20 C 29/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený JUDr. jméno příjmení sídlem adresa pro zaplacení 273 418,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 51 656 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 2. 2021 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 221 763,13 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 4. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 95 404 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 25 568,50 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 273 418,13 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 24. 10. 2019 uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 80 000 Kč, a to elektronicky prostřednictvím klientské zóny (doložení souhlasu s inkasem a potvrzení o verifikační platbě), na dobu určitou 72 měsíců. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 148 165 Kč (jistina 80 000Kč a sjednané úroky 68 165 Kč). Splátky byly sjednány po 2 085 Kč, vždy k 15. dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 23 % p.a. a RPSN 37,21 % p.a. Dále byly sjednány doplňkové služby, a to Inkasní služba a služba Podpora (možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V, odst. 5.13 v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V, odst. 5.13 v případě nezaviněné ztráty zaměstnání). Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou ve výši 3 461 Kč, jež byla splatná dne 15. 11. 2020 (splátka jistiny, splátka za inkaso 331 Kč a splátka 1 072 Kč za podporu). Celkem žalovaný zaplatil 4 splátky, tedy 13 844 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě prvou upomínkou ze dne 20. 11. 2020 (výzva k úhradě dlužné částky a k úhradě sankce za upomínku č. 1 ve výši 300 Kč, dle čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru), dále druhou upomínkou ze dne 5. 12. 2020 (výzva k úhradě dlužné částky a k úhradě sankce za upomínku č. 2 ve výši 500 Kč, dle čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru), dále žalobce zaslal žalovanému upozornění na zesplatnění dne 21. 12. 2020, celkem se jednalo o částku 274 407,37 Kč Celkem se žalobce domáhá zaplacení částky 273 418,13 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 116 761,26 Kč (zahrnující zbylou část jistiny 77 840,84 Kč a smluvní pokutu 38 920,42 Kč) od 4. 2. 2021 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně z částky 95 404 Kč (zbylá část inkasní služby 22 508 Kč a zbylá část doplňkové služby podpora 72 896 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení (článku II. 2.11 smlouvy o inkasní službě, resp. z ustanovení článku II. 2.15 ve spojení s článkem II. 2.13 smlouvy o zřízení doplňkové služby Podpora). Zbylá část úroků činí 61 252,87 Kč (do této položky žalobce zohledňuje platbu 840 Kč). K posouzení úvěruschopnosti žalobce uvedl, že si vyžádal oboustrannou kopii OP, doklad o příjmech (výpis z účtu a doklad o zaměstnavateli), výpis z účtu spotřebitele, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z CEE, výpis z databáze neplatných dokladů, provedení testu prostřednictvím pomocných parametrů DTI (poměr mezi průměrným ročním příjmem a celkovým dluhem), kdy číslo by nemělo být vyšší než 9, a DSTi (poměr mezi součtem měsíčních splátek a měsíčním příjmem) – neměl by být vyšší než 45 % - u žalovaného [příjmení] činí 20,06 % a DTI činí 0,44, jedná se tedy o naprosto vyhovující parametry.

2. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta, neboť úvěrová smlouva je neplatná, byla nedostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného spotřebitele, dále je zde rozpor s dobrými mravy (výše požadované částky činí 350 % jistiny). Není sporné, že smlouva byla uzavřena, avšak nebylo splněno zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy, smlouva je tedy neplatná. Žalovaný navíc obdržel pouze 24 032 Kč, z toho zaplatil 13 844 Kč, žalobce může mít maximálně pohledávku ve výši 10 188 Kč. Ve smlouvě dále nebyly uvedeny veškeré předpoklady pro výpočet RPSN, byla porušena informační povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná je také smlouva o inkasní službě a podpoře pro rozpor s dobrými mravy, tyto nebyly nepovinné, jak žalobce uváděl, celková výše poplatků za ně činí 101 016 Kč, což je absurdní, neboť úvěr činí pouze 80 000 Kč, cena služeb tak zde přesahuje výši úvěru. Rovněž ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními o ochraně spotřebitele, neboť je v nepřiměřená výši.

3. Účastníci byli k jednání konanému 17. 8. 2021 řádně předvoláni. Žalobce se z jednání omluvil, nepožádal o odročení jednání, soud proto věc v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. Návrhy žalobce na dokazování znaleckým posudkem [číslo] posouzení podmínek CFIG při poskytování spotřebitelských úvěrů ze dne 7. 5. 2018, auditní zprávou produktu spotřebitelský úvěr a výpisem z webových stránek Člověk v tísni soud zamítl pro nadbytečnost.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalobce a žalovaný si dne 27. 9. 2019 dohodli, že žalobce poskytne žalovanému celkem částku 40 000 Kč a žalovaný tuto částku vrátí v 72 splátkách po 1 029 Kč, součástí této smlouvy bylo také ujednání o inkasní službě a o doplňkové službě Podpora. V dotazníku k posouzení bonity žalovaný uvedl, že splácí spotřebitelský úvěr ve splátkách po 3 Kč a 5 584 Kč, [anonymizována dvě slova] 2 000 Kč, [anonymizováno] 1 840 Kč, [jméno] 3 000 Kč, pohledávky po splatnosti má ve výši 129 Kč a 66 Kč, sportovní sázky 5 711 Kč (prokázáno smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] včetně příloh č. 4 Smlouva o inkasní službě, č. 5 Dotazník k posouzení bonity žadatele, č. 6 Smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora). Žalobce žalovanému vyplatil částku 32 000 Kč (prokázáno detailem pohybu ze dne 9. 10. 2019).

5. Žalobce a žalovaný se následně dohodli, že žalobce poskytne žalovanému částku 80 000 Kč, přičemž částka 41 468 Kč bude na základě žádosti spotřebitele poskytovatelem vyplacena ve prospěch věřitele spotřebitele, CFIG, za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vůči výše uvedenému věřiteli, tento závazek vyplývá ze smlouvy [číslo] ze dne 27. 9. 2019 a činí celkem 41 468 Kč. [příjmení] ve výši 24 032 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele do 5 pracovních dnů od nabytí účinnosti této smlouvy. [příjmení] 14 500 Kč bude započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 smlouvy (čl. IV odst. 3 smlouvy). Tyto náklady činí dle uvedeného článku náklady na zaslání smlouvy ve výši 360 Kč, náklady na lustrum v centrální evidenci exekucí ve výši 60 Kč, náklady na lustrum v insolvenčním rejstříku ve výši 30 Kč, náklady na lustrum v evidenci odcizených dokladů ve výši 70 Kč, náklady na lustrum v registrech spojených s AML ve výši 50 Kč, náklady na lustrum v nebankovním registru ve výši 80 Kč, ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši 13 850 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně (čl. IV odst. 5 smlouvy). Výše jedné splátky činí 2 058 Kč (čl. V. smlouvy). Poskytovatel úvěru si vyžádal doklady totožnosti – oboustrannou kopii občanského průkazu, druhý doklad totožnosti, doklad o příjmech – výplatní páska ne starší než 2 měsíce, bankovní účet – kompletní výpis z bankovního účtu na jméno spotřebitele ne starší než 2 měsíce (čl. II odst. 10 smlouvy). Součástí této smlouvy jsou doplňkové služby inkasní služba a doplňková služba Podpora (čl. VII smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]). V dotazníku k posouzení bonity žadatele (příloha č. 5 smlouvy) žalovaný uvedl, že jeho zaměstnavatelem je [právnická osoba], druh pracovního poměru HPP, na pozici„ manažer“, jeho příjmy ze závislé činnosti činí 55 069 Kč, náklady na spotřebitele 6 800 Kč, náklady na manželku 1 200 Kč, náklady na děti 2 000 Kč, náklady na bydlení nemá, vlastníkem nemovitostí není, splátka spotřebitelského úvěru činí 3 Kč a 5 584 Kč, [anonymizována dvě slova] 2 000 Kč, sportovní sázky 6 430 Kč, měsíční zůstatek 27 591 Kč, ukazatel míry zadlužení DSTI 20,06 %, DTI 0,44 (uvedena poznámka: úvěrovatelný). Žalobce a žalovaný se dále dohodli, že žalobce poskytne žalovanému doplňkovou službu Podpora s tím, že je zde uvedeno, že se jedná o nepovinnou službu a nezapočítává se do RPSN. Doplňková služba podpora zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o 1 měsíc (poplatek činí 242 Kč měsíčně), možnost přerušení splácení až na dobu 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace (poplatek činí 415 Kč měsíčně) a možnost přerušení splácení až na dobu 9 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání (za poplatek ve výši 415 Kč měsíčně), a to dle podmínek ve smlouvě nazvané Smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora. Dle této smlouvy se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru zaplatit celkem 77 184 Kč, tedy 1 072 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou o zřízení doplňkové služby Podpora). Součástí dohody byla také příloha č. 4 – smlouva o inkasní službě, dle které se žalobce zavázal poskytovat inkasní službu do výše 10 383 Kč za poplatek ve výši 331 Kč měsíčně, celkem za dobu trvání úvěru 23 832 Kč (prokázáno přílohou č. 4 – smlouva o inkasní službě). K účtu žalovaného bylo počínaje dnem 24. 10. 2019 povoleno inkaso do výše 10 383 Kč (prokázáno detailem povolení k inkasu ze dne 24. 10. 2019). Ve věci této smlouvy žalovaný komunikoval se zástupcem žalobce, [jméno] [jméno] (prokázáno plnou mocí ze dne 21. 3. 2019, e-mailovou komunikací ze dne 23. 10. 2019 a 24. 10. 2019), který mu k dotazu žalovaného, zda lze smlouvu uzavřít bez částky Podpora, ev. Inkasní služba, sdělil, že toto nelze, jedná se o pevnou částku (prokázáno e-mailovou komunikací z října 2019, čl. 38).

6. Žalobce si opatřil výpis z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného (prokázáno výpisem z OR ze dne 25. 9. 2019), kopii průkazu zdravotního pojištění (prokázáno kopií zdravotního pojištění), výplatní pásku žalovaného za srpen 2019, z níž plyne, že částka k výplatě činí 42 448 Kč, přičemž příjmy celkem činí 57 585 Kč (prokázáno výplatní páskou za srpen 2019), výpis z účtu žalovaného za srpen 2019, z něhož vyplývá, že jeho počáteční zůstatek činil 0 Kč, příjmy celkem 72 369 Kč, výdaje celkem 72 005,07 Kč, konečný zůstatek činí 364,93 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu v období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019), dále výpis z registru neplatných dokladů, z nějž plyne, že vyhledávaný OP není nalezen v databázi neplatných dokladů (prokázáno výpisem z registru), výpis z nebankovního registru, z něhož vyplývá, že lustrovaná osoba splňuje požadavky AML zákona (prokázáno výpisem z nebankovního registru), výpis z CEE, z níž plyne, že zde žalovaný není vede (prokázáno lustrací v CEE), kopii OP žalovaného (prokázáno kopií OP žalovaného). Z výpisu u účtu za období července 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 4 521,19 Kč, příjmy celkem 41 308 Kč, výdaje celkem 45 829,19 Kč, konečný zůstatek 0 Kč, pohledávky po splatnosti 63,54 Kč (prokázáno výpisem z účtu za období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019, čl. 49 a násl.). Žalobce potvrdil žalovanému, že částka 41 468 Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele CFIG za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne 27. 9. 2019 (prokázáni potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 24. 10. 2019).

7. Dne 24. 10. 2019 byla na účet žalovaného zaslána částka 24 032 Kč (prokázáno detailem pohybu ze dne 24. 10. 2019 k této částce). Téhož dne byla na účet žalobce zaslána částka 41 468 Kč s poznámkou [celé jméno žalovaného] (prokázáno detailem pohybu ze dne 24. 10. 2019 k této částce). Žalobce následně žalovaného informoval o doplacení úvěru [číslo] (prokázáno potvrzením o úhradě dluhu ze dne 24. 10. 2019).

8. Žalovaný splátky řádně neplatil, proto byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné splátky (prokázáno upomínkou ze dne 20. 11. 2020 a podacím lístkem ze dne 20. 11. 2020, upomínkou č. 2 ze dne 5. 12. 2020 a podacím lístkem ze dne 5. 12. 2020). Žalobce úvěr zesplatnil dopisem ze dne 21. 12. 2020 a vyzval žalobce k úhradě částky 274 407,37 Kč do 3. 2. 2021 (prokázáno dopisem nazvaným Zesplatnění úvěru ze dne 21. 12. 2020 a podacím lístkem ze dne 21. 12. 2020).

9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému na základě jejich dohody částku 80 000 Kč s tím, že po něm požadoval zaplacení částky 273 418,13 Kč s příslušenstvím. Žalovaný odmítl tuto částku uhradit s tím, že je spotřebitelem a žalobce nedostatečně zkoumal jeho úvěruschopnost, navíc ujednání o doplňkové služby Inkasní služba a Podpora a ujednání o smluvní pokutě jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

10. Podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zák. o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 273 418,13 Kč na základě smlouvy o úvěru [číslo] přičemž žalovaný v tomto vztahu vystupoval jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný v prvé řadě namítal, že žalobce v rozporu s ust. § 86 zák. o spotřebitelském úvěru dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce k tomuto uvedl, že úvěruschopnost žalovaného prověřoval, neboť si vyžádal výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku a výpis z bankovního registru dlužníků, v nichž žalovaný nefiguroval. Žalovaný navíc žalobci předložil výplatní pásku, z níž plynulo, že žalovaného příjmy dosahují 55 069 Kč měsíčně, jsou tedy dostatečně vysoké a je tak schopen splácet měsíční splátky úvěru po 3 461 Kč.

15. Na základě shora citovaného ustanovení § 86 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne poskytovatel spotřebiteli úvěr jen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a to pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel úvěru je povinen se v prvé řadě zaměřit na schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž tyto údaje samozřejmě musejí být nejprve zjištěny.

16. Žalovaný v dotazníku o své bonitě uvedl, že je zaměstnancem [právnická osoba] a jeho příjmy ze závislé činnosti činí 55 069 Kč, jeho výdaje činí náklady na spotřebitele ve výši 6 800 Kč, 1200 Kč na manželku a 2 000 Kč na nezletilé děti, splátky úvěru 3 Kč, 5 584 Kč, 2 000 Kč a na sportovní sázky 6 430 Kč. Žalovaný skutečně předložil výplatní pásku, z níž plynou příjmy ve výši 57 585 Kč (z toho částka k výplatě 42 448 Kč), tato však sama o sobě není dostačující. Žalobce si ani nevyžádal smlouvu, na jejímž základě je částka byla vyplácena (pouze tedy předpokládal, že se jedná o pravidelný příjem). Soud připouští, že pokud by pravidelné příjmy žalovaného dosahovaly této výše (vyplývající z jedné předložené výplatní pásky), obecně by bylo pochopitelné předpokládat, že žalovaný bude schopen splátky úvěru ve sjednané výši splácet. Žalobce však zcela opomenul, že z výpisu z účtu, který žalovaný žalobci předložil (za měsíc srpen 2019), vyplývá, že veškeré příjmy, které žalovaný za tento měsíc obdržel, byly zcela spotřebovány (obdobně také v měsíci červenec 2019, kdy žalovaný výpis z účtu za tento měsíc předložil po podání žaloby). Je proto zcela nerozhodné, že hodnoty DSTI činí 20,06 % a DTI 0,44, tedy se jedná o vyhovující parametry, neboť tyto nic nevypovídají o skutečné majetkové situaci žalovaného. Nad rámec uvedeného pak soud také poukazuje na další informace, které žalovaný v dotazníku týkajícím se jeho bonity uvedl, mj. např. to, že nemá žádné výdaje na bydlení, přičemž žádnou nemovitou věc nevlastní, popř. že splácí další úvěry, aniž by k tomuto byly vyžádány další informace. Nelze si navíc nepovšimnout, že na základě předchozí smlouvy uzavřené právě se žalobcem (viz smlouva [číslo]) měl žalovaný splácet splátky po 1 029 Kč, takováto splátka však v dotazníku k bonitě žalovaného rovněž nefiguruje, což mělo a mohlo žalobce zarazit. Převážná část úvěru nového (smlouva [číslo]) pak také měla být použita k úhradě úvěru předchozího (smlouva [číslo]), je přitom zcela bez významu, že žalovaný nebyl se splácením předchozího úvěru v prodlení. Není rozhodné ani to, že žalovaný se žalobcem jednal před podáním žaloby o splátkovém kalendáři.

17. Žalobce si tedy od žalovaného sice vyžádal informaci o příjmech (byť nedostatečně), nijak však nebyly zjišťovány ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěru, ale také k prověření těchto tvrzení, neboť pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž bylo zjištěno, jak tyto byly získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.), zejména s ohledem na nedostatek jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného. Žalobce si zde vystačil pouze s neověřenými tvrzeními o majetkové situaci žalovaného, ačkoli z jediného výpisu z účtu, který si vyžádal, vyplývá, že na konci měsíce byl žalovaný i přes poměrně vysoký příjem (z něhož žalobce vycházel) na svém bankovním účtu na téměř nulovém zůstatku.

18. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná podle ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 o. z. (viz také rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18), neboť finanční situace žalovaného nebyla žalobcem zjišťována dostatečně, lze tak uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, konkrétně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť toto posouzení zde proběhlo víceméně formálně, bez dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně byla. Soud proto přiznal žalobci pouze částku 51 656 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 o. z. Žalovanému byla vydána částka ve výši 24 032 Kč, soud přitom posuzoval jako plnění žalovanému rovněž vydání částky 41 468 Kč, ačkoli byla tato částka převedena na účet žalobce, neboť se jednalo o úhradu předchozího úvěru poskytnutého žalovanému. Žalovaný celkem z této částky zaplatil 13 844 Kč, což nesporoval, proto zbývá dosud k zaplacení částka 51 656 Kč, soud mu proto tuto povinnost uložil, a to včetně úroku z prodlení z částky 51 656 Kč. Do prodlení se žalovaný dostal počínaje dnem 4. 2. 2021 Kč, přičemž splatnost této částky vyplývá z upomínky, kterou bylo oznámeno zesplatnění úvěru a kterou byl žalovaný vyzván k úhradě této částky do 3. 2. 2021 O úroku z prodlení bylo přitom rozhodnuto podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejíž pevnou součástí bylo také ujednání o službě Podpora a Inkasní službě, zamítl, tedy co do částky 221 763,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 95 404 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení (výrok II.).

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť důvody pro stanovení lhůty delší soud v posuzovaném případě neshledal.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu vítězné strany odečíst míru úspěchu druhé strany. Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva. Náklady žalovaného vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem za 3 úkony právní služby po 9 420 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání, účast na jednání, to vše dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“), výše úkonů právní služby je dána § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky, a dále ve výši 3 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Další náklady tvoří cestovné ve výši 3 281 Kč (srov. ust. § 13 odst. 1 vyhlášky ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) za cestu Veselí nad Moravou - Praha a zpět (276 km) automobilem Škoda Rapid, při ceně benzinu 31,50 Kč za litr (podle § 4 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb.) a spotřebě 4,9 litrů /100 km, včetně základní náhrady 4,40 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a náhrada za ztrátu času ve výši 1 400 Kč (2x 7 půlhodin po 100 Kč). Náhrada za 21% DPH z odměny a paušální náhrady advokáta, cestovného a náhrady za promeškaný čas činí celkem částku 7 106,61 Kč. Předmětem řízení byla částka 273 418,13 Kč, z toho žalovaný byl úspěšný do částky 221 763,13 Kč, jeho úspěch tedy činí 81 % a neúspěch 19 %, má proto právo na náhradu 62 % vynaložených nákladů. Celkové náklady žalovaného činí 40 947,61 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů), žalovaný má právo na 62 % z této částky, celkem mu tedy náleží náhrada nákladů ve výši 25 568,50 Kč, náklady řízení žalovaného byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).