18 C 153/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 550,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 550,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 550,52 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Žalobkyně se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 2. 2. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že žalovaný byl ošetřen a pobýval v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici provozované žalobkyní (dále jen„ PZS“) dne 26. 9. 2020 Náklady za ošetření a pobyt žalovaného v PZS byly žalobkyní vyúčtovány fakturou č. číslo na částku ve výši 3 500 Kč splatnou 12. 10. 2020. Žalovanému byla dále téhož dne 26. 9. 2020 žalobkyní poskytnuta zdravotní péče. Náklady na zdravotní péči byly žalovanému vyúčtovány fakturou č. číslo s bodovým hodnocením na částku 3 050,52 Kč splatnou dne 10. 10. 2020. Žalovaný však na tyto faktury ničeho neuhradil. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně naposledy vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 6 550,52 Kč předžalobní upomínkou ze dne 8. 4. 2021. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl dne 26. 9. 2020 přeložen z jiného zdrav otnického pracoviště na PZS, kde byl ošetřen a pobýval zde. NA PZS naměřili žalovanému 2,26 ‰ alkoholu v těle. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala pobyt a ošetření v PZS z tohoto dne, a to fakturou č. číslo na částku 3 500 Kč splatnou dne 12. 10. 2020. Žalobkyně dále vyúčtovala žalovanému za poskytnutí zdravotní péče dne 26. 9. 2020, a to za CT vyšetření mozku s větším počtem skenů a cílené vyšetření traumatologem, částku ve výši 3 050,52 Kč splatnou dne 10. 10. 2020. Žalovaný byl k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 6 550,52 Kč žalobkyní vyzván dne 8. 4. 2021 předžalobní upomínkou, která byla žalovanému odeslána. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Dle § 89e odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb. prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. Tím, že byl žalovaný ošetřen a pobýval v PZS mu vznikla povinnost uhradit za toto ošetření částku 3 500 Kč, což nesplnil. Žalobkyně přitom v řízení prokázala vznik právního vztahu a rozsah poskytnutých služeb (ošetření a pobytu v PZS). Žalobkyně dále v řízení prokázala, že žalovanému poskytla v rámci ošetření na záchytné stanici zdravotní služby, přičemž seznam položek žalobkyní poskytnutých zdravotních služeb byl součástí faktury, cena za poskytnutí zdravotní služby byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotnických výkonů s bodovými hodnotami. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit za takto poskytnuté zdravotní služby částku 3 050,52 Kč. Žalovaný přitom celkovou dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní upomínku. Žalovaný, aby se ubránil, musel by tvrdit a prokazovat, že nárokovanou částku uhradil, popř. že mu předmětné služby nebyly poskytnuty, to však žalovaný neučinil. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu celkové dlužné částky v žalované výši. Požadované příslušenství, tj. úrok z prodlení, pak bylo přiznáno dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti pozdější dlužné faktury až do zaplacení. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku

I. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.