18 C 80/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně jednající v ČR prostřednictvím právnická osoba, IČO, sídlem ulice a číslo, PSČ obec a číslo zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 4 322 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni celkem částku 4 322 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně: -) z částky 1 062 Kč od 22. 11. 2016 do zaplacení, -) z částky 1 050 Kč od 31. 7. 2016 do zaplacení, -) z částky 1 062 Kč od 31. 7. 2016 do zaplacení -) a z částky 1 148 Kč od 7. 11. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 10. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky jako pohledávky z titulu nezaplaceného jízdného, neboť žalovaný dne 30. 7. 2016, dne 6. 11. 2016 a dne 21. 11. 2016 využil přepravních služeb ve vlacích provozovaných právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, aniž měl platnou jízdenku. Právní předchůdkyně žalobkyně vyměřila žalovanému za každou z cest bez jízdního dokladu nezaplacené jízdné a přirážku dle tarifu ve výši 1 000 Kč. Pohledávky za žalovaným byly na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek postoupeny ze společnosti právnická osoba na právnická osoba anonymizována dvě slova, která následně pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2017 postoupila na žalobkyni. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně z dlužné částky ničeho nezaplatil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval dne 30. 7. 2016 vlakem číslo provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a při přepravní kontrole se na výzvu vlakvedoucí v úseku obec - obec v 10:27 hodin neprokázal platným jízdním dokladem. O provedené přepravní kontrole bylo sepsáno hlášení číslo opatřené podpisem žalovaného, totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu. Výše jízdného činila 50 Kč a výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu byla stanovena na částku 1 000 Kč. Žalovaný dále cestoval dne 30. 7. 2016 vlakem číslo provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a při přepravní kontrole se na výzvu vlakvedoucího v úseku obec část obce - obec v 16:41 hodin neprokázal platným jízdním dokladem poté, co se schovával na záchodě. O provedené přepravní kontrole bylo sepsáno hlášení číslo opatřené podpisem žalovaného, totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu. Výše jízdného činila 62 Kč a výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu byla stanovena na částku 1 000 Kč. Žalovaný dále cestoval dne 6. 11. 2016 vlakem číslo provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a při přepravní kontrole se na výzvu průvodčí v úseku obec - obec v 13:14 hodin neprokázal platným jízdním dokladem. O provedené přepravní kontrole bylo sepsáno hlášení číslo opatřené podpisem žalovaného, totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu. Výše jízdného činila 148 Kč a výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu byla stanovena na částku 1 000 Kč. Žalovaný dále cestoval dne 21. 11. 2016 vlakem č. číslo provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a při přepravní kontrole se na výzvu vlakvedoucího v úseku obec – obec část obce v 12:10 hodin neprokázal platným jízdním dokladem. O provedené přepravní kontrole bylo sepsáno hlášení číslo opatřené podpisem žalovaného, totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu. Výše jízdného činila 62 Kč a výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu byla stanovena na částku 1 000 Kč. Dle ceníku, který je součástí tarifu právnická osoba pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, činí přirážka k jízdnému, pokud cestující nesplní podmínky pro odbavení ve vlaku, 1 000 Kč. Na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek číslo ze dne 15. 12. 2015 se právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, zavázala postupovat na základě smluv o postoupení pohledávky právnická osoba anonymizována dvě slova pohledávky vzniklé společnosti právnická osoba vůči třetím osobám z titulu porušení přepravního řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu. V souladu s touto smlouvou pak společnost právnická osoba postoupila své pohledávky za žalovaným na právnická osoba anonymizována dvě slova, která následně postoupila na základě smlouvy ze dne 14. 7. 2017 tyto pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení každého neuhrazeného jízdného včetně přirážky postupně dopisy zástupkyně žalobkyně ze dne 24. 4. 2017 a ze dne 30. 8. 2017 odeslanými 1. 9. 2017, v dopisech zástupkyně žalobkyně současně žalovaného informovala o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil. Po právní stránce posoudil soud danou věc takto: Pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byly postoupeny dle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. Podle § 2550 o. z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, upravuje tento zákon mimo jiné podmínky pro provozování železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových drah, podmínky pro provozování drážní dopravy na těchto dráhách, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. Podle § 37 odst. 4 zákona o drahách je pověřená osoba mimo jiné oprávněna dle písm. a) vyloučit z přepravy cestujícího, který se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem a nesplní povinnost zaplatit jízdné a přirážku, a dle písm. d) uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle odstavce 5 písm. b) je cestující povinen se prokázat na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice a přirážku k jízdnému. Podle odstavce 6 stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Tím, že žalovaný využil opakovaně služeb drážní dopravy provozované právní předchůdkyní žalobkyně, byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. o. z. Žalovaný se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, a byl proto povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve smyslu § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, ve výši, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovanému uložena při přepravní kontrole pověřenou osobou povinnost zaplatit přirážku, jelikož splatnost nároku nastala téhož dne, kdy byla povinnost k jeho zaplacení uložena. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.