17 C 102/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem V Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o výživné nerozvedené a rozvedené manželky,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na výživné manželky částku 67 360,25 Kč za dobu od 27. 1. 2025 do 16. 4. 2025, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení výživného manželky za dobu od 1. 1. 2025 do 26. 1. 2025, zamítá.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném hrazení výživného mezi rozvedenými manželi ve výši 25 000 Kč měsíčně, splatnou předem vždy k 20. dni v měsíci na bankovní účet žalobkyně, a to po dobu tří let od rozvodu manželství, zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 55 207,5 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného, , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 1. 2025 ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném jak placení výživného pro nerozvedenou manželku v částce 25 000 Kč měsíčně, a to do doby, než nabude právní moci rozsudek o rozvodu manželství, tak i výživného mezi rozvedenými manželi s tím, že se žalobkyně nachází ve velmi těžké životní situaci, neboť trpí rakovinou plic a chronickou obstrukční plicní nemocí ve IV. stadiu, a proto není schopna jakéhokoli přivýdělku. Žalobkyně pobírá starobní důchod ve výši 30 431 Kč. Žalobkyně bydlí ve vlastním domě na adrese , adresa, – , Anonymizováno, , ale většinu času tráví v bytě dcery, které hradí nájemné ve výši 18 000 Kč, neboť to má blíž k plánovaným lékařským zákrokům. Zdravotní stav žalobkyně se zhoršil, když nyní si musí pronajmout dýchací přenosný kyslíkový koncentrát, kde kauce činí 10 000 Kč, a dále 4 860 Kč měsíčně za pronájem přístroje. S manželem, tedy žalovaným, nekomunikuje. Žalovaný již příliš nepobýval ve společné domácnosti od roku 2022. Následně pak žalobkyně podala návrh na rozvod manželství. Žalovaný se o ní ani její zdravotní stav nezajímá. Žalovaný zasílal žalobkyni od roku 2018/2019 příspěvek ve výši 25 000 Kč, přičemž tyto platby přestal v lednu roku 2025 zasílat a odmítá poskytovat jakoukoliv pomoc, což žalovaná považuje za nemorální, neboť příspěvky přestal žalovaný hradit ve chvíli, kdy žalovaná onemocněla. Výši příspěvku stanovil sám žalovaný, z čehož lze usoudit, že mu jeho příjmy tuto výši umožňují. Ke svým příjmům má žalovaný ještě výsluhu, a příjmy z podnikání. Není pravdou, že by žalobkyně od roku 2015 nepracovala, musela pečovat o nemocnou matku, což jí neumožňovalo pracovat na plný pracovní úvazek. Žalobkyně zpočátku pomáhala žalovanému hradit dluhy z předchozího manželství a finančně ho podporovala, když nepracoval a dodělával si titul na vysoké škole. Žalovaný zamlčel, že má i další dluhopisy, ze kterých má pravidelné dividendy. Vozidlo, které si žalovaný pořídil, bylo uhrazeno též ze společných peněz. Je na místě, aby žalovaný žalobkyni finančně podporoval až do doby rozvodu, nikoliv do doby, kterou si samovolně určil, neboť vyživovací povinnost manželů trvá po celou dobu existence trvání manželství, a následně i po rozvodu.

2. Žalovaný uvedl, že není pravdou, že by žalobkyni opustil po tom, co se dozvěděla svou diagnózu. V roce 2015 přestala žalobkyně docházet do zaměstnání a věnovala se svým zálibám. Žalobkyně kolem roku 2016-2018 pobývala výhradně na chatě, přičemž žalovaný pracoval v oboru automotive a často cestoval. Od roku 2018 byl se žalobkyní na chatě od pátku do neděle a zbytek času trávil v Praze. Diagnóza byla žalobkyni oznámena dne , datum, , přičemž po tomto datu jí žalovaný ještě několikrát doprovázel na vyšetření. Dle žalovaného je onemocnění žalobkyně v remisi a nadále trpí chronickou obstrukční plicní nemocí, byť je třeba dodat, že žalobkyně kouří a kouřit nepřestala. Se žalobkyní měl neshody ohledně majetku, neboť mu chtěla autoritativně určit, jak má naložit se svým majetkem, a následně došlo k citovému odcizení. Definitivně od žalobkyně odešel , datum, . Žalovaný uznává, že několik let přispíval do rodinného rozpočtu částkou 25 000 Kč měsíčně, avšak nejsou v tom zahrnuty položky, které kupoval a zařizoval nad rámec, jako bylo vybavení domácnosti bytu a chaty žalobkyně, vodné, stočné a televizní poplatky. V roce 2021 žalovaný prodal nemovitost, kterou zdědil po matce, za částku ve výši 3 500 000 Kč. , adresa, 500 000 Kč investoval do dluhopisů, avšak v současné době jsou zcela bez výnosů. Částku 400 000 Kč, kterou obdržel od sestry, investoval do pořízení vozidla Škoda Kamiq pro žalobkyni, kdy pořizovací cena vozidla byla 555 000 Kč. V roce 2024 investoval do klimatizace na chatě žalobkyně částku 70 027 Kč, a dále uhradil její zubní ošetření ve výši 36 600 Kč. Od dubna 2024 se stal náměstkem ředitele, a pobíral hrubý příjem ve výši 70 120 Kč měsíčně. Žalobkyni sdělil, že i po odchodu ze společné domácnosti až do konce roku 2024 jí bude přispívat 25 000 Kč na domácnost, a pak cca 2 900 Kč na televizi a internet, 5 500 Kč pojištění její chaty a 2 500 Kč za dálniční známku na její vozidlo. Ze společné domácnosti odešel bez jakýchkoliv nároků na společné věci, pouze se svým oblečením knihami a doklady. Žádné nároky ani nadále uplatňovat nebude. Žalovaný si pronajímá byt o velikosti 2+kk za částku 24 000 Kč měsíčně. Mezi jeho výdaje patří provoz vozidla a jeho pojištění, důchodové pojištění, úrazové pojištění, úrazové pojištění pro vnoučata a spoření pro vnuka , Anonymizováno, , které bude hradit ještě dva roky. Žalobkyně žije ve vlastní nemovitosti s tím, že pokud si pronajímá byt v Praze od dcery, jedná se o její rozmar, nikoliv o potřebu, neboť tam pobývá sporadicky. V místě jejího trvalého bydliště platí akorát stočné ve výši 500 Kč, neboť ostatní energie jsou zajištěny pomocí solárních panelů, klimatizace s tepelným čerpadlem a solárním ohřevem vody. Pokud jde o dechový přístroj, měla by ho hradit pojišťovna, případně si může žalobkyně požádat o příspěvek na jeho provoz ve výš 2 900 Kč měsíčně.

3. Ve věci samé soud provedl dokazování, na základě kterého, dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Manželství účastníků řízení bylo pravomocně rozvedeno dne , datum, (prokázáno rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).K poměrům žalobkyně:

5. Žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. e. , Anonymizováno, , rodinná rekreace, pozemku a parc. č. , hodnota, , trvalý travní porost, vše zapsané Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, -, Anonymizováno, , pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, u , Anonymizováno, , LV č. , hodnota, (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí pro LV č. , hodnota, ze dne 27. 1. 2025).

6. Žalobkyně v roce 2018 pobírala na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra, orgánu sociálního zabezpečení, č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, starobní důchod ve výši 19 763 Kč měsíčně, přičemž od ledna 2025 se žalobkyni zvýšila dávka starobního důchodu na částku 30 431 Kč měsíčně (prokázáno potvrzením o přiznání starobního důchodu a rozhodnutím o zvýšení starobního důchodu od ledna 2025).

7. Žalovaný zasílal žalobkyni v období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 na bankovní účet vedený u společnosti , právnická osoba, ., částku ve výši 25 000 Kč měsíčně (prokázáno výpisem z účtu za období od , datum, do , datum, ).

8. Žalobkyně doložila tabulku výdajů, ze kterých je zřejmé, že za leden až červenec 2025 činily náklady na pronajatý byt částku 87 579,09 Kč, náklady na nemovitost na adrese , Anonymizováno, , Anonymizováno, částku 28 486 Kč, ostatní povinné výdaje, jako jídlo, drogerie, pojištění, atd, činily částku 113 155 Kč, povinné roční výdaje jako pojištění vozidla, nemovitosti a svoz odpadu činily 13 858 Kč a mimořádné výdaje, mezi které žalobkyně zařadila soudní poplatek, lázně , adresa, , výměnu pneu, servis topení a opravu střechy verandy, právní služby a havarijní opravy činily 113 427 Kč, zatímco příjmy žalobkyně v tomto období činily 235 304 Kč s tím, že průměrný měsíční rozdíl činí částku 17 314 Kč (prokázáno tabulkou příjmů a výdajů žalobkyně).

9. Žalobkyně hradila za listopad 2024 celkem částku 11 337 Kč za elektřinu, ČT a ČRo poplatek, nájem a garáž (prokázáno SIPO dokladem).

10. Žalobkyně trpí akutním respiračním selháním, chronickou obstrukční plicní nemocí s akutní neinfekční exacerbací (prokázáno lékařskou zprávou ze dne 23. 1. 2025).

11. Žalobkyně navštěvuje nemocnici , jméno FO, , pneumologii, kde se léči pro s těžkou chronickou obstrukční plicní nemocí, dále navštěvuje zařízení , právnická osoba, , a to ORL. Žalobkyně byla hospitalizována v období od , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . do , datum, v Ústřední vojenské nemocnici, kde podstoupila operaci, a dále žalobkyně navštěvuje hematologii ve společnosti , právnická osoba, (prokázáno lékařskými zprávami ze dne 7. 5. 2025, 19. 5. 2025, 11. 6. 2025, 21. 7. 2025, propouštěcí zprávou Ústřední vojenské nemocnice).

12. Žalobkyně si objednala zapůjčení přenosného elektrického koncentrátoru kyslíku Zen-O Lite, přičemž vratná kauce činí 10 000 Kč, denní pronájem činí 162 Kč, dopravné činí 24,20 Kč za 1 km a minimální doba pronájmu je 14 dní (prokázáno žádankou s ceníkem pronájmu služeb za dýchací přístroj a objednávkou přístroje).

13. Žalobkyně jevila známky tenze a úzkosti, odmítla psychoterapii (prokázáno lékařkou zprávou žalobkyně ze dne 21. 11. 2024).K poměrům žalovaného:

14. Žalovaný uzavřel jako prodávající s manžely , Anonymizováno, jako kupujícími kupní smlouvu, na základě které žalovaný převedl na kupující vlastnické právo k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č. e. , Anonymizováno, , rodinná rekreace, postavená na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, vše zapsané Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, -, Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , na LV č. , hodnota, , a to zá kupní cenu ve výši 3 500 000 Kč, přičemž částka 150 000 Kč byla uhrazena před uzavřením kupní smlouvy jako záloha zprostředkovateli a zbývající část ve výši 3 350 000 Kč přes advokátní úschovu (prokázáno z kupní smlouvy a ze smlouvy o úschově ze dne , datum, ).

15. Žalovaný jako dárce daroval Bc. , jméno FO, jako obdarované ½ stavební parcely č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, a dále ½ pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, zapsaných na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (prokázáno smlouvou o darování nemovitosti ze dne , datum, ).

16. Od června 2022 žalovaný pobírá výsluhový příspěvek ve výši 11 975 Kč měsíčně (prokázáno oznámením o zvýšení starobního důchodu od ledna 2025).

17. Žalovaný byl jmenován do funkce ekonomického náměstka příspěvkové organizace , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , přičemž den zahájení funkce bylo 10. 4. 2024, přičemž od tohoto data žalovanému příslušel měsíční plat ve výši 70 120 Kč (prokázáno jmenováním vedoucího zaměstnance ze dne 9. 4. 2024 a platový výměr žalovaného ze dne 9. 4. 2024).

18. Žalovaný pobíral od 1. 11. 2020 měsíční plat ve výši 43 790 Kč (prokázáno platovým výměrem žalovaného č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

19. Žalovaný pobíral od 1. 9. 2022 měsíční plat ve výši 47 170 Kč (prokázáno platovým výměrem žalovaného č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, ).

20. Z bankovního účtu žalovaného, vedeného u společnosti , právnická osoba, ., bylo dne 2. 8. 2021 odesláno 555 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu ze dne 21. 3. 2025).

21. Z bankovního účtu žalovaného, vedeného u společnosti , právnická osoba, ., bylo dne 8. 4. 2024 ve prospěch účtu společnosti , Anonymizováno, -, právnická osoba, ., odesláno 10 506,83 Kč a dne 22 3. 2024 částka 59 515,04 Kč (prokázáno výpisem z účtu ze dne 21. 3. 2025).

22. Žalovaný jako dodavatel pod IČO: , IČO, vyúčtoval v roce 2019 společnosti , právnická osoba, částku v celkové výši 726 000 Kč, a roce 2018 společnosti , jméno FO, , právnická osoba, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, spol. s. r. o. částku v celkové výši 363 000 Kč (prokázáno z knihy přijatých faktur za rok 2018 a 2019).

23. Žalovaný je pojištěn celkem 34 let a 174 dnů, přičemž z toho byl náhradně pojištěn 3 roky a 29 dnů (prokázáno informativním osobním listem důchodového pojištění žalovaného).

24. Žalovaný měl v roce 2018 příjmy ve výši 1 252 084 Kč, zatímco jeho výdaje činily 704 911 Kč, a dílčím základem daně ze samostatné činnosti byla částka ve výši 547 173 Kč. Žalovaný měl v roce 2019 příjmy ve výši 1 346 500 Kč, zatímco jeho výdaje činily 1 018 509 Kč, a dílčím základem daně ze samostatné činnosti byla částka ve výši 327 991 Kč. Žalovaný měl v roce 2020 dílčí základ daně ze závislé činnosti ve výši 347 460 Kč a ze samostatné činnosti v částce 46 658 Kč. Žalovaný měl v roce 2021 příjmy ve výši 339 256 Kč, zatímco jeho výdaje činily 335 239 Kč, a dílčím základem daně ze závislé činnosti byla částka 654 554 Kč a ze samostatné činnosti částka 4 017 Kč. V roce 2022 byla dílčím základem daně žalovaného ze závislé činnosti částka ve výši 515 434 Kč a dílčím základem daně ze samostatné činnosti částka -240 038 Kč. V roce 2023 byla dílčím základem daně žalovaného ze závislé činnosti částka ve výši 587 498 Kč a dílčím základem daně ze samostatné činnosti částka -172 610 Kč. V roce 2024 byla dílčím základem daně žalovaného ze závislé činnosti částka ve výši 1 126 410 Kč a dílčím základem daně ze samostatné činnosti částka -123 134 Kč (prokázáno daňovým přiznáním žalovaného za období od roku 2018 do roku 2024).

25. Z dalšího provedeného dokazování soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro posouzení věci.

26. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný byli manželé, přičemž byli pravomocně rozvedeni dne 16. 4. 2025. Žalobkyně trpí plicním onemocněním, v důsledku kterého často navštěvuje nemocnici , jméno FO, a Ústřední vojenskou nemocnici. Žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitosti na adrese , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kde sdílela společnou domácnost se žalovaným. Žalobkyně však bydlí též v bytě své dcery na adrese , adresa, , neboť z této adresy to má blíže na lékařská vyšetření. Žalobkyně v roce 2018 pobírala starobní důchod ve výši 19 763 Kč měsíčně, přičemž od ledna 2025 se žalobkyni zvýšila dávka starobního důchodu na částku 30 431 Kč měsíčně.

27. Ohledně majetkových a výdělkových poměrů žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný do roku 2019 pracoval též jako osoba samostatně výdělečně činná a od roku 2020 je patrné, že jako podnikatel již neměl téměř žádné výdělky, naopak je zřejmé, že pracoval jako zaměstnanec společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaný zasílal žalobkyni v období od , datum, do , datum, na bankovní účet částku ve výši 25 000 Kč měsíčně. Žalovaný v současné době pracuje jako ekonomický náměstek u stejného zaměstnavatele s měsíčním příjmem ve výši 70 120 Kč. Od června 2022 žalovaný pobírá výsluhový příspěvek ve výši 11 975 Kč měsíčně.

28. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

29. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

30. Podle § 760 odst. 1 o. z. není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

31. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

32. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodne jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

33. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

34. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je podána důvodně pouze v části. V prvé řadě se tedy soud zabýval výživným mezi nerozvedenými manžely dle § 697 odst. 1 o. z.

35. Účastníci byli až do 16. 4. 2025 manželé, žijící ve společné domácnosti v nemovitosti žalobkyně až do října roku 2024; po odchodu žalovaného ze společné domácnosti zůstala v nemovitosti na adrese , Anonymizováno, , Anonymizováno, bydlet žalobkyně. Odchodem žalovaného ze společné domácnosti zůstala žalobkyně s příjmem ve formě starobního důchodu ve výši 30 431 Kč, přičemž dříve žalovaný přispíval na chod domácnosti částkou 25 000 Kč. Již z tohoto důvodu došlo k určitému poklesu její životní úrovně oproti předchozímu stavu. Žalovaný přestal ze své vůle přispívat částkou 25 000 Kč měsíčně od začátku roku 2025, respektive poslední příspěvek zaslal žalobkyni v prosinci roku 2024, byť manželství účastníků nadále trvalo a žalovaný jakožto manžel žalobkyně měl povinnost zajistit žalobkyni stejnou hmotnou úroveň, kterou manželka měla, když sdíleli společnou domácnost. Je tak patrné, že převážná část potřeb žalobkyně, včetně té nejnákladnější spojené s bydlením, zůstala tímto způsobem žalovaným nezajištěna, a je tedy nepochybné, že odchodem žalovaného ze společné domácnosti její životní úroveň poklesla. Byť žalobkyně měla zajištěnou bytovou potřebu, soud přihlédl i k ostatním výdajům žalobkyně spojeným s povinnými úhradami pojistného, jídla, servisu a údržbě vozidla a nemovitosti na adrese , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a dále pak i úhradu benzínu, když vozidlo měla sice nadále k dispozici, nicméně benzín do něj si již hradila sama a v době, kdy se zdržovala v nemovitosti na adrese , Anonymizováno, , Anonymizováno, , případně v bytě na adrese , Anonymizováno, , byla nucena absolvovat opakované cesty do lékařských zařízení a zpět zejména z důvodu svého zdravotního stavu, tj. na benzín bylo třeba vynakládat větší finanční částky. Soud má tedy za to, že k poklesu životní úrovně došlo, a to zejména v období od , datum, (den, kdy byl podán návrh na zahájení řízení) do , datum, (den, kdy bylo pravomocně skončeno rozvodové řízení). V řízení bylo dále prokázáno, že bytová potřeba žalobkyně je zajištěna i nadále, a to stejným způsobem, jako když byli se žalovaným stále manželé, tedy žalobkyně se střídavě zdržuje na adrese , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a dále v bytě na adrese , Anonymizováno, . Žalobkyně bude mít v současné době zvýšené výdaje týkající se pronájmu kyslíkového přístroje, za který se hradí částka 162 Kč denně, přičemž minimální doba pronájmu činí 14 dní. V případě žalobkyně a jejího zdravotního stavu, nelze dopředu říci, na jak dlouho bude nezbytné přístroj pronajmout. Soud tedy dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný v části týkající se výživného mezi manžely, a to od podání návrhu až do pravomocného skončení rozvodového řízení účastníků, neboť v této době manželství, potažmo vyživovací povinnost mezi manžely trvala.

36. Při stanovení přiměřené výše výživného tak, aby byla zachována stejná hmotná a kulturní úroveň obou manželů, jak má na mysli § 697 odst. 1 o. z. soud přihlédl i k výši příspěvku na chod domácnosti, který žalovaný po dobu trvání manželství, respektive do konce roku 2024, sám hradil, s vědomím, že se jednalo o konsenzuální výši příspěvku. Příspěvek žalovaného na chod domácnosti tedy činil částku 25 000 Kč měsíčně, což žalovaný ani nesporoval. Zohledněny pak byly rovněž majetkové a výdělkové poměry žalovaného.

37. Soud nejprve předesílá, že žalovaný dostatečně doložil své příjmy, ze kterých plyne, že žalovaný pracuje u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, jako ekonomický náměstek s měsíčním příjmem ve výši 70 120 Kč a pobírá výsluhový příspěvek ve výši 11 975 Kč. Soud neměl pochybnosti o příjmech žalovaného, a neztotožnil se s tvrzením žalobkyně, že žalovaný má kromě příjmu ze závislé činnosti ještě příjem za samostatné činnosti, když k tomuto nebylo ničeho doloženo, naopak z daňových přiznání je zřejmé, že podnikatelská aktivita žalovaného slábla, kdy od roku 2020 již téměř žádná nebyla. Je pravdou, že žalovaný měl dle daňového přiznání v minulých letech příjem ze samostatné činnosti, avšak v rozhodné době toto tvrzení, že by žalovaný nadále vyvíjel podnikatelskou činnosti, nebylo nijak doloženo, a proto soud vycházel z toho, že příjem od zaměstnavatele spolu s výsluhovým příspěvkem jsou jedinými příjmy žalovaného. Tato pochybnost nevznikla ani po odečtení údajných příjmů žalovaného, kterému by i při tvrzených výdajích zbývalo dost finančních prostředků.

38. Co se však týče výdajů a nákladů žalovaného, pak je třeba uvést, že byť žalovaný soudu tvrdil, že po odchodu ze společné domácnosti si narychlo našel byt a hradí zde nájemné ve výši 24 000 Kč měsíčně, k tomuto tvrzení žalovaný ani přes výzvu soudu podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. ničeho nedoložil. Žalovaný ani nedoložil, že za trvání manželství hradil za žalobkyni daň z nemovitosti, pojištění vozidla, pojištění domácnosti, servis a údržbu vozidla, kdy k tomuto soud uvádí, že tyto položky, byť by je hradil sám žalovaný, pocházely z finančních prostředků spadajících do společného jmění manželů. K jiným výdajům žalovaného nebylo zjištěno ničeho, kdy žalovaný v této části ničeho nedoložil ani přes výzvu soudu.

39. Soud zohlednil všechny výše uvedené skutečnosti, přičemž jako přiměřené výživné pro zachování stejné životní úrovně obou účastníků je pro období od 27. 1. 2025, tedy v souladu s § 922 odst. 1 o. z., dle kterého lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, až do 16. 4. 2025, tedy do pravomocného skončení rozvodového řízení účastníků, částka 25 000 Kč měsíčně, kdy tuto částku žalovaný žalobkyni dobrovolně přispíval i v době, kdy sdíleli společnou domácnost. Soud proto za uvedené období vypočítal částku, kterou je žalovaný povinen žalobkyni doplatit, přičemž dospěl k částce ve výši 67 360,25 Kč. Tuto sumu soud stanovil tak, že za měsíc leden náleží žalobkyni výživné za celkem 5 dnů, tj. od 27. 1. 2025 do 31. 1. 2025, částka ve výši 4 032,25 Kč. K této výši soud dospěl výpočtem výživného ve výši 25 000 Kč měsíčně, děleno počet dnů v měsíci lednu a vynásobeno číslem pět, neboť řízení bylo zahájeno dne 27. 1. 2025 a měsíc leden má 31 dnů. Dále žalobkyni náleží výživné za měsíce únor a březen ve výši 25 000 Kč, celkem 50 000 Kč, a konečně výživné za polovinu měsíce dubna, neboť dne 16. 4. 2025 bylo manželství účastníků pravomocně rozvedeno. Soud tedy za měsíc duben dospěl k částce ve výši 13 328 Kč tak, že vydělil částku 25 000 Kč představující měsíční výživné číslem 30, neboť duben má 30 dnů, z čehož vzešla částka 13 328 Kč. Celkem činí výživné pro nerozvedenou manželku za období od 27. 1. 2025 do 16. 4. 2025 po sečtení všech dílčích částí částku 67 360,25 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni tuto částku neuhradil, resp. svévolně přestal žalobkyni zasílat příspěvek na chod domácnosti, čímž došlo ke snížení hmotné úrovně manželky, soud mu tuto povinnost uložil (výrok I).

40. O lhůtě k plnění bylo v případě výroku I. rozsudku rozhodnuto dle § 160 odst. 1 za středníkem o. s. ř., když soud umožnil žalovanému splnit jeho povinnost stanovenou tímto výrokem v jiné, než obvyklé třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, a to zejména s přihlédnutím k výši takto přiznané částky. Soud tedy poskytl žalovanému možnost uhradit žalobkyni dluh na výživném v délce jednoho měsíce.

41. Soud pak následně zamítl návrh žalobkyně na přiznání výživného pro nerozvedenou manželku za období od 1 1. 2025 do 26. 1. 2025, neboť je sice pravdou, že žalovaný od roku 2025 žalobkyni již nezasílal příspěvek na chod domácnosti, nicméně je třeba opětovně poukázat na ustanovení § 922 odst. 1 o. z., kdy výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. V tomto případě byl návrh na zahájení řízení soudu doručen až dne 27. 1. 2025, proto soud mohl přiznat výživné až od tohoto dne. Z tohoto důvodu proto soud návrh žalobkyně na určení výživného mezi manžely částečně zamítl (výrok II).

42. Co se pak týče zbývajících nároků žalobkyně, a to určení výživného mezi rozvedenými manžely ve výši 25 000 Kč měsíčně po dobu tří let, zde soud dospěl k závěru, že návrh nebyl podán důvodně.

43. V prvé řadě je třeba podotknout, že nebyly splněny zákonné podmínky uvedené v § 760 odst. 1 o. z pro přiznání výživného rozvedené manželce. Zákonné ustanovení vyžaduje jednak situaci, kdy se rozvedený manžel není schopen sám živit, a jednak musí tato jeho neschopnost mít svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, a teprve tehdy má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu. Při posuzování, zda jsou splněny podmínky pro přiznání výživného pro rozvedeného manžela, soud též přihlíží k odůvodněným potřebám oprávněného a jeho majetkovým poměrům, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Odborná literatura v tomto ohledu uvádí, že předpokladem vzniku nároku je splnění tří podmínek, kdy se jedná o (i.) neschopnost vlastní výživy (objektivní kritérium), (ii.) vazba této neschopnosti na manželství, tedy příčinná souvislost mezi oběma a (iii.) spravedlivost požadavku, které omezují vznik nároku na výjimečnější situace.

44. Pokud jde o schopnost žalobkyně, je třeba zdůraznit skutečnost, že žalobkyně pobírá starobní důchod ve výši 30 431 Kč, má k dispozici vlastní nemovitost, ve které může žít, zatímco mezi její výdaje patří poplatky spojené s užíváním bytu, který je ve vlastnictví její dcery, a kde žalobkyně střídavě pobývá, neboť to má blíže na lékařská vyšetření. Žalobkyně tak má z tohoto důvodu v podstatě dvojité náklady na bydlení. Ač soud rozumí důvodům, pro které žalobkyně využívá byt v , adresa, , nemá soud za to, že by tyto okolnosti svědčily pro závěr, že žalobkyně není schopna se sama živit. Ze svého starobního důchodu je schopná finančně hospodařit i za situace, kdy střídá v podstatě dva domovy. Žalobkyně se tedy nenachází ve finanční nouzi, ani na jejím pokraji, neboť je schopna pokrýt své výdaje. Co se týče samotných výdajů, žalobkyně tyto v rámci řízení, ač byla ze strany soudu poučena na jednání dne 15. 7. 2025, věrohodně nedoložila. Stran bytu na adrese , Anonymizováno, uvedla, že se jedná o měsíční náklady cca 11 337 Kč (žalobkyně v tomto ohledu doložila pouze jeden SIPO doklad). Pokud pak žalobkyně uvedla, že platí nájemní ve výši 18 000 Kč, tato skutečnost zůstala toliko v rovině tvrzení. Dalším doloženým výdajem žalobkyně je pak pronájem kyslíkového přístroje, což činí částku 4 860 Kč měsíčně. Další uváděné výdaje (02 Internet, energie v nemovitosti U Průhonu, úrazové pojištění atd.) žalobkyně žádným způsobem nedoložila. I kdyby však soud vzal tyto výdaje v přiměřené míře v potaz (tj. náklady na byt Sartoriova cca 11 300 Kč, pronájem kyslíkového přístroje cca 4 000 Kč, běžné výdaje cca 13 000 Kč měsíčně), jedná se o celkovou částku 28 300 Kč měsíčně. Tyto výdaje přitom je žalobkyně schopna uhradit ze svého stabilního příjmu spočívajícího ve starobním důchodu. V tomto ohledu pak soud rovněž poukazuje na skutečnost, že žalobkyně sama uvedla, že do důchodu odešla v roce 2018, onemocnění žalobkyně pak bylo diagnostikováno v roce 2023 (s obtížemi od roku 2021), přičemž na příjmech žalobkyně se ničeho nezměnilo; soud nepomíjí, že náklady žalobkyně se v důsledku diagnostikovaného onemocnění zvýšily, avšak nikoliv takovým způsobem, aby s ohledem na příjem žalobkyně vyústily v nemožnost vlastní obživy.

45. Nad rámec nutného odůvodnění soud konstatuje, že samotné prostředky vynakládané na byt na adrese , Anonymizováno, i přes tvrzení žalobkyně, že to z , adresa, má blíže na lékařská vyšetření, nelze označit za nezbytný výdaj, neboť se jedná o určitý nadstandard na straně žalobkyně (neboť tato má zajištěné bydlení ve vlastní nemovitosti) kdy tento náklad nelze zahrnout do výživného, a rovněž tato skutečnost nemůže dle přesvědčení soudu vyústit v závěr o neschopnosti žalobkyně se sama živit. Soud proto dospěl k závěru, že objektivní kritérium stanovené v § 760 o. z. pro přiznání výživného rozvedené manželce není naplněno.

46. Soud doplňuje, že rovněž nesdílí přesvědčení žalobkyně, že jí tvrzená neschopnost vlastní výživy má příčinu v manželství, případně že by tato neschopnost pramenila z manželství, potažmo jeho ukončení, a tím pádem jej po žalovaném jako bývalém manželovi nelze spravedlivě žádat. Byť soud žádným způsobem nezpochybňuje, že žalobkyně trpí vážným onemocněním, přičemž toto onemocnění jí bylo diagnostikováno za doby trvání manželství, nepostačuje dle přesvědčení soudu tato okolnost pro závěr o příčinné souvislosti mezi absencí schopnosti žalobkyně se sama živit a původem této okolnosti v manželství.

47. Je třeba přisvědčit, že když žalovaný opustil společnou domácnost, pravděpodobně došlo dle názoru soudu k poklesu životní úrovně obou účastníků, nicméně ne k tak výraznému, když žalobkyně nadále setrvala v obou domovech, které užívala i před rozpadem vztahu účastníků, přičemž ukončení finanční podpory ze strany žalovaného se na jejím standardu bydlení a způsobu života nijak výrazněji nepromítlo. Ani dříve účastníci neměli žádné mimořádné nadstandardní výdaje.

48. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání výživného pro rozvedenou manželku podle § 760 odst. 1 o. z., a proto soud návrh žalobkyně v této části zamítl (výrok III).

49. Výrokem IV. rozhodl soud o náhradě nákladů ve vztahu mezi účastníky a podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci úspěšnějšímu žalovanému přiznal proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Výše náhrady nákladů žalovaného za zastoupení advokátem byla stanovena podle vyhlášky č. 77/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen AT). Žalovanému náleží náhrada za odměnu advokáta stanovená podle § 8 odst. 2 věta prvá vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) za použití § 7 bod 5 AT za celkem 5 úkonů právní služby - dle § 11 odst. 1 AT, a to:- písm. a) příprava a převzetí zastoupení,- písm. d) vyjádření žalovaného ze dne 21. 3. 2025 a vyjádření ze dne 28. 7. 2025,- písm. g) ústní jednání konané dne 15. 7. 2025 od 14:30 hodin do 15:20 hodin, ústní jednání konané dne 23. 9. 2025,kdy odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 a § 8 odst. 1,2 AT pro uvedené úkony částku 12 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT 450 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů. Při vyčíslení odměny soud vycházel z tarifní hodnoty 1 000 000 Kč (součet hodnot opětujících se plnění, kdy za dobu od 1. 9. 2020 do 31. 7. 2021 je požadováno výživné ve výši 25 000 Kč měsíčně po dobu tří let od právní moci rozsudku, tj. celkem 900 000 Kč, jako 12x 25 000 Kč x 3 roky, a dále za pět měsíců výživného do rozvodu manželství od ledna do dubna celkem 100 000 Kč, tedy 5x 25 000 Kč).

50. Ze žalované částky po sečtení 1 000 000 Kč pak byla žaloba co do částky 932 639,75 Kč zamítnuta, a co do částky 67 360,25 Kč bylo žalobě vyhověno. Žalobkyně tedy byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu zaplacení částky 67 360,25 Kč, což je úspěch 6,7 % vzhledem k celku. Vzhledem k tomu má žalovaný právo na 93,3 % svých nákladů řízení a žalobkyně má právo na zaplacení 6,7 % svých nákladů řízení. Pro účely stanovení náhrady nákladů řízení to pak znamená, že žalobkyně má hradit 86,6 % nákladů řízení žalovaného.

51. Celkové náklady žalovaného ve výši 63 750 Kč představují po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci částku 55 207,5 Kč, což je 86,6 % z náhrady nákladů řízení, [advokát není plátce DPH] a byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě [§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.] a na zákonné platební místo [§ 149 odst. 1 o. s. ř.].