17 C 208/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Kyselovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/2 proti žalovanému: Anonymizováno , sídlem Anonymizováno zastoupený Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/1 o 750 000 Kč s příslušenstvím (náhrada nemajetkové újmy + omluva)

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím od , datum, .

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby soud nařídil komisaři por. , tituly před jménem, , jméno FO, písemně se žalobci omluvit.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne , datum, domáhal jednak zaplacení nemajetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu nezákonného rozhodnutí orgánu státu (odškodnění za neoprávněné obvinění z nedovoleného ozbrojování a výroby střelných zbraní ze dne , datum, , vydané , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , odbor obecné kriminality, , Anonymizováno, . , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, a jednak toho, aby soud nařídil komisaři , Anonymizováno, . , jméno FO, (který sepsal obvinění), aby se žalobci písemně omluvil. Žalobu odůvodnil mj. tím, že byl vláčen po služebnách PČR (, adresa, ), předveden (včetně focení a odebírání otisků prstů jako největšímu zločinci), odvážen z domu PČR před zraky sousedů (nikomu již nevysvětlí, že byl neoprávněně obviněn), hrozil mu trest odnětí svobody až na 2 léta a trest zákazu činnosti nebo propadnutí věci, přičemž za nejdůležitější považuje moment, kdy byl zatčen v domnění, že je ukrajinský občan (za současného hrubého zakleknutí policistou, po čemž byl nucen vyhledat lékařskou pomoc). Usnesením státního zastupitelství pro , adresa, bylo trestní stíhání zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že by skutek spáchal obviněný. S námitkou promlčení uplatněnou v průběhu řízení žalovaným nesouhlasil, neboť dle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik újmy spojen (v tomto § není dle žalobce nic dalšího, co by měnilo do deseti let, čili žaloba je v zákonné lhůtě).

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Podáním ze dne , datum, vznesl námitku promlčení žalovaného nároku. Dle žalovaného žalobce podal dne , datum, na , Anonymizováno, stížnosti, jejíž součástí byla žádost o náhradu nemajetkové újmy ve výši , částka, (spolu s písemnou omluvou) podle zák. č. 82/1998 Sb., a to v důsledku trestního řízení vedeného u Policie ČR, , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Odbor obecné kriminality – , Anonymizováno, ; stížnost byla postoupena dne , datum, na Ministerstvo spravedlnosti. V rámci mimosoudního projednání věci žalovaná strana ve svém stanovisku ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, poskytla žalobci zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve formě omluvy s tím, že nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě. S odkazem na ust. § 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 má za to, že jelikož žalobce se o vzniku nemajetkové újmy dověděl dne , datum, (kdy nabylo právní moci usnesení OSZ o zastavení trestního stíhání) a nárok na zadostiučinění žalobce uplatnil u žalobce dne , datum, (v rámci stížnosti na GIBS), zákonem stanovená 6ti měsíční lhůta pro uplatnění nároku u soudu skončila dne , datum, (když byla v důsledku uplatnění nároku u žalobce prodloužena o dalších 6 měsíců). Žaloba byla podána až dne , datum, (tj. po skončení prodloužené promlčecí lhůty). Současně namítl, že i pokud by byl spor věcně projednán, žaloba je nedůvodná, neboť trestní stíhání žalobce trvalo necelé 4 měsíce, úkony orgánů činných v trestním řízení probíhaly plynule a v přiměřených lhůtách a omluvu žalovaného za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce považuje s ohledem na okolnosti projednávané věci za dostačující.

3. Soud se s ohledem na uplatněnou námitku promlčení soustředil nejprve na její posouzení s tím, že dokazování přesahující rozsah řešení této námitky by bylo v této fázi v rozporu se zásadou ekonomiky řízení.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Účastníci řízení učinili nesporným průběh trestního řízení vedeného u Policie České republiky, , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Odboru obecné kriminality – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kdy proti žalobci bylo usnesením PČR, , Anonymizováno, policie , adresa, , Anonymizováno, , Odboru obecné kriminality - , Anonymizováno, , ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , zahájeno trestní stíhání pro obvinění ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen „nezákonné usnesení PČR“). Usnesením Obvodního státního zástupce pro , adresa, ze dne , datum, , čj. , Anonymizováno, (jež nabylo právní moci dne , datum, ) bylo trestní stíhání žalobce podle § 172 odst. 1 písm. c) trestního řádu zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný (dále jen „usnesení OZS“).

6. Žalobce dne , datum, podal u Generální inspekce bezpečnostních sborů stížnost obsahující mj. žádost o náhradu nemajetkové újmy ve výši , částka, (spolu s písemnou omluvou) podle zák. č. 82/1998 Sb. pro nezákonné trestní stíhání žalobce (na základě nezákonného Usnesení); žádost o odškodnění byla dne , datum, postoupena žalovanému a následně podáním ze dne , datum, a , datum, žalobcem doplněna (žádost ze dne , datum, , sdělení o postoupení žádosti ze dne , datum, s doručenkou).

7. Písemným podáním žalovaného ze dne , datum, čj. , Anonymizováno, žalovaný žalobci sdělil, že v daném trestním řízení ohledně žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (Usnesení o zahájení trestního stíhání) ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „Zákon“), přičemž jako dostatečné zadostiučinění konstatoval porušení práv žalobce a za nezákonné trestní stíhání se mu omluvil, přičemž konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci (stanovisko Ministerstva spravedlnosti ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, ).

8. Usnesením PČR OŘ policie , adresa, , Anonymizováno, . oddělení ze dne , datum, (převzatým žalobcem dne , datum, ) bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání tam specifikovaného přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením Obvodního státního zástupce pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo podle ust. § 172 odst. 1 písm. c) trestního řádu zastaveno trestní stíhání žalobce pro přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný; usnesení nabylo právní moci , Anonymizováno, . Usnesení o zastavení trestního stíhání převzal žalobce dne , datum, osobním převzetím (spis Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, , spis PČR sp. zn. , Anonymizováno, , doručenka žalobce od usnesení OZS pro , adresa, čj. , spisová značka, ).

9. Právně soud věc posoudil dle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci (dále jen „Zákona“), dle něhož stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Dle § 5 Zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Dle § 14 Zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

12. Dle § 15 Zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2).

13. Dle § 31a Zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Dle § 32 Zákona se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo (odst. 3).

15. Dle § 35 odst. 1 Zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

16. V daném případě se žalobce domáhá vůči státu zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. za nezákonně vedené trestní řízení ve formě peněžité náhrady , částka, a ve formě omluvy komisaře por. , tituly před jménem, , jméno FO, , který vydal usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce.

17. V řízení bylo zcela prokázáno Usnesením PČR (nezákonným rozhodnutím) a Usnesením OZS o zastavení trestního stíhání, že v Trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, neboť trestní stíhání žalobce bylo usnesením OSZ v dané věci zastaveno (když nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný); ve smyslu Zákona tak za případnou škodu (či nemajetkovou újmu) vzniklou žalobci v souvislosti s Trestním řízením odpovídá žalovaný (což ani mezi účastníky nebylo sporným).

18. Z obsahu spisu Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, přitom plyne, že žalobce byl seznámen s usnesením o zastavení trestního stíhání dne , datum, , které následně dne , datum, nabylo právní moci (a tímto dnem bylo také trestní řízení vůči žalobci skončeno). Žalobce přitom v souladu s ust. § 14 Zákona a § 32 Zákona uplatnil (v rámci stížnosti na GIBS) dané nároky na náhradu škody, resp. nemajetkové újmy u žalovaného dne , datum, , tj. včas, avšak pokud žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 5 podal až dne , datum, , s ohledem na vznesenou námitku promlčení dospěl soud k závěru, že nároky žalobce jsou promlčeny.

19. Zákon č. 82/1998 Sb. obsahuje zvláštní úpravu promlčení, která se týká zejména počátku a délky lhůt, ale nemění nic na obecné podstatě promlčení tak, jak je upraveno v § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které účastníku, v jehož neprospěch byla uplatněna námitka promlčení, přináší nepříznivý důsledek v podobě zániku nároku (resp. jeho vynutitelnosti), nikoli práva samotného. Základním předpokladem promlčení je okolnost, že poškozený práva nevykonal, tj. neuplatnil ve stanovené lhůtě žalobou podanou proti odpovědnému subjektu u soudu. S ohledem na zvláštní úpravu promlčení v zákoně č. 82/1998 Sb. se neuplatní obecná úprava počátku a délky promlčecí doby dle občanského zákoníku. U nároku na poskytnutí zadostiučinění ze nemajetkovou újmu se počátek běhu šestiměsíční subjektivní lhůty dle ust. § 32 Zákona odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě (promlčecí doba může počít běžet nejdříve až dnem následujícím po dni, kdy zrušující rozhodnutí nabylo právní moci), objektivní desetiletá lhůta pak počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti, která je jako nezákonné rozhodnutí pro vznik újmy vyvolávajícím činitelem), přičemž vzájemný vztah těchto lhůt je takový, že běží nezávisle na sobě a k promlčecí dochází, jakmile uplyne jedna z nich.

20. Ustanovení § 35 odst. 1 zákona představuje speciální případ stavení běhu promlčecí lhůty, kdy tato se po dobu faktického projednán nároku (tj. ode dne, kdy byl nárok uplatněn, do skončení projednání, tj. doručení stanoviska poškozenému), nejdéle však po dobu šesti měsíců; prodloužení promlčecí doby dle § 652 se v případech uvedených v § 35 Zákona neuplatní (k tomu srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, komentář k § 35).

21. V projednávané věci se žalobce o vzniku nemajetkové újmy dozvěděl doručením usnesení OSZ pro , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, (které mu bylo doručeno osobním převzetím dne , datum, ), resp. nabytím právní moci tohoto usnesení dne , datum, . Věděl-li tedy žalobce o tom, že řízení, z něhož odvozuje touto žalobou uplatněný nárok, skončilo dne , datum, (tedy po uplynutí odvolací lhůty proti uvedenému usnesení o zastavení trestního stíhání), počala dnem následujícím (tj. , datum, ) běžet šestiměsíční promlčecí doba, která byla přerušena po dobu uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti od , datum, do , datum, (když data podání žádosti žalobce u žalovaného a doručení stanoviska žalovaného žalobci mezi účastníky nebyla sporná); následně promlčecí doba od , datum, pokračovala, a tedy marně uplynula již dnem , datum, , a to vzhledem k okolnosti, že byla o 6 měsíců prodloužena. Již k tomuto datu byl tedy žalobcův nárok promlčen, přičemž žaloba byla k soudu podána až dne , datum, a žalovaná strana se promlčení úspěšně dovolala.

22. Případná lhůta na předběžné projednání nároku před ministerstvem spravedlnosti běh promlčecí doby pouze na dobu šesti měsíců stavěla a po jejím uplynutí pokračovala, načež doběhla dne , datum, . Žaloba byla proto v důsledku vznesené námitky promlčení zamítnuta.

23. V daném případě přitom soud podotýká, že nelze aplikovat ust. § 652 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť toto ustanovení se uplatní pouze v zákonem stanovených případech, do jeho hypotézy tak ust. § 35 Zákona nespadá, když žalobci nic nebránilo již v průběhu předběžného projednání jeho nároků u žalovaného uplatnit dané nároky zároveň žalobou u soudu. Zákonný požadavek na předběžné projednání nároku u ústředního orgánu podle § 14 Zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu, a z toho důvodu se také podle § 35 Zákona po dobu šesti měsíců běh promlčecí doby staví. Uvedené však neznamená, že poškozený může přestat sledovat běh promlčecí doby (srovnej obdobně např. usnesení NS ČR z 16. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2651/2010, popř. NS 30 Cdo 1529/2011).

24. Nároky žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a omluvu (za nezákonné trestní stíhání) jsou tak promlčeny, soud je proto výrokem I. a II. tohoto rozsudku zamítl (a dále se z důvodu procesní ekonomie nezabýval naplněním dalších podmínek nutných pro případné přiznání těchto nároků).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému přiznal paušální náhradu za ve věci učiněné 4 úkony nezastoupeného účastníka, a to: vyjádření ve věci samé ze dne , datum, , 1 x příprava na jednání dne , datum, (když tato byla obsahově shodná s přípravou na jednání dne , datum, ) a 2x účast na jednání soudu (ve dnech , datum, a , datum, ) ve výši po , částka, dle vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem , částka, , jež byly přiznány žalovanému v zákonem předvídané pariční lhůtě (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo ( § 149 odst. 1 o.s.ř.).