18 C 68/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , státní příslušnost Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení 109 500 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky , částka, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k Okresnímu soudu v , adresa, dne , datum, a postoupeným soudu zdejšímu dne , datum, se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil v záhlaví uvedenou částku představující peněžní prostředky, které žalovanému zapůjčila v období od , datum, do , datum, , konkrétně se jedná o platbu , částka, ze dne , datum, , ve výši , částka, ze dne , datum, , ve výši , částka, ze dne , datum, , ve výši , částka, ze dne , datum, , ve výši , částka, (, částka, + , částka, ) ze dne , datum, , ve výši , částka, ze dne , datum, , ve výši , částka, ze dne , datum, a ve výši , částka, ze dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalobkyně žalovaného opakovaně urgovala o vrácení zapůjčených prostředků, žalovaný vždy slíbil, že je vrátí, to se však nestalo. Žalobkyně požaduje z dlužné částky rovněž zákonný úrok z prodlení od , datum, po výzvě k plnění ze dne , datum, . Žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne , datum, .

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Tuniska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Tunisko nejsou stranami mezinárodní smlouvy, kterou by v posuzovaném případě bylo možné aplikovat, určil soud rozhodné právo pro daný smluvní závazkový vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Základním (obecným) pravidlem pro založení příslušnosti soudu podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je, že bez ohledu na jeho státní příslušnost musí být žalovaný, který má bydliště v členském státě, žalován v tomto státě, není-li výslovně nařízení uvedeno jinak. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

4. Dříve, než začalo jednání, vzala žalobkyně podanou žalobu zpět co do částky , částka, , kterou žalovaný po podání žaloby zaplatil. Soud proto podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“), v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně řízení částečně zastavil, jak je patrno z výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že byl návrh vzat částečně zpět ještě před prvním jednáním ve věci, soud dle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezjišťoval stanovisko žalovaného.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Žalobkyně provedla dne , datum, platbu ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a téhož dne ještě , částka, , dne , datum, ve výši 4 000 K, dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, ze svého účtu č. , č. účtu, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , jednotlivé platby nejsou nijak označeny (výpis transakcí).

7. Dne , datum, napsala žalobkyně kontaktu označenému jako „Naoufel“ zprávu: „Ahoj, jak to vypadá?“, na kterou reagoval adresát dne , datum, , že si zavolají, a žalobkyně odpovídá, že si nemusejí volat, stačí napsat, kdy to vrátí. Adresát reaguje „dám ti vědět“. Dne , datum, se žalobkyně dotazuje, zda je „nějaké info?“. Adresát odpovídá následujícího dne, že příští týden něco pošle nebo pokud se prodá auto, tak jí dá všechno. Dne , datum, vyzvala osobu, kterou označuje jako Naoufel, aby jí poslal peníze nebo napsal, jak to chce řešit. Adresát slibuje poslat každé úterý 10 tisíc. Následně , datum, píše adresát, že poslal , částka, , a dne , datum, , že pošle další. Žalobkyně se , datum, dotazovala, proč včera nic nepřišlo, adresát odpovídá, že to ještě dnes zkusí, pokud ne, tak příští týden dvakrát (whatsapp a SMS komunikace).

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím své zástupkyně k úhradě jeho dluhu spočívajícího mimo jiné v zápůjčce ve výši , částka, dopisem datovaným dne , datum, (předžalobní upomínka) a žalovanému odeslaným následujícího dne (podací stvrzenka).

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil pro absenci mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Tuniskem podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, . Podle čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení souvisí-li mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, včetně úhrady neexistujícího dluhu, s již existujícím vztahem mezi stranami, jako například smluvním vztahem nebo vztahem vyplývajícím z civilního deliktu, který úzce souvisí s tímto bezdůvodným obohacením, je rozhodným právem právo, kterým se řídí uvedený existující vztah. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se smlouva o při absenci volby práva řídí právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, která poskytla peněžní prostředky jako charakteristické plnění pro smlouvu, má bydliště v České republice, je české právo rozhodným právem.

11. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

12. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému v období od , datum, do , datum, na jeho bankovní účet postupně v devíti převodech celkem částku , částka, . O tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce však žalobkyně soud nepřesvědčila, neboť ani z předložené komunikace, ani z označení plateb z bankovního účtu žalobkyně neplyne, že by účastníci odkazovali na mezi nimi vzniklý smluvní vztah. Žalobkyně ostatně ani v žalobě netvrdí, zda se jednalo o dílčí plnění z jedné smlouvy o zápůjčce nebo mělo být uzavřeno smluv více, kdy k tomu došlo a za jakých podmínek. To však nic nemění na tom, že nárok žalobkyně je důvodný, neboť jej lze posoudit jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo žalovanému na úkor žalobkyně poté, co mu na jeho účet žalobkyně převedla peněžní prostředky a následně jej v textové komunikaci vyzvala k jejich vrácení, což žalovaný opakovaně slíbil. Soud proto nevyzýval žalobkyni k doplnění jejích tvrzení a důkazních návrhů, neboť její nárok obstojí právě jako nárok z bezdůvodného obohacení.

15. Žalovaný se s vrácením získaného majetkového prospěchu dostal do prodlení poté, co po něm žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení peněz počínaje zprávou ze dne , datum, . Žalovaný nijak nerozporoval, že by se jednalo o textovou komunikaci, kterou s žalobkyní vedl, a dle jeho reakcí lze rovněž usuzovat, že o povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky věděl. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl, příslušenství bylo přiznáno dle § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že v části , částka, náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení od , datum, do dne, kdy byla tato částka žalobkyni uhrazena, z částky , částka, pak do dne, kdy dojde k jejímu zaplacení.

16. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť částečné zastavení řízení zavinil žalovaný plněním po podání žaloby a zcela procesně úspěšná žalobkyně má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši , částka, spočívají v zaplaceném soudním poplatku , částka, a v odměně advokáta, která je tvořena:- částkou , částka, , tj. odměnou za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby a částečné zpětvzetí návrhu, přičemž sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty , částka, činí , částka, , a- částkou , částka, za 4 paušální náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 4 AT), z toho 3x po , částka, za úkony právní služby provedené před , datum, a jednou po , částka, za úkon právní služby provedený po novele účinné od , datum, .

17. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění obou povinností uložených tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.