17 C 102/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21 948 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 600 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 348 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 285,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 802,29 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 507,68 Kč od 22. 10. 2025 do 2. 2. 2026, zákonného úroku z prodlení z částky 4 907,68 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 13 507,68 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 30. 3. 2022 se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 17 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím ve výši 13 348 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 584 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 3. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 10. 7. 2023. Ke dni 29. 3. 2023 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužní jistina činila částku 13 507,68 Kč a dlužný poplatek částku 8 440,32 Kč. Po tomto datu žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný celkově uhradil částku 8 400 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, a to s účinností od téhož data. Žalobkyně se po žalovaném domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 13 507,68 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8 440,32, Kč kapitalizovaných úroků ve výši 5 802,29 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 285,43 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 507,68 Kč od 22.10.2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 507,68 Kč od 22.10.2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel dne 30. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč s tím, že poplatek za poskytnutý úvěr činil 13 348 Kč, úrok je uveden ve výši 86 % ročně, RPSN 167,46 %. Žalovaný byl poskytnutý úvěr včetně poplatku povinen vrátit v 52 týdenních splátkách po 584 Kč, poslední splátka ve výši 564 Kč splatná dne 29. 3. 2023 (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 3. 2022 č. , hodnota, ). Ke dni 23. 10. 2025 žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 8 400 Kč (tabulka umoření ze dne 23. 10. 2025). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 21. 10. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek) Dne 21. 11. 2025 byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně informován o postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, včetně příslušenství na žalobkyni, a to ve výši 39 631,08 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 včetně výzvy k zaplacení dluhu a podacího lístku). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu, a to nejpozději do 31. 1. 2026 (předžalobní výzva ze dne 16. 1. 2026 včetně podacího lístku z 16. 1. 2026).

5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 17 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím ve výši 13 348 Kč v 52 týdenních splátkách. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částku 8 400 Kč.

6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

8. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

9. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 30. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem a poplatkem za jeho sjednání ve výši 13 348 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil částku 8 400 Kč.

14. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení jejího souladu s dobrými mravy. Dospěl přitom k závěru, že smlouva je absolutně neplatná z důvodu ustanovení § 588 o. z. Soud má v této souvislosti za to, že tato smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Ze smlouvy je zřejmé, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 17 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen tuto jistinu žalobkyni vrátit navýšenou o sjednaný úrok a poplatek ve výši 13 348 Kč (78,5 % poskytnuté částky); tomu odpovídá i výše RPSN 167,46 %. Soud hodnotí požadovaný poplatek jakožto sjednanou úplatu za půjčení peněz, tedy svou podstatou kapitalizovaný úrok, kdy poukazuje zejména na tu skutečnost, že daný poplatek byl sjednán za činnosti spojené s poskytnutím půjčky, které nijak nevybočují z běžné činnosti poskytovatele úvěrů (půjček či zápůjček), přestože se v případě žalobkyně jedná o nebankovní subjekt. Byla-li žalovanému poskytnuta jistina ve výši 17 000 Kč a je-li v této souvislosti požadován úrok v kapitalizované výši 13 348 Kč, má soud za to, že takto sjednané úroky (v přepočtu 78,5 % ročně) je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou.

15. Soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k březnu 2022 nejvýše 8,21 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj – až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

16. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou sjednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 78,5 % p. a. Výše úroku sjednaného v projednávané věci tedy vysoce přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, v daném období více než 9x. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 30. 3. 2022 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o. z. Žalovaný proto je povinen vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky a pokuty dle dané smlouvy. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč, na který žalovaný zaplatil 8 400 Kč. Nesplacená jistina žalobkyni náleží jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z., při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro zjevný odpor s dobrými mravy. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 8 600 Kč, o niž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil (výrok I).

18. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 16. 1. 2026; žalovaný byl požádán o úhradu dluhu do 31. 1. 2026. Vzhledem k tomu, že den 31. 1. 2026 připadl na sobotu, odložila se splatnost jeho dluhu na pondělí 2. 2. 2026 (§ 607 o. z.). Pokud žalovaný neuhradil dlužnou částku ani dne 2. 2. 2026, do prodlení s úhradou se dostal dne 3. 2. 2026. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

19. Ve zbývajícím rozsahu (tj. co do uhrazení částky ve výši 13 348 Kč s příslušenstvím) soud žalobu výrokem II zamítl. Jak bylo uvedeno výše, v rozsahu nad rámec bezdůvodného obohacení žalobkyni žádné plnění nenáleží, a to pro neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., věta první před středníkem, když neshledal důvod pro její prodloužení.

21. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.

22. O náhradě nákladů řízení (výrok III rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení úspěšný v převažující části, žádné prokazatelné náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.