17 C 414/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A , státní příslušnost Pákistán bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vyklizení bytu I. Žalovaní jsou povinni vyklidit a žalobkyni vyklizenou předat bytovou jednotku číslo , Anonymizováno, – byt, o velikosti 4 + kk a výměře 104 m², vymezenou v budově , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , bytový dům, stojící na pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, zapsanou v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 310 Kč do tří dnů od pravomoci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobou ze dne 6. 10. 2025 se žalobkyně domáhala vyklizení bytové jednotky č. , Anonymizováno, v budově č. , hodnota, , postavené na pozemku parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, (dále jen „Bytová jednotka“). Žalobkyně bytovou jednotku nabyla darovací smlouvou ze dne 21. 8. 2025 od svých rodičů. Žalovaní Bytovou jednotku užívali na základě nájemní smlouvy ze dne 24. 11. 2021, kterou uzavřeli s rodiči žalobkyně. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 30. 11. 2022 s automatickou prolongací. Pokud některá ze smluvních stran druhé smluvní straně minimálně dva měsíce před řádným uplynutím doby nájmu neoznámí, že v nájmu nehodlá pokračovat, dojde k prodloužení nájemního vztahu o další jeden rok. Dne 23. 9. 2022 oznámili rodiče žalobkyně žalovaným, že nájemní smlouvu prodloužit nechtějí, nájem tak skončil ke dni 30. 11. 2022. Žalovaní však Bytovou jednotku i nadále užívali, a i přes výzvu rodičů žalobkyně k vyklizení ze dne 19. 7. 2025, ji užívají i ke dni podání žaloby. Žalobkyně se s žalovanými setkala dne 8. 9. 2025, kdy jim jako nová vlastnice Bytové jednotky sdělila, že trvá na tom, aby jednotku vyklidili. Výzvu žalobkyně zopakovala prostřednictvím elektronické pošty dne 29. 9. 2025. Žalovaní se odmítli vystěhovat s tím, že na zabalení věcí a nalezení nového bydlení potřebují vzhledem ke zdravotnímu stavu žalované více času. Žalovaní užívají Bytovou jednotku bez jakéhokoliv právního důvodu, neboť nájemní vztah skončil ke dni 30. 11. 2022, respektive nejpozději dne 30. 11. 2023. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, žalobkyně dále konstatovala, že pokud je proti nájemci vedeno řízení o vyklizení bytu ke dni, kdy měl nájem uplynutím doby skončit, k obnovení nájmu podle § 2285 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nedojde, i když nájem skončil až po podání a doručení žaloby a (další výzva) dle § 2285 o. z. nebyla podána. I pokud by tedy bylo uvažováno o opakovaném prodlužování nájemního vztahu ve smyslu citovaného ustanovení až do dne 30. 11. 2025, žalobkyní podaná žaloba dne 6. 10. 2025 jednoznačně vylučuje jeho další prodloužení. Nadto skutečnost, že oznámení o dalším nepokračování nájmu převzala pouze žalovaná, nemá žádný vliv na platnost takového právního jednání. Žalovaní rodičům žalobkyně nájemné za dobu trvání nájemního vztahu dlouhodobě neplatili, což vedlo k vydání rozsudku, kterým jim byla uložena povinnost zaplatit částku 350 000 Kč. Vydání rozsudku předcházela výzva otce žalobkyně ze dne 15. 9. 2023, kterou se domáhal zaplacení dlužného nájemného ve výši 320 000 Kč a jednoznačně projevil vůli nájem neprodloužit.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Žalovaní nebyli v období tří měsíců po 30. 11. 2022 (kdy mělo dojít ke skončení nájmu) vyzváni, aby byt opustili. Ve smyslu § 2285 o. z., byl proto nájem znovuujednán do 30. 11. 2023. Tato situace se opakovala i po 30. 11. 2023, kdy došlo opět ke znovuujednání nájmu. Žaloba je tedy předčasná. Ke skončení nájemního vztahu na základě oznámení rodičů žalobkyně ze dne 23. 9. 2022 nemohlo dojít, neboť oznámení bylo doručeno pouze žalované. Aby bylo takové právní jednání platné, muselo by být doručeno oběma nájemcům.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Pákistánu s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Pákistán nejsou stranami mezinárodní smlouvy, která by otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc upravovala, určil soud rozhodné právo pro daný smluvní závazkový vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). V projednávané věci se žalobkyně domáhá vyklizení bytu (nemovitosti) nacházejícího se na území České republiky, přičemž pro řízení, jejichž předmětem je mimo jiné nájem nemovitostí, stanoví přímo použitelné právo Evropské unie výlučnou příslušnost soudů členského státu, v němž se nemovitost nachází, a to bez ohledu na bydliště stran (srov. čl. 24 odst. 1 věty prvé před středníkem Brusel I bis).

4. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Žalobkyně je vlastníkem Bytové jednotky, a to na základě darovací smlouvy ze dne 21. 8. 2025 s právními účinky zápisu ke dni 22. 8. 2025 (list vlastnictví č. , hodnota, , katastrální území , adresa, ke dni 17. 9. 2025 na č.l. 15). Předchozími vlastníky Bytové jednotky byli rodiče žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, (list vlastnictví č. , hodnota, , katastrální území , adresa, ke dni 8. 8. 2025 na č.l. 14).

6. Žalovaní s rodiči žalobkyně dne 24. 11. 2021 podepsali nájemní smlouvu na dobu určitou, a to do 30. 11. 2022. Podle čl. VII. 2. neoznámí-li jedna Smluvní strana druhé Smluvní straně, že v nájmu již nehodlá pokračovat minimálně dva měsíce před řádným uplynutím doby nájmu, má se za to, že tato smlouva se automaticky prodlužuje o další jeden rok za stejných podmínek. Oznámení musí mít písemnou formu (nájemní smlouva ze dne 24. 11. 2021 na č.l. 8–13).

7. Rodiče žalobkyně dne 23. 9. 2022 oznámili žalovaným, že nechtějí prodloužit nájemní smlouvu z 24. 11. 2021. Oznámení převzala žalovaná (oznámení pronajímatelů ze dne 23. 9. 2022 osobně převzato žalovanou 2. na č.l. 7).

8. Otec žalobkyně e-mailem ze dne 15. 9. 2023 informoval žalované o tom, že z důvodu neuhrazení nájemného po dobu 8 měsíců je nutné ukončit nájemní smlouvu. Požaduje zaplacení částky 320 000 Kč a vystěhování bytu v září (e-mail , tituly před jménem, , jméno FO, žalovaným ze dne 15. 9. 2023 na č.l. 46).

9. Žalovaným byla uložena povinnost zaplatit částku 350 000 Kč, a to z důvodu nehrazení nájemného a záloh za služby v období od 25. 10. 2022 do 25. 9. 2023 (rozsudek , adresa, , Anonymizováno, ).

10. Rodiče žalobkyně dopisem doručeným dne 6. 8. 2025 vyzvali žalované k vystěhování a vyklizení Bytové jednotky, a to do 3. 8. 2025 (výzva k vyklizení bytu ze dne 19. 7. 2025 na č.l. 5, včetně dokladu o doručení na č.l. 16).

11. Žalobkyně dne 29. 9. 2025 zaslala žalovaným e-mail, v němž shrnula průběh jejich setkání dne 8. 9. 2025. Uvedla, že poslední možnost pro vyklizení a předání bytu je dne 30. 9. 2025 (e-mail žalobkyně oběma žalovaným ze dne 29. 9. 2025 na č.l. 49). Přílohou e-mailu byla předžalobní upomínka, psaná jménem žalobkyně (předžalobní výzva ze dne 29. 9. 2025; opakovaná výzva k vyklizení bytu).

12. Žalovaný dne 9. 11. 2025 informoval žalobkyni, že začali s přípravami a balením na stěhování na nové místo (e-mail žalovaného žalobkyni ze dne 9. 11. 2025 na č.l. 40).

13. Z dalších v řízení provedených důkazů (e-mail žalovaných ze dne 4. 7. 2023 tehdejším pronajímatelům, rodičům žalobkyně na č.l. 45; e-mail , tituly před jménem, , jméno FO, žalovaným ze dne 18. 12. 2023 na č.l. 43–44; e-mail žalovaného žalobkyni ze dne 30. 9. 2025 na čísle listu 48; e-mail žalobkyně oběma žalovaným ze dne 30. 9. 2025 na čísle listu 47; zápis o poškození věcí movitých a nemovitých ze dne 5. 1. 2026 technika pojišťovny na č.l. 53; čestné prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, na č.l. 41–42) soud pro rozhodnutí věci nezjistil nic podstatného.

14. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

15. Rodiče žalobkyně byli do srpna 2025 vlastníky Bytové jednotky, kterou poté nabyla žalobkyně. Mezi rodiči žalobkyně a žalovanými byla v listopadu 2021 uzavřena nájemní smlouva do 30. 11. 2022 s automatickým prodlužováním o rok v případě, že ani jedna ze stran dva měsíce před skončením doby nájmu druhé straně neoznámí, že v nájemním vztahu již nechce pokračovat. Rodiče žalobkyně v září 2022 žalovaným písemně oznámili, že nájem nechtějí prodloužit. Žalovaní byt nadále užívali. V září 2023 otec žalobkyně vyzval žalované k zaplacení dlužného nájemného ve výši 320 000 Kč s tím, že z důvodu jeho neplacení budou muset smlouvu ukončit. Za období od 25. 10. 2022 do 25. 9. 2023 byla žalovaným soudem uložena povinnost zaplatit na nájemném a zálohách na služby za užívání Bytové jednotky částku 350 000 Kč. Rodiče žalobkyně v červenci 2025 žalované opětovně vyzvali k vyklizení bytu. Ani poté, co se žalobkyně stala vlastnicí bytu a opětovně vyzvala žalované k vyklizení dne 29. 9. 2025, žalovaní byt nepředali, byť v listopadu 2025 uvedli, že se připravují na stěhování.

16. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

17. Podle § 2201 o. z., se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

18. Podle § 2221 odst. 1 o. z. změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka.

19. Podle § 2225 o. z. odevzdá při skončení nájmu nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.

20. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

21. Podle § 2292 věty prvé o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí.

22. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi právními předchůdci žalobkyně (jejími rodiči) jako pronajímateli a žalovanými jako nájemci byla dne 24. 11. 2021 uzavřena smlouva o nájmu Bytové jednotky ve smyslu § 2201 o. z. na dobu určitou, konkrétně do 30. 11. 2022. Součástí smluvního ujednání byla automatická prolongace o jeden další rok v případě, že ani jedna ze stran druhé straně dva měsíce před skončením nájmu nesdělí, že v nájmu nehodlá pokračovat (čl. VII. 2. nájemní smlouvy).

23. Obrana žalovaných spočívala v tom, že rodiče žalobkyně žalované v období tří měsíců po 30. 11. 2022 nevyzvali k opuštění bytu, následně tak docházelo k opakovanému prodlužování nájmu ve smyslu § 2285 o. z., vždy o další rok. Nájemní vztah ke dni podání žaloby trval, pročež je žaloba předčasná.

24. S argumentací žalovaných lze částečně souhlasit v tom směru, že rodiče žalobkyně je nevyzvali k opuštění Bytové jednotky po sjednaném termínu skončení nájmu, na základě čehož došlo k (opakovanému) prodloužení nájemního vztahu. Nelze proto uzavřít, že by nájemní vztah skončil již v roce 2022. Je zcela evidentní, že i po tomto datu se rodiče žalobkyně chovali, jako by mezi nimi a žalovanými byl platně uzavřený nájemní vztah, neboť nadále po žalovaných požadovali placení nájemného. Tato skutečnost se podává, jak z četné e-mailové komunikace, tak z rozsudku zdejšího soudu z roku 2024. Ostatně otec žalobkyně v září roku 2023 žalované informoval, že z důvodu neplacení nájemného budou muset přistoupit k ukončení nájemní smlouvy. Logicky tak smlouva nemohla skončit již v roce 2022.

25. V projednávané věci je však stěžejní, zda nájem trvá ke dni rozhodnutí soudu. Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení [§ 154 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)]. Provedeným dokazováním pak bylo prokázáno, že nikoliv. Nájemní vztah přešel na žalobkyni (§ 2221 odst. 1 o. z.). Ta přitom žalované vyzvala k vyklizení bytu, a to dne 29. 9. 2025. Zároveň pak dne 6. 10. 2025 podala žalobu, jíž se vyklizení Bytové jednotky domáhá. S ohledem na nájemní smlouvu, tak žalobkyně žalované v období minimálně dvou měsíců před řádným uplynutím doby nájmu (tj. 30. 11. 2025) informovala, že v nájemním vztahu nehodlá pokračovat. V tomto ohledu soud konstatuje, že z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že je-li proti nájemci pronajímatelem vedeno řízení o vyklizení bytu ke dni, kdy měl nájem uplynutím doby skončit, k obnovení nájmu dle § 2285 o. z. nedojde, i když nájem skončil až po podání žaloby a další výzva dle § 2285 o. z. nebyla podána (srov. žalobkyní zcela správně odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1082/2017). Nájemní vztah skončil nejpozději dne 30. 11. 2025, kdy měli žalovaní Bytovou jednotku vyklidit a předat žalobkyni.

26. Soud proto návrh žalobkyně shledal důvodným a výrokem I rozsudku mu zcela vyhověl. S ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení se soud blíže nezabýval tím, zda skutečně v každém jednom kalendářním roce došlo k prodloužení nájemního vztahu, ať už na základě smluvního ujednání či § 2285 o. z., neboť pro rozhodnutí věci bylo podstatné, že ke dni vyhlášení rozsudku nájemní vztah již netrvá, a žalované tak stíhá povinnost Bytovou jednotku vyklidit.

27. O nákladech řízení (výrok II) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů v celkové výši 18 310 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), konkrétně za: převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, písemné podání ve věci samé z 21. 1. 2026 a účast u jednání dne 26. 1. 2026, přičemž sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 30 000 Kč (§ 9 odst. 1 AT) činí 2 300 Kč (§ 7 bod 5 AT), dále z částky 1 800 Kč za čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a náhrady za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 310 Kč.

28. Jak patnáctidenní lhůta k vyklizení nemovitosti, tak třídenní lhůta k náhradě nákladů řízení, byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.