18 C 45/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0, státní příslušnost Anonymizováno Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 130 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 130 000 Kč s úrokem ve výši 19 % ročně z částky 100 000 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 458 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o peněžité zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne datum, na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému částku 100 000 Kč. Zápůjčka měla být vrácena do datum. Účastníci sjednali fixní úrok z dlužné částky ve výši 30 000 Kč do doby sjednaného termínu vrácení zápůjčky. Pro případ prodlení sjednali účastníci úrok ve výši 19 % p. a. z dlužné částky. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 100 000 Kč, fixního úroku ve výši 30 000 Kč, smluveného úroku ve výši 19 % p. a. od datum, a rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Ruské federace. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních č. 95/1983 Sb., která však otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a proto soud určil rozhodné právo pro daný smluvní závazkový vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o peněžité zápůjčce. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že mu žalobkyně dne datum poskytla 100 000 Kč převodem na účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku žalobkyni do datum. Žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 30 000 Kč. Za dobu, v níž bude žalovaný s vrácením zápůjčky v prodlení, se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 19 % p. a. ze zápůjčky (smlouva o peněžité zápůjčce ze dne datum). Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o zápůjčce dopisem datovaným dne datum (předžalobní výzva k úhradě) a žalovanému odeslaným na adresu ze smlouvy (dodejka).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

6. Pro Českou republiku je závazné nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). V souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení Řím I má sice přednost před jeho ustanoveními smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních č. 95/1983 Sb., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení rozhodného práva ve sporech vyplývajících ze smluvních závazkových právních vztahů, a proto se pro stanovení rozhodného práva použijí ustanovení nařízení Řím I. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 7 smlouvy o zápůjčce.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jako „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o zápůjčce podle shora citovaného ustanovení § 2390 o. z., jelikož vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky a žalobkyně soudu prokázala, že dne datum poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se je žalobkyni zavázal vrátit do datum spolu s úrokem ve sjednané výši. Žalovaný v řízení nárok žalobkyně nijak nerozporoval. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, příslušenství bylo přiznáno ode dne následujícího po sjednané splatnosti dluhu dle § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce v celkové výši 30 458 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 6 500 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: - částkou 18 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby, přičemž sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 130 000 Kč činí 6 300 Kč, - částkou 900 Kč za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), - a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny advokáta dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 158 Kč.

10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění obou povinností uložených tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.