17 C 47/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Kyselovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , PSČ obec zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 40 185,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 40 185,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 15. 5. 2019 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 3 226 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 11. 7. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 645 Kč od 14. 8. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 402 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 40 185,27 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu o nájmu motorového vozidla č. [číslo], na jejímž základě bylo žalovanému přenecháno k dočasnému užívání vozidlo [vozidlo] [jméno] [příjmení] [anonymizováno 6 slov] [příjmení] (dále jen„ vozidlo“). Doba nájmu trvala od 22. 3. 2019 do 21. 3. 2020, nájemné bylo sjednáno ve výši 2 500 Kč včetně DPH měsíčně. Žalovaný dosud žalobci neuhradil na faktury za nájemné v období od 22. 3. 2019 do 31. 8. 2019 (resp. 8. 8. 2019), celkem znějící na částku 11 371 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou nájemného, vzniklo žalobci také právo na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, přičemž smluvní pokuta ke dni podání žaloby (26. 10. 2020) činí 28 814,27 Kč Celkem činí dlužná částka 40 185,27 Kč, žalovaný žalobci dosud nezaplatil ničeho. Žalovaný neměl s žalobcem uzavřenou žádnou pracovní smlouvu, jak tvrdí, a nebyl tedy jeho zaměstnancem, proto nemohlo dojít k žádnému„ ponížení smlouvy“. V minulosti byl žalovaný pouze zaměstnancem [právnická osoba] (obě společnosti mají stejného jednatele – pana [jméno] [příjmení]). Žalobce nijak nenutil žalovaného, aby smlouvu uzavřel, ve smlouvě je jasně uvedeno, že bude nájemné hradit žalovaný sám na účet žalobce, což se nestalo. Nebyla ani sjednána žádná smlouva o srážkách ze mzdy.

2. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta, neboť byl po celou dobu u pana [příjmení] v pracovním poměru a vozidlo bylo určeno pro dojíždění do práce, proto i pracovní smlouva byla ponížená o částku za automobil, s čímž tehdy žalovaný souhlasil. Žalovaný byl poté nucen podepsat smlouvu na automobil s tím, že tato částka mu bude odečítána z výplaty, vozidlo bylo správně v režimu služebního vozidla. Žalobce tuto částku začal po žalovaném žádat až poté, co dal žalovaný výpověď. Žalovaný podepsal u [právnická osoba] [jméno] desítky smluv na pronájem vozidel, která předával, nemůže proto vyloučit, že tato smlouva byla sice podepsána. Žalovaný nebyl jediný, kdo měl služební automobil, vozidla byly i z jiných firem pana [příjmení], nikoli jen z [právnická osoba] [jméno].

3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.), a účastnickou výpovědí žalobce (ust. § 131 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.). Na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce zavázal přenechat žalovanému k užívání vozidlo, a to na dobu 12 měsíců, od 22. 3. 2019 do 21. 3. 2020. Nájemné bylo sjednáno ve výši 2 500 Kč včetně DPH, nájemné je splatné měsíčně nejpozději do 10. dne měsíce, za který se nájemné platí. Žalovaný se zavázal veškeré platby nájemného hradit na účet pronajímatele vedený u [právnická osoba], č. ú. [číslo]. V čl. V smlouvy si účastníci dále ujednali pro případ prodlení žalovaného s úhradou nájemného právo žalobce na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (prokázáno nájemní smlouvou ze dne [datum], čl. 6).

5. Žalobce vystavil žalovanému následující faktury: fakturu znějící na částku 3 226 Kč (nájemné od 22. 3. 2019 do 31. 3. 2019 a od 1. 4. 2019 do 30. 4. 2019) splatnou dne 16. 5. 2019 (prokázáno fakturou ze dne 30. 4. 2019, čl. 8), fakturu znějící na částku 2 500 Kč (nájemné od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019) splatnou dne 14. 5. 2019 (prokázáno fakturou ze dne 7. 5. 2019, čl. 8 p. v.), fakturu znějící na částku 2 500 Kč (nájemné od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019) splatnou dne 10. 6. 2019 (prokázáno fakturou ze dne 3. 6. 2019, čl. 9), fakturu znějící na částku 2 500 Kč (nájemné od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019) splatnou dne 10. 7. 2019 (prokázáno fakturou ze dne 1. 7. 2019, čl. 9 p.v.), fakturu znějící na částku 2 500 Kč (nájemné od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019) splatnou dne 13. 8. 2019 (prokázáno fakturou ze dne 6. 8. 2019, čl. 10).

6. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 24. 2. 2020, čl. 11).

7. Žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu, na jejímž základě mu vznikl pracovní poměr, pozice byla sjednána jako asistent prodeje [anonymizováno]. Den nástupu do práce byl sjednán 5. 6. 2017 (prokázáno nájemní smlouvou ze dne1. 6. 2017, čl. 31).

8. Z výše uvedených skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobce a žalovaný uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo shora označené vozidlo, nájemné činilo 2 500 Kč měsíčně, žalovaný toto nájemné řádně neplatil, proto žalobce požadoval rovněž smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Žalovaný odmítal částku zaplatit s tím, že mu tato částka byla srážena ze mzdy.

9. Podle ust. § 2321 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

10. Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu dle ust. § 2321 o. z., kterou se žalobce zavázal přenechat žalovanému k užívání shora označené vozidlo a žalovaný se zavázal za toto užívání platit nájemné ve výši 2 500 Kč měsíčně (včetně DPH). Žalobce vystavoval žalovanému faktury za toto užívání, avšak žalovaný je řádně neplatil, celkem zůstal žalobci na nájemném dlužen částku 11 371 Kč. Žalovaný namítal, že vozidlo užíval jako služební a tato částka mu měla být srážena z jeho mzdy, ke svým tvrzením však žalovaný nedoložil ničeho (ani např. pracovní smlouvu, na kterou odkazuje), rovněž z žalobcem předložené nájemní smlouvy vyplývá, že nájemné mělo být hrazeno žalobci na účet (smlouva nijak neindikuje, že by k ní byla uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy, jak tvrdí žalovaný). Žalobce oproti tomu předložil soudu pracovní smlouvu, kterou žalovaný uzavřel se [právnická osoba] (jež má shodného jednatele jako žalobce), nicméně s touto společností uvedená nájemní smlouva uzavřena nebyla. Žalovaný se omluvil z jednání ve věci (a nepožádal o jeho odročení), čímž se vzdal nejen své účasti na jednání, ale také možnosti poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Dle ustálené judikatury soud plní poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. při jednání. Pokud soud jedná dle ust. § 101 odst. 1 a 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (či jeho zástupce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Jestliže soud nemohl poskytnout účastníku poučení dle citovaného ustanovení proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, č. j. 28 Cdo 3945/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006 nebo také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). S ohledem na to, že žalovaný vyjma tvrzení (neprokázaného), že mu tato částka měla být srážena ze mzdy, nijak nesporoval, že žalobcem požadované částky nezaplatil, soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že je povinen žalobci zaplatit dlužné nájemné v celkové výši 11 371 Kč.

11. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Žalobce a žalovaný si ujednali v nájemní smlouvě také smluvní pokutu dle ust. § 2048 o. z., a to pro případ prodlení žalovaného s úhradou nájemného, a to ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Žalovaný zůstal dlužen částku 11 371 Kč, z toho 2 500 Kč splatnou dne 14. 5. 2019, částku 3 226 Kč splatnou dne 16. 5. 2019 (respektive tato částka byla splatná dle faktury již dne 14. 5. 2019, žalobce však požadoval smluvní pokutu až počínaje dnem 17. 5. 2019), částku 2 500 Kč splatnou dne 10. 6. 2019, částku 2 500 Kč splatnou dne 10. 7. 2019 a částku 645 Kč splatnou dne 13. 8. 2019. Výše smluvní pokuty (která byla sjednána 0,5 % denně z dlužné částky) tak činí ke dni podání žaloby (26. 10. 2019) celkem částku 28 814,27 Kč. Soud proto s ohledem na vše shora uvedené žalovanému uložil zaplatit smluvní pokutu ve výši 28 814,27 Kč a nájemné ve výši 11 371 Kč, celkem tedy 40 185,27 Kč (výrok I.).

13. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. Splatnost jednotlivých částek vyplývá ze shora uvedených faktur.

14. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 5 úkony právní služby po 2 740 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) návrh ve věci samé, předžlobní výzva k plnění, podání ze dne 14. 2. 2020, písm. g) ust., účast na jednání dne 12. 3. 2021, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky) a 5 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky).

15. Celkové náklady žalobce ve výši 20 402 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).