18 C 161/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátkou anonymizováno jméno jméno příjmení sídlem adresa manželky: osobní údaje manželky o rozvod manželství

I. Manželství manželky: celé jméno žalované, rozené příjmení celé jméno žalované, narozené dne datum, a manžela: celé jméno žalobce, narozeného dne datum, uzavřené dne datum v anonymizována dvě slova, země, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel, který je občanem země, se návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhal, aby soud rozvedl manželství účastníků uzavřené dne datum v místě příjmení, anonymizováno, s odůvodněním, že manželé spolu pro rozdílnost povah a názorů nejsou schopni žít, citově se odcizili, manželství je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno. Manželka, která je občankou příjmení, se v prosinci rok odstěhovala ze společné domácnosti. Z manželství se narodily dvě děti, a to nezletilá jméno příjmení celé jméno žalobce, datum narození, a nezletilá jméno jméno celé jméno žalobce, datum narození. Poměry nezletilých pro dobu po rozvodu byly upraveny rozsudkem zdejšího soudu ze dne 31. 8. 2022, č. j. 50 Nc 6350/2020-923, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum.

2. Manželka s návrhem na rozvod souhlasila a k návrhu na rozvod manželství se připojila.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť manžel je státním příslušníkem země a manželka je státní příslušnicí příjmení. Oba manželé mají bydliště na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie Maďarsko je členským státem Evropské unie, Česká republika a Filipíny nejsou stranami mezinárodní smlouvy, kterou by v posuzovaném případě bylo možné aplikovat, proto se ke stanovení pravomoci – příslušnosti soudu k projednání této věci použijí ustanovení nařízení Rady (ES) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklý pobyt. Jelikož mají oba manželé bydliště na území České republiky, je tento soud mezinárodně příslušným k rozhodování o rozvodu manželství účastníků.

4. Soud po provedeném dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Účastníci uzavřeli manželství dne datum před oddělením matriky Úřadu pro imigraci a státní občanství v anonymizována dvě slova, země. Z manželství se narodily dvě děti, nezletilá jméno příjmení celé jméno žalobce, datum narození, a nezletilá jméno jméno celé jméno žalobce, datum narození. Poměry nezletilých pro dobu po rozvodu manželství účastníků byly upraveny rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 8. 2022, č. j. 50 Nc 6350/2020-623, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2023, č. j. 12 Co 346/2022-741, který nabyl právní moci dne datum. Manželé vyloučili, že by zde byla naděje na obnovu manželského soužití, nežijí ve společné domácnosti dva roky. Důvodem, pro který došlo k rozvratu manželství účastníků, je rozdílnost jejich povah a názorů a jejich vzájemné citové odcizení.

6. Po právní stránce hodnotil soud věc takto:

7. Ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Dle § 49 odst. 1 téhož zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V daném případě je proto třeba postupovat podle českého právního řádu.

8. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud manželství nerozvede, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma.

9. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

10. Podle § 758 manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

11. Z nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželé spolu dva roky nežijí, nesdílí rodinnou domácnost a nemají zájem o obnovu soužití. Ani do budoucna se tedy nejeví jako reálné, že by došlo k obnovení manželského soužití, když ani jeden z manželů již v manželství setrvávat nechce. Soud má proto za prokázaný hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat manželství. Příčiny rozvratu soud spatřuje ve vzájemném odcizení manželů, a to z důvodu rozdílnosti povah a názorů účastníků. Poměry nezletilých dětí pro dobu po rozvodu byly upraveny.

12. Soud proto shledal za splněné všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků a jejich manželství v souladu s § 755 o. z. rozvedl.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle něhož ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, ledaže by tu byly okolnosti odůvodňující jejich přiznání, které však v daném případě soud neshledal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 395 z. ř. s.).