21 C 12/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph. D. sídlem adresa o zaplacení 141 542 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částku 141 542 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 141 542 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 59 968 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit Obvodnímu soudu pro Prahu 5 náklady státu, jejichž výše bude určena samostatným usnesením.

1. Původní žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 141 542 Kč s příslušenstvím z titulu práva na náhradu plnění, které poskytla za žalovanou. Uvedla, že žalovaná dne [datum] způsobila dopravní nehodu, při které vznikla poškozené [jméno] [příjmení] škoda na jejím vozidle tov. zn. Mercedes, [registrační značka] ve výši odpovídající žalované částce. [ulice] nehoda se odehrála tak, že dne [datum] kolem 15:30 hodin v [obec a číslo] po [anonymizováno] mostě od ulice [ulice] ve směru k Jižní spojce řídil [jméno] [příjmení] vozidlo tovární značky Avia, [registrační značka]. Na úrovni SVO [číslo] došlo k uvolnění matic levého zadního kola a následnému uvolnění a odpadnutí levého zadního kola vozidla. Kolo z vozidla [anonymizováno] vlivem setrvačnosti přeskočilo silniční svodidla a poškodilo protijedoucí vozidlo tovární značky Mercedes, [registrační značka]. [příjmení] zkouška na alkohol u řidiče [příjmení] byla negativní. Ohledáním vozidla [anonymizováno] a šetřením na místě dopravní nehody bylo zjištěno, že řidič [příjmení] před jízdou nedostatečně zkontroloval technický stav vozidla. V důsledku této události vznikla poškozené škoda ve výši 141 542 Kč, kterou žalobkyně na základě pojistné smlouvy pro pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel vyplatila dne [datum] opravci poškozeného vozidla na základě plné moci poškozené. Vzhledem k tomu, že byla způsobena nehoda vozidlem, které svým technickým stavem neodpovídalo bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, vniklo žalobkyni právo na náhradu vyplaceného plnění ve výši žalované částky. Žalovaná byla k úhradě žalované částky vyzývána dne [datum], avšak ničeho neuhradila. Žalobkyně doplnila, že má za to, že řidič žalované nedostatečně zkontroloval technický stav vozidla před jízdou a vozidlo tedy nebylo způsobilé provozu. Žalobkyně spatřuje porušení povinnosti řidiče žalované zejména v nedostatečné kontrole utažení matic levého zadního kola, které se vlivem následné jízdy zcela uvolnily, což mělo za následek upadnutí obou kol z dvojmontáže levého zadního kola vozidla [anonymizováno], [registrační značka]. Žalobkyně má za to, že zaměstnanec žalované byl jako řidič řádně proškolen ohledně zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a jako osoba odborně způsobilá měl a musel vědět, že musí užít vozidlo, které splňuje technické podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. U vozidla s takto zásadně uvolněnými maticemi, které jsou způsobilé k uvolnění během jízdy, není možné při zachování náležité péče přehlédnout takovýto nedostatek a usuzovat, že vozidlo je schopno bezpečného provozu na pozemních komunikacích. Příčinná souvislost vyplývá ze zanedbání elementárních zásad bezpečnosti silničního provozu ze strany zaměstnance žalované. Řidič z povolání by měl být řádně proškolen a poučen, a to jak ze strany získávání odborné způsobilosti, tak ze strany zaměstnance prostřednictvím školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Žalobkyně uvedla, že stav kol a jejich uchycení při zběžné kontrole před jízdou je dobře viditelné pouhým pohledem, a není to skryté, jak tvrdila žalovaná, tudíž i naprostý laik měl možnost poznat, že uchycení kola není v pořádku. Žalobkyně doplnila, že ač není nikde přímo uvedeno, že před každou jízdou má kontrolovat dotažení matic, je obecnou povinností žalované mít vozidlo, které splňuje technické podmínky.

2. Žalovaná uvedla, že řidič [příjmení] dne [datum] před jízdou řádně zkontroloval technický stav vozidla v rozsahu požadovaného zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZPPV“), konkrétně v souladu s ust. § 36 odst. 1 a ust. § 50 odst. 1 ZPPV. Dne [datum] byla [právnická osoba] s. r. o., [IČO] provedena technická prohlídka vozidla, tedy 7 týdnů před dopravní nehodou, když na vozidle nebyly kontrolující osobou zjištěny žádné závady, a tedy vozidlo bylo schopné provozu na pozemních komunikacích. K nehodě došlo v důsledku skryté vady na vozidle, tj. v důsledku uvolnění matic levého zadního kola vozidla, k němuž mohlo dojít až v průběhu jízdy. Před jízdou vozidlo nevykazovalo žádné viditelné vady. Je v rozporu s dobrými mravy klást na řidiče požadavek, aby před každou jízdou automobilem kontrolovali detailně technický stav každé části automobilu, když převážná většina řidičů technickým záležitostem automobilů nerozumí, neboť není technicky vzdělána, navíc je nepředstavitelné, aby každý řidič před jízdou kontroloval dotažení matic u automobilu, když takových matic tam může být dost dobře více než stovky a kontrola by trvala nepřiměřeně dlouhou dobu. Žalovaná má za to, že ust. § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZPOPV“) nelze vykládat příliš formalisticky, když toto ustanovení primárně chrání poškozeného, nicméně to bez dalšího neznamená, že by neměl být, alespoň částečně, chráněn též pojištěný, který jednal poctivě a v dobré víře a splnil prevenční povinnost, když vozidlo podroboval technickým prohlídkám. Regresní nároky by měly dopadat výhradně na případy specifické a ojedinělé, u nichž lze mít za to, že pojištěný hrubě porušil své povinnosti či si jiným způsobem počínal tak, že není spravedlivé, aby následky vzniklé takovým jednáním šly k tíži pojistitele. V tomto případě nebylo prokázáno, že by žalovaná hrubě porušila svou zákonnou prevenční povinnost, kdy navíc řidič žalované ani nebyl pod vlivem alkoholu, měl platné řidičské oprávnění a vozidlo mělo platné pojištění odpovědnosti. Uplatnění regresního nároku žalobkyně je zcela nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. Jednání řidiče žalované naplnilo sice skutkovou podstatu přestupku dle ust. § 5 odst. 1, písm. a), zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ ZPPK“), tedy že nedostatečně zkontroloval technický stav vozidla, kdy řidič toto vozidlo před jízdou sice zkontroloval, avšak podle závěrů Policie ČR ne dostatečně. Zda byly matky kola uvolněny v době výjezdu vozidla z odstavné plochy, nebylo zjištěno a není možné to tvrdit a z protokolu to nevyplývá a ani v náznaku to nebylo zjištěno. Žalovaná odkázala na rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 31 Cdo 475/2020, které neumožňuje rozšiřování možností interpretace ust. § 10 zákona č. 168/1999 Sb.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 12. 2021, č. j. 21 C 12/2020-249 bylo rozhodnuto, že na místo původní žalobkyně bude v řízení pokračováno se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

4. Mezi stranami nebylo sporu, že se dne [datum] stala dopravní nehoda, kterou způsobil řidič žalované [jméno] [příjmení] vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], kterému upadlo levé zádní kolo a způsobilo na vozidle [jméno] [příjmení], [registrační značka] škodu ve výši 141 542 Kč. Vozidlo bylo pojištěno u žalobkyně, žalobkyně škodu zaplatila poškozené, a to na základě pojistné smlouvy, kterou uzavřela žalobkyně jako pojistitel se žalovanou jako pojištěnou a jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [anonymizováno], [registrační značka].

5. Soud podle ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování všemi účastníky navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. Soud v souladu s § 126 o. s. ř. provedl výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] - likvidátora žalobkyně, svědka [jméno] [příjmení] vozidla [anonymizováno]. Na základě provedených důkazů má soud dostatek podkladů pro své rozhodnutí, žalobkyně ani žalovaná po poučení soudem podle ust. § 119a o. s. ř. ve spojení s ust. § 205a o. s. ř. neměly žádné návrhy.

6. Spornou otázkou mezi stranami zůstalo, zda žalobkyně má právo jako pojistitel na úhradu vyplacené částky po žalované jako pojištěné ve smyslu § 10 odst. 2 ZPOPV, tedy zda pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, tedy zda vozidlo [anonymizováno] bylo způsobilé k jízdě na pozemních komunikacích a zda řidič [příjmení] před jízdou dostatečně zkontroloval technický stav vozidla, a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit.

7. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkaz v jejich vzájemné souvislosti.

8. Na základě provedených důkazů má soud za prokázány následující skutečnosti: Dne [datum] v 15:30 se v ulici [ulice] na úrovni SVO [číslo] stala dopravní nehoda, jejímiž účastníky byli řidič [jméno] [příjmení] s vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], kdy vozidlo bylo pojištěno u původní žalobkyně, a [jméno] [příjmení] s vozidlem Mercedes–Benz, [registrační značka], na kterém došlo k poškození předního víka motoru, čelního skla, střechy a vnitřního zpětného zrcátka. K nehodě došlo tak, že řidič [příjmení] řídil vozidlo [anonymizováno], [registrační značka], které převáželo na korbě bagr, kdy na úrovni SVO [číslo] došlo k uvolnění matic levého zadního kola a následnému uvolnění a odpadnutí levého zadního kola vozidla, kdy takto odpadlé kolo vlivem setrvačnosti přeskočilo silniční svodidla a poškodilo protijedoucí vozidlo [jméno] – [příjmení], [registrační značka], které řídila [jméno] [příjmení]. Na místě nebyl nikdo zraněn, byla provedena dechová zkouška u řidiče [příjmení] s negativním výsledkem. [ulice] závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Bylo zjištěno, že řidič [příjmení] před jízdou nedostatečně zkontroloval technický stav vozidla. [příjmení] [příjmení] porušil ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, čímž naplnil skutkovou podstatu ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (prokázáno Potvrzením o účasti na dopravní nehodě ze dne [datum] a protokolem o nehodě v silničním provozu s projednáním ze dne [datum]).

9. Pojistitelem vozidla [anonymizováno], [registrační značka] byla žalobkyně, kdy na tomto vozidle byla škoda odhadnuta na částku 30 000 Kč a na poškozeném vozidle [jméno] – [příjmení], [registrační značka] byla škoda odhadnuta na 80 000 Kč. Z fotografií je patrné, že upadlo levé zadní kolo, kdy se uvolnily všechny matice upevňující kolo vozidla, přičemž šrouby byly viditelně opotřebované (prokázáno detailem relace o dopravní nehodě ze dne 25. 1. 2019, [číslo jednací] včetně fotografií z místa nehody).

10. Vozidlo [anonymizováno], [registrační značka] prošlo technickou prohlídkou dne [datum] v [obec] s tím, že u tohoto vozidla byly zjištěny pouze lehké závady, přičemž ani jedna z těchto lehkých závad se netýkala kol nebo jejich upevnění, kdy vozidlo nevykazovalo žádné vážné nebo nebezpečné závady a bylo uznáno jako způsobilé pro další provoz (prokázáno protokolem č. CZ [číslo] ze dne [datum]).

11. Oprava poškozeného vozidla Mercedes–Benz, [registrační značka], byla provedena pod číslem zakázky [číslo] [právnická osoba] [právnická osoba], sídlem [adresa], kdy celková částka za opravu a kontrolu vozidla po střetu s uvolněnou pneumatikou zněla na 141 542 Kč (prokázáno daňovým odkladem [číslo] ze dne [datum]). Tuto částku uhradila žalobkyně na žádost majitele poškozeného vozidla paní [jméno] [příjmení] na bankovní účet [právnická osoba] [právnická osoba] dne [datum], č. [bankovní účet] (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně ze dne [datum], prohlášením ze dne [datum] a prohlášením pojistitele ze dne [datum]).

12. Žalobkyně uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu„ Auto GO [číslo]“, kdy předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno], [registrační značka], přičemž roční pojistné činilo částku 11 477 Kč, a pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla s asistencí bylo do výše 35 000 000 Kč, se sjednanou spoluúčastí. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou, s počátkem pojištění od [datum]. Ve smlouvě byla ujednána sleva 10 % s ohledem na ověřenou rizikovost klienta (prokázáno pojistnou smlouvou [číslo] lustrací v evidenci [obec] kanceláře pojistitelů).

13. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou upomínkou k uhrazení dlužné částky ve výši 141 542 Kč z důvodu § 10 odst. 2 ZPOPV (prokázáno upomínkou ze dne [datum] s podacím archem a upomínkou ze dne [datum]).

14. Ke zjištění příčiny upadnutí levého zadního kola vozidla [anonymizováno] a technickým otázkám ohledně tohoto vozidla, povinnosti řidiče byl ustanoven v řízení znalec z oborů Doprava-silniční a městská, Strojírenství –autoopravárenství. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce, který své závěry ze znaleckého posudku zčásti revidoval, bylo zjištěno, že příčinou upadnutí levého zadního kola bylo uvolnění šesti matic na upevňovacích šroubech levé zadní dvoumontáže, kdy matice musely být povoleny již před jízdou dne [datum]. V případě kontroly levého zadního kola pohmatem mohl řidič vozidla před jízdou zjistit, že matice upevňující levou zadní dvoumontáž jsou povolené. Zda, pokud jsou šrouby kola uvolněné, je to vždy vizuálně viditelné a rozpoznatelné, znalec uvedl, že ne vždy je to rozpoznatelné, jenom za situace, když matice jsou povoleny více, protože pokud je matice řádně utažena, tak závitová část dříku šroubu vždycky vystupuje nad hranu matice, v případě že se ta matice více povolí, tak je samozřejmě patrné, že závitová část šroubu nepřesahuje přes matici, ale naopak je v ní, jakoby skryta. Může se stát, že matice vizuálně vypadá, jako by byla utažená, ale v podstatě jedná se o povolenou matici, protože nesplňuje ten předepsaný tlak k tomu materiálu, který má upevnit, není splněn předepsaný tlak k materiálu, který má upevnit. Není možné v tomto případě poznat, že není splněna síla utaživého momentu, a vizuálně to není rozpoznatelné. Toto konkrétní vozidlo [anonymizováno] nemá na palubní desce kontrolku signalizující uvolnění kola. Řidič není při jízdě schopen vnímat uvolnění matic upevňujících zadní dvoumontáž s ohledem na hlučnost vozidla. Obecně se předepisuje, že se má kontrola stavu utažení matic kontrolovat do ujetí 100 km, další kontrola pak není nutná. Nikde není předepsáno, že řidič musí před použitím vozidla zkontrolovat kola a jejich připevnění, a to ani v návodu k obsluze vozidla [anonymizováno], který je součástí znaleckého posudku. Taktéž není nikde předepsáno, že kola musí být před jízdou zkontrolovány pohmatem. Znalec je toho názoru, že šrouby od kola musely být povoleny ještě před započetím jízdy s ohledem na to, že řidič vozidla ujel pouhých 5 kilometrů, protože pokud jsou matice správně utaženy předepsaným způsobem, tak je naprosto vyloučeno, aby se uvolnily během jízdy. Správně utažená matice musí splňovat předepsaný tlak k materiálu, který má upevnit, přičemž znalec uvedl, že vizuálně to rozpoznatelné není. Podle praxe se za dostatečně utaženou matici považuje stav, kdy nejméně 4 až 5 závitů vyčnívá přes matici, což se běžně v autoškole neučí. Uvolnění matic záleží na dynamickém namáhání konkrétních spojů, a pokud je tam nějaká frekvence silového působení rozličnými směry, tak k povolení dojde rychleji, než kdyby se jednalo o statický spoj nijak nezatěžovaný, kdy rychlost uvolnění ovlivňují i vibrace. Znalec při vypracování znaleckého posudku vycházel z podkladů poskytnutých mu soudem a z fotografií od [obec] ČR pořízených při dopravní nehodě.

15. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že řídil nákladní vůz [značka automobilu], kdy na [anonymizováno] mu odlétlo levé zadní kolo a trefilo osobní vůz. Nikdy nebyl zaměstnancem žalované společnosti, z jeho strany to byla pouze výpomoc, bez jakékoliv písemné dohody. Profesí je strojník a živí se jako bagrista. Do [obec] dojel osobním vozidlem, kde měl na dohodnutém místě připravené vozidlo [anonymizováno], na kterou měl naložit bagr a odvést ho zpět jeho dceři, která bagr vlastní. [anonymizováno] zkontroloval zvnějšku, to znamená, že vozidlo celé obešel, zda neuvidí zjevné vady. Zkontroloval brzdy, zda netečou kapaliny a svítí světla. Vizuálně bylo vše v pořádku. Zkontroloval ještě olej, a následně zjistil, že nesvítí pravé brzdové světlo, které šel vyměnit, přičemž to byla jediná vada, kterou zjistil. U kol kontroloval pláště, zda v nich nejsou nějaké trhliny, matky kontroloval pouze vizuálně, kdyby byly povolené, bylo by to vidět. [anonymizováno] převzal od [jméno] [příjmení], který mu jen sdělil, že má bagr odvést zpět pomocí [anonymizováno], o technickém stavu vozidla mu nic neříkal, ale svědek tuto [anonymizováno] znal a věděl, že je v dobrém stavu, jelikož s touto [anonymizováno] dříve jezdil pro pana [příjmení]. Věděl, že vozidlo má pojištění a prošlo technickou kontrolou, to mu sdělil pan [příjmení]. Pokud by byly matice povolené, poznal by to, jelikož by závity byly odtažené, tedy dál od kola. Pokud by se matice povolily při jízdě, taktéž by to poznal, protože by [anonymizováno] začala vibrovat. K vibrování nedošlo, ujel teprve dva nebo tři kilometry, když se stala nehoda. Svědek si nedokáže vysvětlit, jak je možné, že odpadly všechny matice. Mohlo se jednat o technickou závadu v závitech, mohly být ztenčené, ale nerozumí tomu, jak mohl odpadnout celý buben, tedy součást brzd. Na místě to musel opravit, jelikož vytékala brzdová kapalina. Ví, že se to u nákladních automobilů musí kontrolovat, nejspíš každých 50 až 100 kilometrů, přičemž on sám ujel maximálně 2 nebo 3 kilometry. Vozidlo při jízdě nevykazovalo žádné technické problémy.

16. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je od roku 2017 zaměstnancem žalobkyně na pozici likvidátora, a o předmětu řízení se dozvěděl od vedení, kdy mu bylo sděleno, že pojištěný nechce nést odpovědnost za pojistnou událost a následně před jednáním hovořil s právním zástupcem žalobkyně. Při projednávané dopravní nehodě odlétlo kolo vozu [anonymizováno] a narazilo do vozidla v protisměru. Na místo byl povolán mobilní technik, přičemž svědek, který na místě nehody nebyl a vůz [anonymizováno] osobně neviděl, následně provedl prohlídku toho, co mobilní technik zachytil v podobě fotografické dokumentace. Dále provedl standardní průzkum podle metodiky. Vozidlo bylo opraveno a následně byla vyplacena částka za poškození. Závěr o tom, kdo odpovídá za škodu, přejal z relace [obec] ČR, kdy z protokolu vyplynulo, že na [anonymizováno] nebyly dotažené šrouby na kolech, jelikož řidič před jízdou neprovedl žádnou kontrolu vozidla, a proto došlo k dopravní nehodě. Po předložení fotografií uvedl, že tyto jsou součástí policejního spisu, jejich mobilní technik fotil pouze poškozený vůz [jméno], vůz [anonymizováno] nefotil. Poukázal především na fotografie na č. l. 42 p. v. a 43 s tím, že jsou patrné úbytky šroubů a uvolněné matice, což svědka vedlo k závěru, že vozidlo [anonymizováno] nebylo technicky způsobilé, zároveň ale neví, jak vypadají úchyty, respektive jejich opotřebování, pokud jsou kola nasazená a matice zašroubované. Po prozkoumání relace od [obec] ČR svědek dospěl k závěru, že mohlo dojít k uvolnění matic od kol z důvodu opotřebení jejich úchytů, a proto věc postoupil na postihové oddělení.

17. Na základě provedených důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že dne [datum] se stala dopravní nehoda, kterou způsobil řidič žalované [jméno] [příjmení] vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], kterému upadlo levé zádní kolo, a způsobilo na vozidle [jméno] [příjmení], [registrační značka] škodu ve výši 141 542 Kč. Vozidlo bylo pojištěno u žalobkyně, žalobkyně škodu zaplatila za žalovanou poškozené, a to na základě pojistné smlouvy, kterou uzavřela žalobkyně jako pojistitel se žalovanou jako pojištěnou a jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [anonymizováno], [registrační značka]. Vozidlo [anonymizováno], [registrační značka] před nehodou, prošlo technickou prohlídkou dne [datum] s tím, že bylo uznáno jako způsobilé pro další provoz. Před jízdou dne [datum] řidič [příjmení] vozidlo vizuálně zkontroloval a uvolněné levé kolo neshledal, pohmatem kola nekontroloval. Znalec pak potvrdil jako příčinu nehody-upadnutí kola uvolnění jeho šesti matic s tím, že ne vždy je vizuálně rozpoznatelné uvolnění matic na kole, pouze pohmatem s tím, že řidič při jízdě není schopen poznat uvolnění kola. Závěry znalce korespondovaly i s výpovědí řidiče [příjmení], jehož výpověď byla hodnocena soudem jako velmi spontánní a věrohodná. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud nezjistil podstatných skutečností ke zjištění skutkového stavu.

18. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ ZPOPV“) se pro účely tohoto zákona rozumí pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje.

19. Podle ust. § 3 odst. 1 věta první, druhá a třetí ZPOPV pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu újmy z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla.

20. Podle ust. § 6 odst. 1 ZPOPV, se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

21. Podle ust. § 10 odst. 2 písm. a) ZPOPV pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí.

22. Podle ust. § 5 odst. 1 písm. a) ZPPK je řidič kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen a) užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, přičemž zvláštním předpisem se v tomto případě myslí ust. § 37 odst. 1 písm. a) ZPPK, podle kterého je silniční vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

23. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje, vůči pojistníkovi poskytnout třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

24. Podle ust. § 125c odst. 1 písm. k ) ZPPK se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.

25. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu v souladu s ust. § 2758 o.z. Na základě pojistné smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované plnění v případě pojistné události a žalovaná se za to zavázala platit dohodnuté pojistné a sjednané poplatky, a tedy na žalovanou se hledí jako na pojištěnou v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. f) ZPOPV. V řízení bylo prokázáno, že řidič [příjmení] řídil vozidlo [anonymizováno] ve vlastnictví žalované, kdy pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla ve smyslu ZPOPV bylo sjednáno u žalobkyně jako pojistitele (§ 3 ZPOPV). Dne [datum] řidič [příjmení] způsobil dopravní nehodu tím, že z vozidla [anonymizováno] odpadlo v důsledku opotřebení šroubů levé zadní kolo a poškodilo v protisměru jedoucí automobil Mercedes.

26. Ve vztahu, zda regresivní nárok žalobkyně vůči žalované ve smyslu § 10 odst. 2 písm. a) ZPOPV je po právu, podepsaný soud vědom si rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009 sp. zn. 25 Cdo 1772/2007 a rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3363/2013 však musí poukázat na pozdější rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 475/2020. V rámci svého nejnovějšího rozhodnutí v dané problematice Nejvyšší soud uvedl, že porušení povinností vymezených ve skutkových podstatách obsažených v § 10 ZPOPV zákonodárce považuje za tak závažná porušení povinností, že pojištěného zbavuje obvyklých výhod pojištění (tedy přenesení nákladů vzniklých v důsledku pojistné události na pojišťovnu). Nejvyšší soud řešil otázku, zda v případě způsobení škody v důsledku provozování vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, má pojistitel proti pojištěnému právo na regresní postih vždy, bez ohledu na to, zda provozovatel vozidla o nedostatcích technického stavu věděl či při vynaložení běžné péče a opatrnosti vědět mohl. Nejvyšší soud již dříve vyjádřil názor, že pojištění odpovědnosti za škodu plní nepochybně společensky žádoucí ochranu zájmů poškozených, kteří nejsou v uspokojení svých nároků na náhradu škody závislí na platební schopnosti škůdce tam, kde je jeho odpovědnost pojištěna (srov. rozsudek ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1354/2006). Uvedené je však nezbytně třeba doplnit též o ochranu zájmů pojištěného, který je právě pro případ způsobení škody třetí osobě pojištěn (čímž za úplatu přenesl riziko vzniku případné povinnosti uhradit jím způsobenou škodu na jinou osobu, pojistitele) za účelem ochrany jeho majetkových zájmů a eliminace negativních důsledků spojených se vznikem jeho odpovědnosti za škodu, a který důvodně očekával, že v případě vzniku pojistné události bude namísto něj ve sjednaném rozsahu způsobenou škodu hradit pojistitel. Z textu uvedeného ustanovení je zřejmé, že postihové právo vzniká pojistiteli v případě závažných a vědomých pochybení pojištěného, kdy např. újmu způsobil úmyslně, řídil vozidlo bez řidičského oprávnění, řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky, či v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo, nebo provozoval vozidlo, jehož technická způsobilost k provozu vozidla nebyla schválena. Předpoklad závažného a vědomého pochybení ze strany pojištěného potvrzuje též důvodová zpráva k § 10 zákona č. 168/1999 Sb., podle níž vzniká právo pojistitele na úhradu vyplacených částek v těch případech, kdy jednání pojištěného bylo úmyslné, hrubě nedbalé nebo jeho bezdůvodná nečinnost vedla ke ztížení šetření pojistitele. Postižní důvod uvedený v § 10 odst. 2 písm. a) ZPOPV je třeba vykládat v souvislosti s právní úpravou podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích a technických požadavků na jejich provoz, jak je obsažena v zákoně č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon č. 56/2001 Sb.). Ten totiž v § 36 stanoví, že na pozemních komunikacích lze provozovat pouze takové silniční vozidlo, které je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích podle tohoto zákona. Samostatnou podrobnější definici této způsobilosti zákon přímo nepodává, nicméně je zřejmá zejména z § 50odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., podle nějž je silniční vozidlo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud technickou prohlídkou silničního vozidla, jeho ústrojí a částí nebyly zjištěny žádné závady nebo jen lehké závady. V případě lehkých závad zákon č. 56/2001 Sb. stanoví povinnost provozovatele je odstranit (§ 50 odst. 1 věta druhá), upravuje postup při zjištění vážné závady (§ 51 odst. 1) a obsahuje i přímý zákaz používání nezpůsobilých vozidel k provozu v § 51 odst. 3 při opakování vážné závady a v § 52 odst. 1 při zjištění nebezpečné závady.

27. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že při posouzení otázky, zda pojištěný porušil základní povinnost při provozu vozidla na pozemních komunikacích provozováním vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, a zda tedy má pojistitel vůči němu právo na regresní postih, je rozhodné, zda pojištěný věděl, či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že vozidlo těmto požadavkům neodpovídá (např. pokud by pojištěný ignoroval zřejmé nedostatky technického stavu vozidla, nerespektoval by signalizaci na palubní desce, nereagoval by na nezvyklé chování provozovaného vozidla, nebo by porušil zákonnou (či podzákonnou) povinnost související s péčí o technický stav vozidla). Je-li totiž základním předpokladem pro uplatnění regresního nároku ze strany pojistitele porušení zákonné povinnosti pojištěným, které bylo příčinou vzniku způsobené škody, nelze okruh případů, na něž dopadá § 10 zákona č. 168/1999 Sb., výkladem rozšiřovat na situace, které pojištěný nemohl ani při vynaložení běžné péče a opatrnosti ovlivnit. [jméno] skutečnost, že vozidlo, které způsobilo škodu, bylo svým stavem technicky nezpůsobilé, nemůže bez dalšího představovat porušení základní povinnosti pojištěného podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb.

28. Tento výklad odpovídá i legislativnímu a judikatornímu trendu posilování a rozšiřování úpravy tzv. objektivních typů odpovědnosti zejména v souvislosti s činnostmi technického charakteru, jejichž provozování bývá spojeno s riziky plynoucími z vlastností používaných nástrojů, přístrojů či jiných zařízení, u nichž potenciální poruchy či neovladatelnost hrozí zvýšeným nebezpečím vzniku újem. Provozovatelé jsou povinni k náhradě takto vzniklé újmy bez ohledu na protiprávnost a zavinění, tedy se na ně vztahuje přísná odpovědnost, která ovšem musí být doprovázena odpovídající možností pojištění, aby tento systém sloužící ochraně poškozeného mohl uspokojivě fungovat a nepřenášel nepřiměřenou zátěž na provozovatele jinak společensky užitečných aktivit. Proto i vymezení důvodů postižního nároku pojistitele musí směřovat především k pokrytí případů, kdy provozovatel jedná alespoň nedbale ve vztahu k základním povinnostem, které na něj daný provoz klade.

29. Toto rozhodnutí vylučuje použití závěrů uvedených v rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 23 Cdo 3363/2013, ve kterém bylo uvedeno, že skutková podstata podle ust. § 10 odst. 2 písm. b) ZPOPV je naplněna nejen provozováním vozidla, kdy má provozovatel při zachování obvyklé opatrnosti možnost rozpoznat neodpovídající technický stav vozidla, ale i jakýmkoliv provozováním vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, když jde o odpovědnost objektivní, bez možnosti liberace pojištěného.

30. V projednávané věci s ohledem na shora uvedené závěry Nejvyššího soudu a zjištěný skutkový stav podepsaný soud dospěl k závěru, že řidič [příjmení] vykonal před jízdou vše potřebné, před jízdou zkontroloval technický stav vozidla, vynaložil dostatečnou běžnou péči a opatrnost, neporušil žádnou svoji základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích ve vztahu ke zjištění technického stavu vozidla před jízdou. K tvrzení žalované, že řidič [příjmení] nedostatečně prohlédnul vozidlo před jízdou, naopak v řízení výpovědí řidiče bylo prokázáno, že kola kontroloval před jízdou vizuálně, což je dle běžné praxe a i dle znalce dostačující, jelikož v žádném právním předpise není stanovena povinnost, že upevnění kol musí být před každou jízdou kontrolováno pohmatem, kdy tato povinnost není stanovena ani v návodu k obsluze vozidla [anonymizováno]. Navíc bylo prokázáno, že řidič [příjmení] užil k jízdě technicky způsobilé vozidlo v souladu s ust. § 5 odst. 1 písm. a) ZPPK ve spojení s ust. § 37 odst. 1 písm. a) ZPPK, kdy tuto skutečnost prokazuje i protokol o provedení technické zkoušky vozidla č. CZ [číslo] ze dne [datum]. Ač tedy žalobkyně argumentovala, že řidič [příjmení] porušil povinnost, když před jízdou nedostatečně zkontroloval technický stav vozidla, nepodařila se jí v řízení tato skutečnost, ač poučena ve smyslu § 118a odst. o. s. ř., prokázat.

31. Zároveň bylo by v rozporu se základním účelem a smyslem pojištění, aby v případě vzniku nahodilé události a bez porušení základní povinnosti žalované jako pojištěné nebo jí pověřené osoby, žalobkyně, tedy pojišťovna, která se zavázala právě v těchto situacích poskytnout za pojištěnou poškozeným plnění, následně úspěšně vymáhala plnění jako regresivní nárok po žalované. Z těchto důvodů soudu nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout (výrok I).

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení plně úspěšná, soud jí přiznal i náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech právního zastoupení za 7 úkonů právní služby po 6 780 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, 2x písm. d) uvedeného ust., vyjádření k žalobě ze dne [datum] a ze dne [datum], 4x písm. g) účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem konaného dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum], když jejich výše je dána § 8 odst. 1 ve spoj. s ust. § 7 bod 5. této vyhlášky) a dále 7 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 59 968 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.). Soud nepřiznal žalované úkon ze dne [datum], kdy toto písemné podání obsahovalo pouze výňatek z návodu na obsluhu vozidla [anonymizováno] bez právního rozboru věci.

33. Ve výroku III soud rozhodl o povinnosti žalobkyně ve vztahu k nákladům státu, kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil dle § 148 odst.1 o. s. ř.. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve sporu nebyla úspěšná a soudu vznikly náklady za znalečné za účast a výslech znalce a ve vyplaceném znalečném a svědečném, uložil tuto povinnost žalobkyni s tím, že o výši konkrétní částky pak bude rozhodnuto v samostatném usnesení po vyplacení znalečného znalci, když soud zohlední ve vztahu ke znalečnému i zaplacenou zálohu na znalečné.