17 C 419/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 90 382 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 64 000 Kč od 27. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 382 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 79 679 Ke ve výši 12 % ročně od 27. 5. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 78,07 % ročně z částky 64 000 Kč od 27. 5. 2025 do 19. 6. 2025 ve výši 3 186 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 64 000 Kč od 20. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 5. 2025 dosáhne částky 252 057 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 942,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně, , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi společností žalobkyní a žalovaným došlo dne 21. 2. 2025 k uzavření smlouvy úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy s požadovanou odbornou péčí ověřovala schopnost žalovaného úvěr získat a splácet. Žalovaný mu za tímto účelem předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdce žalobkyně si dále také vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 21. 2. 2025 peněžní prostředky ve výši 64 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 78,07 % na celou dobu řádného splácení úvěru. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků se žalovaný zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po 4 987 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Vznikla mu tak povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku podání žaloby ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 76 448,38 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny od 27. 5. 2025 do dne podání žaloby ve výši 10 703 Kč, úroků ve výši 78,07 % ročně z částky 64 000 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení; za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 20.06.2025) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12.00 % ročně a dále úhradu za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 1 833 Kč. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala.

2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů o příjmech a výpisů z veřejných rejstříků (SOLUS, NRKI, ISIR).

3. S ohledem na skutečnost, že soud na základě listinných důkazů neměl za prokázané, že žalobkyně ověřovala především výdaje žalovaného, poučil soud v tomto ohledu žalobkyni při ústním jednání dne 16. 12. 2025, přičemž žalobkyně žádné další důkazní návrhy neuplatnila.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21. 2. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, výše úvěru činila 64 000 Kč, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 210 048 Kč (smlouva o úvěru číslo , hodnota, ). Dne 21. 2. 2025 byla částka 64 000 Kč připsána na účet číslo žalovaného (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný se přihlásil do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr (přihláška žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr, dokumenty k pojištění). Žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného, kdy vyšla z údaje o příjmu 28 000 Kč a výdajů ve výši 10 868 Kč, a to životní minimum ve výši 4 860 Kč + bydlení 6 008 Kč + rezerva 1 000 Kč (formulář hodnocení klienta). Žalovaný byl ověřen v registru SOLUS bez zjištění (ověření v registru Solus). Žalovaný byl ověřen v registru NRKI, kde je uvedeno devět žádostí u finančních institucí; žalovaný je tak v kategorii V, na škále I – VI, kdy VI je hodnocena jako nejvíce riziková. Expozice žalovaného je uvedena ve výši 1 263 181 Kč, kdy se jedná o součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce v roli žadatele a spolužadatele; žalovaný je tak v kategorii III, na škále I –IV, kdy IV je hodnocena jako nejvíce riziková. V části limit je uvedena částka 200 000 Kč; žalovaný je tak v kategorii III, na škále I –IV, kdy IV je hodnocena jako nejvíce riziková. V části dluh po splatnosti je uvedena částka 11 622 Kč (ověření v registru NRKI žalovaného). Žalovaný doložil pravidelný příjem od společnosti , právnická osoba, . ve výši cca 30 000 Kč (doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Žalovaný neuhradil ani jednu splátku úvěru (karta klienta). Žalovaná byl vyzván k zaplacení splátek po splatnosti a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 4. 2025). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby; výzva byla žalovanému odeslána dne 22. 9. 2025 (předžalobní výzva včetně podacího archu k předžalobní výzvě).

7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové 64 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování výdajů žalovaného. Nadto i ze samotného výpisu z registru NRKI, který doložila žalobkyně se podává, že riziko, že žalovaný nebude úvěr řádně splácet je vysoké. S tím pak koresponduje skutečnost, že žalovaný neuhradil ani jednu splátku.

8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval výdaje žalovaného tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů uvedených žalovaným stran jeho příjmové stránky (kdy tuto ověřoval především z výpisu z bankovního účtu a výplatních pásek), nicméně výdajovou stránku žalovaného neověřoval řádným způsobem. Vyšší riziko, že žalovaný nebude úvěr řádně splácet se podávala i z výpisu NRKI, který si obstarala žalobkyně. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalovaného a ověřováním příjmů žalovaného bez současného ověřování jejích výdajů, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

17. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z.

18. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku, resp. zbývající neuhrazenou částku 64 000 Kč, kdy soud vzal za zjištěné, že žalovaný na poskytnutou jistinu ničeho neuhradil. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 64 000 Kč.

19. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 22. 9. 2025; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 22. 9. 2025 (viz podací lístek) byl žalovaný požádán okamžitě. V souladu s § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 25. 9. 2025. Pokud tak žalovaný dluh dne 26. 9. 2025, do prodlení s úhradou se dostal dne 27. 9. 2025. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

20. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, právo na náhradu nákladů řízení v částce … Kč.

22. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 520 Kč a z odměny za zastoupení advokátem ve výši 4 740 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým rozborem věci, žaloba, vyjádření ze dne 11. 11. 2025, účast na jednání dne 16. 12. 2025) dle § 11 odst. 1 zákona č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif) a dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z pěti úkonů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkově tak odměna za zastoupení advokátem včetně náhrady hotových výdajů činí 25 950 Kč, zvýšené o dan z přidané hodnoty ve výši 21 % DPH, tj. 5 449,50 Kč. Celková částka tak 35 919,50 Kč.

23. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí 70,8 %, neúspěch 29,2 %, odečtením neúspěchu žalovaného od jeho úspěchu činí rozdíl 41,6 %, tedy z částky 35 919,50 Kč se jedná o částku 14 942,5 Kč.

24. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l věta prvá o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.