17 C 109/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobce: Anonymizováno Město zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 592 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 592 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 592 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhá po žalované zaplacení částky 12 592 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu bytu na dobu určitou č. , č. účtu, (dále též jen „Nájemní smlouva“), na jejímž základě žalobce přenechal žalované byt č. , hodnota, , na adrese , adresa, (dále též jen „Byt“), za což se žalovaná zavázala žalobci platit nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná svou povinnost hradit služby spojené s užíváním bytu neplnila řádně, když za rok 2024 žalované vznikl nedoplatek z vyúčtování služeb ve výši 12 592 Kč. Dlužnou částku žalovaná žalobci přes upomínky neuhradila. Žalobce se dále domáhá zaplacení zákonného úroků z prodlení z uvedené částky.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.

4. V řízení byl zjištěn tento skutkový stav:

5. Žalobce poskytl jako pronajímatel žalované jako nájemci Byt k užívání, a to na dobu určitou (prokázáno čl. I a čl. III odst. 1 Smlouvy o nájmu bytu na dobu určitou č. , č. účtu, ). Ceny služeb spojené s užíváním Bytu, výše záloh na úhradu za služby a jejich vyúčtování bylo sjednáno ve výši stanovené zvláštním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu, případně dohodou (prokázáno čl. V odst. 2, 3 a 4 Nájemní smlouvy). Za období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 vznikl žalované nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 12 592 Kč (prokázáno vyúčtováním za období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky splatné dne 31. 7. 2025 vyzvána (prokázáno upomínkou a výzvou k úhradě).

6. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobce poskytl žalované Byt k užívání, přičemž žalovaná neuhradila řádně a včas služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024, a proto jí žalobce vyzval k úhradě dlužné částky s tím, že žalovaná nic nezaplatila.

7. Právně soud věc posoudil podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

8. Podle § 2247 odst. 1, 2 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Podle odstavce třetího předmětného ustanovení způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis; tímto předpisem je zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“).

9. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

10. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odstavce třetího předmětného ustanovení finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. V daném případě bylo v řízení Nájemní smlouvou zcela prokázáno, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byla dne 2. 9. 2019 uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě byl žalované do užívání za sjednané nájemné a zálohy na služby přenechán Byt, a to na dobu určitou. Žalovaná však řádně a včas nezaplatila poplatky za služby na základě obdrženého vyúčtování za dané období. Žalovaná byla proto k úhradě celkové dlužné částky opakovaně vyzvána, avšak nic neuhradila. Soud tak uzavřel, že žalobce v řízení prokázal vznik nájemního vztahu, jakož i to, že žalovaná za užívání řádně nehradila poplatky za služby, a proto je dle § 2201 o. z. povinna zaplatit žalobci dlužné náklady za spotřebované služby. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl, když požadované příslušenství, tj. úroky z prodlení, přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k § 1970 o. z., a to dle splatnosti vyúčtování až do zaplacení, jak je specifikováno ve výroku I tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení (výrok II) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů právního zastoupení advokátem, neboť ty v dané věci neshledal účelnými. Žalobce je hlavním městem Prahou, tedy veřejnoprávní korporací s presumovaným dostatečným personálním a odborným aparátem k hájení svých práv v běžné agendě, a předmětem tohoto řízení byla standardní žaloba na zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb spojených s užíváním pronajatého bytu, u níž nebyly tvrzeny ani zjištěny žádné okolnosti odůvodňující potřebu externího advokátního zastoupení. Soud proto vycházel z konstantní judikatury Ústavního soudu, zejména nálezu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, a navazující judikatury Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2422/2016 a usnesení ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4389/2017, podle níž náklady na zastoupení advokátem u hlavního města Prahy zpravidla nelze bez dalšího považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva.

14. Soud tedy žalobci nepřiznal náhradu odměny za zastoupení advokátem, avšak přiznal mu náhradu vlastních hotových výdajů v paušální výši určené přiměřeně podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. Ve věci šlo o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, takže paušální náhrada činí podle § 2 odst. 3 citované vyhlášky 100 Kč za jeden úkon, v součtu 200 Kč (výzva k plnění, návrh ve věci samé). Současně s paušální náhradou soud žalobci přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč.

15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody; povinnost k náhradě nákladů řízení byla uložena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).