18 C 196/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 27. 10. 2014 do 1. 2. 2018, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 2. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 2. 5. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela s žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, dne 30. 9. 2014. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši uvedené ve smlouvě, a to v hotovosti na bankovní účet, jehož číslo žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy došlo dle smluvních podmínek okamžikem poskytnutí zápůjčky žalované. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zápůjčku spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky nejpozději do dne 26. 10. 2014. Žalovaná zápůjčku ve výši 8 000 Kč ani částečně nesplatila, přestože o to byla upomínána. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 21. 12. 2017 svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalované, a proto v případě, že soud posoudí smlouva jako neplatnou z tohoto důvodu, žádá přiznat dlužnou jistinu jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná požádala dne 30. 9. 2014 v údaj o čase hodin právní předchůdkyni žalobkyně, společnost právnická osoba, o zápůjčku ve výši 8000 Kč, ve své žádosti se identifikovala emailem, telefonním číslem, adresou a číslem bankovního účtu, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalované schválila téhož dne v údaj o čase hodin. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč v hotovosti prostřednictvím zprostředkovatele úvěru dne 30. 9. 2014 v údaj o čase hodin, což stvrdila žalovaná svým podpisem v prohlášení číslo zavázala se právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 10. 10. 2014 na její bankovní účet. Žalovaná poskytnutou zápůjčku řádně a včas nesplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, což žalované oznámila dopisem ze dne 18. 1. 2018 odeslaným dne 26. 1. 2018. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 13. 1. 2020 odeslaným dle podacího archu dne 15. 1. 2020. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalované úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila a úvěr ve stanovené době nesplatila. Žalobkyně v řízení sice netvrdila a neprokazovala, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o zápůjčce platné a účinné ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, resp. žalobkyně podklady osvědčující tyto skutečnosti vůbec nemá, ovšem v tomto řízení se domáhá pouze jistiny úvěru, která jí náleží i jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. při zneplatnění úvěrové smlouvy pro absenci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč, výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy k plnění (výzva k plnění byla dle § 573 o. z. žalované na základě domněnky dojití doručena třetí pracovní den po odeslání dne 26. 1. 2018, tj. dne 31. 1. 2018), přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu co do rozdílu v zákonném úroku z prodlení soud žalobu výrokem I. zamítl, jelikož ujednání o splatnosti poskytnuté částky bylo dohodnuto ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním, a splatnost nastala až po výzvě učiněné žalobkyní. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, jelikož žalobě nebylo vyhověno pouze v části příslušenství, což nemá vliv na nárok na náhradu nákladů řízení, který se odvíjí od úspěchu či neúspěchu v předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.