst. 1 věta druhá a třetí a odst. 2 věta prvá o.s.ř.) či pravidla pro stanovení místní příslušnosti (ustanovení § 88 písm. b) o.s.ř.), kdy v případě poskytování případné lhůty žalobců ke zvážení (opětovné) změny žaloby by tyto principy byly oproti jiným řízením popírány. Co však považuje soud za zcela podstatné, ke zkrácení práv žalobců zvoleným postupem ze strany soudu nedojde i s ohledem na možnost podání nové žaloby či žalob, jejichž předmětem mohou být pozemky dle aktuálního návrhu žalobců, kdy k podání takové žaloby či žalob k místně příslušnému soudu mohou žalobci přistoupit v podstatě obratem (zákon navíc oprávněným osobám co do jejich nároku na převedení náhradních pozemků přiznává osvobození od soudních poplatků, žalobci tak netratí ani v tomto směru). Pro úplnost soud doplňuje, a to k návrhu žalobců, nechť soud sám vybere vhodný adekvátní pozemek, že takový postup soud vnímá jako těžko představitelný, kdy je dle soudu nezbytné, aby k výběru náhradního pozemku přistoupili žalobci dle vlastních preferencí a tímto způsobem definovali svůj návrh následně soudem projednávaný (ustanovení § 79 o.s.ř.).

7. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána žalobci důvodně.

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

9. Byť tato skutečnost nebyla žalobci blíže důkazně podložena, v řízení nebylo nijak sporováno, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě (k takovému závěru ostatně opakovaně dospěly i soudy různých stupňů soudní soustavy v rámci paralelně vedených řízení, např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1.9.2022, č.j. 28 Co 69/2022-584). Žalovanou je pak aktuálně (ke dni 14.4.2025 – viz Přehledy nároků a plnění nároků oprávněné osoby týkající se obou žalobců) evidován ve prospěch žalobce a) dosud nevypořádaný nárok ve výši 833 882,50 Kč, ve prospěch žalobce b) rovněž dosud nevypořádaný nárok ve stejné výši.

10. K pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , bylo zjištěno, že o bezúplatný převod tohoto pozemku požádal vedlejší účastník na straně žalované, tj. Hlavní město Praha, žádostí ze dne 27.6.2016, a to dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, (dále jen „zákon č. 503/2012 Sb.“). Uvedená skutečnost byla prokázána Žádostí o bezúplatný převod pozemků dle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. ze dne 27.6.2016 ve spojení s přílohou č. 62 – Žádost obce. Z vyjádření Hlavního města Prahy ze dne 9.6.2025 je poté zřejmé, že Hlavní město Praha na dané žádosti nadále trvá, a to s tím, že „dle platného Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy je pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, součástí plochy OB-čistě obytné a ZMK-zeleň městská a krajinná. Hlavní město Praha splňuje podmínky § 7 zákona č. 503/2012 Sb. pro bezúplatný převod tohoto pozemku a na tomto převodu trvá. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, společně s navazujícími pozemky ve vlastnictví hlavního města Prahy bude z části využit k realizaci stavby pro bydlení a z části k realizaci veřejné zeleně s rekreačními aktivitami.“. Uvedený pozemek byl rovněž v minulosti předmětem dalších soudních sporů (řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. , spisová značka, – viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11.5.2023, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28.6.2024, č.j. , spisová značka, ; řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. , právnická osoba, – viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20.11.2018, č.j. , právnická osoba, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2.7.2020, č.j. , spisová značka, ), nicméně soudy vždy dospěly k závěru o nevhodnosti vydání takového pozemku, a to právě s ohledem na překážku vydání ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.

11. K pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , bylo zjištěno, že o bezúplatný převod tohoto pozemku rovněž požádal vedlejší účastník na straně žalované, tj. Hlavní město Praha, a to žádostí ze dne 11.11.2015 ve spojení se žádostí ze dne 13.6.2022 dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, (dále jen „zákon č. 503/2012 Sb.“). Uvedená skutečnost byla prokázána Žádostí o bezúplatný převod pozemků dle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. ze dne 11.11.2015 ve spojení s přílohou č. 62 – Žádost obce, Žádostí o bezúplatný převod parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, – doplnění ze dne 13.6.2022 ve spojení s přílohou č. 62 – Žádost obce, Sdělením k žádosti ze dne 17.7.2024 ve spojení s podáním Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy ze dne 9.7.2024. Z vyjádření Hlavního města Prahy ze dne 9.6.2025 je poté zřejmé, že Hlavní město Praha na dané žádosti nadále trvá, a to s tím, že „Dle platného Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy je pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, součástí plochy SV-všeobecně smíšené, IZ-izolační zeleň a ZMK-zeleň městská a krajinná. Hlavní město Praha splňuje podmínky § 7 zákona č. 503/2012 Sb. pro bezúplatný převod částí tohoto pozemku v ploše IZ a ZMK a na tomto převodu trvá. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, bude z části využit jako zeleň s ochrannou funkcí, která odděluje plochy technické a dopravní infrastruktury od jiných ploch, a z části k realizaci veřejné zeleně s rekreačními aktivitami.“. Také pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, byl v minulosti předmětem jiného soudního sporu (řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. , spisová značka, – viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22.10.2019, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24.11.2020, č.j. , spisová značka, ), nicméně i v případě tohoto pozemku soudy dospěly k závěru o nevhodnosti vydání takového pozemku, a to právě s ohledem na překážku vydání ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.

12. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. Po zhodnocení shora zjištěných skutečností poté dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána žalobci důvodně.

13. Žalobci jsou oprávněnými osobami s restitučními nároky ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. Mezi účastníky není sporu o tom, že restituční nároky žalobců (každý v aktuální výši 833 882,50 Kč, nebyly doposavad řádně uspokojeny, a žalobcům proto vznikl nárok na poskytnutí náhradního pozemku či pozemků prostřednictvím žalované dle ustanovení § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě.

14. Jediná, nicméně zcela stěžejní námitka, vznášená žalovanou stranou, však byla v tom směru, že náhradní pozemky, aktuálně požadované žalobci, nemohou sloužit k uspokojení restitučního nároku žalobců, neboť tomuto primárně brání žádosti hlavního města Prahy ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. S touto námitkou se soud ztotožnil, když je třeba uvést následující:

15. Podle ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle odst. 13 uvedeného ustanovení Smlouvu o bezúplatném převodu pozemku nelze uzavřít, jestliže bylo uplatněno právo na jeho převod podle zvláštních právních předpisů.

16. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném ke dni 31.7.2016, Státní pozemkový úřad bezúplatně převede zemědělské pozemky, s nimiž je příslušný hospodařit, na základě písemné žádosti obce, v jejímž katastrálním území se nacházejí, do jejího vlastnictví za předpokladu, že tomu nebrání práva třetích osob, a to jde-li o pozemky a) v zastavěném území, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení; b) v zastavitelné ploše, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení; c) určené rozhodnutím o umístění stavby k zastavění, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení; d) zastavěné budovami nebo stavbami, které jsou nemovitostmi ve vlastnictví obce; e) určené vydaným územním plánem nebo vydaným regulačním plánem k realizaci zeleně a k realizaci veřejně prospěšných opatření anebo již k těmto účelům využité; f) nacházejí-li se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona na území třetích zón národních parků a jsou-li v zastavěném území nebo zastavitelné ploše; písemnou žádost týkající se bezúplatného převodu těchto typů pozemků lze podat nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

17. Na místě je rovněž třeba zmínit konstantní judikaturu týkající se nastolené otázky, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2019, sp.zn. 28 Cdo 393/2019, dle kterého „Bylo-li tedy v daném případě zjištěno, že hlavní město Praha uplatnilo podle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. právo na převod (zatím neidentifikované) části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, pak tento pozemek nelze podle § 11a odst. 12 zákona o půdě bezúplatně převést na žalobce, neboť jeho převod je zapovězen zákonem (a nelze jej zahrnout do veřejné nabídky), a nejde tudíž o pozemek vhodný k převodu na oprávněné osoby.“.

18. V řízení bylo prokázáno, že o oba předmětné pozemky (potažmo jejich část – k tomu rovněž viz zmíněné judikatorní rozhodnutí Nejvyššího soudu), byly již v letech 2015 a 2016 předmětem žádostí Hlavního města Prahy dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném ke dni 31.7.2016, o bezúplatný převod těchto pozemků. Byť tento převod nebyl dosud zrealizován, dle svého aktuálního sdělení Hlavní město Praha na těchto svých žádostech nadále trvá, a to s poukazem na platný Územní plán sídelního útvaru hl. m. Prahy. Je rovněž zřejmé, že žalovaná shledala dané žádosti dle svého výslovného vyjádření ze dne 18.6.2025 za platné, důvodné a nepromlčené. S ohledem na tento prokázaný stav má tak soud za to, že jak pozemek parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , tak i pozemek parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , nejsou pozemky vhodnými k vydání žalobcům, neboť jejich vydání brání zákonná překážka ve smyslu shora citovaných ustanovení § 11a odst. 13 (dříve odst. 12 shodného znění) zákona o půdě ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.

19. Již s ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud přistoupil k zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu. Pro úplnost soud v této souvislosti zmiňuje i zásadu vtělenou do ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Jak již bylo uvedeno výše, ke stejnému závěru tak, jak je uvedeno v odst. 18 tohoto rozsudku dospěly i soudy v rámci paralelně probíhajících řízení (viz odst. 10 a 11 rozsudku), přičemž ani zdejší soud nemá žádný důvod se od tohoto závěru jakkoli odchylovat.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 150 o.s.ř. a to z následujících důvodů: S ohledem na úplný procesní úspěch strany žalované, by jak žalované, tak i vedlejšímu účastníku na její straně, příslušelo právo na plnou náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud je však toho názoru, že v daném případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je na místě toto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat. V této souvislosti soud zohlednil zejména skutečnost akcentovanou žalobci v průběhu řízení, kdy tito, byť jsou oprávněnými osobami, jejichž nároky nebyly přes značnou dobu doposavad řádně uspokojeny, při využití svého práva domáhat se bezúplatného převodu náhradních pozemků soudní cestou nemají, jak zjistit při vznesení svých žalobních požadavků co do výběru těchto možných náhrad (z pozemků nadále evidovaných na LV č. , hodnota, ve prospěch České republiky jakožto vlastníka s příslušností Státního pozemkového úřadu hospodařit s tímto majetkem státu), relevantní skutečnosti bránící vydání takových pozemků tak, jak je tomu i v tomto případě. Soud s přihlédnutím k takto zjištěným okolnostem proto rozhodl ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř., tj. žalované ani vedlejšímu účastníku na straně žalované právo na náhradu nákladů nepřiznal (výrok II. rozsudku).

21. Vzhledem k té skutečnosti, že žalobci jsou dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve spojení s ustanovením § 21a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), osvobození od placení soudních poplatků, a s ohledem na jejich procesní neúspěch toto právo nepřechází na jiného účastníka řízení, rozhodl soud dále tak, že náklady soudního poplatku nese Česká republika (výrok III. rozsudku).