17 C 270/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 29 975 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 600 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 975 Kč od 10. 6. 2024 do 27. 12. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 375 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 472 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 3. 2025 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalované zaplacení částky 29 975 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČO , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem, a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , Adresa žalobkyně, , IČO , Anonymizováno, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 24 600 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná načerpaný úvěr do data splatnosti nesplatila a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 5 375 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 29 975 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 24 600 Kč a ze smluvního úroku 5 375 Kč nejpozději splatných dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne , datum, převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne vrácen, přestože byla o jeho vrácení upomínána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o. s. ř. tento závěr o skutkovém stavu.

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako „Věřitelem“ na straně jedné a žalovanou jako „Klientem“ na straně druhé byla dne , datum, uzavřena prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 24 600 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se zápůjční úrokovou sazbou 265,84 % ročně, odpovídající úroku v celkové výši 5 658 Kč, a to do , datum, ; roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 1 007,10 %; uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou smlouvou. Z této smlouvy, ani z jiných založených listinných důkazů však není zřejmé, zda a případně v jakém rozsahu věřitel zjišťoval a posuzoval před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalované úvěr splácet tak, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala částku ve výši 24 600 Kč dne , datum, na účet žalované, specifikovaný ve Smlouvě o úvěru ze dne , datum, . Skutečnost, že se jedná o účet žalované a že platba byla na tento účet předmětného dne připsána, byla potvrzena sdělením , právnická osoba, . ze dne , datum, . Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem z téhož dne pak bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 41 198 Kč ve lhůtě 3 dnů. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně dosud ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována; uvedené skutečnosti má soud za prokázané předmětnou Smlouvou o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ve spojení s podacím lístkem ze dne , datum, .

6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).

8. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

9. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

10. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou bylo dne 10. 5. 2024 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o. z., tedy prostřednictvím stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 24 600 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 265,84 % do 30 dní ode dne poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 24 600 Kč skutečně žalované poskytla, žalovaná však dosud žalobkyni ničeho neuhradila. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila před uzavřením těchto smluv úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků. Z předložených důkazů pak nikterak nevyplývá, jakým způsobem a v jakém rozsahu posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost, a to zejména co do osvědčení jeho příjmové a výdajové stránky. Takový postup tedy soud v tuto chvíli neshledává jako řádný z pohledu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k případnému dalšímu prokazování, jakým způsobem byla právní předchůdkyní žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřována, však soud již právní předchůdkyni žalobkyně neposkytoval, když má dále a především za to, že uzavřenou smlouvu o úvěru je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o. z. Soud má v této souvislosti za to, že tato smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvách sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. Ze Smlouvy je zřejmé, že žalované byla poskytnuta jistina ve výši 24 600 Kč, přičemž žalovaná byla povinna tuto jistinu právní předchůdkyni žalobkyně vrátit navýšenou o sjednaný úrok 265,84 %, navíc ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru; tomu odpovídá i výše RPSN 1 007,10 %. Byla-li žalované poskytnuta jistina ve výši 24 600 Kč a je-li v této souvislosti požadován úrok ve výši 265,84% ročně, má soud za to, že takto sjednané úroky je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů, potažmo půjček či zápůjček (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005).

17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne , datum, je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o. z. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni, která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o. z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem, pouze částku poskytnuté jistiny, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky dle dané smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 24 600 Kč, žalovaná dosud neuhradila ničeho, je tak s ohledem na výše uvedené povinna žalobkyni zaplatit tuto uvedenou částku jistiny. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 24 600 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

18. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne , datum, ; v rámci této korespondence dané k přepravě dne , datum, (viz podací lístek) byla žalovaná požádán o úhradu dluhu do tří dnů od doručení výzvy. S přihlédnutím k třídenní zákonné fikci byla tato výzva žalované doručena dne , datum, , žalovaná byla tak povinna částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat do , datum, ; pokud tak neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne , datum, . Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

19. O nákladech řízení (výrok III. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší jí tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán co do částky 24 600 Kč (tj. úspěch co do 82 %), její neúspěch pak co do částky 5 375 Kč (18 %); žalobkyni proto náleží právo na úhradu 64 % jí vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů na úhradu soudního poplatku ve výši 1 200 Kč a dále od nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) a d) a ustanovením § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21 % DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 1 815 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 3 015 Kč. Vzhledem k úspěchu žalobkyně co do 82 %, přísluší jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 2 472 Kč.

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.