18 C 8/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 66 022 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zastavuje co do částky 5 487 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně -) z částky 5 487 Kč od 19. 1. 2021 do 28. 1. 2021, -) z částky 5 487 Kč od 29. 1. 2021 do 10. 3. 2021, -) z částky 5 487 Kč od 11. 3. 2021 do 14. 5. 2021, -) z částky 5 487 Kč od 15. 5. 2021 do 28. 7. 2021, -) z částky 5 487 od 29. 7. 2021 do 29. 7. 2021, -) z částky 5 487 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení a co úroku ve výši 51,1 % p. a. z částky 48 136,88 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 511 Kč (50 000 – 46 489) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 511 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 57 024,74 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení -) z částky 50 180 Kč ve výši 8,25 % ročně od 19. 1. 2021 do 28. 1. 2021, -) z částky 46 459 Kč ve výši 8,25 % ročně od 29. 1. 2021 do 10. 3. 2021, -) z částky 44 959 Kč ve výši 8,25 % ročně od 11. 3. 2021 do 14. 5. 2021, -) z částky 43 959 Kč ve výši 8,25 % ročně od 15. 5. 2021 do 28. 7. 2021, -) z částky 42 959 Kč ve výši 8,25 % ročně od 29. 7. 2021 do 29. 7. 2021, -) z částky 41 959 Kč ve výši 8,25 % ročně od 30. 7. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 35 % ročně z částky 48 136,88 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19. 1. 2021 dosáhne částky 214 329,00 Kč, zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 14 810 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Návrhem podaným k Okresnímu soudu v Berouně dne 10. 11. 2021 postoupeným soudu zdejšímu ve znění jeho doplnění se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 10. 9. 2019, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne 11. 9. 2019 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 129,67 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 721 Kč splatných k 12. dni v kalendářním měsíci počínaje říjnem 2019. Žalobkyně prověřila schopnost žalované řádně hradit úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Žalobkyně zjistila, že žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, celkový čistý měsíční příjem žalované činil 28 300 Kč, náklady 8 431 Kč, tudíž volné zdroje žalované byly dostatečné. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru, čemuž žalobkyně vyhověla a odložila splatnost původních splátek č. 11, 12 a 13, po dobu odkladu splátek neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná však ani dále neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek úvěru. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za prodlení s úhradou splátky č. 14 a 15 delším 30 dnů a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované delším 15 dnů ve výši 200 Kč za každou splátku, tj. 800 Kč (4 x 200 Kč) za prodlení s úhradou splátky č. 4, 7, 14 a 15. V důsledku prodlení žalované došlo ke dni 17. 1. 2021 v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle čl. 6 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny a tuto novou jistinu ve výši 57 380,71 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění. Do dne zesplatnění úvěru uhradila žalovaná žalobkyni pouze částku celkem 38 268 Kč. Před zesplatněním úvěru žalobkyně marně vyzývala žalovanou k zaplacení jejího dluhu. Žalobkyně dále na žalované žádá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. nevznikalo žalobkyni od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalované. Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná žalobkyni ještě celkem částku 8 221 Kč. Žalobkyní uplatněný nárok sestává z aktuální dlužné nové jistiny ve výši 49 159,71 Kč, smluvní pokuty vyčíslené na částku celkem 16 063,74 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč. Žalobkyně se rovněž domáhá zaplacení úroku v nominální roční úrokové sazbě 86,1 % ročně za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 48 136,88 Kč ode dne 19. 1. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z nové jistiny úvěru, smluvní pokuty 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované. Žalobkyně žádá přiznat příslušenství od druhého dne následujícího po zesplatnění. Žalobkyně žalovanou marně vyzývala k zaplacení dluhu předžalobní výzvou, kterou žalovaná obdržela 1. 11. 2021 a požádala o možnost splátkového kalendáře. Žalobkyně sdělila žalované, že eviduje dvě její smlouvy a dotázala se na výši splátky, kterou by mohla žalovaná hradit. Když žalovaná na dotaz žalobkyně nereagovala, podala žalobkyně k soudu žalobu a až po jejím podání obdržela odpověď žalované na dotaz ohledně splátek.

2. Žalovaná nárok žalobkyně zcela neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaná se domnívá, že žalobkyně nezkoumala dostatečně její úvěruschopnost, protože z výpisu z registru nebankovních klientských informací lze vyčíst, že u žalované byl uveden kód příznaku, který znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná. Žalovaná rovněž považuje žalobu za předčasnou, protože žalovaná s žalobkyní ohledně svého dluhu v listopadu 2021 komunikovala, na žalovanou navržené splátky však žalobkyně nereagovala a podala žalobu k soudu. Žalovaná rovněž považuje požadovanou výši úroku z úvěru za neoprávněnou vzhledem k § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru.

3. Dříve, než začalo jednání, vzala žalobkyně podanou žalobu zpět co do rozdílu mezi uplatněným obchodním úrokem ve výši 86,1 % ročně a nově požadovaným obchodním úrokem 35 % ročně z dlužné jistiny, což po přepočtu upravené nové jistiny znamená zpětvzetí co do částky 5 487 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 487 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 51,1 % p. a. z částky 48 136,88 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně po úpravě svého nároku požadovala na žalované jistinu úvěru 48 136,88 Kč, úrok v kapitalizované výši 3 757 Kč, smluvní pokutu 998 Kč a 15 065,74 Kč, náklady spojené s prodlením žalované ve výši 800 Kč po odečtení úhrad žalované po zesplatnění v celkové výši 8 221 Kč. Soud proto podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“), v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně řízení částečně zastavil, jak je patrno z výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že byl návrh vzat částečně zpět ještě před prvním jednáním ve věci, soud dle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezjišťoval stanovisko žalované.

4. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

5. Žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů (výpis ze seznamu registrovaných subjektů). Žalovaná podepsala dne 10. 9. 2019 u obchodního zástupce žalobkyně návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] kterým žalovaná požádala žalobkyni o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč hrazený včetně zápůjční úrokové sazby ve výši 129,67 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 721 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 178 608 Kč. Dle čl. 6 odst. 1 návrhu smlouvy v případě prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Podle čl. 6 odst. 3 písm. b) návrhu smlouvy, jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru a dle čl. 6 odst. 4 návrhu smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistiny úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaná povinna zaplati nejpozději ke dni zesplatnění úvěru. Dle čl. 6 odst. 5 návrhu smlouvy jestliže žalovaná po zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou (návrh na uzavření smlouvy). Před podpisem návrhu na uzavření smlouvy obdržela žalovaná od žalobkyně předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (předsmluvní formulář). Žalobkyně žalované dopisem ze dne 12. 9. 2019 sdělila, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy (oznámení), k dopisu byl přiložen splátkový kalendář, dle kterého byla první splátka úvěru splatná 12. 10. 2019 a poslední dne 12. 9. 2023 (splátkový kalendář). Žalobkyně vyplatila žalované částku 50 000 Kč na účet [číslo] [bankovní účet], což žalovaná učinila nesporným (doklad o vyplacení úvěru). Efektivní úroková sazba ve výši 129 % ročně odpovídá nominální úrokové sazbě ve výši 85,7826 % ročně (vyjádření znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul]).

6. Při prověřování úvěruschopnosti žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá žádný negativní příznak v registru SOLUS (lustrace SOLUS), dle registru nebankovních informací byl u žalované evidován kód příznaku 16, což znamená, že smlouva je hodnocena jako špatná (lustrace NRKI). V srpnu 2019 činila čistá mzda žalované u jejího zaměstnavatele [právnická osoba] částku 28 302 Kč, z níž však bylo žalované vyplaceno pouze 14 939 Kč a částka 12 219 Kč byla použita na úhradu pohledávek (výplatní páska). Průměrný čistý měsíční příjem žalované za měsíce červen až srpen 2019 činil 28 321 Kč, za měsíc srpen 2019 pak 28 302 Kč. Zaměstnavatel žalované potvrdil, že pohledávky ve výši 12 219 Kč jsou za osobní nákup DVD, osobní taxi a telefony (potvrzení zaměstnavatele). Žalobkyně při hodnocení bonity žalované vyšla z čistého měsíčního příjmu žalované ze zaměstnání ve výši 27 000 Kč a výdajů 4 710 Kč sestávajících z životního minima 3 410 Kč a nákladů na bydlení 1 300 Kč. Žalovaná uvedla, že s nikým nesdílí společnou domácnost, jako formu bydlení označila zbytkovou skupinu„ jiné“ bez bližšího upřesnění (hodnocení klienta).

7. Žalovaná předložila žalobkyni oznámení o zániku jejího pracovního poměru u společnosti [právnická osoba] ke dni 31. 8. 2020 (potvrzení) spolu s potvrzením o evidenci na úřadu práce od 2. 9. 2020 (potvrzení) a dopisem datovaným 11. 9. 2020 požádala žalobkyni o odklad splátek za měsíce srpen až říjen 2020 (žádost o úpravu splátkového kalendáře). Na základě žádosti žalované odložila žalobkyně původní splátky č. 11, 12 a 13 a po dobu od 13. 7. 2020 do 12. 10. 2020 neběžel žalované sjednaný úrok za poskytnutí úvěru (upravený splátkový kalendář), o čemž ji informovala dopisem ze dne 11. 9. 2020 (sdělení o odkladu splátek).

8. Dopisem ze dne 17. 6. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek č. 8 a 9 splatných 12. 5. 2020 a 12. 6. 2020 a upozornila ji, že pokud se dostane s úhradou kterékoliv splátky do prodlení o délce 65 dnů, dojde k zesplatnění celého úvěru (výzva k zaplacení). Dopisem ze dne 13. 7. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek č. 9 a 10 splatných 12. 6. 2020 a 12. 7. 2020 a upozornila ji, že pokud se dostane s úhradou kterékoliv splátky do prodlení o délce 65 dnů, dojde k zesplatnění celého úvěru (výzva k zaplacení). Dopisem ze dne 12. 8. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek č. 10 a 11 splatných 12. 7. 2020 a 12. 8. 2020 a upozornila ji, že pokud se dostane s úhradou kterékoliv splátky do prodlení o délce 65 dnů, dojde k zesplatnění celého úvěru (výzva k zaplacení). Dopisem ze dne 14. 12. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek č. 14 a 15 splatných 12. 11. 2020 a 12. 12. 2020 a upozornila ji, že pokud se dostane s úhradou kterékoliv splátky do prodlení o délce 65 dnů, dojde k zesplatnění celého úvěru (výzva k zaplacení). Dopisem ze dne 12. 1. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek č. 14, 15 a 16 splatných 12. 11. 2020, 12. 12. 2020 a 12. 1. 2021 a upozornila ji, že pokud se dostane s úhradou kterékoliv splátky do prodlení o délce 65 dnů, dojde k zesplatnění celého úvěru (výzva k zaplacení).

9. Žalobkyně dopisem ze dne 17. 1. 2021 oznámila žalované, že vzhledem k jejímu prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, došlo dnem 17. 1. 2021 k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy [číslo] proto žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, tj. částky 59 178 Kč sestávající z jistiny 48 136,88 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 243,83 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč (oznámení).

10. Ke dni podání žaloby uhradila žalovaná žalobkyni na smlouvu o úvěru celkem částku 46 489 Kč. Již od čtvrté splátky hradila žalovaná splátky se zpožděním (karta klienta).

11. Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím své zástupkyně k zaplacení dlužné částky do 15 dnů dopisem ze dne 20. 10. 2021 odeslaným téhož dne (předžalobní upomínka včetně podacího archu). K žádosti žalované na stav úvěrových smluv ji žalobkyně vyzvala, ať sdělí, kolik může na smlouvy pravidelně hradit. Žalovaná reagovala na tuto výzvu dopisem datovaným 9. 11. 2021 (žádost žalované o možnost hradit dluh ve splátkách).

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR s.r.o. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou projevily vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru dle shora citovaných ustanovení, s čímž se pojí povinnost žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně sice prověřovala majetkové poměry žalované, ovšem nikoliv s náležitou odbornou péčí. Již z žalobkyní opatřeného výpisu z nebankovního registru klientských informací vyplynulo, že smlouva žalované má negativní příznak a je hodnocena jako špatná. Na základě této informace měla žalobkyně přistupovat k ověření schopnosti žalované úvěr splácet obezřetněji, nadto za situace, kdy z jediné vyžádané výplatní pásky bylo zřejmé, že žalovaná, ač„ papírově“ dosahuje čisté měsíční mzdy 28 302 Kč, fakticky obdržela na účet pouze částku téměř v poloviční výši 14 939 Kč. Zda se jednalo o ojedinělou situaci nebo o pravidelný zásah do deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalované, žalobkyně nezjišťovala například vyžádáním výplatních pásek za další měsíce. Nelze rovněž odhlédnout od žalovanou namítaného podcenění měsíčních výdajů samostatně žijící osoby v [obec] stanovených na pouhých 4 710 Kč. V roce 2019 přitom dle nařízení vlády č. 320/2018 Sb. činila výše normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu v nájemním bytě v [obec] částku 8 233 Kč. Dle názoru soudu si měla žalobkyně, pokud při prověřování úvěruschopnosti žalované zjistila některé varovné signály (negativní příznak, významně snížená obdržená mzda, zřejmě podhodnocené základní měsíční výdaje), vyžádat další podklady, aby si mohla být jista úvěruschopností žalované.

18. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované zkoumat z úřední povinnosti, byť tento nedostatek namítala i sama žalovaná. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, což ostatně žalovaná ani nesporovala, a žalovaná žalobkyni uhradila zpět celkem částku 46 489 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co jí bylo na základě této smlouvy plněno po odečtení provedených úhrad. Soud proto výrokem II. uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku 3 511 Kč (čerpaná jistinu úvěru 50 000 Kč – úhrady 46 489 Kč). Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. od druhého dne následujícího po zesplatnění, jak žádala žalobkyně, jelikož nárok z bezdůvodného obohacení je splatným dnem následujícím po dni, kdy je doručena povinnému výzva k plnění, není-li ve výzvě stanovena jiná lhůta. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k plnění jejího dluhu dopisy od června 2020, nicméně soud nemůže při svém rozhodnutí překročit návrh, a proto uložil žalované povinnost k úhradě příslušenství až od 19. 1. 2021. Výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 57 024,74 Kč (tj. co do jistiny úvěru 36 404 Kč, přepočteného smluvního úroku 3 757 Kč, smluvních nákladů spojených s prodlením v paušální částce 800 Kč a smluvní pokuty celkem 16 063,74 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých částek po částečných úhradách žalované a po odečtení žalobkyni přiznané částky 3 511 Kč, jak jsou uvedeny ve výroku III., od 19. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 35 % ročně z částky 48 136,88 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení soud žalobu výrokem III. zamítl, jelikož ujednání o úroku z úvěru, paušální náhradě nákladů spojených s vymáháním a smluvní pokutě byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci převážně úspěch a její neúspěch spočíval pouze v poměrně nepatrné části (5,3 %). Náklady řízení žalované po zaokrouhlení v celkové výši 14 810 Kč spočívají v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 11 340 Kč za 3 úkony právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (§ 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /dále jako„ AT“ /), za úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis vyjádření a účast na jednání dne 25. 2. 2022), přičemž podle § 7 AT činí z tarifní hodnoty 66 022 Kč sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby 3 780 Kč, -) částkou 900 Kč za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, -) to vše zvýšeno o náhradu za 21 % DPH ve výši 2 570,40 Kč.

25. O povinnosti žalobkyně zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalované bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.