17 C 38/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 888 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 000 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 888 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 888 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 10. 2025 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalované zaplacení částky 10 888 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČO , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem, a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , Adresa žalobkyně, , IČO , IČO žalobkyně, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou 17. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 23. 1. 2025. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a v upomínce ze dne 24. 1. 2025 byla informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k okamžité úhradě. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 10 888 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty 1 048 Kč a ze smluvního úroku 1 840 Kč nejpozději splatných dne 23. 1. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne vrácen, přestože byla o jeho vrácení upomínána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o. s. ř. tento závěr o skutkovém stavu.

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako „Věřitelem“ na straně jedné a žalovanou jako „Klientem“ na straně druhé byla dne 17. 10. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 1 141,2 %, délka splatnosti půjčky byla sjednána 30 dnů tedy do 16. 11. 2023; uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou smlouvou. Z této smlouvy, ani z jiných založených listinných důkazů však není zřejmé, zda a případně v jakém rozsahu věřitel zjišťoval a posuzoval před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalované úvěr splácet tak, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala částku ve výši 8 000 Kč dne 17. 10. 2023 na účet žalované, specifikovaný ve Smlouvě o úvěru ze dne 17. 10. 2023. Žalobkyně s žalovanou následně uzavřely deset dodatků, v důsledku kterých došlo k prodloužení splatnosti vždy o jeden měsíc, tj. dodatkem č. , hodnota, do 18. 1. 2024, dodatkem č. , hodnota, do 10. 3. 2024, dodatkem č. , hodnota, do 2. 4. 2024, dodatkem č. , hodnota, do 16. 5. 2024, dodatkem č. , hodnota, do 15. 6. 2024, dodatkem č. , hodnota, do 15. 7. 2024, dodatkem č. , hodnota, do 4. 9. 2024, dodatkem č. , hodnota, do 10. 10. 2024, dodatkem č. , hodnota, do 20. 11. 2024 a dodatkem č. , hodnota, do 20. 12. 2024. Za každé prodloužení splatnosti se žalovaná zavázala zaplatit částku 1 840 Kč; tyto skutečnosti má soud za prokázané jednotlivými dodatky. Žalovaná žalobkyni v období od 19. 12. 2023 do 3. 3. 2025 zaplatila celkem částku 18 664 Kč. Upomínkou ze dne 26. 1. 2024 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 10 154 Kč; upomínkou ze dne 23. 1. 2025 k zaplacení částky 10 988 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována; uvedené skutečnosti má soud za prokázané předmětnou Smlouvou o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ve spojení s podacím lístkem ze dne 23. 7. 2025. Společně s oznámením o postoupení pohledávek byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě částky 16 189,60 Kč.

6. Podáním ze dne 26. 3. 2026 vzala žalobkyně podanou žalobu v části 1 000 Kč zpět, neboť žalovaná tuto částku žalobkyni uhradila.

7. Dle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Dle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odst. 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

8. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně postupoval soud v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř., když řízení zastavil. (výrok I.).

9. Ve zbytku soud uvážil následujícím způsobem.

10. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).

12. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

14. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

15. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou bylo dne 17. 10. 2023 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 8 000 Kč skutečně žalované poskytla, žalovaná však úvěr hradila pouze částečně, resp. v důsledku postupně uzavíraných dodatků, kterými docházelo k odložení splatnosti, žalovaná žalobkyni opakovaně hradila částky 1 840 Kč. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila před uzavřením těchto smluv úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků. Z předložených důkazů pak nikterak nevyplývá, jakým způsobem a v jakém rozsahu posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost, a to zejména co do osvědčení jeho příjmové a výdajové stránky. Takový postup tedy soud v tuto chvíli neshledává jako řádný z pohledu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k případnému dalšímu prokazování, jakým způsobem byla právní předchůdkyní žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřována, však soud již právní předchůdkyni žalobkyně neposkytoval, když má dále a především za to, že uzavřenou smlouvu o úvěru je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o. z. Soud má v této souvislosti za to, že tato smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvách sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. Ze Smlouvy je zřejmé, že žalované byla poskytnuta jistina v celkové výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná byla povinna tuto jistinu právní předchůdkyni žalobkyně vrátit navýšenou o sjednaný úrok 279 %; tomu odpovídá i výše RPSN 1 141,2 %. Byla-li žalované poskytnuta jistina ve výši 8 000 Kč a je-li v této souvislosti požadován úrok ve výši 279 % ročně, má soud za to, že takto sjednané úroky je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů, potažmo půjček či zápůjček (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 či 33 Odo 236/2005).

20. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouva ze dne 17. 10. 2023 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o. z. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni, která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o. z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem, pouze částku poskytnuté jistiny, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky dle dané smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč, žalovaná právní předchůdkyni uhradila částku 18 664 Kč a není tak s ohledem na výše uvedené povinna žalobkyni hradit ničeho. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji soud zamítnul (výrok II).

21. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení úspěšná, žádné prokazatelné náklady řízení jí však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.