17 C 166/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno o zaplacení 126 611,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 126 611,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 126 611,52 Kč od 26. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 665 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 126 611,52 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná jako objednatelka akceptovala dne 11. 5. 2025 cenovou nabídku žalobkyně na dodání a instalaci domácí dobíjecí stanice v projektu , adresa, IV, u parkovacího stání P01, pod zakázkou EMOB 125805. Cena díla byla sjednána částkou 113 046 Kč bez DPH, tj. 126 611,52 Kč včetně DPH. Dílo bylo žalované předáno dne 5. 9. 2025, avšak žalovaná cenu díla přes vystavenou fakturu ani přes následné upomínky neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy ani jedna z účastnic nereagovala na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.

4. V projednávané věci je dán mezinárodní prvek, neboť žalovaná je státní příslušnicí Ukrajiny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Podle čl. 73 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 přitom tímto nařízením není dotčeno uplatňování dvoustranných úmluv a dohod mezi třetím státem a členským státem uzavřených přede dnem vstupu nařízení Rady (ES) č. 44/2001 v platnost a týkajících se otázek upravených tímto nařízením. Mezi Českou republikou a Ukrajinou byla dne 28. 5. 2001 uzavřena Smlouva o právní pomoci v občanských věcech, vyhlášená pod č. 123/2002 Sb. m. s., která v čl. 48 odst. 4 stanoví, že pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt nebo sídlo. Jelikož jde v daném případě o spor ze smlouvy a žalovaná má bydliště na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Rozhodným právem je pak ve smyslu čl. 48 odst. 1 právo České republiky, neboť účastnice na ustanovení českého právního řádu ve svých smluvních ujednáních výslovně odkazují.

5. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl ke skutkovým zjištěním:

6. Žalobkyně nabídla žalované dodání a instalaci domácí dobíjecí stanice v bytovém projektu , adresa, u parkovacího stání P01, číslo zakázky EMOB 125805. Nabídka obsahovala cenu dobíjecí stanice včetně montáže na připravený přívod ve výši 80 000 Kč bez DPH a cenu za zřízení kabelové trasy pro připojení stanice ve výši 33 046 Kč bez DPH, celkem tedy 113 046 Kč bez DPH, respektive 126 612 Kč s DPH. V nabídce bylo dále výslovně uvedeno, že podpisem cenové nabídky dochází k uzavření smlouvy o dílo. Žalovaná nabídku dne 11. 5. 2025 akceptovala (cenová nabídka instalace dobíjecí stanice PRE „Rezidentní dobíjení“).

7. Žalobkyně dne 5. 9. 2025 předala žalované v rámci zakázky EMOB 125805 předmět plnění - dodání a instalace dobíjecí stanice AC, protokol o funkční zkoušce, zaškolení a předání wallboxu a RFID čipu. Žalovaná převzala předmět plnění bez výhrad (předávací protokol k zakázce EMOB 125805).

8. Žalobkyně vyúčtovala žalované za položku „EMOB-125805_dodání a instalace DS Předávací protokol ze dne 5.9.2025“ částku 113 046 Kč bez DPH, při sazbě DPH 12 % celkem 126 611,52 Kč. Faktura byla vystavena dne 11. 9. 2025 s datem splatnosti 25. 9. 2025 (faktura – daňový doklad č. 5110405807).

9. Žalovanou vyzvala k úhradě faktury č. 5110405807 upomínkou ze dne 14. 10. 2025 (upomínka z 14. 10. 2025) a následně též předžalobní upomínkou (předžalobní výzva z 30. 10. 2025).

10. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalovaná si u žalobkyně objednala dodání a instalaci domácí dobíjecí stanice včetně souvisejících prací za cenu 126 612 Kč včetně DPH. Žalobkyně domácí dobíjecí stanici dodala a žalovaná ji dne 5. 9. 2025 bez výhrad převzala. Přesto žalovaná nic nezaplatila.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

13. Podle § 2587 o. z. dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

14. Podle § 2610 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla (odst. 1). Je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení (odst. 2).

15. Mezi účastnicemi byla dne 11. 5. 2025 uzavřena smlouva o dílo (§ 2586 odst. 1 o. z.), neboť žalobkyně se zavázala žalované za úplatu dodat a instalovat dobíjecí stanici. Žalobkyně dílo řádně provedla a žalovaná je převzala bez výhrad. Tím žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla (§ 2610 odst. 1 o. z.) ve vyfakturované výši 126 611,52 Kč.

16. Jelikož byla žalovaná dle přiložené faktury povinna zaplatit cenu díla do 25. 9. 2025 a svou povinnost nesplnila, dostala se ode dne 26. 9. 2025 do prodlení se splněním peněžitého dluhu. Žalobkyni proto vzniklo právo požadovat vedle jistiny též úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši 11,5 % ročně z částky 126 611,52 Kč od 26. 9. 2025 do zaplacení. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 665 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 065 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.