17 C 53/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 143 712 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43 712 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 118 530 Kč od 17. 7. 2025 do 2. 2. 2026, zákonným úrokem z prodlení z částky 18 530 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení, úrokem ve výši 68,82 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 7. 2025 do 9. 8. 2025 ve výši 4 404,24 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 10. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 7. 2025 dosáhne částky 354 758,40 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 153,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 17. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši celkem 143 712 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku s tím, že uzavřela se žalovanou dne 31. 3. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalované na základě této smlouvy částku ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky splatit v 48 měsíčních splátkách po 6 159 Kč, splatných vždy do 11. dne v měsíci, počínaje měsícem květen 2025. Žalovaná neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se splácením měsíčních splátek, žalobkyně proto využila svého práva a od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila ke dni 15. 7. 2025. Žalobkyně po žalované vyjma jistiny ve výši 117 132,02 Kč v souladu se smlouvou požaduje také smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč a sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou od 17. 7. 2025 do dne vyhotovení žaloby a úrok za poskytnutí úvěru z částky 100 000 Kč ve výši 68,82 % ročně od 15. 7. 2025 do zaplacení. Žalovaná žalobkyni dle žalobkyně dluží na jistině 117 132 Kč, sestávající z částky původní jistiny a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění, dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 25 182,95 Kč, a dále úrok za poskytnutí úvěru v nominální sazbě 68,82 % ročně z částky 100 000,00 Kč od 17.07.2025 do 09.08.2025 ve výši 4 404,24 Kč, úrok ve výši 12 % p.a z částky 100 000,00 Kč od 10.08.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17.07.2025 dosáhne částky 354 758,40 Kč rok . Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak marně.

1. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované na základě dokladů o příjmech a výpisů z veřejných rejstříků (SOLUS, NRKI, ISIR).

2. S ohledem na skutečnost, že soud na základě listinných důkazů neměl za prokázané, že žalobkyně ověřovala především výdaje žalované, poučil soud v tomto ohledu žalobkyni při ústním jednání dne 11. 5. 2026, přičemž žalobkyně žádné další důkazní návrhy neuplatnila.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 31. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, výše úvěru činila 100 000 Kč, celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 295 632 Kč (smlouva o úvěru číslo , hodnota, , včetně oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře a dodatku ke smlouvě a technického popisu uzavření smlouvy a jejího podpisu). Dne 31. 3. 2025 byla částka 100 000 Kč připsána na účet číslo žalované (doklad o vyplacení úvěru). Žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalované, kdy vyšla z údaje o příjmu 35 000 Kč a výdajů ve výši 19 860 Kč, a to životní minimum ve výši 4 860 Kč + bydlení 6 500 Kč + ostatní 3 500 Kč + splátky 5 000 Kč + rezerva 1 000 Kč (formulář hodnocení klienta). Žalovaná byla ověřena v registru SOLUS bez zjištění (ověření v registru Solus). Žalovaná byla ověřena v registru NRKI, kde je uvedeno pět žádostí u finančních institucí; žalovaná je tak v kategorii III, na škále I – VI, kdy VI je hodnocena jako nejvíce riziková. Expozice žalované je uvedena ve výši 99 415 Kč, kdy se jedná o součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce v roli žadatele a spolužadatele; žalovaná je tak v kategorii III, na škále I –IV, kdy IV je hodnocena jako nejvíce riziková. V části limit je uvedena částka 126 700 Kč; žalovaná je tak v kategorii III, na škále I –IV, kdy IV je hodnocena jako nejvíce riziková. V části dluh po splatnosti je uvedena částka 4 726 Kč (ověření v registru NRKI žalované). Žalovaná doložila pravidelný příjem od společnosti , jméno FO, ve výši cca 30 000 Kč (doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované). Žalovaná neuhradila ani jednu splátku úvěru (karta klienta). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení splátek po splatnosti a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 15. 7. 2025). Žalovaná byla vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby; výzva byla žalované odeslána dne 27. 1. 2026 (předžalobní výzva včetně podacího archu k předžalobní výzvě).

6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 100 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování výdajů žalované. Nadto i ze samotného výpisu z registru NRKI, který doložila žalobkyně se podává, že riziko, že žalovaná nebude úvěr řádně splácet je vysoké. S tím pak koresponduje skutečnost, že žalovaná neuhradila ani jednu splátku.

7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

13. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by žalobkyně ověřovala výdaje žalované tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou stran její příjmové stránky (kdy tuto ověřovala z výplatních pásek), nicméně výdajovou stránku žalované neověřovala řádným způsobem. Vyšší riziko, že žalovaná nebude úvěr řádně splácet se podávala i z výpisu NRKI, který si obstarala žalobkyně. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalované a ověřováním příjmů žalované bez současného ověřování jejích výdajů, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

16. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z.

17. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku 100 000 Kč, kdy soud vzal za zjištěné, že žalovaná na poskytnutou jistinu ničeho neuhradila. Žalovaná je tedy povinna v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč.

18. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 27. 1. 2026; v rámci této korespondence dané k přepravě téhož dne (viz podací arch) byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dluhu. V souladu s § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 30. 1. 2026. Pokud tak žalovaná dluh dne 2. 2. 2026 neuhradila, do prodlení s úhradou se dostala dne 3. 2. 2026. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

19. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, právo na náhradu nákladů řízení v částce 20 153,30 Kč.

21. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 186 Kč a z odměny za zastoupení advokátem ve výši 6 860 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým rozborem věci, žaloba, vyjádření ze dne 12. 3. 2026, účast na jednání dne 11. 5. 2026) dle § 11 odst. 1 zákona č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif) a dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z pěti úkonů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkově tak odměna za zastoupení advokátem včetně náhrady hotových výdajů činí 36 550 Kč, zvýšené o dan z přidané hodnoty ve výši 21 % DPH, tj. 7 675,50 Kč. Celková částka včetně soudního poplatku tak činí 51 411,50 Kč.

22. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí 69,6 %, neúspěch 30,4 %, odečtením neúspěchu žalovaného od jeho úspěchu činí rozdíl 39,2 %, tedy z částky 51 411,50 Kč se jedná o částku 20 153,30 Kč.

23. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l věta prvá o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

24. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu cestovních výdajů ani náhradu za promeškaný čas uplatněné v souvislosti s účastí substitučního zástupce při jednání. Ačkoli § 13 a § 14 advokátního tarifu tyto nároky obecně připouštějí, v poměrech projednávané věci nejde o náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Zástupce žalobkyně má sídlo v Praze a jednání se konalo u soudu v Praze; náklady vznikly pouze tím, že si zvolil substituci advokátem se sídlem v , adresa, . Žalobkyně přitom netvrdila ani nedoložila žádné konkrétní okolnosti, pro které by právě taková substituce byla v dané věci potřebná nebo hospodárná. Cestovní výdaje substituta z , adresa, a zpět, stejně jako s tím související náhrada za promeškaný čas, proto nelze přenášet na procesně neúspěšnou stranu, neboť jde o důsledek vnitřní organizace zastoupení na straně žalobkyně.