16 C 586/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu jako samosoudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 465 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 11.12.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 9 465 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 465 Kč od 11.12.2018 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19.8.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 465 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10.12.2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 465 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, ničeho však dosud neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že výši úroku ze zažalované částky považuje za lichvu a nesouhlasí s ní.

3. Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na 9.2.2021. Žalobkyně sdělila ve svém podání ze dne 2.2.2021, doručeném zdejšímu soudu dne 3.2.2021, že se z jednání soudu omlouvá s tím, že má za to, že účast žalobkyně na jednání není nezbytná, a to i z důvodu procesní ekonomie. Žalobkyně dále v rámci uvedeného podání uvedla, že v případě, že by nadepsaný soud na jednání konaném v nepřítomnosti žalobkyně nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, kupříkladu proto, že žalovaný na nařízeném jednání tvrdil a prokázal zcela nové podstatné tvrzení, které dosud součástí jeho podání a vyjádření nebylo, žádá žalobkyně v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu zdvořile nadepsaný soud, aby byla před konáním jednání vyzvána zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhu, resp. aby jí byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta. K uvedenému podání soud podotýká, že toto podání je třeba posoudit jako úkon účastníka, který je vázán na splnění podmínky, přičemž k takovému úkonu se v souladu s ust. § 41a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) nepřihlíží. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, ač řádně a včas obeslán, soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti obou účastníků. Pro úplnost soud uvádí, že po samotném jednání mu byla doručena žádost žalovaného o odročení jednání ze dne 8.2.2021 z důvodu nařízené karantény pro kontakt s nakaženou osobou koronavirem COVID 19; k této žádosti však již nemohlo být soudem přihlédnuto, neboť v době jejího založení do spisu již byl rozsudek ve věci vyhlášen.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi právnická osoba, IČO, jako„ Úvěrujícím“ nebo„ Věřitelem“ na straně jedné a žalovaným jako„ Klientem“ nebo„ Úvěrovaným“ na straně druhé byla dne datum uzavřena prostřednictvím internetových stránek webová adresa Smlouvu o úvěru č. číslo, na jejímž základě se právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 615 Kč (po slevě) / 9 465 Kč (před slevou), a to nejpozději do datum; uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou smlouvou. Z této smlouvy, ani z jiných žalobkyní založených listinných důkazů však není zřejmé, zda a případně v jakém rozsahu původní věřitel zjišťoval a posuzoval před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet tak, jak má na mysli ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu dne 9.2.2021, nemohla jí býti ani poskytnuta v tomto směru poučovací povinnost dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. uvedená skutečnost zůstala ze strany žalobkyně nedotvrzena a neprokázána. Potvrzením o platbě ze dne datum má soud za prokázané, že právnická osoba, poukázala částku ve výši 10 000 Kč dne datum na účet žalovaného, specifikovaný ve Smlouvu o úvěru č. číslo; uvedená skutečnost, tj. že došlo k poskytnutí částky ve výši 10 000 Kč jeho osobě, žalovaný ostatně nijak nesporoval. Jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum ve spojení s podacím lístkem z téhož dne, právnická osoba, oznámila žalovanému, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku vzniklou z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo číslo v celkové výši 31 003,76 Kč na žalobkyni. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum ve spojení s podacím lístkem z téhož dne pak bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 40 731,76 Kč s tím, že tato částka se skládá z neuhrazené jistiny vzniklé z titulu dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru číslo smlouvy číslo v částce 31 003,76 Kč a nákladů právního zastoupení v částce 9 728 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil.

6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ust. § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.).

10. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právnická osoba, a žalovaným bylo dne datum přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ust. § 1820 o.z., tedy prostřednictvím stránek webová adresa. Na základě této smlouvy se právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru. právnická osoba, částku ve výši 10 000 Kč skutečně žalovanému poskytla, žalovaný však dosud žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci ničeho neuhradil. Nicméně nelze v daném případě přehlédnout, že byť byl žalovanému poskytován spotřebitelský úvěr a bylo třeba postupovat rovněž v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, tj. i v intencích shora citovaného ust. § 86 tohoto zákona, žalobkyně nijak netvrdila, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla zjišťována a posuzována úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. S ohledem na tuto skutečnost proto soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru č. číslo ze dne datum je smlouvou absolutně neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni, která se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum s původním věřitelem (tato skutečnost byla žalovanému původním věřitelem oznámena dne datum), pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru v požadované výši 9 465 Kč, a to s přihlédnutím k ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo k ust. § 2991 o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání soudu nedostavil, a ani v rámci svého písemného vyjádření nijak netvrdil ani nedokládal své možnosti částku jistiny uhradit (viz ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru), nebylo možné tyto jeho poměry zjistit ani po případném poskytnutí poučovací povinnosti dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Soudu proto nezbylo, než vycházet z původně stanovené doby splatnosti, tj. z povinnosti úhrady poskytnuté částky do 10.12.2018. Počínaje dnem 11.12.2018 se tak žalovaný dostal do prodlení s vrácením dluhu a od tohoto data byl rovněž žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení (ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 10 000 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když soud s ohledem na výsledek řízení, kdy poměr úspěchu a neúspěchu je přibližně stejný, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.