18 C 1/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 485 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 485 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 168,09 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 642 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně se návrhem podaným u zdejšího soudu dne 27. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu neuhrazeného televizního poplatku dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně jakožto provozovatele televizního vysílání nereagoval, zařadila jej žalobkyně do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti žalobkyně žalovaného písemně informovala. Za měsíce únor až prosinec 2020 žalovaný televizní poplatek v celkové výši 1 485 Kč nezaplatil. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes písemnou výzvu zástupce žalobkyně. Žalobkyně požadovala i kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 27. 10. 2021 ve výši 168,09 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dopisem ze dne 23. 4.2019 vyzvala žalobkyně žalovaného jako evidovaného odběratele elektrické energie, aby sdělil, zda má v domácnosti televizní přijímač a zda z něj platí televizní poplatek s poučením, že nebude-li na výzvu jakýmkoliv způsobem reagovat, bude žalobkyně nucena dle zákona považovat žalovaného za poplatníka televizního poplatku a zařadit jej do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. Dopis byl pro žalovaného připraven k vyzvednutí dne 25. 4. 2019. Vzhledem k tomu, že na výzvu žalobkyně žalovaný nereagoval, zařadila jej od srpna 2019 do evidence jako poplatníka televizních poplatků. Dle předpisu plateb byl žalovaný povinen platit za televizní přijímač poplatek 135 Kč měsíčně, splatný do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Za období měsíců leden až listopad 2020 žalovaný předmětný poplatek neuhradil, čímž mu vůči žalobkyni vznikl dluh ve výši 1 485 Kč. K zaplacení této částky byl žalovaný opakovaně vyzýván, naposledy upomínkou ze dne 18. 5. 2021 odeslanou prostřednictvím služby [jméno] [anonymizována dvě slova] žalovanému dne 19. 5. 2021. Žalovaný na výzvy nijak nereagoval a ničeho nezaplatil. Žalobkyně vyčíslila zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poplatku ke dni podání žaloby na celkovou částku 168,09 Kč. Po právní stránce posoudil soud danou věc takto: Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Právo žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil televizní poplatek, jeho výše (135 Kč měsíčně) i splatnost (do 15. dne každého kalendářního měsíce) vyplývá z § 2 odst. 2, § 3 odst. 4, § 6 a § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Byť je žalovaný cizincem, má na území České republiky povolen trvalý pobyt, a proto se na něj nevztahuje osvobození od poplatku dle § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Jelikož žalovaný televizní poplatek za leden až listopad roku 2020 řádně nehradil, dluží žalobkyni žalovanou částku. Žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a soud proto jejímu návrhu beze zbytku vyhověl a přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 642 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně za 2 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za tyto úkony: příprava a převzetí zastoupení a sepsání žaloby (§ 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.) po zvýšení o náhradu 21% DPH ve výši 42 Kč Náklady za zastoupení advokátem soud ve shodě s nálezem Ústavního soudu neuznal za výdaje účelně vynaložené a přiznal žalobkyni pouze náklady řízení, jaké by dostal advokátem nezastoupený účastník, neboť agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, čímž se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Spory odvíjející se od neuhrazených televizních poplatků vyplývají z běžné agendy žalobkyně a ve věci nebylo třeba právně specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně (srov. nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3768/14 ze dne 6. 2. 2015). O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.