17 C 1/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 117 793,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované , Jméno advokáta B, , advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vrácení částky 100 000 Kč, kterou uhradila žalované na základě smlouvy o studiu, s odůvodněním, že mezi účastnicemi nikdy nevznikl právně účinný smluvní vztah a že smlouva, z níž žalovaná svůj nárok odvozuje, je absolutně neplatná. Žalobkyně zejména namítá, že nebylo vydáno rozhodnutí o jejím přijetí ke studiu, nýbrž pouze vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení, které neodpovídá zákonným požadavkům na rozhodnutí a je navíc podmíněné či nicotné. Podle žalobkyně ani nebyl dán její souhlas s doručováním elektronickou formou, takže uvedené vyrozumění nemohlo být platně doručeno. Dále uvádí, že k datu, kdy mělo být přijímací řízení ukončeno, neměla žalovaná k dispozici její maturitní vysvědčení, a podmínky přijetí tak nemohly být splněny, pročež nemohly nastat ani účinky zápisu ke studiu. Současně žalobkyně tvrdí, že jí nebyla dána možnost se k studii řádně zapsat, zápis neproběhl osobně, nebyla jí poskytnuta lhůta a celý proces proběhl v nepřiměřeně krátkém čase.

2. Žalobkyně dále namítá, že žalovaná neměla ve svých registrovaných vnitřních předpisech upraveny poplatky spojené se studiem tak, jak to vyžaduje zákon o vysokých školách. Poplatky jsou podle jejích tvrzení upraveny pouze v nařízení rektora či ve smlouvě, které nejsou registrovanými vnitřními předpisy, a nemohou proto založit povinnost k jejich úhradě. Z tohoto důvodu žalobkyně dovozuje absolutní neplatnost smlouvy o studiu pro rozpor se zákonem.

3. V návaznosti na spotřebitelský charakter závazku žalobkyně uvádí, že žalovaná neprokázala, jaké skutečné plnění bylo žalobkyni poskytnuto za zaplacenou částku, když podle jejích tvrzení fakticky studovala jen do února 2021 a v následujícím období neobdržela žádné služby. Žalobkyně rovněž namítá, že smlouva o studiu je neurčitá, nesrozumitelná a obsahuje množství pro ni nevýhodných ujednání, a považuje ji proto za zdánlivé právní jednání.

4. Další námitky žalobkyně směřují k platnosti státního souhlasu a registrace vnitřních předpisů žalované, přičemž poukazuje na to, že v originálním správním spise Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále též „MŠMT“ nebo „ministerstvo“) se nacházejí podle ní neúplné, neúředně podepsané či vzájemně nesrovnalé verze statutu a studijního a zkušebního řádu. Žalobkyně tvrdí, že uvedené nedostatky vyvolávají pochybnosti o platnosti státního souhlasu a o tom, zda žalovaná vůbec disponovala řádně registrovanými vnitřními předpisy, které by mohly být pro její činnost závazné. Závěrem žalobkyně uvádí, že žalovaná neprokázala, že by žalobkyni v rozhodném období poskytla odpovídající plnění, a proto požaduje vrácení uhrazené částky.

5. Žalovaná se vyjádřila tak, že považuje nárok žalobkyně za nedůvodný. Tvrdí, že žalobkyně byla po tři roky řádně zapsanou studentkou, plně využívala či mohla využívat studijní místo, na něž škola nemohla přijmout jiného uchazeče, a studium jí bylo po celou dobu umožňováno. Uvádí, že žalobkyně sama podala přihlášku, splnila podmínky přijímacího řízení, obdržela sdělení o přijetí ke studiu, projevila vůli studovat a uzavřela smlouvu o studiu, kterou později doplnila dodatkem zvyšujícím sjednané školné. Změnu cenové úrovně a hradicí povinnosti žalobkyně podle žalované dobrovolně přijala.

6. Žalovaná namítá, že ani případný spotřebitelský charakter smlouvy nezpůsobuje její neplatnost a nemá vliv na oprávněnost nároků školy, neboť ujednání o hlavním předmětu závazku (úplatě za studium) nepatří pod kontrolu nepřiměřenosti. Dále zdůrazňuje, že poplatková povinnost studentů vyplývá nejen ze smlouvy, ale i z jejích vnitřních předpisů, zejména z nařízení rektora o platbách, které podle ní představují vnitřní předpis ve smyslu § 17 odst. 1 písm. k) zákona o vysokých školách.

7. Žalovaná odmítá námitky týkající se údajné nicotnosti rozhodnutí o udělení státního souhlasu, absenci či neplatnosti registrace vnitřních předpisů a údajně vadného průběhu přijímacího řízení. Uvádí, že její vnitřní předpisy byly řádně registrovány Ministerstvem školství v roce 2017 a že žádný soud doposud neplatnost či nicotnost správních aktů vztahujících se k činnosti žalované neshledal. Dále zdůrazňuje zásadu oddělení soukromého a veřejného práva, podle níž případné vady ve veřejnoprávní sféře nemají v civilním řízení vliv na platnost smlouvy.

8. K rozsudkům předkládaným žalobkyní žalovaná uvádí, že se týkají jiné vysoké školy (AMBIS), která měla jiné předpisy, jinou smlouvu i jiný způsob zápisu do studia, a tudíž je nelze na projednávanou věc vztáhnout. Naopak poukazuje na řadu rozhodnutí soudů, v nichž byly obdobné námitky shledány nedůvodnými a kde byla platnost smlouvy i oprávněnost požadovaných poplatků potvrzena.

9. Žalovaná uzavírá, že žalobkyně neuvedla žádný relevantní důvod pro vrácení zaplaceného školného, neboť studijní poplatky odpovídají smluvnímu ujednání i jejím vnitřním předpisům a byly placeny za období, v nichž byla žalobkyně evidována jako studentka. Žaloba je proto podle žalované zcela nedůvodná.Posouzení věci10. V posuzované věci se žalobkyně domáhá zaplacení částky 100 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalobkyně ke studiu na škole žalované nikdy nenastoupila, školu nenavštěvovala ani nestudovala, tj. zaplatila žalované školné, aniž by čerpala jakékoliv protiplnění. Žalobkyni nevznikl statut studentky, žalovaná nadto neměla a nemá právně platné a účinné vnitřní předpisy, tj. smlouva o studiu je neplatná. Žalobkyně plnila bez právního důvodu a má tak právo na vrácení žalované částky. Žalovaná naopak uvedla, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o studiu, žalovaná žalobkyni poskytovala vzdělání za úplatu.

11. Ve věci samé soud provedl dokazování, na základě kterého, dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

12. Žalobkyně dne 26. 5. 1999 vykonala maturitní zkoušku a obdržela vysvědčení o maturitní zkoušce s celkovým hodnocením prospěla (maturitní vysvědčení žalobkyně). Maturitní vysvědčení bylo do systému žalované nahráno dne 8. 9. 2020 (výpis z SIS , adresa, , profil žalobkyně).

13. Žalobkyně dne 1. 9. 2020 podala e-přihlášku ke studiu na , právnická osoba, (dále též „, adresa, “). Termín zahájení studia je uveden říjen 2020, forma výuky distanční, studijní program , právnická osoba, ). Co se týče motivace, žalobkyně v přihlášce uvedla „zvýšení kvalifikace“. Uvedla, že odmaturovala na , právnická osoba, , tituly za jménem, , jméno FO, , rok maturitní zkoušky 1999 (přihláška ke studiu ze dne 1. 9. 2020).

14. Dne 3. 9. 2020 žalovaná žalobkyni zaslala prostřednictvím do informačního systému žalované (dále též „SIS , adresa, “) elektronický dotazník přijímacího řízení (elektronický dotazník přijímacího řízení).

15. Dne 8. 9. 2020 žalobkyně požádala žalovanou o osobní konzultaci, dne 9. 9. 2020 jí byl potvrzen termín konzultace (spolu s osobním přijímacím pohovorem) dne 18. 9. 2020 v 10:00 hodin. Dne 18. 9. 2020 v 11:43 žalobkyně požádala o umožnění platby školného formou měsíčních splátek, tato žádost byla dne 19. 9. 2020 schválena. Dne 4. 5. 2021 žalobkyně vznesla dotaz, jak postupovat pro zvýšení úrovně školného, žalovaná odpověděla dne 11. 5. 2021. Dne 10. 9. 2022 žalobkyně informovala žalovanou, že promeškala termín k objednání základní literatury, kdy žalovaná reagovala dne 12. 9. 2020 (komunikace mezi účastníky řízení v SIS , adresa, ).

16. Žalovaná žalobkyni dne 7. 9. 2020 vyrozuměla o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu. Žalovaná uvedla, že žalobkyně splnila podmínky pro podmínečné přijetí do bakalářského studijního programu (BBA) v distanční formě studia. Podmíněně byla ke studia žalobkyně přijata z důvodu, že do termínu absolvování přijímacího řízení nebyla splněna podmínka nahrání dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání do SIS , adresa, . Žalobkyně byla upozorněna, že doklad o vzdělání musí do SIS , adresa, nahrát do termínu 15. 10. 2020. Žalobkyně byla upozorněna, že k zapsání do studia dojde na základě podpisu Smluvního prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na , adresa, . Studijní poplatky za příslušný studijní program činí v rámci cenové úrovně Standard 120 000 Kč za standardní dobu studia (tj. 3 roky do 31. 8. 2023); roční splátka činí 40 000 Kč. Zároveň byla žalobkyně vyrozuměna, jaké podmínky jsou spojeny s cenovou úrovní Standard (počet kreditů, docházka apod.). V případě nesplnění podmínek je student povinen doplatit rozdíl cenové úrovně Standard a cenové úrovně Premium. V čl. II. odst. 5) jsou uvedeny termíny splatnosti a podmínky plateb ročních studijních poplatků, jakož i odkaz na vnitřní předpisy , adresa, dle § 59 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen „zákon o vysokých školách“). V čl. III. jsou uvedeny podmínky zápisu do studia, kdy se student je povinen nahrát podepsané smluvní prohlášení k administraci a podmínkám studia na , adresa, prostřednictvím SIS , adresa, . V čl. IV. odst. 2) je uvedeno, že v případě nesplnění zákonných podmínek pro zahájení studia na vysoké škole (tj. pro , tituly před jménem, program středoškolské vzdělání s maturitou) nejpozději do termínu 15. 10. 2020 se uchazeči vrací uhrazené studijní poplatky v plné výši. V čl. IV. odst. 6) je uvedeno, že proti rozhodnutí je možné podat žádost o přezkoumání rozhodnutí do 30 dnů od doručení rozhodnutí (vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení ze dne 7. 9. 2020). Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení bylo do SIS , adresa, nahráno dne 8. 9. 2020 společně se smluvním prohlášením studenta a prohlášením o platbách (výpis z SIS , adresa, , profil žalobkyně).

17. Mezi účastníky řízení byla dne 8. 9. 2020 uzavřena smlouva o studiu. V čl. I. odst. 1) se žalobkyně zavázala v průběhu studia dodržovat závazky a povinnosti vyplývající z platné právní úpravy, vnitřních předpisů , adresa, a rozhodnutí orgánů vysoké školy, tj. především Statut , adresa, , Studijní a zkušební řád , adresa, , Nařízení rektora a další. Žalovaná se v čl. I. odst. 3) zavávala jako soukromá vysoká škola vytvořit podmínky pro studium příslušného studijního programu. V čl. II. odst. 2) žalobkyně vzala na vědomí, že veškeré informace a podklady ze strany , adresa, jsou zasílány výlučně na jí přidělenou e-mailovou adresu prostřednictvím SIS , adresa, . V čl. III. odst. 1) žalobkyně prohlásila, že si vědomě zvolila z nabízených cenových úrovní poplatků , adresa, . V čl. III. odst. 2) se žalobkyně zavázala příslušné poplatky hradit po celou stanovenou dobu studia (smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na , adresa, ze dne 8. 9. 2020). Dne 8. 9. 2020 žalobkyně prohlásila, že je srozuměna s výší školného ve výši 120 000 Kč, tj. cenovou úroveň studia Standard (prohlášení o platbách ze dne 7. 9. 2020). Žalobkyně podepsané smluvní prohlášení i prohlášení o platbách nahrála do SIS , adresa, dne 8. 9. 2020 (výpis z SIS , adresa, , profil žalobkyně).

18. Dne 11. 5. 2021 účastníci uzavřeli dodatek k smluvnímu prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na , adresa, , kterým na základě žádosti žalobkyně došlo ke změně cenové úrovně studijních poplatků na úroveň Premium, tj. 60 000 Kč/rok (dodatek ke smlouvě o studiu ze dne 11. 5. 2021). Žalobkyně dodatek nahrála do SIS , adresa, dne 23. 5. 2021 (výpis z SIS , adresa, , profil žalobkyně).

19. Žalovaná žalobkyni dne 27. 9. 2023 vyrozuměla o prodloužení studia na období od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024, neboť žalobkyně studium řádně neukončila do stanoveného termínu a nepožádala o zanechání studia (vyrozumění o prodloužení studia ze dne 27. 9. 2023, e-mail o vyrozumění o prodloužení doby studia ze dne 30. 9. 2023).

20. Žalobkyně dne 27. 3. 2024 zanechala „postavení uchazeče o studium v souladu s § 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona o vysokých školách“ (zanechání postavení uchazečky ze dne 27.3.2024 včetně podacího lístku).

21. Žalobkyně žalované uhradila pětkrát 20 000 Kč, a to ve dnech 27. 12. 2021, 28. 2. 2022, 1. 8. 2022, 5. 1. 2023 a 1. 3. 2023 (výpis z bankovního účtu žalobkyně za období od 1. 6. 2020 do 10. 2. 2024, přehled plateb školného). Tyto platby (za druhý semestr akademického roku 2021/2022 a celý akademický rok 2022/2023) jsou předmětem projednávané věci.

22. Žalobkyně absolvovala zkoušku z předmětu vstupní jazykový test (index žalobkyně, vstupní jazykový test žalobkyně, hodnocení zkoušky vstupního testu z anglického jazyka). Ve facebookové skupině , adresa, žalobkyně nabízela k prodeji učebnice, projevila zájem o nákup učebnice politologie a skript, vyjádřila zájem o účast na prezentaci (fotografie ze sociálních sítí Facebook). Žalobkyně absolvovala 23 video learningů, a to v období od 1. 10. 2020 do 27. 2. 2021 (video learning, výpis). Žalobkyně do SIS , adresa, za období od 1. 9. 2020 do 20. 4. 2024 nahrála množství dokumentů, mj. fotografii studenta, prohlášení o platbách, vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení, maturitní vysvědčení apod. (seznam nahrávaných souborů, profil žalobkyně).

23. Dne 16. 12. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k vydání neoprávněného majetkového prospěchu ve výši 100 000 Kč (předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 12. 2024). Žalovaná nárok žalobkyně v plném rozsahu odmítla (reakce žalované na výzvu k zaplacení bezdůvodného obohacení ze dne 18. 12. 2024).

24. Žalobkyně uvedla, že měla zájem o studium u žalované z důvodu zvýšení vzdělání a většího uplatnění na trhu práce. Podala tedy přihlášku ke studiu, absolvovala přijímací proces vyplněním online údajů, doložením maturitního vysvědčení a podpisem smluvních dokumentů; jeden dokument podepsala i fyzicky ve škole, nevzpomene si který. S dokumenty, které podepsala v souvislosti se vznikem smluvního vztahu se seznámila. Dle jejího přesvědčení trval smluvní vztah tři roky. Uvedla, že poté, co smlouvu podepsala, si uvědomila, že studium nezvládne. Studijní poplatky však dále hradila, neboť se obávala, že by při ukončení studia musela doplatit veškeré zbývající částky najednou; splátky byly pro ni únosnější. Nárokuje částky za období, kdy podle svého názoru studium již nečerpala. Žalobkyně popsala, že studium zpočátku absolvovala, i když nikoliv poctivě. Účastnila se některých online cvičení, avšak žádné zkoušky nesložila a na žádnou se ani nepřihlásila. Přestala studovat kolem ledna 2022, kdy přestala navštěvovat jakékoliv výukové aktivity z důvodu stresu a nejistoty ohledně své připravenosti. Uvedla, že se s žádným vyučujícím osobně nesetkala, neboť distanční forma probíhala online a k osobnímu kontaktu docházelo až při zkouškách, na které se nepřihlašovala. Škola podle ní nijak nezkoumala průběh jejího studia. Na žádný konkrétní zápis do vyššího ročníku si nevzpomíná. Během studia ji škola sama nekontaktovala, avšak na její dotazy reagovala prostřednictvím informačního systému vždy odpovědí. K přednášce „úvod do studia“ uvedla, že zde byly vysvětleny principy distanční výuky, systém, možnosti kontaktu a práce v SIS , adresa, . Sama očekávala, že bude studovat tři roky, avšak vzhledem ke změně životní situace a ztrátě motivace studium po určité době z její strany fakticky nepokračovalo. Dodala, že nikdy neměla pocit, že by jí škola nebyla schopna poskytovat výuku, ani jí nebylo nic odepřeno, avšak o nic nežádala. Přístup do SIS , adresa, a obecně výukovému systému měla i ve druhém a třetím akademickém roce, ale nevyužívala jej K důvodům žaloby uvedla, že si zpětně uvědomila, že služby školy nečerpala, a proto se domnívá, že by měla dostat uhrazené částky zpět. Za hlavní důvod označila skutečnost, že za služby, které nečerpala, by podle svého názoru platit neměla (účastnický výslech žalobkyně během jednání konaného dne 30. 10. 2025).

25. Žalovaná (její zřizovatel) dne 13. a 14. 4. 2016 požádala o udělení státního souhlasu , adresa, a akreditaci studijním programům (kopie spisu správního orgánu I. stupně čj. MSMT-, č. účtu, ).

26. Dne 31. 8. 2016 MŠMT vydalo rozhodnutí, kterým (i.) udělilo , adresa, státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola neuniverzitního typu, udělilo akreditace k tam vymezeným studijním programům a (ii.) registrovalo vnitřní předpisy „uvedené v příloze rozhodnutí“. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 9. 2016 (rozhodnutí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 31. 8. 2016, číslo jednací , č. účtu, ). Příloha k výroku II byla tvořena Statutem , adresa, a Studijním a zkušebním řádem , adresa, (e-mail , tituly před jménem, Doležela , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 3. 10. 2024 plus k příloha MŠMT, dokumenty nahlížení 9. 12. 2023).

27. V říjnu 2023 bylo ze strany MŠMT sděleno, že státní souhlas udělený , adresa, působit jako soukromá vysoká škola rozhodnutím ministerstva čj. MSMT-, č. účtu, -4 ze dne 31. 8. 2016 byl vydán v souladu se zákonem o vysokých školách, nebyl odejmut a zůstává v platnosti (sdělení , tituly před jménem, , jméno FO, , náměstkyní ministra školství z 18. 10. 2023).

28. Dne 14. 11. 2023 a 14. 5. 2024 ministr MŠMT informoval, že neshledává žádné důvody pro prohlášení rozhodnutí ministerstva čj. MSMT-, č. účtu, -4 ze dne 31. 8. 2016 za nicotné (sdělení ministra ze dne 14. 11. 2023, číslo jednací MŠMT- , č. účtu, , sdělení ministra ze dne 14. 5. 2024, číslo jednací MŠMT-, č. účtu, ).

29. MŠMT na svých webových stránkách v rámci vyřízení žádosti o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o poskytování informací, zveřejnilo dva soubory. Soubor, který na začíná označením Statut , adresa, z roku 2016, přičemž následně pokračuje jako Studijní a zkušební řád a zároveň soubor označený Studijní a zkušební řád , adresa, , který pokračuje (obsahově) jako Statut , adresa, .

30. MŠMT k žádosti zdejšího soudu o vyjádření uvedlo, že , adresa, měla v době od září 2020 do srpna 2023 platný státní souhlas udělený ministerstvem působit jako soukromá vysoká škola (sdělení MŠMT ze dne 2. 10. 2025).

31. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy registrovalo dne 30. 5. 2017 pod čj. MSMT-, č. účtu, -2 Statut , právnická osoba, . V čl. 28 je uvedeno, že práva a povinnosti studenta stanoví právní předpisy, Statut, Studijní a zkušební řád , adresa, , Disciplinární řád , adresa, , Stipendijní řád, Smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia , adresa, a interní předpisy (Nařízení rektora, Oznámení rektora, Opatření rektora a Etický kodex). V čl. 33 je upravena registrace přihlášky, kdy z tohoto článku se podává, že uchazeč se přihlašuje elektronickým formulářem, součástí přihlášky je fotografie pasového formátu a doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání, kdy pokud tyto podklady nejsou doručeny s přihláškou, musí být uchazečem doručeny v náhradním termínu. V čl. 35 je uveden způsob přijetí ke studiu, kdy elektronicky podepsané rozhodnutí je uchazeči k dispozici v SIS , adresa, , přičemž rozhodnutí obsahuje odůvodnění a poučení o možnosti podat žádost o jeho přezkum. V čl. 36 je upraven zápis, jako součást rozhodnutí o přijetí je uvedeno vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na , adresa, . V čl. 37 jsou upraveny poplatky spojené se studiem, kdy tento článek neobsahuje konkrétní výši poplatků. Je v něm uvedeno, že výše poplatků spojených se studiem, způsob a termíny splatnosti jsou stanoveny/vymezeny ve smluvním prohlášení, které uchazeč uzavírá se , adresa, před zápisem do studia. Výše školného, způsob a termíny úhrady určuje příslušené nařízení rektora (Statut , adresa, ze dne 30. 5. 2017).

32. MŠMT registrovalo dne 30. 5. 2017 pod čj. MSMT-, č. účtu, -3 Studijní a zkušební řád , právnická osoba, . V článku 2 je uvedeno, že uchazeč se stává studentem , adresa, dnem splnění podmínek zápisu do studia, kdy podmínky určuje rektor , adresa, . V článku 18 jsou uvedeny důsledky překročení standardní doby studia, přičemž v takovém případě je studentovi umožněno pokračovat zpoplatněným prodloužením standardní doby studia. V článku 19 jsou upraveny způsoby zanechání studia, přičemž je zde uvedeno, že po zanechání studia je student povinen uhradit všechny finanční závazky za příslušné období dle studentem zvolené cenové úrovně školného (Studijní a zkušební řád , adresa, ze dne 30. 5. 2017).

33. V Nařízení rektora č. 01/2015 jsou upraveny platby a rozdělení studijních poplatků. Podává se z něj, že výše studijních poplatků v rozhodném období v cenové úrovni Standard činila 40 000 Kč/ rok, tj. za standardní dobu studia 120 000 Kč. A v cenové úrovni Premium činila 60 000 Kč/rok, tj. za standardní dobu studia 180 000 Kč. Nařízení rektora bylo účinné od 1. 5. 2015 a aktualizováno bylo 1. 9. 2021 (Nařízení rektora 01/2015). Nařízení rektora 01/2015 nebylo MŠMT registrováno (poskytnutí informace ministerstva ze dne 28. 3. 2025, č, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ).

34. MŠMT k žádosti zdejšího soudu o vyjádření uvedlo, že , adresa, měla v době od září 2020 do srpna 2023 platný státní souhlas udělený ministerstvem působit jako soukromá vysoká škola. V dané době měla platné vnitřní předpisy registrované ministerstvem dne 30. 5. 2017 pod čj. MSMT-, č. účtu, -2 až 6, a to Statut , adresa, , Studijní a zkušební řád , adresa, , Stipendijní řád , adresa, a Disciplinární řád , adresa, a Pravidla systému zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností. Co se týče způsobu vyznačení registrace, ministerstvo uvedlo, že je-li vnitřní předpis předložen v listinné podobě, připojuje se registrační doložka dle § 36 odst. 2 zákona o vysokých školách na samostatném listě, je-li vnitřní předpis k registraci připojen v digitální podobě, je registrační doložka vyznačena na první straně registrovaného vnitřního předpisu. Dále uvedlo, že k rozhodnutí o udělení státního souhlasu byly jako příloha II k rozhodnutí připojeny oba registrované vnitřní předpisy (Statut a Studijní a zkušební řád). Pro registraci vnitřních předpisů při udělení státního souhlasu platí jiná ustanovení zákona o vysokých školách než § 36 ve spojení s § 41. Na rozdíl od ustanovení § 36 ve spojení s § 41 zákona o vysokých školách, podle nichž se rozhodnutí o registraci nevydává, ale registrace se provede vystavením registrační doložky na stejnopise vnitřního předpisu, se rozhodnutí o registraci vnitřních předpisů vydává současně s rozhodnutím o udělení státního souhlasu. Ministerstvo postupovalo podle § 39 odst. 9 zákona o vysokých školách, platného v době vydání rozhodnutí o udělení státního souhlasu, které znělo: „(9) Pokud ministerstvo udělí státní souhlas, rozhodne také o akreditaci příslušných studijních programů a o registraci vnitřních předpisů.“ Vnitřní předpisy , právnická osoba, . byly registrovány výrokem II rozhodnutí o udělení státního souhlasu a k jejich písemnému vyhotovení byl připojen list s vyznačením „Příloha k výroku II rozhodnutí č.j. MSMT-, č. účtu, -4“. Náhradu Statutu a Studijní a zkušební řád z roku 2016 Statutem a Studijním a zkušebním řádem , právnická osoba, . registrovanými v roce 2017 lze dovodit z ustanovení § 36 odst. 4 zákona o vysokých školách, podle něhož vnitřní předpis vysoké školy nabývá platnosti registrací ministerstvem a z prohlášení o platnosti v závěrečných ustanovení obou vnitřních předpisů. K datu 1.7.2017 a v období od 1.9.2016 do 29.5.2017 ministerstvo žádný Statut nebo Studijní a zkušební řád , právnická osoba, . neregistrovalo (sdělení MŠMT ze dne 2. 10. 2025).

35. Z ostatních provedených, avšak zde výslovně nezmíněných důkazů (uznání dluhu, výzva žalované ze dne 31. 10. 2023 k zaplacení dluhu, reakce žalobkyně dopisem ze dne 10. 11. 2023, reakce žalované ze dne 24. 11. 2023, předžalobní výzva žalované ze dne 16. 2. 2024 věc vedena u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , spisová značka, , e-mail MŠMT ze dne 16. 7. 2020 ve věci ukončení studia, poskytnutí informací ministerstvem ze dne 31. 1. 2023 na žádost podanou , tituly před jménem, , jméno FO, , poskytnutí informace ministerstva ze dne 5. 6. 2023 na žádost podanou , jméno FO, , e-mail ze dne 11. 9. 2023, odpověď na žádost o poskytnutí informací , tituly před jménem, , jméno FO, , poskytnutí informací ministerstvem ze dne 12. 12. 2023 na žádost podanou , tituly před jménem, , právnická osoba, , výzva ze dne 2. 11. 2023 k odstranění nedostatku v činnosti žalované, protokol o jednání ze dne 19. 2. 2025 sp. zn. , spisová značka, Okresního soudu v Kladně, informace k zápisu prostřednictvím plné moci na Masarykově univerzitě, screen ze vzoru k zápisu na Filozofické fakultě , právnická osoba, , rozhodnutí o přijetí z 21. 3. 2024, statut žalované 2022 od , právnická osoba, , studijně zkušební řád 2022 od , právnická osoba, , žádost , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 12. 9. 2023, protokol o osobním nahlížení, žádost soudu sp.zn. z 13. 12. 2023 plus odpověď MŠMT z 21. 12. 2023, screenshot web ministerstva, sdělení ministerstva na žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. ze dne 29. 1. 2024, Sdělení skutečnosti od ministerstva, které mají význam pro soudní řízení adresované Obvodnímu soudu pro , adresa, , statut žalované ze dne 3. 6. 2024, Studijní a zkušební řád žalované ze dne 3. 6. 2024, poplatkový řád žalované ze dne 3. 6. 2024, poplatkový řád žalované ze dne 3. 10. 2024, screenshot z webu žalované k 22. 9. 2025), soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti neboť se jedná o listiny, které nebyly pro rozhodnutí ve věci významné, tedy skutečnosti v nich uvedené a z nich zjištěné netvořily skutkový děj projednávaného sporu.

36. Soud zamítl návrhy žalobce na doplnění dokazování dalšími důkazy, tj. originálem správního spisu ministerstva čj. MSMT-, č. účtu, , neboť tento důkaz byl žalobkyní navrhován k prokázání skutečnosti, že státní souhlas vydaný ministerstvem je nicotný; soud však o této otázce jednoznačně uzavřel na základě provedeného dokazování, pročež provedení tohoto důkazu by bylo v projednávané věci nadbytečné. Na základě provedených důkazů bylo možné zcela jednoznačně ve věci rozhodnout a důkazní návrhy nemohly nic změnit na závěru soudu o skutkovém ději a skutečnostech.

37. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

38. Žalovaná je soukromou vysokou školou neuniverzitního typu. Žalobkyně se dne 1. 9. 2020 přihlásila ke studiu na , adresa, (srov. odst. 13 tohoto rozsudku). Žalovaná žalobkyni dne 7. 9. 2020 vyrozuměla, že splnila podmínky pro podmínečné přijetí do bakalářského studijního programu (BBA) v distanční formě studia, kdy žalobkyni vyrozuměla o nutnosti nahrání dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání do SIS , adresa, . Žalovaná rovněž žalobkyni vyrozuměla, že k zápisu do studia dojde na základě podpisu smluvního prohlášení studenta, rovněž žalobkyni sdělila výši studijních poplatků za dobu tříletého studia, tj. do 31. 8. 2023. Žalobkyně byla poučena o možnosti podat proti rozhodnutí opravný prostředek (srov. odst. 16 tohoto rozsudku). Žalobkyně dne 8. 9. 2020 nahrála do systému žalované podepsané smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na , adresa, , jakož i maturitní vysvědčení a prohlásila, že je srozuměna výší poplatku 120 000 Kč za standardní dobu studia na bakalářském stupni (srov. odst. 17 tohoto rozsudku). Žalobkyně požádala o umožnění hrazení plateb školného ve splátkách, kdy tato žádost byla schválena (srov. odst. 15 tohoto rozsudku). Dne 11. 5. 2021 účastníci uzavřeli dodatek je smlouvě o studiu (smluvnímu prohlášení), kterým došlo ke zvýšení cenové úrovně na Premium, tj. výše poplatku činila 60 000 Kč/rok (srov. odst. 18 tohoto rozsudku). K tomuto došlo v návaznosti na výslovný dotaz žalobkyně v SIS , adresa, (srov. odst. 15 tohoto rozsudku). Žalobkyně měla zpočátku zájem o studium, především v prvním akademickém roce dílčím způsobem využívala studijních možností žalované, následně si uvědomila, že studium nezvládne a následně ztratila motivaci ke studiu. Studium neukončila rovnou, neboť se bála, že by musela doplatit poplatky najednou a splátky pro ni byly příznivější. Přístup ke studijním materiálům a systému měla po celou dobu (srov. odst. 22 a 24 tohoto rozsudku). Žalobkyně nepožádala o zanechání studia před březnem 2024 (srov. odst. 20 tohoto rozsudku). Žalobkyně v období od 27. 12. 2021 do 1. 3. 2023 žalované zaplatila částku v celkové výši 100 000 Kč (srov. odst. 21 tohoto rozsudku).

39. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

40. Pro úplnost zdejší soud konstatuje, že je mu z úřední činnost známo (jakož na tuto skutečnost opakovaně právní zástupci účastníků řízení poukazovali), že se jedná o jeden z množství případů žalob týkajících se bývalých studentů žalované, kdy argumentace žalobkyně obsažená v žalobě a navazujících vyjádřeních, jakož i argumentace žalované, je fakticky totožná, resp. jedná se o shodnou právní argumentaci uplatněnou na obdobném skutkovém půdorysu (liší se období studia, případně způsob a důvody ukončení studia). Zdejší soud pak v rozsudku čj. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2025, čj. , spisová značka, zamítl žalobu , právnická osoba, . proti žalované o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč, a to na půdorysu argumentace v zásadě totožné nadepsané věci; soudkyně v projednávané věci se se závěry soudkyně osmého soudního oddělení ztotožňuje a považuje je za přenositelné i na projednávanou věc, pročež z nich částečným způsobem vychází.

41. Okresní soud v Kladně v rozsudku čj. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2025, čj. , spisová značka, uložil žalobkyni [v tamním sporu žalované] zaplatit , adresa, částku 65 000 Kč představující studijní poplatek za akademický rok 2023/2024 (tj. období prodlouženého studia žalobkyně). V tomto řízení tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně [v tamním sporu žalované] s žalovanou [v tamním sporu žalobkyně] platně a účinně uzavřely smlouvu o studiu, žalobkyně byla studentkou , adresa, a žalované svědčilo právo na úhradu školného za akademický rok 2023/2024 (a administrativního poplatku 5 000 Kč).

42. Soud se předně zabýval námitkou žalobkyně, že státní souhlas, který byl žalované vydán MŠMT je nicotný.

43. Z ustanovení § 77 odst. 1 správního řádu se podává, že „[n]icotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu“.

44. Podle § 39 odst. 1 zákona o vysokých školách právnická osoba, která má sídlo na území některého členského státu Evropské unie a která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu Evropské unie, je oprávněna působit jako soukromá vysoká škola, pokud jí ministerstvo udělilo státní souhlas. Z odstavce desátého předmětného ustanovení se podává, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhodne o žádosti o udělení státního souhlasu.

45. Soudy ustáleně judikují, že nicotnost představuje specifickou kategorii vad správních rozhodnutí. Tyto vady jsou vzhledem ke své povaze vadami nejzávažnějšími, nejtěžšími a rovněž i nezhojitelnými. Rozhodnutí, které jimi trpí, je rozhodnutím nicotným. Nicotné rozhodnutí není „běžným“ nezákonným rozhodnutím, nýbrž rozhodnutím, které pro jeho vady vůbec nelze za rozhodnutí orgánu veřejné moci považovat a které nevyvolává veřejnoprávní účinky. V případě „obvyklých vad“ správních rozhodnutí se uplatní zásada presumpce správnosti a platnosti správních aktů. V rámci této zásady se na daná rozhodnutí hledí jako na existující a způsobilá vyvolávat příslušné právní důsledky a působit tak na sféru práv a povinností jejich adresátů. Naopak v případě nicotných správních rozhodnutí se tato zásada neuplatní. Z povahy nejtěžších vad pak plynou i ty nejtěžší následky v podobě nicotnosti. Definičně lze za nicotný správní akt považovat akt, který vykazuje tak závažné vady, že vůbec není schopen vyvolat žádné právní účinky (viz např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2008, čj. 8 Afs 78/2006 - 74, publ. pod č. 1629/2008 Sb. NSS, či usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, čj. 7 As 100/2010 - 65, publ. pod č. 2837/2013 Sb. NSS). Soudy v minulosti opakovaně zdůraznily, že vadami takové intenzity, které způsobují nicotnost daného rozhodnutí, jsou např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva k něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí (srov. např. výše odkazované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 7 As 100/2010, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2012, čj. 3 As 24/2012 - 22, či rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, čj. 6 A 76/2001 - 96, publ. pod č. 793/2006 Sb. NSS).

46. Definice nicotného správního aktu je odbornou literaturou i ustálenou judikaturou podrobně popsána; není tedy sporu o tom, že nicotný akt je aktem zatíženým tak závažnými a nezhojitelnými vadami, že není způsobilý vyvolávat účinky, a proto jej nelze vůbec považovat za rozhodnutí, v důsledku čehož z něho pro adresáty nevyplývají žádná práva a povinnosti.

47. V tomto ohledu zdejší soud připomíná závěr, který Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 8. 6. 2016, čj. 1 As 38/2016 - 41, že „[n]eurčitost či nesmyslnost projevu vůle, resp. vnitřní rozpornost obsahu správního aktu, mohou způsobit nicotnost pouze v případě, že z předmětného aktu neplyne, jaký je jeho obsah, k čemu vlastně opravňuje, jakou povinnost ukládá, pokud existuje závažný logický rozpor mezi různými částmi tohoto aktu (srov. HENDRYCH, Dušan. Správní právo. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 216, nebo výše citovaný rozsudek č. j. 6 Ans 3/2013 - 31)“.

48. Přezkum správních aktů náleží především soudům ve správním soudnictví a soud v občanskoprávním řízení je oprávněn přihlédnout k nicotnosti správního aktu podle ustálené judikatury, pokud je takový akt natolik excesivní, že je jeho nicotnost zjevná, není však na něm, aby přezkoumával správní spis a jednotlivé kroky správního orgánu, tj. přezkoumával správní řízení.

49. Žalobkyně stran nicotnosti státního souhlasu uvedla, že ve správním spise chybí originály doručenek, existují zde pochybnosti o pravosti podpisů jednajících osob, chybí originál souhlasu majitele budovy se sídlem žalované, chybí identifikace plátce správního poplatku na potvrzení o platbě. Žalobkyně výslovně uvedla, že nicotnost státního souhlasu „má kořeny“ v obsahu žádosti o udělení státního souhlasu. Žalobkyně tedy především napadá průběh správního řízení před vydáním předmětného rozhodnutí. Žalobkyně pak uvedla, že výrok státního souhlasu je v rozporu s jeho odůvodněním a „stejně tak odůvodnění státního souhlasu je vnitřně rozporné“.

50. Vady tvrzené žalobkyní přitom takové intenzity, pro které bylo možné dospět k závěru o nicotnosti státního souhlasu dle přesvědčení zdejšího soudu nedosahují. V daném ohledu pak státní souhlas není zatížen ani vadou nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost.

51. Rozhodnutí čj. MSMT-, č. účtu, -4 [státní souhlas] bylo vydáno ministerstvem, jakožto věcně příslušným správním orgánem. Pod písm. a) výroku I. je jednoznačně uvedeno, že státní souhlas působit jako soukromá vysoká škole neuniverzitního typu je udělován žalované. Pod písm. b) výroku I. jsou uvedeny jednotlivé akreditace. Výrokem II. předmětného rozhodnutí pak byly registrovány vnitřní předpisy. Z odůvodnění rozhodnutí se pak podává, že žádost o udělení státního souhlasu je ve prospěch žalované. Ministerstvo si v souladu se zákonem vyžádalo stanovisko Akreditační komise k předloženým studijním programům a k udělení státního souhlasu, kdy stanovisko komise bylo kladné. Soud tak neshledal žádný důvod, pro který by bylo lze předmětné rozhodnutí považovat za nicotné (obdobně viz rozsudek Krajského soudu v Praze, čj. 27 Co 165/2025-850). Pokud žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí je stiženo nedostatkem formy (tzv. „nevydání státního souhlasu“), soud takovou vadu neshledal. Rozhodnutí o udělení státního souhlasu není právně či fakticky neuskutečnitelné, ani netrpí jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu.

52. S ohledem na výše uvedené soud dokazování navrženými důkazy, zejména správním spisem MŠMT, týkajícím se vydání uvedeného rozhodnutí, neprováděl (srov. odst. 36 tohoto rozsudku).

53. Nad rámec nutného odůvodnění soud doplňuje, že námitky žalobkyně směřují spíše proti postupu MŠMT v rámci správního řízení a v důsledku zpochybňují zákonnost vydaného rozhodnutí. Tyto otázky se však míjí podstatou projednávaného sporu.

54. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona vysokých školách, ve znění účinném do 31. 12. 2020.

55. Podle § 1724 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

56. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

57. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

58. Podle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Podle § 421 o. z. za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku (odst. 1 věta prvá). Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona (odst. 2).

59. Podle § 1798 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).

60. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

61. Podle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

62. Podle § 1813 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (odst. 1). Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí (odst. 2). Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

63. Podle § 36 zákona o vysokých školách vnitřní předpisy veřejné vysoké školy podléhají registraci Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“ - srov. § 15 odst. 6). Žádost o registraci podává ministerstvu rektor (odst. 1). Vnitřní předpis nabývá platnosti registrací (odst. 4).

64. Podle § 48 odst. 1 zákona o vysokých školách podmínkou přijetí věty první ke studiu v bakalářském nebo v magisterském studijním programu, který nenavazuje na bakalářský studijní program, je dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou.

65. Podle § 50 odst. 1 zákona o vysokých školách se přijímací řízení zahajuje doručením přihlášky ke studiu na vysoké škole. Z odstavce třetího se podává, že na soukromých vysokých školách rozhoduje o přijetí ke studiu orgán určený vnitřním předpisem soukromé vysoké školy. Z odstavce šestého se podává, že o odvolání uchazeče proti rozhodnutí rozhoduje rektor.

66. Podle § 51 odst. 1 zákona o vysokých školách oznámením rozhodnutí o přijetí ke studiu vzniká uchazeči právo na zápis do studia. Uchazeči se zapisují ve lhůtě stanovené vysokou školou nebo její součástí. Zapsal-li se uchazeč do studia před uplynutím lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí o přijetí ke studiu, platí, že se práva podat odvolání zápisem vzdal.

67. Podle § 59 zákona o vysokých školách, poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

68. Soud má po zhodnocení skutkových zjištění za to, že žalobkyně s žalovanou spolu platně uzavřely tzv. nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z., a to konkrétně smlouvu o studiu. Není pravdou, že by se žalobkyně nestala studentem žalované. Žalobkyně jednoznačně projevila vůli stát se studentkou žalované, když podala přihlášku do jí zvoleného studijního programu. Žalovaná, poté co konstatovala, že žalobkyně splnila podmínky přijímacího řízení, žalobkyni jako studentku ke studiu přijala. V tomto ohledu soud opětovně poukazuje na skutečnost, že žalobkyně byla žalovanou informována o „podmínečném“ přijetí ke studiu s tím, že v době rozhodnutí nesplňovala všechny podmínky přijetí ke studiu, neboť nedoložila doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání. Soud přitom dospěl k závěru, že vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu lze považovat za rozhodnutí o přijetí ke studiu ve smyslu § 50 zákona o vysokých školách a že na jeho základě žalobkyni vzniklo právo zapsat se ke studiu s tím, že studentem žalované se mohla stát pouze za předpokladu, že žalobkyni doloží úspěšné ukončení středoškolského vzdělání s maturitní zkouškou. Vyrozumění bylo žalobkyni doručeno prostřednictvím studijního informačního systému. Z provedeného dokazování je přitom zřejmé, že žalobkyně se s vyrozuměním seznámila. Žalobkyně totiž následně nahrála (doložila) maturitní vysvědčení do systému žalované (SIS , adresa, ) a to s podepsaným smluvním prohlášením. Žalobkyně v návaznosti na vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne 7. 9. 2020, dne 8. 9. 2020 podepsala smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia u žalobkyně a postupovala dle sdělených instrukcí. Žalobkyně nahrála do SIS , adresa, požadované podklady (smluvní prohlášení, maturitní vysvědčení i prohlášení o platbách), přičemž se i seznámila (případně měla tuto možnost), se Statutem, Studijním a zkušebním řádem a dalšími vnitřními předpisy žalované (Nařízení rektora 01/2015). Soud dospěl k závěru, že smlouva o studiu byla mezi účastníky řádně uzavřena.

69. Soud se pak neztotožnil s argumentací žalobkyně, že zápis ke studiu může být proveden pouze za osobní přítomnosti uchazeče, resp. s argumentací, že pokud za osobní přítomnosti uchazeče proveden není, nestane se uchazeč studentem. Dle přesvědčení soud bylo k zápisu žalobkyně ke studiu osobní jednání žalobkyně, z něhož by byl patrný projev vůle se ke studiu zapsat. Tuto podmínku žalobkyně splnila, když se ke studiu zapsala prostřednictvím SIS , adresa, , kam nahrála žalovanou požadované dokumenty. Žalobkyně si pak musela být vědoma, že se stane studentkou žalované.

70. Žalobkyně následně užívala služby nabízené žalovanou (prostřednictvím videolearningu), jakož se i zajímala o studium (poptávala učebnice a další literaturu či komunikovala v rámci facebookové skupiny ohledně probíhajícího studia). Žalobkyně rovněž řádně hradila poplatky za studium. V tomto ohledu žalobkyně nejprve požádala o povolení splátek poplatků, přičemž následně požádala o změnu (zvýšení) cenové úrovně. Komunikovala tak aktivně se samotnou žalovanou, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaná se k žádostem (dotazům) žalobkyně vždy stavěla proaktivně.

71. Listinnými důkazy i účastnickým výslechem žalobkyně má soud za zcela prokázané, že žalobkyně iniciovala studium na , adresa, , splnila veškeré podmínky pro přijetí ke studiu, byla si statutu studenta vědoma, kdy služby žalované i konzumovala. Žalobkyně pak po dobu trvání řádného studia (tj. tří let bakalářského programu) nevyjevila žádnou tendenci studium ukončit (tyto okolnosti pak ani netvrdila). Pokud pak žalobkyně uvedla, že se studium obávala ukončit z důvodu povinnosti (jednorázově) zaplatit poplatky za studium, tato argumentace nekoresponduje se skutečností, že žalobkyně poté, co uplynula řádná doba studia (tj. 31. 8. 2023), neprojevila žádnou aktivitu k zanechání studia, pročež došlo k jeho prodloužení (spojeného s dalšími poplatky za studium). Prohlášení o zanechání studia žalobkyně zaslala žalované až 27. 3. 2024.

72. Žalobkyně uvedla, že ke studiu se rozhodla z důvodu zvýšení své kvalifikace a většího uplatnění na trhu práce. Jako zcela lichou tak shledal soud argumentaci žalobkyně, že činila právní jednání vyústivší v smluvní vztah s žalovanou v omylu, naopak je zjevné, že žalobkyně si byla vědoma právních následků vzájemných smluvních ujednání. Žalobkyně v tomto ohledu sdělila, že žalovaná součinnost k její osobě (a studiu) nikdy neodmítla. Skutečnost, jakým způsobem a v jakém rozsahu využívala služby (studijní možnosti) žalované, pak byla zcela v režii žalobkyně. V tomto ohledu žalobkyně sdělila, že ke studiu ztratila motivaci (i v důsledku změny životní situace). Ač se pak jedná o skutečnost pochopitelnou, nemůže vyústit v závěr o jakémkoliv pochybení na straně žalované.

73. V řízení tak bylo zjištěno, že žalovaná svým povinnostem, které pro ní vyplývají ze smlouvy o studiu, dostála, k zániku vztahu mezi účastníky řízení pak došlo pouze na základě rozhodnutí žalobkyně, přičemž ani v této fázi vztahu účastníků řízení nebylo zjištěno nic k tomu (a žalobkyně to ani netvrdila), že by se pro zanechání studia rozhodla z jakýchkoli důvodů na straně žalované, které by odpovídaly argumentaci žalobkyně užité pro toto řízení (neplatnost a nicotnost smlouvy, omyl žalobce, absenci či minimálně pochybnosti o platném státním souhlasu na straně žalované).

74. Bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni umožnila studium, žalobkyně využívala různých studijních aktivit, poskytovaných žalovanou svým studentům. Z žádné okolnosti nevyplývá, že by se žalobkyně rozhodla ukončit studium právě proto, že by měla např. pochybnosti o platném státním souhlasu k působení žalované jako soukromé vysoké školy, pochybnosti o statusu studenta, platnosti smlouvy atd., tj. pochybnosti, které by vedly ke skutečnosti, že žalobkyně nemůže získat akademický titul daného studijního programu.

75. Co se týče smluvního vztahu mezi účastníky, zdejší soud dospěl k závěru, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. Tomuto závěru odpovídá i současná rozhodovací praxe Ústavního soudu, tedy např. rozhodnutí ze dne 5. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2093/24, rozhodnutí ze dne 19. 2. 2025 sp. zn. II. ÚS 2694/24 a rozhodnutí ze dne 7. 5. 2025 sp. zn. IV. ÚS 3310/24.

76. V projednávaném případě však soud neshledal, že by smlouva o studiu uzavřená mezi účastníky byla v rozporu s právní úpravou ohledně spotřebitelských smluv. Jak již soud opakovaně konstatoval, žalobkyně byla informována o všech podmínkách smlouvy, včetně cenové úrovně studia a s tímto vědomím smlouvu uzavřela (tj. podepsanou nahrála do SIS , adresa, včetně maturitního vysvědčení a prohlášení o platbách). Soud neshledal žádný důvod, pro který by ujednání o povinnosti žalobkyně platit školné ve výši 40 000 Kč, následně po zvýšení cenové úrovně z úrovně Standard na úroveň Premium školné ve výši 60 000 Kč (opětovně pak v důsledku volního jednání žalobkyně), mělo být neplatné, naplňovalo znaky např. lichvy, zneužití práva, nebo které by bylo v rozporu s dobrými mravy.

77. Soud zároveň zdůrazňuje, že předmětem projednávané věci nebyly např. studijní či administrativní poplatky, které by měl student/bývalý student soukromé vysoké škole doplatit za celou předpokládanou dobu studia přes dřívější ukončení studia (což jsou častější spory mezi soukromou vysokou školou a studentem/bývalým studem, přičemž v takových typech sporů si posouzení spotřebitelské povahy a ochrany spotřebitele zaslouží bezesporu větší pozornosti), ale „pouze“ bezdůvodné obohacení tvrzené žalobkyní pro dobu, po kterou však sama žalobkyně jednala v souladu se smlouvu uzavřenou účastníky řízení a po kterou žalobkyně čerpala (případně mohla čerpat) od žalované plnění v podobě studia.

78. Žalobkyně v řízení neprokázala tvrzené bezdůvodné obohacení na straně žalované, naopak bylo v řízení zjištěno, že částku ve výši 100 000 Kč (v rozhodném období) žalobkyně žalované uhradila jednak na základě platného právního titulu, jednak za plnění, které i fakticky od žalované čerpala. Nebyly prokázány žádné okolnosti, které by svědčily o plnění bez právního důvodu či o plnění bez vůle žalobkyně. Ze smlouvy jako celku či jednotlivých ujednání nevyplývají jakékoliv skutečnosti, které by svědčily pro argumentaci užitou žalobkyní a závěr, že žalovaná se bezdůvodně obohatila – a to ani v režimu ochrany spotřebitele.

79. Ujednání o povinnosti studenta hradit školné, v daném případě konkrétně ujednání o povinnosti žalobkyně uhradit žalované roční školné ve výši 60 000 Kč (v rozhodném období), nelze v jakémkoli ohledu hodnotit jako ujednání v rozporu s dobrými mravy, ujednání zakládající nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele či jako ujednání zvláště nevýhodné. Žalobkyně přijala podmínky, které škola nabízí a zavázala se hradit školné, to navíc za protiplnění, které fakticky od žalované čerpala. Nedošlo k založení jakéhokoli nepoměru v právech či povinnostech účastníků řízení, nelze ani vydedukovat jakoukoli zvláštní nevýhodnost ve vztahu k žalobkyni v tom smyslu, že za poskytování studia soukromou vysokou školou bude hradit školné. Lze současně předpokládat, že žalobkyně jako uchazeč o studium vysoké školy měla dostatečné rozumové schopnosti na to, aby rozpoznala, že podává přihlášku na soukromou vysokou školu, jejíž studium je podmíněno úhradou studijních poplatků (které i uhradila). Žalobkyně se prokazatelně seznámila s rozhodnutím o přijetí i smluvním prohlášením studenta, veškeré dokumenty mu byly prokazatelně doručeny formou, kterou žalobkyně akceptovala, žalobkyně jednala v souladu s uzavřenou smlouvu a žalovaná dostála všem svým povinnostem k vytvoření podmínek k tomu, aby žalobkyně mohla studovat. Opětovně je třeba zdůraznit, že žalobkyně ani netvrdila jakékoliv okolnosti, které by svědčily o opaku. Ani po přihlédnutí k ochraně slabší smluvní strany nelze tedy hovořit o jakémkoli bezdůvodném obohacení na straně žalované, když důvod pro dané plnění, nadto konzumované plnění, byl jasně prokázán.

80. Co se pak týče registrace vnitřních předpisů žalovanou a stanovení poplatků za studium. Soud dospěl k závěru, že žalovaná měla v rozhodném období řádně registrované vnitřní předpisy, tj. z hlediska relevance především Statut , adresa, a Studijní a zkušení řád, neboť tyto mají registrační doložku z 30. 5. 2017. Podle § 59 zákona o vysokých školách musí být povinnost k hrazení poplatků za studium na soukromé vysoké škole stanovena ve vnitřním předpisu soukromé školy. Tak tomu v případě žalované bylo, neboť žalovaná ve svém Statutu upravila, že se studium v jejích studijních programech uskutečňuje za úplatu s tím, že konkrétní výši studijních poplatků a způsob a termín jejich splatnosti vymezuje smluvní prohlášení studenta a příslušné nařízení rektora. Pokud jde o nařízení rektora, soud k námitkám žalobkyně, že tato nařízení nebyla registrována MŠMT, uvádí, že registrována být ani nemusela. Nařízení rektora je totiž nutné odlišovat od vnitřních předpisů, které musí být podle zákona o vysokých školách registrovány MŠMT. Nařízení rektora vnitřními předpisy ve smyslu zákona o vysokých školách nejsou. Totéž ostatně plyne též z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 2694/24.

81. Soud pak rovněž v kontextu argumentace žalobkyně o absenci stanovení poplatků za studium ve vnitřním předpisu zdůrazňuje, že ujednání výši poplatků je jednoznačně vyjádřeno již ve smlouvě (resp. v dodatku o zvýšení cenové úrovně). Žalobkyně dala svým jednání jasně najevo, že i ona se cítila být smlouvou vázána a žalované tak plnění ve výši 100 000 Kč, jež je předmětem tohoto sporu, platně náleží.

82. Soud uzavírá, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by na straně žalované došlo k jakémukoli bezdůvodnému obohacení v rozsahu žalované částky, a naopak byl důvod pro dané plnění ze strany žalobkyně jednoznačně prokázán. Z tohoto důvodu tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.Náklady řízení83. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně procesně úspěšné žalované v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů zastoupení žalovaného advokátem.

84. Podle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“) činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 100 000 Kč částku 5 100 Kč. Náhrada hotových za jeden úkon právní služby činí 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Za jeden úkon právní služby se tak jedná o částku 5 550 Kč.

85. V návaznosti na výše uvedené soud přiznal odměnu za 17 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT, a to dle:- písm. a): převzetí a příprava zastoupení [1 úkon]- písm. d): písemné podání ve věci samé [9 úkonů]o Vyjádření žalované k žalobě (16. 1. 2025)o Triplika žalované (25. 3. 2025)o Vyjádření žalované k meritu věci v kontextu rozsudku Okresního soudu v Kladně týkajících se stejných účastníků (16. 5. 2025)o Vyjádření k návrhům žalobkyně na doplnění dokazování (20. 5. 2025)o Vyjádření žalované k doplnění žalobkyně (5. 8. 2025)o Vyjádření žalované k dalšímu doplnění žalobkyně ze dne 13. 8. 2025 (19. 8. 2025)o Sdělení žalované o obdobném sporu (28. 8. 2025)o Sdělení žalované o souběžném sporu (13. 10. 2025)o Vyjádření žalované [závěrečná řeč] (3. 11. 2025)- písm. g): účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny [7 úkonů]o Jednání dne 23. 5. 2025 v délce 2 hod. 15 minut (9:00 – 11:15 hod.)o Jednání 4. 9. 2025 v délce 5 hodin (8:00 – 13:00 hod.)o Jednání 30. 10. 2025 v délce 2 hod. 20 minut (13:00 – 15:20 hod.)

86. Soud pak přiznal rovněž odměnu ve výši jedné poloviny za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. g): jednání dne 6. 11. 2025 na kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí (9:10 – 10:07 hod.), tj. ve výši 2 550 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč, tj. 3 000 Kč.

87. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 117 793,50 Kč včetně DPH ve výši 21 % z částky 97 350 Kč, tj. 20 443,50 Kč.

88. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř