18 C 118/2014

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Karolíny Šorbanové a přísedících Marie Beránkové a Marie Jungwithové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , země se zmocněncem pro doručování advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované za účasti vedlejšího účastníka: osobní údaje vedlejšího účastníka sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení 7 830 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 140 000 Kč se 7,75 procentním úrokem z prodlení ročně z částky 390 000 Kč od [datum] do [datum], se 7,75 procentním úrokem z prodlení ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 6 690 000 Kč se 7,75 procentním úrokem z prodlení ročně z částky 390 000 Kč od [datum] do [datum] se zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 314 971,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit Obvodnímu soudu pro Prahu 5 náklady státu v částce, která bude stanovena samostatným usnesením.

V. Žalovaná je povinna zaplatit Obvodnímu soudu pro Prahu 5 soudní poplatek z žaloby ve výši 57 000 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou k soudu [datum] se žalobce domáhal po žalované náhrady škody z pracovního úrazu za ztížení společenského uplatnění a jeho mimořádného zvýšení. Žalobce, jako zaměstnanec žalované utrpěl dne [datum] pracovní úraz následkem zásahu gumovou hadicí při vypouštění betonu v rámci pracovní činnosti na mostě [číslo] [obec] [anonymizována dvě slova]. K pracovnímu úrazu žalobce došlo při plnění pracovních úkolů ve prospěch žalované, jakož jeho zaměstnavatele. Žalobce byl neschopen práce ode dne pracovního úrazu [datum] s tím, že pracovní neschopnost trvala do března 2013, kdy mu byl sociální pojišťovnou ve Slovenské republice přiznán plný invalidní důchod. Žalobce byl uznán za těžko zdravotně postiženou osobu s průvodčím, když trpí závratěmi, těžkým depresivním stavem, bolestmi hlavy a dolní čelistí. Je v trvalé péči odborných lékařů v současné době především neurologů a psychiatrů. Následkem úrazu žalobce utrpěl zhmoždění spánkové čelistní kosti, zlomeninu dolní čelisti vpravo, difuzní axonální poranění mozku, subdurální krvácení ve frontální oblasti hodnocené jako oboustranné, zhmoždění přední strany hrudníku oboustranně a zhmoždění plic. Po dlouhotrvající léčbě žalobce trpí depresivní poruchou těžkého stupně, organickou poruchou osobnosti a mentální poruchou, která je spojena s poruchou osobnosti. Dle žaloby žalobce trpí poruchou motoriky, má nejistou chůzi a točí se mu hlava, má pomalé vyjadřování a nezvládá jízdu autobusem, ze kterého má strach. U žalobce je nutná 24 hodinová péče, trpí poruchou vnímání, zapomíná, nepamatuje si téměř vůbec nic. Dokáže prosedět mlčky v místnosti celý den, aniž by se napil vody nebo se najedl. Posuzující lékař pak ztížení společenského uplatnění posuzoval dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. a dospěl k počtu bodů 3250 s tím, že žalobce má za to, že jsou zde důvody zvláštního zřetele vhodné pro mimořádné zvýšení ztížení společného uplatnění. Tedy žalobou žalobce zprvu požadoval za ztížení společenského uplatnění částku 390 000 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ode dne [datum] z této částky do zaplacení z titulu mimořádného zvýšení ztížení společenského uplatnění, pak požadoval částku ve výši 7 800 000 Kč odpovídající dvacetinásobku. Důvody pro mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění žalobce shledával ve skutečnosti, že se stal úplně bezmocným, neschopným se o sebe postarat a je natrvalo vyloučen z plnohodnotného osobního a společenského života. Zranění způsobilo oslabení končetin, pohyb mimo obydlí zvládá především s doprovodem. Po úrazu je narušena jeho psychika a je spojena s celkovou úzkostí. Úraz se žalobci stal ve věku 56 let. Žalobce, je trvale odkázán na pomoc třetí osoby, má trvalé opatrovnictví s doprovodem. Žalobce je dezorientován, trpí poruchou paměti, bolesti pravé horní končetiny, u které je snížena funkce motoriky.

2. Před úrazem se žalobce věnoval ve volném čase rodině a práci na rodinném domě v obci [anonymizováno], vyrážel za rybolovem na nedaleký [anonymizováno], žalobce byl zručný mistr, prováděl na svém rodinném domku veškeré zednické a malířské práce, rovněž práce s kovem. Rekreačně se věnoval fotbalu, vycházkám do přírody, turistice. Byl vyznavačem tělesného pohybu, aktivního odpočinku, je ženatý, má 4 děti z toho 2 děti nezletilé. Následkem úrazu byl vyloučen z pracovního i společenského života, z osobních zálib, kulturního vyžití. U žalobce se jedná o trvalé poškození zdraví, kdy neplní ani funkci rodiče a manžela. Rovněž neplní funkci zaměstnance.

3. Žalovaná nárok neuznala, k věci zaujala stejné stanovisko, jako vedlejší účastník.

4. Vedlejší účastník základní ohodnocení ztížení společenského uplatnění (dále jen„ ZSÚ“) dle lékařského posudku ze dne [datum] vypracované [anonymizováno] [jméno] [příjmení] považoval za správné s výjimkou zjevné početní chyby, kdy správné ohodnocení mělo být v celkové výši [číslo] bodů. Ve vztahu ke zvýšení ztížení společenského uplatnění nelze přehlížet, že výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje již samo o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Předpokladem pro mimořádné zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání, nebo přípravy na povolání i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ZSÚ. Dle vedlejšího účastníka je žalobní návrh extrémně nadhodnocen, z rozhodovací praxe vyšších soudů je patrno, že například desetinásobky přináleží těm nejtěžším případům totálního či téměř úplného vyřazení ze společenské interakce.

5. Dne [datum] ze strany žalobce byla žaloba co do částky 360 000 Kč vzata zpět s tím, že tato částka byla zaplacena vedlejším účastníkem dne [datum], řízení tak do této částky bylo zastaveno s tím, že žalobce nadále požadoval zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 360 000 Kč od [datum] do [datum], dále zaplacení částky ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně od [datum], a rovněž zaplacení částky 7 830 000 Kč.

6. Mezi účastníky nebylo na základě jejich tvrzení sporu o vzniku pracovního úrazu na straně žalobce a odpovědnosti žalované, když v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] byl řešen nárok žalobce z tohoto pracovního úrazu ve vztahu bolestnému, mimořádného zvýšení bolestného, náhrady nákladů na léčení a vynaloženích nákladů na dopravu. Spornou pak zůstala otázka rozsahu ZSÚ a otázka, zda je zde důvodu pro mimořádné zvýšení ZSÚ.

7. Na základě provedených důkazů má soud za prokázány následující skutečnosti: Žalobce byl dne [datum] přivezen na urgentní příjem [anonymizováno] [obec] s tím, že byl na stavbě uhozen do hlavy hadicí od betonu, pročež upadl do bezvědomí, utrpěl otřes mozku, zlomeninu dolní čelisti, poškození části levé plíce s akutním respiračním selháním. Žalobce byl hospitalizován ve [anonymizováno] [obec] od [datum] do [datum] a následně ve [anonymizována dvě slova]. [jméno] [anonymizováno] [obec] od [datum] do [datum] na doléčovacím a rehabilitačním oddělení. V rámci řízení Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] bylo dovozeno, že žalovaná odpovídá za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem dle § 366 odst. 1 zákoníku práce v plném rozsahu, když dovodil, že veškeré podmínky pro naplnění skutkové podstaty odpovědnosti žalované za škodu vzniklou pracovním úrazem jsou naplněny a současně se žalovaná své odpovědnosti nezprostila ani zcela ani z části ve smyslu § 367 odst. 1 a 2 zákoníku práce. V rámci tohoto řízení pak žalobci bylo přiznáno odškodnění na bolestném v celkové výši 452 750 Kč (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.1.2020 č.j. [číslo jednací]).

8. Z výpovědi manželky [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce úraz utrpěl ve věku 56 let. Žalobce je ženatý, má 4 děti, v době úrazu bylo mladším dětem 13 až 15 let, starší děti, už byly veliké. Žalobce je vyučený stolař, podnikal soukromě 13 až 15 let, potom byl 6 let v Irsku, kdy rok tam s ním byla celá rodina, někdy v roce 2008 nebo 2009. Před úrazem žalobce pracoval na Slovensku, potom v Praze. Nikdy neseděl doma, stále něco podnikal, lyžoval, plaval, byl vášnivým rybářem. Žalobce přestavěl celý byt, udělal nábytek na míru. Pomáhal rovněž jak rodičům svým, tak rodičům své manželky. Staral se o stromy, sekal trávu, pomáhal sklízet ovoce. Rovněž pomáhal své tchýni s nákupy, odstraňovat sníh na zahradě. Žalobce dobře zabezpečil po finanční stránce svoji rodinu, rád cestoval, dovolené organizoval on, sama jeho manželka nic neřešila. Manželský vztah byl harmonický, před úrazem neměl žádné zdravotní problémy. Rovněž chodili do divadla před úrazem a do kina, samozřejmě více, když děti nebyly malé. V době, kdy pracoval v Praze, jezdil jednou za 14 dní domů. Po úrazu se osobnost žalobce změnila, dle manželky nemá o nic zájem, nic neřeší, stále leží, kdyby ho nechala, celý den by byl bez léků a ležel by bez vody a bez jídla. Svědkyně přestala pracovat a začala se o žalobce starat jako o dítě. Když se například nechce koupat, tak je výbušný, není již citlivý jako dříve. Nemá zájem o nic, nemá zájem o děti, nemá zájem o manželku. Žalobce odmítá společnost, s nikým se v podstatě nebaví. Říká, že je slabý a stále unavený, že má pocity na omdlení, že se cítí, jako by na vodě. Chodí o berlích, bez berlí není schopen chodit. Musí ho holit a stříhat vlasy, sám se nenapije. Oblečení si vezme, ale ona s ním musí spolupracovat, sám se úplně neobleče s tím, že pravou ruku má celou ztuhlou a rovněž část obličeje. Má rovněž ztuhlý koutek a část obličeje, což je i důvod, proč se mu hůře jí. Svědkyně dříve se žalobcem chodila na nákupy, nyní to není možné, celou domácnost má svědkyně sama na starost. Dříve, když přišel z nemocnice, měl i pleny, což v současné době není nutné. Všude je pak nutné jezdit autem s tím, že když jeli autobusem, v průběhu cesty řekl, že tam být nemůže, že má pocit, že buď spadne, nebo do něj někdo vrazí. Nyní když jedou k lékaři, musí jedině taxíkem. Když je k něčemu nucen a nechce to, tak se chová agresivně. Rehabilitace opakovaně probíhala s rukou, ale v podstatě nic nepomáhalo. Žalobce do lázní nechce. Bere léky a pravidelně chodí k psychiatrovi, má i léky na spaní. Pokud má žalobce někam jít nebo se musí obléknout či najíst, tak se mu nechce a je agresivní. Někdy se kouká na televizi s tím, že pak usne. Ačkoliv žalobce nemá nic s nohama, tak nemůže chodit, má závratě, je slabý, nejdříve mu lékařka dala hůlku a potom berle. Žalobce neví, kolik je hodin, když vidí noviny, tak je neřeší. Od úrazu nic nenapsal, nic nečte. Žalobce nekomunikuje, svědkyně ví, co potřebuje, dá najevo, že léky chce. Dle svědkyně pak není schopen ničeho, když sedí u televize, vezme si ovladač, ale někdy se mu podaří zapnout červené tlačítko správně, někdy ne, a celá televize se tak rozladí. Dle svědkyně se zhoršuje po duševní i po fyzické stránce. Dle lékaře z psychiatrie depresemi netrpí, ale nikdy se neusměje.

9. Z výslechu žalobce provedeného dne [datum] nebylo ničeho zjištěno, když tento uváděl, že neví, kam přijel, a nevěděl, proč se nachází u soudu v Praze, o co se jedná. Ve své podstatě se jevilo, že se soudem nebyl schopen komunikovat.

10. Ze zprávy ze dne [datum] o provedeném šetření [anonymizováno] [jméno] [příjmení] spolu z jeho výslechu soud zjistil, že svědek má živnost jako soukromý detektiv, spolupracuje s vedlejším účastníkem pravidelně, obdobně tak s ostatními pojišťovnami. Koncem roku 2018 dostal zadání prověřit stav poškozeného, jak je uváděno v žalobě. S ohledem na to, že žalobce je ze Slovenska, svědek zjistil, kdy má být žalobce u soudu a zvolil ten způsob, kdy dne [datum] se dostavil k soudu, kdy už věděl, jak žalobce vypadá a provedl šetření s tím, že odkázal na svoji zprávu, ve které uvedl, že při šetření dne [datum] viděl žalobce, jak vyšel se svojí manželkou, dcerou a právním zástupcem po jednání z budovy soudu o francouzských holích. Právní zástupce se rozloučil jak s manželkou, tak rovněž k němu přistoupil sám žalobce, který mu podal ruku a i s ním hovořil. Po chvilkové komunikaci se žalobce s právním zástupcem rozloučili a žalobce se pomalejší plynulou chůzí s rodinnými příslušníky přemístil kolem budovy soudu. Z chůze poškozeného bylo patrné, že francouzské hole jsou používány při chůzi, tato byla pomalejší, ale plynulá. Takto byl viděn po celou dobu po opuštění budovy Justičního paláce. Sám žalobce se v rámci chůze zapojoval s rodinnými příslušníky do hovoru, komunikoval s nimi, na komunikaci s rodinnými příslušníky bylo patrné, že ho berou vážně. Zjevně se domlouvali, kam půjdou od budovy Justičního paláce. Sám žalobce bez problémů překonal přechod z chodníku na vozovku, po chvíli stání na zastávce autobusu si usedl na lavičku a komunikoval s cizím mužem sedícím na lavičce. Po chvíli komunikace se rozloučil, sám vstal a odešli z autobusové zastávky až na místu přechodu pro chodce, kterou přešli, a dostali se na tramvajový ostrůvek, kde chvílemi žalobce stál a chvílemi komunikoval s ostatními členy rodiny. Sám žalobce do tramvaje nastoupil bez zjevných problémů, posadil se na uvolněné místo. V průběhu cesty opakovaně žalobce hovořil s manželkou, chvílemi se i smál, hlasitě oslovil dalšího cestujícího, který seděl naproti němu s otázkou, kdy bude Václavské náměstí. Po jeho odpovědi mu žalobce poděkoval a vystoupili. Opět vystoupil bez pomoci druhé osoby. Po vystoupení na Václavském náměstí se pak všichni ubírali do samoobslužné restaurace Havelská koruna vzdálené cca 550 m, přičemž žalobce cestu zvládl s francouzskými holemi v běžném tempu chůze bez přestávek, kdy chůze byla plynulá. Při cestě převážně komunikoval se svojí manželkou. Rovněž se při chůzi pohyboval mezi turisty po zaplněném Václavském náměstí, rovněž tak po zaplněných přilehlých uličkách, situace tak neměla zjevně na žalobce nijak viditelný negativní účinek. Sám žalobce si po vstupu do samoobslužné restaurace objednal bramborový salát a vepřový řízek, k dotazu obsluhy, zda nechce raději kuřecí, opakoval, že si dá vepřový. Na pití si objednal pivo. Po obdržení jídla se přemístili do vedlejší místnosti se stoly a křesílky. Manželka žalobce přinesla jídlo i pití ke stolu, stejně tak i sobě, sám žalobce se posadil do křesílka bez pomoci druhé hole, francouzské hole si opřel o zeď a začal jíst sám příborovou vidličkou s nožem. Zatím co manželka s dcerou odešly zřejmě na toalety, žalobce komunikoval s partnerem dcery při jídle, žalobce si pochvaloval, že jsou v restauraci, kde mají největší vepřový řízek za nejmenší peníze v Praze, jako by šel na jistotu. Při jídle pravou rukou po odložení příborového nože na jídelní stůl uchopil sklenici piva a napil se, takto pil vícekrát během jídla. Žalobce se pak dohodl s partnerem dcery, že mu přinese ještě jednu porci bramborového salátu s řízkem. Při tom mu podal poškozený levou rukou ze stolu volně ležící konzumní lístek. Žalobce začal příborem jíst i druhou porci, používal příbor, v levé ruce držel vidličku v pravé ruce příborový nůž, kterým si krájel řízek s tím, že příbor používal dobře a obratně. Rovněž krátkými drobnými kmitavými pohyby si osolil a opepřil svoji porci jídla. Bylo zjevné, že solnička dobře nesolila, musel opakovat delší dobu pohyb, než uvolnil namletou sůl usazenou na dně solničky. Nebylo patrné při této činnosti, že by žalobce měl nějaký problém s rukama při pohybech vyžadujících jemnou motoriku. Žalobce pak zůstal sedět na místě, zatímco ostatní členové rodiny dojídali své jídlo. Prázdný talíř po chvíli poškozený odložil k prázdným talířům ostatních a manželka mu z tašky vytáhla hromadu písemných materiálů velikosti A4, žalobce si je od ní převzal do obou rukou a položil je na stůl před sebe a jako jediný zůstal v restauraci sedět. Ostatní členové rodiny vstali a odešli z restaurace. Žalobce tak seděl sám v restauraci cca 1,5 hodiny od 17,00 do cca 18,30 hodin, chvílemi si listoval ve spisech před sebou a popíjel další pivo, které mu nechala manželka na stole prakticky nedopité, a chvílemi dřímal. Po cca hodině a půl kolem 18,30 hodin se vrátila manželka pro žalobce do restaurace a oba odešli k pokladně, kde manželka zaplatila útratu za poškozeného na lístku, poškozený stál za ní u pokladny o francouzských holích. Po zaplacení šli ulicí na Můstku směrem na dolní část Václavského náměstí, kde se zastavili a čekali zde na dceru a jejího partnera, zde popocházeli asi 30 minut do 19,00 hodin, kdy již zjevně nervózní žalobce začal oslovovat další osoby, kteří buď stáli nebo procházeli vedle něj a něco s nimi řešil, tak se i stalo, že se starým tlačítkovým mobilním telefonem v ruce přistoupil k [anonymizováno] [příjmení] a požádal ho, zda neví, jak je možné vytočit ze slovenského mobilního telefonního čísla další slovenské mobilní telefonní číslo, které začínalo určitými čísly, přitom uvedl, že se o to sám pokoušel a také se ptal ostatních osob, zda to neumí, ale zatím marně. Sám uvedl, že se jedná o telefonní číslo jeho dcery, že by se s ní rád spojil a oznámil jí, kde čekají na ni a jejího partnera. Telefonní číslo pak zpaměti žalobce řekl celkem 3x a pokaždé to samé a správné, v prvním případě mu svědek diktované desetimístné číslo zadal chybně v konečném trojčíslí, což žalobce na displeji telefonu zpozoroval a sdělil mi to. Tak [anonymizováno] [příjmení] zadání vymazal a zadal opět předčíslí a zadával podle diktování 10 čísel. Po tomto zadání se ozval v telefonu tón neexistujícího čísla. Proto bylo zadání opět smazáno a žalobce opět nadiktoval číslo své dcery. Svědek pak předal žalobci telefon s vyzváněcím tónem a ten po chvilce začal hovořit se svou dcerou, které oznámil, že s maminkou na ní a jejího partnera čekají na Václavském náměstí u prodejny New Yorker. Poté žalobce poděkoval [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] mu ještě jednou vysvětlil systém pro vytáčení telefonního čísla se zadáváním předčíslí Slovenské republiky. Poté přišla manželka žalobce s tím, že sám žalobce ji sdělil, že se mu konečně podařilo spojit s dcerou a ukazoval při tom na svědka [příjmení] s tím, že mu pomohl vytočit telefonní číslo. Tato situace probíhala od 19,00 do 19,15 hodin před prodejnou New Yorker na Václavském náměstí, kdy celý prostor je jistě zachycen na kamerách městské policie a tento videozáznam by měl být uchováván po dobu 30 dnů. Ve svém závěru zprávy [anonymizováno] [příjmení] sdělil, že poškozený má problémy s chůzí, kdy při chůzi používá francouzské hole, je však schopen jít delší dobu plynule stejným tempem, přecházet z chodníku na vozovku přes obrubník, nastupovat do tramvaje, vystupovat z tramvaje, zdolávat schodiště jak nahoru tak i dolu. Bez problémů ze stoje usedá do sedačky v tramvaji, nebo do křesílka v restauraci, stejně se bez problémů ze sedu zvedá do stoje. Bez zjevných problémů používá obě své ruce, kdy je schopen vykonávat i náročnější činnosti na jemnou motoriku. Bez zjevných problémů je schopen na veřejnosti komunikovat s ostatními osobami, jak se známými, tak s osobami cizími, které sám bez zjevných problémů oslovuje. Je schopen si objednat jídlo a pití, komunikovat s dalšími členy rodiny na ulici, v tramvaji, v restauraci, je schopen oslovit cizí lidi, a požádat je o pomoc při vytáčení telefonního čísla dcery, při tom používá starší tlačítkový mobilní telefon. Bez zjevných obtíží je schopen nadiktovat opakovaně telefonní číslo své dcery, bez zjevných problémů je schopen na malém displeji vidět chybně zadané číslo, stejně tak je schopen bez zjevných potíží telefonovat s dcerou a oznámit ji, kde v době telefonátu právě stojí a domluvit se s ní, aby přišla za ním a to v Praze v místech zaplněných turisty. Při své výpovědi svědek potvrdil, že se mu zdálo, že žalobce má zcela běžný logický úsudek, byl jediný v tramvaji, kdo rodinu řídil, ptal se, kdy bude Václavské náměstí. V rámci paměťových schopností byl schopen třikrát říct desetimístné číslo. Svědek pak potvrdil, že když byl žalobce v restauraci sám, čekal, popíjel pivo, prohlížel si šanon listin, pravděpodobně listin k soudu a svědkovi se zdálo, že si i ty listiny, když je procházel, četl. Při vystoupení z tramvaje na Václavském náměstí žalobce sám ukazoval, kudy se půjde k restauraci. Svědkovi přišlo, že činnosti vykonává takové, které jsou běžné pro normálního člověka, jestliže tam bylo několik piv, kdy si vzal tedy to pivo, které bylo jeho, věděl, které z těch všech podobných piv, je jeho.

11. Videozáznamem z policejních kamer spodní části Václavského náměstí ze dne [datum] byla potvrzena výpověď [příjmení] o pohybu žalobce a jeho manželky kolem 19 hodiny v této oblasti a komunikaci žalobce se svědkem.

12. Z opakované výpovědi manželky žalobce [jméno] [příjmení] pak soud zjistil, že tato ke dni [datum] na své výpovědi ze dne [datum] setrvala, svoji výpověď žádným způsobem nechtěla měnit. Dle ní je žalobce nyní slabší, může jezdit pouze autem nebo taxíkem. Potvrdila tu skutečnost, že dne [datum] žalobce následně zůstal sám v restauraci. Tramvají jeli z toho důvodu, že nechtěl jet taxíkem, kdy zeť mu chtěl zavolat taxíka. Dle svědkyně žalobce jí stále utíká z domu, kdy svědkyně jde například nakupovat a jejich obchod je za rohem, a když přijde, žalobce už je oblečený a obutý a chce odejít, je ale dezorientovaný a pak ho musí někde hledat. V restauraci mu chtěla nakrájet řízek, ale on nechtěl. V Brně ji pak upozorňovali, že po návratu z nemocnice bude jiný, že je to vše spojeno s mozkem. Již to není takový otec, jaký byl. Sama se o něj stará ve dne v noci, když se rozhodne, že jde na záchod do obývacího pokoje, potřebu vykoná zde, nechce se v ničem podvolit. Dle svědkyně se mu rovněž zhoršilo myšlení, když po úraze nemluvil, z nemocnice přišel úplně jiný, teď má stavy, že třeba řekne, aby svědkyně došla pro kolo a dala ho dceři, ale ta už je velká. Neví, kolik má dcera roků, kolik je hodin. Žalobce některé dny sedí u televize, vezme si dálkové ovládání, pak křičí, jak televizi naladit. Sama ho budí, pak ho volá pětkrát až šestkrát do kuchyně k snídani, než přijde, on se posadí někdy ani nepřijde, tak mu pak přinese snídani do ložnice kolem 11 00 hodiny. Dle svědkyně žalobce denně bere asi 9 léků, má i léky na spaní. Chodí k praktickému lékaři, rovněž k psychiatrovi a na psychologii na pravidelné kontroly, rovněž k neurologovi s tím, že má závratě. Dle svědkyně si žalobce nepamatuje čísla, na dceru má číslo napsané, nevěděl, jak se číslo vytáčí. K dotazu, z jakého důvodu nechala svědkyně sedět žalobce v restauraci, svědkyně uvedla, že nemá tolik síly, aby chodil někam daleko, když například odejde z domu, sedne si na lavičku vedle jejich domu, do města by nedošel.

13. Z výslechu svědkyně [jméno] [jméno] [příjmení], dcery žalobce, soud zjistil, že před úrazem byl žalobce velmi akční, připravoval dětem snídani, dělal něco v domácnosti, staral se o rodinu po finanční stránce. V týdnu pracoval 6 dnů, v neděli nepracoval. Připravoval snídani v tom směru, že jim dělal kakao, a to každý den. Žalobce se dle svědkyně choval jako typický otec. Po úraze to pak bylo těžké v tom směru, že byl totálně někým jiným, ležel na posteli a spal, hodně se o něj starala její maminka. Rovněž nosil pleny, nedokázal vstát z postele. Jak dlouho trvalo toto období, svědkyně nebyla schopna uvést. Sama situaci nezvládla, léčila se na psychiatrii a měla anorexii. Situace u otce se změnila, že začal být i agresivní, jednou na ni vyběhl, když předtím před úrazem byl velmi ochranářský. Žalobce se nedokáže sám obléknout, její maminka mu musí všechno připravit, musí mu pomoct obléknout, osprchovat se, o hygienu nemá zájem. Otec neumí zapnout plyn u sporáku, musí se na něj dávat stále pozor, neumí zapnout televizi, rovněž zaměňuje obývací pokoj se záchodem. Bývá často agresivní. Dle svědkyně žalobce neví, co jsou čísla. Vypadá, jako by byl zastaven v čase, kdy jí jednou řekl, aby si šla pro kolo, které však dostala, když jí bylo 9 let. Ona sama se snaží o komunikaci s ním s tím, že to vypadá, jako by jí žalobce neposlouchal. Sám jíst neumí, jedině malou lžičkou, neumí používat vidličku a nůž. Rovněž často něco vylije, když jí a pije. Otec se staral o finance, zakládal si na tom, aby vystudovali, nyní si to nemohou dovolit. Před úrazem byl žalobce klidný a pohodový člověk, velmi se smál, měl rád lidi kolem sebe. Rovněž hrál na kytaru, staral se o to, aby byli všichni spokojeni, neustále rodinu rozveseloval. Pěkný byl i manželský vztah mezi žalobcem a jeho ženou, dělali si ze sebe legraci, měli se rádi, objímali se. Před úrazem měl rád turistiku, děti učil jezdit na kole, hrál s nimi fotbal a basketball. Před úrazem žalobce hrál v kapele na kytaru, rovněž chodili občas do divadla, víc si nepamatuje. Nyní většinu času proleží, není zvyklý se převléknout z pyžama, je nečinný a tichý, vše se mu musí donést. Většinou má pesimistické řeči v tom směru, že ho život nebaví a že by mohl umřít. Rovněž když přijde její matka k žalobci a zeptá se, zda je někdo doma a i když předtím svědkyně byla u žalobce, žalobce odpoví, že nikdo doma není. K dotazu vedlejšího účastníka, kdy žalobce dětem dělal snídani každý den, když před úrazem nepracoval v místě bydliště, svědkyně uvedla, že když byl žalobce s nimi v bydlišti, že jí dělal snídani, neuvedla časový horizont, když pracoval mimo své bydliště a jak často byl doma.

14. Ke zjištění následků úrazu u žalobce soud nechal vypracovat znalecký posudek z oboru neurologie, kdy [anonymizována tři slova] [jméno] [celé jméno znalce], [anonymizováno]. Znalec svůj znalecký posudek ztvrdil při svém výslechu. Z obsahu znaleckého posudku má soud za prokázány následující skutečnosti: znalec měl k dispozici lékařské zprávy předložené soudu ze strany žalobce, rovněž i znalecký posudek z neurologie, neurochirurgie a neurotraumatologie ze dne [datum] podaný profesorem [anonymizováno] [celé jméno znalce] [titul], rovněž hodnocení ztížení společenského uplatnění ze dne [datum] pořízený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], rovněž zprávu o provedeném šetření z odboru prevence a šetření generálního ředitelství [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], jakož i propouštěcí zprávy z hospitalizace na psychiatrické klinice [ulice] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [obec] z období [datum] až [datum], znalecký posudek z oboru klinická psychologie ze dne [datum] podaném [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako i znalecký posudek z oboru zdravotnictví – psychiatrie ze dne [datum] doktorkou [jméno] [příjmení] – [příjmení], lékařské zprávy nálezy z neurologické ambulance [právnická osoba] ze dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], lékařské zprávy ambulance [právnická osoba] ze dne [datum], nález z psychiatrické ambulance [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [právnická osoba] ze dne [datum], jakož i lékařské zprávy -nález z neurologické ambulance [právnická osoba] ze dne [datum], kdy v rámci svého rozboru a hodnocení vyplynulo, že žalobce utrpěl [datum] pracovní úraz, kdy nejzávažnějším následkem úrazu bylo těžké nitrolební poranění. Porovnání nálezů z lékařských zpráv z období od roku 2011 do roku 2021 vyplynul závěr, že zdravotní stav žalobce se ustálil již v průběhu prvního roku po úrazu a od té doby se podstatněji nemění. Jako dominantní diagnóza je pak uvedena strukturální poškození mozku ve formě difuzního axonálního poranění. Klinickým projevem tohoto poškození je organický psychosyndrom, který nepředstavuje homogenní diagnostickou jednotku, zahrnuje jakékoliv poruchy psychických funkcí způsobené strukturálním poškozením mozku. V případě postižení polárních oblastí čelních laloků mozku, je jako zcela typický klinický obraz popisován prefrontální syndrom, jinak též apaticko-abulický či amotivační syndrom. Mezi typické příznaky patří především apatie (otupělost, až netečnost k podnětům z okolí), abulie (ztráta vůle k jakékoliv činnosti), bradypsychismus (zpomalení psychiky), emoční oploštělost (neschopnost prožívat obvyklé emoce), naproti tomu výrazná emoční labilita (ztráta sebekontroly, nedůtklivost až agresivita vůči okolí), zhoršení zejména krátkodobé paměti ve složce vštípivosti a další. V hodnocené dokumentaci jsou soustavně popisovány všechny uvedené příznaky. Zdravotní stav posuzovaného pak je rozdílně hodnocen ve dvou skupinách dokumentů. Ve zprávách z opakovaného vyšetření neurologického a psychiatrického stejnými lékaři v delším průběhu po úrazu je popisován podstatně lehčí nález, než ve zprávách z jednorázových vyšetření psychology. Také objektivní nález při jednorázovém vyšetření oběma znalci byl pokaždé horší, než by vyplývalo z dlouhodobého sledování neurologického a psychiatrického. V této souvislosti může být významná skutečnost, že výsledky těchto vyšetření jsou vždy do značné míry ovlivněny motivací vyšetřované osoby ke spolupráci. Přitom nutno mít na paměti i možnost zkreslení nálezu k horšímu v důsledku depresivního ladění pacienta. Obdobně nutno hodnotit i údaje od manželky žalobce, případně dalších rodinných příslušníků. Postižený pacient si poruchu neuvědomuje, takže tíže poúrazového stavu dopadá na jeho nejbližší okolí, udávané postupné zhoršení odráží spíše stupeň vyčerpání při soustavné péči o poškozeného. Tato péče nespočívá v daném případě v přímém zajištění základních funkcí a potřeb, který je fyzicky schopen zvládnout naprostou většinu běžných každodenních činností. Protože však tento má v důsledku strukturálního poškození mozku významně narušenu funkci motivačního systému, chybí mu spontánní plánování aktivit, přičemž na snahu o iniciaci všedních činností může reagovat agresivním afektem. V tomto směru se jedná o zcela typický obraz poškození mozku v prefrontálních partiích. Pro toto postižení je charakteristické, že lidé z bezprostředního okolí pacienta vnímají jeho stav, jako podstatně horší, protože neustále narážejí na projevy změněné osobnosti, zatím co nezúčastnění pozorovatelé hodnotí jeho zdravotní stav, jako méně narušený. Ve svých závěrech uvedl, že žalobce trpí následky poranění mozku se strukturálním poškozením zejména v oblasti čelních laloků v podobě prefronálního organického psychosyndromu. Posuzovaný dále trpí obecnými onemocněními, nesouvisejícími s následky pracovního úrazu: porucha srdečního rytmu a artróza páteře a kolenních kloubů. Hlavním faktorem omezujícího žalobce v běžném životě je poúrazová změna osobnosti, výrazně snižující jeho schopnost spontánních všedních aktivit. Posuzovaný není výrazněji omezen ve schopnosti fyzického provádění běžně životních samoobslužných funkcí, je však významně narušena jeho schopnost tyto činnosti účelně a cílevědomě plánovat a organizovat a v tomto smyslu vyžaduje kontrolu a dohled. Kvalita života je následky úrazu významně narušena, v důsledku úrazu není posuzovaný schopen vést plnohodnotný život srovnatelný s obdobím před úrazem. V rámci kognitivních funkcí je schopnost vnímání narušena jen v menší míře, komunikace s okolím je výrazně postižena v důsledku poškození mozkových struktur odpovědných za volné řízení veškerého jednání. Posuzovaný je fyzicky schopen činností za předpokladu, že má příslušnou motivaci, jeho postižení spočívá v tom, že nevidí důvod k provádění mnoha běžných úkonů a je-li k nim nucen, reaguje netečně nebo agresivně. Poúrazový stav za definitivní ustálený je nutno považovat nejpozději do dvou let od úrazu, další případné obecné degenerativní změny mozku arterioskleróza mohou během desítek let vést ke zhoršení zdravotního stavu, avšak zcela bez souvislosti s proběhlým pracovním úrazem.

15. Znalec dospěl k závěru ve vztahu k bodovému ohodnocení ztížení společenského uplatnění ve výši 3000 bodů s ohledem na nařízení vlády číslo 276/2015 Sb., nad rámec toho zvláštní okolnosti pro zvýšení ztížení mimořádného ohodnocení pak nechává na úvaze soudu, když z medicínského hlediska zde není pro to důvodu. Ve srovnání s typově podobnými případy pak znalec považuje případ za zcela typický bez zvláštních odlišností. Znalec své závěry ve znaleckém posudku plně odůvodnil v rámci své výpovědi před soudem, kdy svůj znalecký posudek má dostatečně podložen s ohledem na listiny založené ve spise, když nepředpokládá, že vyšetření osoby žalobce by mohlo vést k jiným závěrům znaleckým s ohledem na skutečnost, že jednorázová posouzení žalobce nemůže vést k objektivnímu závěru, kdy záleží na tom, v jakém zrovna rozpoložení by žalobce byl, kdy by bylo nutné dlouhodobé sledování žalobce v reálných situacích. Rozpoznávací a ovládací schopnosti u žalobce jsou prakticky zachovalé, nicméně postrádá schopnost rozhodovací. Je nutné posuzovaného motivovat, pak je schopen běžných činností, nicméně sám tuto motivaci nemá. V obecné rovině je žalobce schopen všech úkonů, jak návštěvy restaurace, jízdy MHD, či zaznamenávání nebo vzpomenutí si na telefonní číslo z paměti, pokud má pro to důvod je schopen se i zorientovat. Další vyšetření z oboru psychiatrie či psychologie by dle znalce již nepřineslo nic nového k jeho závěrům, když vycházel i ze znaleckých posudků [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení]. Mezi žalobcovy poruchy, které souvisí s běžným posuzováním jeho úrazu mohou být i poruchy emotivní například deprese, celkové zpomalení, emoční otupělost. Reálný intelektový výraz nebo obraz žalobce v těchto případech je horší, než by byl schopen sám předvést, často to vede až k obrazu pseudodemence. V případě porušení čelního laloku nemá smysl hodnotit položky jednotlivě, neboť jsou zasaženy všechny funkce komplexně. Těžké je pak rozlišit v tom směru, zda se u žalobce jedná o depresi nebo o syndrom ztráty vůle, kdy symptomy jsou obdobné. K dopadu úrazu na žalobce a k následkům na každodenní život pak se dá všeobecně říci, že ztratil zájmy, které by ho těšili, které by nějak aktivně vyhledával. Tím trpí především rodina, neboť vnímá, že se jedná o jiného člověka. Je těžko říct, jak sám tím žalobce trpí, zda je natolik otupený, že to nevnímá a zlobí se pouze, když je k něčemu nucen. Je to zátěž především pro okolí. Není schopen vykonávat původní zaměstnání, neboť by potřeboval, aby systematicky plánoval svoji činnost. Ztratil schopnost prožívat potěšení ze svých koníčků, obecně ztratil zájem o koníčky, byť by jich byl fyzicky schopen. Má defekt mozku právě v těch centrech, které k tomu potřebuje. Příznaky jsou dle znalce u žalobce typické. Dlouhodobá paměť u žalobce nebyla ztracena, je schopen i sestavit cestu, v případě, že vedl rodinu na řízek do centra Prahy, měl dostatečnou motivaci pravděpodobně provést celou akci. Byl by schopen i složitější akce, ovšem potřebuje intenzivní impuls, kdy se jedná o otázku aktuální aktivity jednotlivých center mozku, které jsou zachovalé. Z pohledu znalce se pak jedná o středně těžkou poruchu v porovnání s případem závodníka [anonymizována dvě slova] [příjmení]. Samotná návštěva Prahy a jednání u soudu mohla být sama o sobě dostatečným impulsem konání žalobce po celý den. Chování žalobce před soudem pak mohlo být dáno tím, že žalobce si byl vědom toho, že když bude vypadat, jako těžce postižený, bude to pro něj výhodnější.

16. Dne [datum] žalovaná hlásila pracovní úraz na sociální pojišťovně (prokázáno hlášením pracovního úrazu ze dne [datum]).

17. Žalobci byl přiznán invalidní důchod od [datum] (prokázáno rozhodnutím [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] ve vztahu ke zvýšení invalidního důchodu).

18. Žalobci pak v České republice byl rovněž přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně na základě rozhodnutí ze dne [datum] (prokázáno rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne [datum]).

19. Na základě prokázaných skutečností soud již neprováděl další dokazování (výslech [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení]), když znalec [celé jméno znalce] ke svým závěrům využil veškeré lékařské zprávy předložené žalobcem soudu, tyto listiny byly provedeny k důkazu, a znalec [celé jméno znalce] z nich ve svém závěru vycházel, v rámci svého posudku je zanalyzoval a vypořádal se s nimi ve svém posudku, v tomto směru výslech [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] soud již z důvodu procesní ekonomie považoval za nadbytečný.

20. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádných dalších rozhodných skutečností, když znalecký posudek z neurologie, neurochirurgie a neurotraumatologie ze dne [datum] podaný profesorem [anonymizováno] [celé jméno znalce] [titul], hodnocení ztížení společenského uplatnění ze dne [datum] pořízený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zprávu o provedeném šetření z odboru prevence a šetření generálního ředitelství [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], jakož i propouštěcí zprávy z hospitalizace na psychiatrické klinice [ulice] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [obec] z období [datum] až [datum], znalecký posudek z oboru klinická psychologie ze dne [datum] podaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako i znalecký posudek z oboru zdravotnictví – psychiatrie ze dne [datum] podaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – [příjmení], lékařské zprávy nálezy z neurologické ambulance [právnická osoba] ze dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], lékařské zprávy ambulance [právnická osoba] ze dne [datum], nález z psychiatrické ambulance [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne [datum], jakož i lékařské zprávy -nález z neurologické ambulance [právnická osoba] ze dne [datum] měl k dispozici znalec [celé jméno znalce] jejich závěry přezkoumal a zapracoval v rámci svého posudku do jeho závěru.

21. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce by dne [datum] utrpěl při výkonu svého zaměstnání pracovní úraz, kdy nejzávažnějším následkem úrazu bylo těžké nitrolební poranění. Žalobce úraz utrpěl ve věku 56 let, před úrazem se věnoval své práci a své rodině. Měl plno koníčků a zájmů, žádný sport nedělal na vrcholové úrovni. Žalobce trpí poruchou srdečního rytmu a artrózou páteře a kolenních kloubů, které nesouvisejí s následky pracovního úrazu. Zdravotní stav žalobce po úrazu se ustálil již v průběhu prvního roku po něm a od té doby se podstatněji nemění. Následkem úrazu se osobnost žalobce výrazně změnila, což ve svém závěru plně potvrdil znalec, jehož výpověď soud hodnotil jako velmi nestrannou, přičemž jeho závěry plně korespondují se všemi provedenými důkazy a vysvětlují rozpory ve výpovědích svědkyň [příjmení] a svědka [příjmení]. Své závěry znalec plně osvětlil při své výpovědi před soudem, jasně potvrdil, že v tomto směru nebylo nutné vyšetření žalobce samotným znalcem a závěry jsou odůvodnitelné na základě předložených zdravotních zpráv. Úrazem došlo u žalobce k strukturálnímu poškození mozku ve formě difuzního axonálního poranění. Mezi typické příznaky patří především otupělost až netečnost k podnětům z okolí, ztráta vůle k jakékoliv činnosti, zpomalení psychiky, neschopnost prožívat obvyklé emoce, naproti tomu výrazná emoční labilita (ztráta sebekontroly, nedůtklivost až agresivita vůči okolí). Znalec plně osvětlil, proč nálezy z jednorázových vyšetření žalobce ve svém výsledku vyznívají podstatně horší, než jak je popisován lehčí nález v rámci dlouhodobějšího sledování, kdy výsledky jednorázových vyšetření je ovlivněno motivací žalobce ke spolupráci. Tato skutečnost pak plně koresponduje s chováním žalobce v rámci pokusu soudu o jeho výslech (úplná„ neorientovanost“ a„ zmatenost“ žalobce v jednací síni), a naopak následné zjištění svědka [příjmení] ve vztahu k chování žalobce bezprostředně téhož dne po jednání u soudu, přičemž výslechem svědka [příjmení] bylo prokázáno (odpovídá rovněž závěrům znalce [celé jméno znalce]), že žalobce je fyzicky plně schopen zvládnout naprostou většinu běžných každodenních činností včetně„ výletu“ do Prahy, (což však vylučovala jak manželka, tak jeho dcera v rámci výpovědi), dokázal cestovat dopravními prostředky, obstarat se v rámci stravování, navazovat komunikaci s cizími lidmi, pamatovat si telefonní čísla, být o samotě v cizím prostředí více hodin. Výpověď svědka [příjmení] je hodnocena jako zcela věrohodná a to i v kontextu závěrů znalce [celé jméno znalce], z jeho výpovědi neplynula žádná snaha, jakkoliv zkreslit situaci ve prospěch vedlejšího účastníka na straně žalované, který zadal šetření u svědka. Opět znalec [celé jméno znalce] plně vysvětlil výpovědi svědkyň [příjmení] o udávaném postupném zhoršení stavu žalobce, jež však odráží nikoliv fakticky horšící se stav žalobce, ale spíše stupeň vyčerpání při soustavné péči o poškozeného, která však nespočívá v daném případě v přímém zajištění základních funkcí a potřeb. Výpovědi svědkyň [příjmení] (manželky a dcery žalobce) soud hodnotil jako osob s velmi blízkým vztahem k osobě žalobce a s péčí a starostí o něho, pochopitelně i vyčerpaných z dlouhodobého stavu po úrazu žalobce a jejich soužitím se žalobcem a starostí o něho, ale i snahou mu pomoci v podobě možného úspěchu ve sporu (přiznání vyšší částky), když jejich výpověď ve vztahu, že žalobce se nedokáže o sebe postarat, nemůže být sám, že by utekl, ztratil se, přímo odporuje prokázané skutečnosti, že sám čekal v restauraci v jiné zemi více jak hodinu a nikam neodešel, dokázal se sám najíst příborem, plně se o sebe postarat. Soud nezpochybňuje složitost svědkyň jako osob pečující, avšak předmětem řízení je ZSÚ žalobce a dopadu následků úrazu do života žalobce, nikoliv svědkyň. Pro postižení žalobce je charakteristické, že lidé z bezprostředního okolí pacienta vnímají jeho stav, jako podstatně horší, protože neustále narážejí na projevy změněné osobnosti. Hlavním faktorem omezujícího žalobce v běžném životě je poúrazová změna osobnosti, výrazně snižující jeho schopnost spontánních všedních aktivit. V důsledku úrazu není posuzovaný schopen vést plnohodnotný život srovnatelný s obdobím před úrazem. Žalobce je fyzicky schopen činností za předpokladu, že má příslušnou motivaci, jeho postižení spočívá v tom, že nevidí důvod k provádění mnoha běžných úkonů a je-li k nim nucen, reaguje netečně nebo agresivně. Není schopen vykonávat původní zaměstnání, kdy není schopen plánovat soustavně svou činnost. Obecně ztratil zájem o koníčky, byť by jich byl fyzicky schopen. Dlouhodobá paměť u žalobce nebyla ztracena, je schopen i sestavit cestu, v případě, že vedl rodinu na řízek do centra Prahy, měl dostatečnou motivaci pravděpodobně provést celou akci. Byl by schopen i složitější akce, ovšem potřebuje intenzivní impuls, kdy se jedná o otázku aktuální aktivity jednotlivých center mozku, které jsou zachovalé. Znalec pak dospěl k závěru ve vztahu k bodovému ohodnocení ztížení společenského uplatnění ve výši 3000 bodů s ohledem na nařízení vlády číslo 276/2015 Sb. Ve srovnání s typově podobnými případy znalec považuje případ za zcela typický bez zvláštních odlišností. Rozpoznávací a ovládací schopnosti u žalobce jsou prakticky zachovalé, nicméně postrádá schopnost rozhodovací. Je nutné posuzovaného motivovat, pak je schopen běžných činností, nicméně sám tuto motivaci nemá.

22. Podle § 369 písm. b) –d) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zák. práce), ve znění účinném do 31. 12. 2011 s ohledem na vznik úrazu dne [datum], zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za b) bolest a ztížení společenského uplatnění, c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením, d) věcnou škodu; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.

23. Dle § 372 odst. 1 a 2 zák. práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově. Dle odst. 2 Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

24. Dle § 1 odst. 2 nařízení vlády 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen„ Nařízení“) Ztížením společenského uplatnění se pro účely tohoto nařízení rozumí trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví (dále jen„ trvalé poškození zdraví“) pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a jeho trvalých následků a psychosociálních dopadů, které omezují nebo mění společenské uplatnění poškozeného v životě, zejména při uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb.

25. Dle § 3 odst. 1,2 Nařízení hodnota 1 bodu činí 250 Kč. Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se stanoví tak, že bodové ohodnocení bolesti nebo ztížení společenského uplatnění se násobí hodnotou 1 bodu v korunách českých.

26. Dle § 7 odst. 2 Nařízení bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se určí se zřetelem k povaze, rozsahu, prognóze poškození zdraví, anatomickým a funkčním omezením a jejich dopadu na uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb poškozeného a jeho další uplatnění v životě.

27. Po právní stránce nebylo mezi účastníky sporu a bylo i v rámci řízení Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] dovozeno, že žalovaná odpovídá za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem dle § 366 odst. 1 zákoníku práce v plném rozsahu, když dovodil, že veškeré podmínky pro naplnění skutkové podstaty odpovědnosti žalované za škodu vzniklou pracovním úrazem jsou naplněny a současně se žalovaná své odpovědnosti nezprostila ani zcela ani z části ve smyslu § 367 odst. 1 a 2 zákoníku práce.

28. Předmětem nynějšího sporu je odškodnění ZSÚ. Na základě zjištěného skutkového stavu a shora uvedené zákonné úpravy soud v prvé řadě zjišťoval s ohledem na dobu rozhodnutí soudu, dle jaké právní úpravy bude postupovat ve vztahu k určení výše ZSÚ. Z hlediska judikatury Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu je důležité též to, aby výsledná absolutní suma odškodnění byla přiměřená závažnosti utrpení poškození zdraví a ztížení společenského uplatnění. Žalobce svůj nárok uplatňoval v době platné vyhlášky číslo 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, kdy dle § 7 odst. 1, 2, 3 výše odškodnění ZSÚ se stanovila na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Hodnota 1 bodu činila 120 Kč. Ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele mohl soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

29. V době rozhodování soudu, již však vyhláška číslo 440/2001 Sb. pozbyla platnosti a tato byla nahrazena nařízením vlády číslo 276/2015 Sb., ze kterého je dle soudu třeba vycházet za použití zákoníku práce a jeho ustanovení, kdy odškodnění ztížení společenského uplatnění a jeho výše musí odpovídat následkům, které vznikly ve sféře žalobce, tak aby tato byla a odpovídala i v rámci uplatnění a náhradě škody ve smyslu nového občanského zákoníku.

30. Způsob navýšení, který umožňovala dříve platná vyhláška č. 440/2001 ve svém § 6 odst. 2 respektive § 7 odst. 3 již nařízení vlády č. 276/2015 Sb. neupravuje. Soud si je rovněž vědom nálezu Ústavního soudu ze dne 2. února 2016, sp. zn. IV.ÚS 3122/15 ve vztahu k úpravě povinnosti k odčinění újmy na zdraví podle občanského zákoníku. Zde Ústavní soud uvedl, že pro oblast odškodňování ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem je nutné, aby částka co nejvíce odpovídala okolnostem konkrétní věci a skutečným následkům, které žalobce utrpěl v důsledku pracovního úrazu.

31. Zároveň soud vyšel i z právního názoru soudu odvolacího ve věci týkající se stejného žalobce a odškodnění za bolestné, kdy v rámci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2019, č. j. 62 Co 158/2019 odvolací soud zmínil zásadu přiměřenosti odškodnění a to nejenom pro poškozeného, ale též z hlediska objektivních možností škůdce, respektive odpovědného subjektu takovouto škodu uhradit (rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 21. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1106/2008). Zde odvolací soud zohlednil, že k 1. 10. 2015, kdy nabylo účinnosti nařízení vlády ČR č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění nebylo toto řízení skončeno, kdy postupoval podle § 10 Přechodných ustanovení tohoto nařízení, podle nichž byla-li bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobena přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a nebyl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení vydán lékařský posudek k odškodnění bolesti nebo ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle tohoto nařízení. Tedy i v rámci určení výše bolestného vycházel z Nařízení.

32. Ve smyslu Nařízení a jeho hodnotě bodu znalec dospěl k závěru, že ZSÚ a jeho výše odpovídá 3 000 bodům po 250 Kč, tudíž částce 750 000 Kč. Bodové ohodnocení následků nebylo ve své podstatě mezi účastníky sporné, v tomto směru, vedlejší účastník na straně žalované i plnil, kdy však ještě vycházel z hodnoty bodu dle zrušené Vyhlášky v částce 120 Kč. Znalec vycházel z Nařízení a dospěl k bodovému ohodnocení a částce 750 000 Kč. Soud v rámci shora uvedeného právního rozboru se pak zabýval, zda částka 750 000 Kč za ZSÚ obstojí i ve vztahu k nové úpravě občanského zákoníku.

33. Soud při posuzování toho, zda jsou zde okolnosti pro navýšení ZSÚ ohodnoceného lékařským posudkem, musí zvažovat, zda bylo prokázáno, že nad rámec skutečností významných pro vlastní bodové ohodnocení bolesti lékařem dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., v platném znění, byly zjištěny okolnosti, které se při porovnání s jinými obdobnými případy téhož typu vymykají z typového rámce obdobných případů, a to i s přihlédnutím k osobnosti poškozeného (viz Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 komentář k § 271c, dostupný na www.beck-online.cz). Rovněž v případě zvýšení ztížení společenského uplatnění soudem jednotící zásadou je, aby se poškozenému dostalo odškodnění, které je ve všech souvislostech přiměřené. Úsudek soudu o přiměřenosti míry zvýšení odškodnění vycházející jak z individuálních okolností jednotlivé věci, tak z obecné zkušenosti soudu včetně poznatků z jiných posuzovaných případů, musí náležitě přihlížet k tomu, aby přiznaná výše náhrady byla založena na objektivních a rozumných důvodech a aby mezi touto přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobeným poškozením zdraví existoval vztah přiměřenosti (srov. též nález III. ÚS 350/03). K rámcovým hlediskům, k nimž soudy při úvaze o možnosti zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění přihlížejí, náleží zpravidla porovnání úrovně společenských, kulturních, sportovních či jiných aktivit poškozeného v době před vznikem škody s jeho možnostmi v době po zranění, a omezení poškozeného nelze vyjádřit jen základním odškodněním ( (viz Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 komentář k § 271c, dostupný na www.beck-online.cz).

34. Žalobce před předmětným pracovním úrazem vykonával běžné aktivity, měl pracovní poměr, ve svém volnu se věnoval rodině, tedy vedl plně aktivní život. V důsledku pracovního úrazu, který ho postihl ve věku 56 let, tedy v druhé polovině jeho života, došlo ke změně osobnosti žalobce, čímž byl vyřazen z dosavadního způsobu života ohledně zaměstnání, plánování aktivit, práce. Rodinného života za každé situace, kdy jeho život je ovlivněn jeho momentální motivací, kterou nelze plně vědomě za všech okolností ovlivnit. Žalobce ztratil schopnost prožívat potěšení ze svých koníčků, obecně ztratil zájem o koníčky, byť by jich byl fyzicky schopen. Má defekt mozku právě v těch centech, které k tomu potřebuje. Poúrazový stav žalobce je náročný zejména pro jeho okolí. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že žalobce, pokud má dostatečnou motivaci, je i po pracovním úrazu soběstačný, zvládne určitým způsobem péči o sebe, není připoután na lůžku, dokáže se najíst a napít, je schopen běžných aktivit ve vztahu k prokázaným skutečnostem vztahujícím se„ k výletu do Prahy“. Ve vztahu k porovnání případu žalobce k mimořádnému navýšení ztížení společenského uplatnění na 7násobek či dokonce 10ti násobek základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění bylo soudy přistoupeno v případě úrazu žáka 7. třídy základní školy, který utrpěl úraz poté, co jej zavalil náhrobní kámen na nepřístupném hřbitově, v důsledku čehož je zcela ochrnutý na dolní polovinu těla, upoután na lůžku či invalidní vozík, je inkontinentní s častými záněty močových cest, není schopen erekce ani sexuálního života, je odkázán na stálou pomoc dalších osob a projevilo se u něj i vážné onemocnění psychické. Poškozený v porovnávaném případě byl před úrazem navíc nadaným žákem s nadprůměrným prospěchem a věnoval se fotbalu prakticky na profesionální úrovni s vysoce pravděpodobnou perspektivou angažmá ve vyšších soutěžích). Základní bodové hodnocení bylo navýšeno na 7násobek na celkovou částku 9 868 500 Kč (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25Cdo 465/2019). Byť se rozsudek netýká nároku na odškodnění pracovního úrazu, s ohledem na skutečnost, že bylo navyšováno základní bodové ohodnocení provedené dle vyhlášky č. 440/2001 Sb., soud přiměřeně k úvahám zde uvedeným při posuzování nároku žalobce, pokud jde o ZSÚ, přihlédl, když v porovnávaném případě se jedná o člověka, který byl na počátku svého aktivního života, který měl mít tzv. život před sebou, který se nestihl ani plně realizovat ve svém studijním, pracovním i osobním životě, což však není vůbec případ žalobce.

35. Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností soud považuje za přiměřené zvýšení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění celkem na výslednou částku 1 500 000 Kč odpovídající zhruba dvojnásobku násobku základního bodového ohodnocení provedeného znalcem na částku 750 000 Kč. Tuto částku soud považuje za odpovídající okolnostem konkrétní věci a skutečným následkům, které žalobce utrpěl v důsledku pracovního úrazu. Tato částka se soudu jeví jako adekvátní i ve vztahu k věku žalobce, kdy úraz utrpěl. Protože částka na ZSÚ ve výši 360 000 Kč již byla žalobci zaplacena dne 26. 9. 2018 (a v tomto směru bylo řízení částečně zastaveno), soud přiznal žalobci nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění ve výši 1 140 000 Kč (výrok I.); zároveň soud přiznal i úrok z prodlení, jehož požadovaná výše je nižší než zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve vztahu k počátku doby prodlení, soud přiznal nárok na úrok z prodlení nikoliv od data požadovaného, tj. od 1. 1. 2014, ale až ode dne následujícího po dni, kdy žalovaná měla možnost plnit po doručení žaloby (dne 26. 3. 2014) dne 27. 3. 2014, kdy tak neučinila a ve smyslu § 1968 občan.zák. se od 28. 3. 2014 dostala do prodlení. S ohledem na plnění žalobci částky 360 000 Kč dne 26. 9. 2018, byl z této částky přiznán úroku do tohoto dne, co do částky 30 000 Kč pak až do doby jejího zaplacení.

36. Ve zbývající části uplatněný nárok představující navýšení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobu zamítl (výrok II.).

37. Pokud jde o náklady řízení, soud uvážil, že ohledně částky 360 000 Kč, pro kterou bylo řízení zastaveno (usnesením ze dne 7.2.2019 č.j. 18 C 118/2014-190), je na místě přiznat náhradu nákladů řízení žalobci i co do této částky, neboť žaloba ohledně této částky byla podána důvodně a k zpětvzetí žaloby došlo v důsledku toho, že po podání žaloby žalovaná (respektive vedlejší účastník na straně žalované) tuto částku uhradila. Pokud jde o zbývající část nároku soud dospěl k závěru, že je na místě přiznat náhradu nákladů řízení v plném rozsahu žalobci, neboť posouzení důvodnosti tohoto nároku záviselo na úvaze soudu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Soud tedy přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši odpovídající tarifní hodnotě 360 000 Kč (částka, pro kterou bylo řízení zastaveno) a 1 140 000 Kč (částka, která byla v řízení přiznána – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. NS 25 Cdo 3974/2015), tedy 1 500 000 Kč do 7.2.2019, kdy řízení bylo zastaveno co do částky 360 000 Kč, výše odměny za jeden úkon právní služby pak činí 14 300 Kč (dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, dále jen„ advokátní tarif“). Výše odměny po 7. 2. 2019 vychází z přiznané částky 1 140 000 Kč, výše odměny za jeden úkon právní služby pak činí 12 860 Kč. Advokát žalobce v řízení poskytl do 7. 2. 2019 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, návrh na pokračování řízení ze dne 6. 6. 2016, návrh na pokračování řízení ze dne 30. 11. 2017 (oba návrhy na pokračování hodnoceny ve smyslu § 11 odst. 3 za použití § 11 odst. 2 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu hodnoceny každý svou povahou pouze za půl úkonu), účast na jednání soudu dne 7. 1. 2019), po 7. 2 2019 9 úkonů právní služby (účast na jednání dne 28. 2. 2019, účast na jednání dne 8. 4. 2019, vyjádření ze dne 6. 5. 2019, vyjádření ze dne 29. 5. 2019, účast na jednání dne 23. 9. 2019, dotazy na znalce ze dne 20. 5. 2019, vyjádření ze dne 13. 5. 2021. účast na jednání dne 7. 9. 2021 a účast na jednání dne 24. 3. 2022 – bráno jako dva úkony, neboť jednání trvalo 3,5 hodiny), celkem tedy odměna činí 185 800 Kč; dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu) za každý ze 15 shora uvedených úkonů právní služby. Náklady advokáta tvoří rovněž cestovné za cestu k jednání soudu a zpět z místa sídla advokáta (Košice Praha Košice v celkové délce 1350 km) za použití vozidla Audi Q 7 s průměrnou spotřebou paliva 7,4 l (dle předloženého velkého technického průkazu) motorové nafty na 100 km, přičemž cestovné za každé jednání v roce 2019 bylo ve výši 8 891,63 Kč po zaokrouhlení 8 892 Kč s ohledem na cenu nafty 33,60 Kč za litr, základní náhradu ve výši 4,10 Kč dle vyhl. MPSV č. 333/2018 Sb. (za 4 jednání v roce 2019 ve výši 35 568 Kč), přičemž cestovné za jednání v roce 2021 bylo ve výši 8 657,28 Kč po zaokrouhlení 8 657 Kč s ohledem na cenu nafty 27,20 Kč za litr a základní náhradu ve výši 4,40 Kč dle vyhl. MPSV č. 589/2020 Sb., přičemž cestovné za jednání v roce 2022 bylo ve výši 9 951,38 Kč po zaokrouhlení 9 951 Kč s ohledem na cenu nafty 36,10 Kč za litr a základní náhradu ve výši 4,70 Kč dle vyhl. MPSV č. 511/2021 Sb. Náhrada za promeškaný čas za celkem 6 cest k soudnímu jednání a zpět, jedna cesta ze sídla advokáta do sídla soudu 7,5 hodin, jedna cesta 15 hodin (dle www.mapy.cz), tedy 30 započatých půlhodin, náhrada za jednu půlhodinu činí dle 14 odst. 3 advokátního tarifu 100 Kč, tedy celkem za jedno jednání ve výši 3 000 Kč, za šest jednání celkem 18 000 Kč jako náhrada za promeškaný čas; celková výše nákladů spolu s 20 % DPH činí 314 971,20 Kč. Povinnost k náhradě nákladů řízení byla uložena žalované společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem na straně žalované.

38. V souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. pak soud uložil povinnost žalované společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem na straně žalované zaplatit náklady státu, když, jak je podrobně vysvětleno shora, shledal v řízení plný úspěch žalobce. Tyto náklady představují znalečné přiznané znalci a náklady svědkyň, přičemž o konkrétní výši bude rozhodnuto až samostatným usnesením, když rozhodnutí o svědečném dosud nenabylo právní moci.

39. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.), náhrada nákladů řízení přiznaná žalobci pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

40. Dále soud rozhodl v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, dále jen„ zákon o soudních poplatcích“ o přenesení poplatkové povinnosti, neboť žalobkyně, která je dle § 11 odst. 2 písm. e) zákona o soudních poplatcích z placení soudního poplatku osvobozena, byla v řízení plně úspěšná. Povinnost k zaplacení soudního poplatku tak dle citovaného zákonného ustanovení přešla na žalovanou. Výše soudního poplatku byla stanovena z částky 1 140 000 Kč, což odpovídá 57 000Kč (dle položky č. 1 Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona o soudních poplatcích, dále jen„ Sazebník“).