17 C 467/2025
č. j. 17 C 467/2025-18
V PLATNOSTIObvodní soud pro Prahu 5 rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 10 311 Kč s příslušenstvím. Soud uznal nárok na příspěvek do garančního fondu za období bez povinného pojištění odpovědnosti za provoz vozidel, které byly vlastněny a provozovány bez pojištění. Rozsudek se opřel o § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. a § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., kterým byla stanovena výše denní sazby a nákladů na mimosoudní uplatnění práva. Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, státní příslušník Ukrajiny bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 311 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 311 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 045 Kč od 4. 6. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 666 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 311 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nehrazení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy žalovaný, jakožto provozovatel vozidla reg. zn. SPZ, automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, neměl v období od 29. 11. 2024 do 1. 3. 2025 k vozidlu sjednáno toto pojištění v rozporu se zákonnou povinností. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu příspěvku představující součin počtu dní, po které byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Splatnost příspěvku nastala dne 3. 6. 2025. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je provozovatelem vozidla reg. zn. SPZ, automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, neměl v období od 14. 12. 2024 do 1. 3. 2025 k vozidlu sjednáno toto pojištění v rozporu se zákonnou povinností. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu příspěvku představující součin počtu dní, po které byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Splatnost příspěvku nastala dne 17. 6. 2025. Žalovaný nezaplatil žalobkyni příspěvek za každý den porušení těchto povinností dle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ač byl ze strany žalobkyně upomínán a byla mu zaslána i předžalobní výzva. Žalobkyni dále náleží náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. , když nereagoval na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
3. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, protože žalovaný je občanem Ukrajiny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení příslušnosti soudů k rozhodování sporů vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních vztahů, a proto se ke stanovení pravomoci – příslušnosti soudu k projednání této věci použijí ustanovení nařízení Brusel I bis jako přímo použitelného předpisu Evropské unie. Základním (obecným) pravidlem pro založení příslušnosti soudu podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je, že bez ohledu na jeho státní příslušnost může být žalovaný, který má bydliště v členském státě, žalován v tomto státě, není-li výslovně v nařízení uvedeno jinak. V daném případě má žalovaný bydliště (sídlo) na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. právnická osoba souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.
5. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: informace z registru vozidel, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 4. 4. 2025 a 18. 4. 2025 včetně informace právnická osoba, upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 3. 7. 2025 a 24. 6. 2025, předžalobní upomínka ze dne 1. 8. 2025 včetně podacího archu, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
6. Žalovaný jako vlastník a provozovatel automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm³ do 1 350 cm³ a automobilu se zdvihovým objemem válců motoru 1 350 cm³ do 1 850 cm³, neměl v období od 14. 12. 2024 do 1. 3. 2025, tedy po dobu 93 dní, a od 29. 11. 2024 do 1. 3. 2025, tedy po dobu 78 dní, pro provoz těchto automobilů uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu jím způsobenou. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 4. 4. 2025 a ze dne 18. 4. 2025 k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných do 60 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky i prostřednictvím předžalobní výzvy, žalovaný však na svém dluhu ničeho nezaplatil.
7. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem obou uvedených automobilů, pro jejichž provoz nebylo sjednáno v uvedeném období povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v tomto období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému za období od 29. 11. 2024 do 1. 3. 2025 a od 14. 12. 2024 do 1. 3. 2025 nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., a to dle odst. 3 citovaného ustanovení ve výši představující součin počtu dní za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 uvedeného zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva. V daném případě tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku při počtu 93 dní a výše denní sazby 65 Kč, tj. celkem ve výši 6 045 Kč, a dále nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb, a dále nárok na zaplacení příspěvku při počtu 78 dní a výše denní sazby 47 Kč, tj. celkem ve výši 3 666 Kč, a dále nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Celková dlužná částka tedy činí 10 311 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by příspěvek žalobkyni řádně a včas uhradil. Žalobkyni vedle jistiny dále přísluší dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data, kdy je žalovaný s placením v prodlení.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 311 Kč sestávající z částky 300 Kč za jeden úkon právní služby včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.