17 C 167/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, státní příslušnost Slovensko bytem Adresa žalované o zaplacení 99 487,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 200 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 89 287,25 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 939,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 500,7 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 007,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 118,53 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 53 749,74 Kč od 22. 10. 2025 do 2. 2. 2026, zákonného úroku z prodlení z částky 43 549,74 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení, úroku 14,75 % ročně z částky 53 749,74 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 10 200 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO: IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy č. hodnota uzavřené dne 23. 9. 2022 byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s příslušenstvím ve výši 28 285 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 6. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 11. 9. 2023. Ke dni 5. 2. 2024 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužní jistina činila částku 14 794,87 Kč a dlužný poplatek částku 14 605,43 Kč. Po tomto datu žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná na uvedenou smlouvu celkově uhradila částku 17 600 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, a to s účinností od téhož data. Žalobkyně se po žalované z titulu smlouvy č. hodnota uzavřené dne 23. 9. 2022 domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 14 794,87 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 14 605,43 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 500,70 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 939,97 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 794,87 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 794,87 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Na základě smlouvy č. hodnota uzavřené dne 2. 5. 2022 byla žalované poskytnuta částka 50 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s příslušenstvím ve výši 62 824 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 2. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 17. 4. 2023. Ke dni 2. 2. 2024 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužní jistina činila částku 38 954,87 Kč a dlužný poplatek částku 31 132,08 Kč. Po tomto datu žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná na uvedenou smlouvu celkově uhradila částku 42 200 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, a to s účinností od téhož data. Žalobkyně se po žalované z titulu smlouvy č. hodnota uzavřené dne 2. 5. 2022 domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 38 954,87 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 31 132,08 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 11 118,53 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 10 007,34 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 38 954,87 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 38 954,87 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.

4. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státní příslušnicí Slovenské republiky, obsahuje věc mezinárodní prvek. Na posouzení pravomoci soudů České republiky nelze v daném případě aplikovat Smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášenou pod č. 209/1993 Sb., neboť tato smlouva upravuje zejména otázky právní pomoci, doručování, dokazování a uznávání a výkonu rozhodnutí, nikoliv mezinárodní příslušnost soudů ve spotřebitelských sporech tohoto druhu. Pravomoc soudů České republiky je proto třeba posoudit podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Podle čl. 18 odst. 2 tohoto nařízení může být spotřebitel žalován pouze u soudů členského státu svého bydliště. Jelikož žalovaná má bydliště na území České republiky, jsou k projednání a rozhodnutí věci dány pravomoc i mezinárodní příslušnost soudů České republiky.

5. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřeli dne 23. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že poplatek za poskytnutý úvěr činil 24 946 Kč, dále poplatek za doplňkové pojištění ve výši 1 339 Kč, úrok je uveden ve výši 86 % ročně, RPSN 141,97 %. Žalovaná byla poskytnutý úvěr včetně poplatku povinna vrátit v 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč, poslední splátka činí 2 285 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 9. 2022 č. hodnota). Ke dni 11. 9. 2023 žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 17 600 Kč (tabulka umoření ze dne 23. 10. 2025). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. hodnota na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 21. 10. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek) Dne 21. 11. 2025 byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně informována o postoupení pohledávky ze smlouvy č. hodnota včetně příslušenství na žalobkyni, a to ve výši 44 134,53 Kč (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 včetně výzvy k zaplacení dluhu a podacího lístku).

7. Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřeli dne 2. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč s tím, že poplatek za poskytnutý úvěr činil 60 115 Kč, dále poplatek za doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč, úrok je uveden ve výši 86 % ročně, RPSN 134,42 %. Žalovaná byla poskytnutý úvěr včetně poplatku povinna vrátit v 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč, poslední splátka činí 5 364 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 5. 2022 č. hodnota). Ke dni 11. 9. 2023 žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 42 200 Kč (tabulka umoření ze dne 23. 10. 2025). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. hodnota na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 21. 10. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek) Dne 21. 11. 2025 byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně informována o postoupení pohledávky ze smlouvy č. hodnota včetně příslušenství na žalobkyni, a to ve výši 110 068,56 Kč (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 včetně výzvy k zaplacení dluhu a podacího lístku).

8. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu z obou smluv, a to nejpozději do 31. 1. 2026 (předžalobní výzva ze dne 16. 1. 2026 včetně podacího lístku z 16. 1. 2026).

9. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 20 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím ve výši 28 285 Kč v 21 měsíčních splátkách. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně pouze částku 17 600 Kč. Současně s tím právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 50 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím ve výši 62 824 Kč v 21 měsíčních splátkách. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně pouze částku 42 200 Kč.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Pokud jde o otázku rozhodného práva. Smluvní strany si v čl. 10.2 smluvních podmínek obou smluv o spotřebitelském úvěru výslovně sjednaly, že veškeré právní vztahy ze smlouvy se řídí právními předpisy České republiky, zejména občanským zákoníkem a zákonem o spotřebitelském úvěru. Tato volba práva je přípustná podle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I). Současně se jedná o spotřebitelské smlouvy ve smyslu čl. 6 uvedeného nařízení, přičemž sjednaná volba práva nesmí spotřebitele zbavit ochrany poskytované kogentními ustanoveními právního řádu, který by se použil při neexistenci volby práva. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla bydliště v České republice a smlouvy byly uzavřeny i plněny na území České republiky, posoudil soud věc podle českého právního řádu, zejména podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

14. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

15. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

16. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly dne 23. 9. 2022 a 2. 5. 2022 uzavřeny smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z. Na základě těchto smluv se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěry ve výši 20 000 Kč a 50 000 Kč (tj. celkem 70 000 Kč) a žalovaná se zavázala úvěry vrátit spolu s poplatky za jejich sjednání ve výši 28 285 Kč a 62 824 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátila částku 17 600 Kč a 42 200 Kč (tj. celkem 59 800 Kč).

20. Soud se v prvé řadě zabýval platností uzavřených smluv, když tuto hodnotil zejména stran posouzení jejich souladu s dobrými mravy. Dospěl přitom k závěru, že obě smlouvy jsou absolutně neplatné z důvodu ustanovení § 588 o. z. Soud má v této souvislosti za to, že smlouvy se zjevně příčí dobrým mravům, když v nich sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. Ze smlouvy č. hodnota ze dne 23. 9. 2022 je zřejmé, že žalované byla poskytnuta jistina ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná byla povinna tuto jistinu vrátit navýšenou o sjednané poplatky ve výši 28 285 Kč (141,43 % poskytnuté částky); tomu odpovídá i výše RPSN 206 %. Soud hodnotí požadovaný poplatek jakožto sjednanou úplatu za půjčení peněz, tedy svou podstatou kapitalizovaný úrok, kdy poukazuje zejména na tu skutečnost, že daný poplatek byl sjednán za činnosti spojené s poskytnutím půjčky, které nijak nevybočují z běžné činnosti poskytovatele úvěrů (půjček či zápůjček), přestože se v případě žalobkyně jedná o nebankovní subjekt. Byla-li žalované poskytnuta jistina ve výši 20 000 Kč a je-li v této souvislosti požadován úrok v kapitalizované výši 28 285 Kč, má soud za to, že takto sjednané úroky (v přepočtu 117 % ročně) je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. To stejné platí u smlouvy č. hodnota ze dne 2. 5. 2022, žalované byla poskytnuta jistina ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná byla povinna tuto jistinu vrátit navýšenou o sjednané poplatky ve výši 62 824 Kč (125,65 % poskytnuté částky); tomu odpovídá i výše RPSN 180 %. I v tomto případě soud hodnotí požadovaný poplatek jakožto sjednanou úplatu za půjčení peněz, tedy svou podstatou kapitalizovaný úrok, kdy poukazuje zejména na tu skutečnost, že daný poplatek byl sjednán za činnosti spojené s poskytnutím půjčky, které nijak nevybočují z běžné činnosti poskytovatele úvěrů (půjček či zápůjček), přestože se v případě žalobkyně jedná o nebankovní subjekt. Byla-li žalované poskytnuta jistina ve výši 50 000 Kč a je-li v této souvislosti požadován úrok v kapitalizované výši 62 824 Kč, má soud za to, že takto sjednané úroky (v přepočtu 107 % ročně) je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou.

21. Soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k září 2022 nejvýše 9,93 % ročně, a ke květnu 2022 nejvýše 8,76 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj – až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

22. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou č. hodnota ze dne 23. 9. 2022 sjednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 117 % p. a. Výše úroku tedy vysoce přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, v daném období více než 11x. Úvěrovou smlouvou č. hodnota ze dne 2. 5. 2022 byl sjednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 107 % p. a. Výše úroku tedy vysoce přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, v daném období více než 12x. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrových smluv, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěry poskytnuté žalované vykazují znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

23. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou smlouvami absolutně neplatnými dle ustanovení § 588 o. z. Žalovaná proto je povinna vrátit žalobkyni pouze částku poskytnutých jistin, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky a pokuty dle daných smluv. Na základě smluv poskytl předchůdce žalobkyně žalované úvěry ve výši 70 000 Kč, na které žalovaná zaplatila 59 800 Kč. Nesplacená jistina žalobkyni náleží jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z., při absolutní neplatnosti úvěrových smluv pro zjevný odpor s dobrými mravy. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazené jistiny úvěrů ve výši 10 200 Kč, o něž se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila (výrok I).

24. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 16. 1. 2026; žalovaná byl požádána o úhradu dluhu do 31. 1. 2026. Vzhledem k tomu, že den 31. 1. 2026 připadl na sobotu, odložila se splatnost jejího dluhu na pondělí 2. 2. 2026 (§ 607 o. z.). Pokud žalovaná neuhradila dlužnou částku ani dne 2. 2. 2026, do prodlení s úhradou se dostala dne 3. 2. 2026. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

25. Ve zbývajícím rozsahu (tj. co do uhrazení částky ve výši 89 287,25 Kč s příslušenstvím) soud žalobu výrokem II zamítl. Jak bylo uvedeno výše, v rozsahu nad rámec bezdůvodného obohacení žalobkyni žádné plnění nenáleží, a to pro neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., věta první před středníkem, když neshledal důvod pro její prodloužení.

27. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.

28. O náhradě nákladů řízení (výrok III rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná byla v řízení úspěšná v převažující části, žádné prokazatelné náklady řízení jí však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.