18 C 123/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci manželky: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0, státní příslušnost Slovensko bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 manžela: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0, státní příslušnost Rumunsko bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o rozvod manželství

I. Manželství Jméno zainteresované osoby 0/0, rozené Anonymizováno, narozené dne Datum narození zainteresované osoby 0/0, a manžela: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozeného dne Datum narození zainteresované osoby 1/0, uzavřené dne datum před Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno adresa, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne datum domáhala, aby soud rozvedl manželství účastníků uzavřené dne datum před Úřadem městské části adresa s odůvodněním, že si už delší dobu s manželem nerozumějí a dohodli se na rozvodu, společné děti nemají.

2. Manžel s návrhem na rozvod souhlasil a k návrhu na rozvod manželství se připojil.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť manžel je státním příslušníkem Rumunska a manželka je státní příslušnicí Slovenska. Oba manželé mají bydliště na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Rumunsko i Slovensko jsou členskými státy Evropské unie, proto se ke stanovení pravomoci – příslušnosti soudu k projednání této věci použijí ustanovení nařízení Rady (ES) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklý pobyt. Jelikož mají oba manželé bydliště na území České republiky, je tento soud mezinárodně příslušným k rozhodování o rozvodu manželství účastníků.

4. Soud po provedeném dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Účastníci uzavřeli manželství dne datum před Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno adresa. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželé si přestali rozumět, došlo k jejich vzájemnému citovému odcizení, mají odlišné nahlížení na další společný život. Manželé vyloučili, že by zde byla naděje na obnovu manželského soužití, manžel respektuje rozhodnutí manželky nechat se rozvést. Manželé nežijí ve společné domácnosti od loňského podzimu.

6. Po právní stránce hodnotil soud věc takto:

7. Ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Dle § 49 odst. 1 téhož zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V daném případě je proto třeba postupovat podle českého právního řádu.

8. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud manželství nerozvede, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma.

9. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

10. Podle § 758 manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

11. Z nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželé tři čtvrtě roku nesdílí rodinnou domácnost a manželka nemá zájem o obnovu soužití, přičemž manžel toto její rozhodnutí respektuje. Soud má proto za prokázaný hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat manželství. Příčiny rozvratu soud spatřuje ve vzájemném odcizení manželů.

12. Soud proto shledal za splněné všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků a jejich manželství v souladu s § 755 o. z. rozvedl.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle něhož ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, ledaže by tu byly okolnosti odůvodňující jejich přiznání, které však v daném případě soud neshledal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 395 z. ř. s.).