16 C 586/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu jako samosoudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 465 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 11.12.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 9 465 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 465 Kč od 11.12.2018 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19.8.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 465 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10.12.2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 465 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, ničeho však dosud neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že výši úroku ze zažalované částky považuje za lichvu a nesouhlasí s ní.

3. Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na 9.2.2021. Žalobkyně sdělila ve svém podání ze dne 2.2.2021, doručeném zdejšímu soudu dne 3.2.2021, že se z jednání soudu omlouvá s tím, že má za to, že účast žalobkyně na jednání není nezbytná, a to i z důvodu procesní ekonomie. Žalobkyně dále v rámci uvedeného podání uvedla, že v případě, že by nadepsaný soud na jednání konaném v nepřítomnosti žalobkyně nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, kupříkladu proto, že žalovaný na nařízeném jednání tvrdil a prokázal zcela nové podstatné tvrzení, které dosud součástí jeho podání a vyjádření nebylo, žádá žalobkyně v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu zdvořile nadepsaný soud, aby byla před konáním jednání vyzvána zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhu, resp. aby jí byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta. K uvedenému podání soud podotýká, že toto podání je třeba posoudit jako úkon účastníka, který je vázán na splnění podmínky, přičemž k takovému úkonu se v souladu s ust. § 41a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) nepřihlíží. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, ač řádně a včas obeslán, soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti obou účastníků. Pro úplnost soud uvádí, že po samotném jednání mu byla doručena žádost žalovaného o odročení jednání ze dne 8.2.2021 z důvodu nařízené karantény pro kontakt s nakaženou osobou koronavirem COVID 19; k této žádosti však již nemohlo být soudem přihlédnuto, neboť v době jejího založení do spisu již byl rozsudek ve věci vyhlášen.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi [právnická osoba], [IČO], jako„ Úvěrujícím“ nebo„ Věřitelem“ na straně jedné a žalovaným jako„ Klientem“ nebo„ Úvěrovaným“ na straně druhé byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] Smlouvu o úvěru č. [číslo], na jejímž základě se [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 615 Kč (po slevě) / 9 465 Kč (před slevou), a to nejpozději do [datum]; uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou smlouvou. Z této smlouvy, ani z jiných žalobkyní založených listinných důkazů však není zřejmé, zda a případně v jakém rozsahu původní věřitel zjišťoval a posuzoval před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet tak, jak má na mysli ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu dne 9.2.2021, nemohla jí býti ani poskytnuta v tomto směru poučovací povinnost dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. uvedená skutečnost zůstala ze strany žalobkyně nedotvrzena a neprokázána. Potvrzením o platbě ze dne [datum] má soud za prokázané, že [právnická osoba], poukázala částku ve výši 10 000 Kč dne [datum] na účet žalovaného, specifikovaný ve Smlouvu o úvěru č. [číslo]; uvedená skutečnost, tj. že došlo k poskytnutí částky ve výši 10 000 Kč jeho osobě, žalovaný ostatně nijak nesporoval. Jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne, [právnická osoba], oznámila žalovanému, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku vzniklou z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo [číslo] v celkové výši 31 003,76 Kč na žalobkyni. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne pak bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 40 731,76 Kč s tím, že tato částka se skládá z neuhrazené jistiny vzniklé z titulu dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru číslo smlouvy [číslo] v částce 31 003,76 Kč a nákladů právního zastoupení v částce 9 728 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil.

6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ust. § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.).

10. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba], a žalovaným bylo dne [datum] přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ust. § 1820 o.z., tedy prostřednictvím stránek [webová adresa]. Na základě této smlouvy se [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru. [právnická osoba], částku ve výši 10 000 Kč skutečně žalovanému poskytla, žalovaný však dosud žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci ničeho neuhradil. Nicméně nelze v daném případě přehlédnout, že byť byl žalovanému poskytován spotřebitelský úvěr a bylo třeba postupovat rovněž v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, tj. i v intencích shora citovaného ust. § 86 tohoto zákona, žalobkyně nijak netvrdila, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla zjišťována a posuzována úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. S ohledem na tuto skutečnost proto soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru č. [číslo] ze dne [datum] je smlouvou absolutně neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni, která se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] s původním věřitelem (tato skutečnost byla žalovanému původním věřitelem oznámena dne [datum]), pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru v požadované výši 9 465 Kč, a to s přihlédnutím k ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo k ust. § 2991 o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání soudu nedostavil, a ani v rámci svého písemného vyjádření nijak netvrdil ani nedokládal své možnosti částku jistiny uhradit (viz ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru), nebylo možné tyto jeho poměry zjistit ani po případném poskytnutí poučovací povinnosti dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Soudu proto nezbylo, než vycházet z původně stanovené doby splatnosti, tj. z povinnosti úhrady poskytnuté částky do 10.12.2018. Počínaje dnem 11.12.2018 se tak žalovaný dostal do prodlení s vrácením dluhu a od tohoto data byl rovněž žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení (ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 10 000 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když soud s ohledem na výsledek řízení, kdy poměr úspěchu a neúspěchu je přibližně stejný, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.