17 C 76/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně . v likvidaci, IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 41 739,74 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 739,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 605,44 Kč od 2.10.2025 do zaplacení, zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 29. 10. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 21 300 Kč s možností postupného čerpání. Úvěruschopnost žalované byla ověřena. První splátka byla splatná dne 28. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 22. 4. 2026. Žalobkyně žalované dne 29. 10. 2024 vyplatila částku 21 300 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dne 1. 10. 2025 smlouvu vypověděla; do prodlení s úhradou celého úvěru se žalovaná dostala dne 2. 10. 2025. Dluh žalované činí 41 078,30 Kč, z toho jistina činí 20 264,28 Kč a dále poplatky a příslušenství činí 20 814,02 Kč, a nebyl uhrazen ani na základě upomínky.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že se nachází v nepříznivé finanční situaci a není schopna dlužnou částku uhradit jednorázově; žádá proto o možnost úhrady ve splátkách.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru poskytla žalované úvěr až do výše 21 300 Kč, který mohla žalobkyně čerpat postupně i opakovaně, se smluvním úrokem 0,883 % denně, RPSN 1246,40 % (prokázáno smlouvou o úvěru). Dne 29. 10. 2024 žalobkyně žalované vyplatila částku 21 300 Kč (prokázáno přehledem bankovní transakce vyplacené žalované). Skutečnost, že účet, na který byly vyplaceny finanční prostředky je žalované, a že došlo k připsání finančních prostředků, byla potvrzena , Anonymizováno, (prokázáno sdělením , Anonymizováno, ze dne 17. 3. 2026). Žalovaná před podáním žaloby uhradila v období od 26. 11. 2024 do 8. 6. 2025 celkem částku 41 312,33 Kč (prokázáno sdělením žalobkyně ze dne 4. 5. 2026, souhlasným vyjádřením žalované na jednání dne 20. 5. 2026). Žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky vyzvala dne 28. 1. 2026 (prokázáno upomínkou, dokladem o odeslání).

5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení vzhledem k právnímu posouzení věci.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru, kterou byl sjednán úrok ve výši 0,883 % denně, tj. 320 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k říjnu 2024 nejvýše 8,60 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj – až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

11. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou sjednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 320 % p. a. Výše úroku sjednaného v projednávané věci tedy vysoce přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, v daném období více než 35x. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

12. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 29 Co 52/2021-71).

13. Na základě výše uvedeného tedy soud uzavřel, že posuzovaná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C-377/14, , právnická osoba, . či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). Současně soud konstatuje, že v dané věci není prostor pro moderaci výše sjednaného úroku ve smyslu § 577 občanského zákoníku, neboť žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila podstatu svého podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Z toho lze dovodit, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy by úvěrové smlouvy s takovou sazbou neuzavírala. Žalobkyně tedy programově staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí vysoký úrok z úvěru) a generují žalobkyni zisk, vyvažují tak její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. To je tedy důvodem toho, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Tyto závěry byly Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím opakovaně judikovány ve skutkově a právně obdobných sporech vedených např. pod těmito spisovými značkami: sp. zn. 30Co 61/2019, sp. zn. 22Co 197/2019, sp. zn. 11Co 334/2020, sp. zn. 13Co 346/2021, sp. zn. 19Co 102/2022, sp. zn. 22Co 61/2022, a sp. zn. 53Co 47/2022, sp. zn. 11Co 171/2022, sp. zn. 20Co 12/2023, sp. zn. 62Co 67/2023, sp. zn. 20Co 149/2023, sp. zn. 28Co 217/2023. V těchto rozhodnutích odvolací soud také vysvětlil, že při neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku není prostor pro moderaci ve smyslu § 577 o. z., která se uplatní jen v případě, že se vada, spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu právního jednání vztahuje jen na část právního jednání.

14. Žalobkyně se po žalované s ohledem na uvedené může domáhat toliko vrácení finanční částky, která byla žalované skutečně poskytnuta, tedy částky celkem 21 300, Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Žalobkyně vyčíslila v žalobních tvrzeních dlužnou jistinu ve výši 20 264,28 Kč, avšak následně k výzvě soudu doplnila, že žalovaná žalobkyni uhradila celkově částku 41 312,33 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobkyni poskytnuté finanční prostředky ve výši 21 300 Kč vrátila, soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto jí zamítnul v plném rozsahu (výrok I.) Pro úplnost soud konstatuje, že co se týče zbývající částky – smluvní pokuty, poplatky za služby, a jejich příslušenství, žalobkyni nárok na jejich úhradu s ohledem na závěr o absolutně neplatné smlouvě nevznikl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů (vyjádření ze dne 26. 3. 2026 a účast na jednáních ve dnech 4. 5. 2026 a 20. 5. 2026) nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkově ve výši 900 Kč. Náhrada výdajů byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).