17 C 346/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Jméno žalované . zahraniční osoba registrovaná pod č. Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 29 110 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 29 110 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 110 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 9 983 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 8. 2025 domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 29 110 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že se jedná o rozdíl uhrazeného pojistného a vyplaceného plnění, které bylo poskytnuto na základě pojistné smlouvy životního pojištění č. , hodnota, uzavřené dne 18. 7. 2007 (dále též jen „Smlouva“) její právní předchůdkyní, paní , jméno FO, , nar. 26. 1. 1990 (dále též jen „Pojistník“). Ve Smlouvě bylo sjednání pojištění pro případ smrti nebo dožití s měsíčním pojistným v částce 1 000 Kč. Pojistník zaplatil na pojistném celkem 184 000 Kč, žalovaná poskytla Pojistníkovi na základě Smlouvy prostřednictvím výplaty odkupného plnění ve výši 154 890 Kč. Pojištění skončilo výpovědí. Žalobkyně namítala neplatnost Smlouvy pro rozpor se zákonem a evropským právem z důvodu, že obsahuje zneužívající, resp. nepřiměřená ujednání. Pohledávku tvořící rozdíl uhrazeného pojistného a vyplaceného plnění poskytnutého na základě Smlouvy od Pojistníka žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2024. Dne 13. 3. 2025 vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky, ta však plnit odmítla.

2. Žalovaná žalobkyní uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Předně namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, neboť smlouva o postoupení pohledávky je v rozporu s dobrými mravy. Spotřebitelská ochrana se uplatní totiž pouze tehdy, pokud je spotřebitel v řízení sám žalobcem nebo žalovaným. Dále vznesla námitku promlčení žalovaného nároku, a to v subjektivní a částečně i v objektivní promlčecí lhůtě. Pro případně nepromlčenou část pak tvrdila zápočet s již vyplaceným odkupným. Odmítla, že by Smlouva obsahovala zneužívající či nepřiměřená ujednání, Smlouva byla sjednána platně.

3. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně, , jméno FO, , nar. 26. 1. 1990, jako pojistník a zároveň jako pojištěný na předepsaném formuláři žalované navrhla žalované jako pojistiteli dne 18. 7. 2007 uzavření pojistné smlouvy č. , hodnota, s počátkem pojištění od 1. 8. 2007. Předmětem smlouvy bylo životní pojištění Investor Plus (B150) s měsíčním pojistným ve výši 1 000 Kč a pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 30 000 Kč s trváním pojištění do 75 let a umístěním pojistného do Fondu českých akcií. Součástí smlouvy byly všeobecné a zvláštní podmínky, se kterými se předchůdkyně žalobkyně seznámila (pojistná smlouva životního pojištění investor plus č. , hodnota, na č.l. 7–8). Konec placení pojistného byl stanoven na 1. 7. 2065 (pojistka k pojistné smlouvě číslo , hodnota, na č.l. 9).

5. Smlouva se řídí právem České republiky. Podíly v investičním pojištění jsou definovány následujícím způsobem: v investičním pojištění může pojistník zvolit umístění pojistného do finančních fondů, které pojistitel určil pro investiční pojištění. Hodnota podílu, tedy prodejní cena podílové jednotky finančního fondu, se stanoví jako zaokrouhlený podíl hodnoty finančního fondu a celkového počtu podílových jednotek tohoto fondu. Při volbě umístění pojistného do finančních fondů je možné volit buď umístění pojistného do jednotlivých fondů dle uvážení pojistníka nebo volit tzv. investiční strategii sestavenou pojistitelem (informace zájemci - všeobecné zvláštní pojistné podmínky pro produkt investor plus B 150 na č.l. 36–40).

6. Pojistník zaplatil žalované na pojistném celkem 183 000 Kč. Poslední dvě platby za měsíc září a říjen 2022 byly uhrazeny dne 1. 9. 2022 a 3. 10. 2022. Částka ve výši 1 000 Kč ze dne 1. 11. 2022 byla uhrazena z rezervy (přehled plateb ze dne 12. 12. 2024 na č.l. 11–15).

7. Žalovaná informovala Pojistníka v souvislosti s výročím Smlouvy o aktuálním stavu podílového účtu (pojistky ze dne 13. 8. 2022, 13. 8. 2021, 13. 8. 2020 na č.l. 66–71).

8. Pojistník požádal dne 25. 10. 2022 žalovanou o ukončení pojistné smlouvy (žádost o ukončení pojistné smlouvy ze dne 25. 10. 2022, na č.l. 44). Žalovaná oznámila Pojistníkovi, že Smlouva byla na základě výpovědi zrušena ke dni 30. 11. 2022 s tím, že výše odkupného činí 154 890 Kč (dopis o zrušení pojistné smlouvy ze dne 3. 12. 2022 na č.l. 45–46) Dne 6. 12. 2022 žalovaná Pojistníkovi částku 154 890 Kč vyplatila (výpis plateb ze dne 6. 12. 2022, na č.l. 16).

9. Pojistník a žalobkyně podepsali dne 6. 12. 2024 prohlášení, dle kterého uzavřeli smlouvu o postoupení žalované pohledávky za žalovanou, tj. z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 29 110 Kč s příslušenstvím, vzniklého na základě neplatné Smlouvy (příloha č. 3 ke smlouvě o postoupení pohledávky ve výši ze dne 16. 12. 2024 na č.l. 10).

10. Žalobkyně vyzvala žalovanou přípisem ze dne 13. 3. 2025 k zaplacení žalované částky (přípis ze dne 13. 3. 2025 na č.l. 17). Žalovaná plnit odmítla (reakce žalované ze dne 25. 3. 2025 na č.l. 18).

11. Z dalších v řízení provedených důkazů (tabulka z interního systému žalované předepsané pojistné poplatky, pojistné smlouvy na č.l. 43; dohledový benchmark č. 3/2019 vydaný Českou národní bankou dne 6. června 2019 na č.l. 45-46) soud pro rozhodnutí věci nezjistil nic podstatného.

12. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

13. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 18. 7. 2007 s žalovanou investiční životní pojištění s měsíčním pojistným 1 000 Kč a dobou trvání do 75 let věku. Pojistného bylo umísťováno z vůle Pojistníka do Fondu českých akcií. Na pojistném bylo zaplaceno celkem 183 000 Kč (nikoliv 184 000 Kč jak uvádí žalobkyně, neboť z provedeného dokazování je zřejmé, že částka ve výši 1 000 Kč ze dne 1. 11. 2022 byla uhrazena z rezervy, viz odst. 6 tohoto rozsudku). Po žádosti předchůdkyně žalobkyně ze dne 25. 10. 2022 byla smlouva zrušena ke dni 30. 11. 2022 a žalovaná vyplatila odkupné 154 890 Kč. Rozdíl mezi zaplaceným pojistným a odkupným činí 28 110 Kč. Dne 6. 12. 2024 byla pohledávka ve výši 29 110 Kč pro tvrzenou neplatnost Smlouvy z titulu bezdůvodného obohacení postoupena na žalobkyni.

14. Výše uvedený skutkový stav posoudil soud po právní stránce dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 40/1963 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), následovně:

15. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

17. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

18. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

19. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

20. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

21. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

22. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo:

23. Soud před samotným vypořádáním žalobní argumentace a obrany žalované poukazuje na závěry ustálené soudní praxe, shrnuté aktuálně např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1336/2025, podle nichž: „…namítne-li účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, že by bylo prokázáno, že existoval. Je-li tedy v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2891/2007, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. III. ÚS 3343/09, ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3947/2013, publikovaný pod č. 36/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1414/2021, publikovaný pod č. 45/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 273/2002).

24. Vzhledem k právě uvedenému se soud přednostně zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení žalovaného nároku a souladem této námitky s tvrzenou absencí dobré víry žalované. Žalobkyně při ústním jednání dne 7. 1. 2026 namítala nedostatek dobré víry a odkázala na rozhodnutí I. ÚS 1737/08. Zároveň uvedla, že pro počátek běhu subjektivní lhůty je zapotřebí prokázat vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení. Stran objektivní lhůty je pak nutno uplatnit zásadu efektivity v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie.

25. K otázce promlčení. Předně je třeba konstatovat, že rozhodná právní úprava je v projednávané věci s ohledem na datum uzavření Smlouvy a přechodná ust. o. z. obsažena v obč. zák. Právo na vydání plnění bezdůvodného obohacení se promlčí v objektivní lhůtě tří let (§ 107 odst. 2 obč. zák). Co se týče objektivní promlčecí doby, tato začíná běžet ve vztahu ke každému rozšíření majetkové sféry obohaceného zvlášť, tj. postupně ke každé jednotlivé platbě na pojistném. Žalobkyně požadovala po žalované vrácení sumy bezdůvodného obohacení, kterou zjistila tak, že sečetla všechny platby pojistného, které právní předchůdce žalobkyně od uzavření pojistné smlouvy realizovala a tu následně snížila o vyplacené odkupné, přičemž rozdíl těchto dvou částek požadovala od žalované vydat jako bezdůvodné obohacení. Takto však s ohledem na vznesenou námitku promlčení ze strany žalované nelze u opakovaného plnění postupovat; je nutno zjišťovat počátek běhu objektivní doby ve vztahu ke každé platbě pojistného. Uplatněný nárok totiž představuje soubor dílčích nároků na vydání bezdůvodného obohacení vzniklých ze samostatně oddělitelných případů bezdůvodného obohacení – oddělitelných plateb pojistného, které se promlčují samostatně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 466/2014). Pojistník hradil pojistné měsíčně. Žaloba byla podána dne 8. 8. 2025, kdy jediné platby na pojistném, které by teoreticky nebyly promlčeny jsou tak za měsíce září a říjen roku 2022, tj. ve výši 2 000 Kč. V tomto ohledu však vyplacené odkupné výrazně převyšuje tuto částku, přičemž tyto částky je možné vzájemně započíst, což ostatně žalovaná navrhla. Respektive, pokud bylo v řízení prokázáno, že žalovaná vyplatila právní předchůdkyni žalobkyně na odkupném (či „odkupném“, pro případ neplatnosti Smlouvy) částku mnohonásobně přesahující nepromlčený nárok na vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství, znamená to, že na toto nepromlčené plnění žalobkyně nemá nárok. Závěr, že uvedený mechanismus vypořádání odpovídá smyslu a účelu § 457 obč. zák., je aprobován ustálenou judikaturou Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, v obdobných věcech (srov. rozsudky ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 17 Co 448/2024, ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 58 Co 534/2024, ze dne 12. 3. 2025, sp. zn 72 Co 13/2025, ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 72 Co 174/2023, ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 70 Co 254/2024, a ze dne 8. 10. 2025, sp. zn. 13 Co 254/2025).

26. Námitku žalobkyně, dle níž je potřeba při posuzování objektivní promlčecí lhůty uplatnit zásadu efektivity v souladu s judikaturou SDEU, soud neshledal důvodnou. V řízeních o vrácení plateb zaplacených jako pojistné na základě smluv, které žalobci považují za neplatné, není použití § 107 odst. 2 občanského zákoníku v rozporu se zásadou efektivity na ochranu spotřebitele podle směrnice Rady 93/13/EHS, ani s pokyny pro její výklad (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1808/2022; ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023; a ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023).

27. S námitkou nedostatku dobré víry (jiné) žalované pojišťovny se pak vypořádal Ústavní soud již v usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22. Uvedl, že „[n]eopodstatněná je námitka stěžovatele, který na základě rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 329/2010 nebo na základě nálezu sp. zn. I. ÚS 1737/08 dovozuje, že obecnou podmínkou pro to, aby vznesení námitky promlčení bylo hodnoceno jako nerozporné s dobrými mravy, je okolnost, že účastníci (smluvního) vztahu musí být po celou dobu jeho trvání v dobré víře, že takový vztah je v souladu s právním řádem. Takto obecně formulovanou podmínku právní jistoty vážící se k posouzení otázky (ne)mravnosti vznesené námitky promlčení však podle Ústavního soudu ze žádného z odkazovaných rozhodnutí dovozovat nelze; zřetelně to vyplývá ze skutkových okolností, jak jsou vylíčeny v nálezu sp. zn. I. ÚS 1737/08, kdy tehdejší žalobkyně jednala ve zřetelném rozporu se smluvním ujednáním, když veškeré prostředky získané z vypořádání spoluvlastnictví převedla na svůj účet, ač v příslušné smlouvě bylo výslovně stanoveno, že zisky i ztráty se rozdělí poměrně mezi bývalé spoluvlastníky na základě velikosti jejich podílů. Nelze ani a priori přijmout výklad (k němuž by vedla stěžovatelova argumentace), podle něhož účastník smluvního vztahu, který způsobil neplatnost smlouvy, se nemůže úspěšně bránit vznesením námitky promlčení. Stěžovatel ani netvrdí, že by pojistná smlouva formulovaná vedlejší účastnicí obsahovala ustanovení, které by stěžovatele jakkoliv omezovalo v možnosti domáhat se nároků plynoucích z uzavřené pojistné smlouvy před soudem (srov. k tomu opačně skutkové okolnosti vylíčené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2014 sp. zn. 28 Cdo 1003/2014, kdy vypořádání vztahů mezi tehdejšími účastníky bylo smluvně podmíněno uplynutím doby třinácti let; tedy zjevně uplynutím doby, kdy by bylo možno proti jakémukoliv nároku vznášet námitku promlčení).“ Právě citované závěry, plně dopadající i na souzenou věc, jsou v obdobných věcech aprobovány i navazující judikaturou (viz bod 16 odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2429/23). Z uvedených důvodů soud obraně žalobkyně nepřitakal.

28. Pro úplnost pak soud konstatuje, že nad rámec promlčení žalovaného nároku žaloba nemohla obstát ani z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. Argumentaci žalované v tomto směru soud shledal důvodnou. Jak žalovaná poukázala, obecné soudy již opakovaně dospěly k závěru, že právnická osoba, která je postupníkem práva, aniž by sama byla účastníkem spotřebitelské smlouvy, nemůže být považována za spotřebitele a nemůže požívat ochrany v podobě zvláštní příslušnosti ve věcech spotřebitelských a obdobně nemůže v dané věci žalobkyně jako nespotřebitel namítat neplatnost smlouvy z důvodu porušení ochrany spotřebitele. Vzhledem k tomu, že spotřebitel (Pojistník) se svých potenciálních spotřebitelských práv nedovolal, kdy tuto skutečnost žalobkyně ani netvrdila, nadto provedeným dokazováním bylo prokázáno, že Pojistník po celou dobu trvání smluvního vztahu pojistné řádně hradil a následně došlo k ukončení smlouvy v ní předvídaným způsobem, žalobkyně nemohla nabýt tvrzenou předmětnou pohledávku, a aniž by měla postavení spotřebitele, nemohla se dovolávat neplatnosti předmětné smlouvy.

29. Žalobkyně k otázce aktivní legitimace s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1892/2025, s jejím nedostatkem nesouhlasila a tvrdila, že nárok z bezdůvodného obohacení plynoucí z neplatné smlouvy lze postoupit i na subjekt, který není spotřebitelem. Citované rozhodnutí na posuzovaný případ však není přiléhavé, neboť v uvedené věci se spotřebitel své ochrany v rámci soudního řízení dovolal, a až následně, tedy v průběhu soudního řízení, došlo k postoupení pohledávky a procesnímu nástupnictví. V nyní souzené věci k ničemu takovému nedošlo. Předchůdkyně žalobkyně se sama ochrany nedovolala, celou dobu právního poměru postupovala v souladu se Smlouvou, a to včetně jejího ukončení.

30. Soud uzavírá, že tříletá objektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku začala běžet k jednotlivým platbám pojistného od okamžiku jejich uhrazení s tím, že uvedenou námitku nelze uplatnit pouze za měsíce září a říjen roku 2022, tj. ve výši 2 000 Kč. Vyplacené odkupné ve výši 154 890 Kč však tuto částku výrazně převyšuje, pročež žalobkyni právo na zaplacení ani v tomto rozsahu (2 000 Kč) nenáleží. Nárok žalobkyně, která navíc není aktivně legitimovaná, je promlčen a z těchto důvodů byla žaloba zamítnuta (výrok I). S ohledem na skutečnost, že nárok žalobkyně je promlčen, neposuzoval soud již otázku platnosti Smlouvy. Postupoval přitom v souladu se zásadou hospodárnosti řízení a také ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006, a rozsudky ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 862/2006, a ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1750/2006). Stejně tak se soud blíže nezabýval tím, zda smlouva o postoupení pohledávky byla v souladu s dobrými mravy.

31. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela procesně úspěšné žalované přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované v celkové výši 9 983 Kč spočívají v odměně advokáta, která je tvořena částkou 6 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé a účast u jednání dne 7. 1. 2026, přičemž sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 29 110 Kč činí 2 300 Kč, částkou 1 350 Kč za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 733 Kč.

32. O povinnosti žalobkyně zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalované bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalobkyni tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.