21 C 124/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, státní příslušník Ukrajiny bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 765 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 765 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 465 Kč od 10. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 765 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nehrazení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy žalovaný, jakožto provozovatel vozidla reg. zn. SPZ, se zdvihovým objemem nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně, neměl v období od 27. 6. 2023 do 4. 12. 2023 sjednáno pojištění odpovědnosti, ač k tomu byl povinen na základě § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v platném znění (dále jen „zákon“). Tato zákonná povinnost trvá po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Pokud provozovatel tuto svou povinnost nesplní, má žalobkyně dle § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek za každý den porušení této povinnosti.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. , když nereagoval na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, protože žalovaný je občanem Ukrajiny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení příslušnosti soudů k rozhodování sporů vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních vztahů, a proto se ke stanovení pravomoci – příslušnosti soudu k projednání této věci použijí ustanovení nařízení Brusel I bis jako přímo použitelného předpisu Evropské unie. Základním (obecným) pravidlem pro založení příslušnosti soudu podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je, že bez ohledu na jeho státní příslušnost může být žalovaný, který má bydliště v členském státě, žalován v tomto státě, není-li výslovně v nařízení uvedeno jinak. V daném případě má žalovaný bydliště (sídlo) na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise došel soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně vyzvala žalovaného, jakožto provozovatele vozidla reg. zn. SPZ, výzvou ze dne 25. 1. 2024 k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 10 465 Kč, jelikož vozidlo nebylo pojištěno po dobu 161 dnů, kdy denní sazba činí 65 Kč (zjištěno z výzvy k úhradě). Žalobkyně žalovaného upomenula o úhradu nedoplatku upomínkou ze dne 3. 5. 2024, ve které již uplatnila též náklady spojené s vymáháním pohledávky mimosoudní cestou ve výši 300 Kč, a následně upomínkou ze dne 27. 5. 2024 a ze dne 18. 6. 2024. Žalovaný byl též upomenut předžalobní výzvou ze dne 23. 7. 2024 (zjištěno z upomínek a předžalobní výzvy).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

6. Pro Českou republiku je od 11. 1. 2009 závazné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). V souladu s čl. 28 nařízení Řím II má sice přednost před jeho ustanoveními smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení rozhodného práva ve sporech vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních poměrů, které současně nejsou nárokem na náhradu škody, a proto se pro stanovení rozhodného práva použijí ustanovení nařízení Řím II. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti, přičemž podle čl. 2 odst. 1 nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Vzhledem k tomu, že k porušení zákonné povinnosti došlo na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky.

7. Vzhledem k tomu, že příspěvek za provoz bez pojištění odpovědnosti je žalobkyní požadován za dobu předcházející účinnosti zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, postupoval soud podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

8. Dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

9. Dle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

10. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen „vyhláška“) se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.

11. Dle § 2a vyhlášky činí výše nákladů právnická osoba spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč.

12. Žalobkyni vznikl na základě § 4 odst. 1 zákona právní nárok na zaplacení příspěvku, jelikož žalovaný porušil svou povinnost stanovenou § 1 odst. 2 písm. a) zákona, tedy jako provozovatel vozidla takové vozidlo pojistit. Výše nároku žalobkyně se vypočítá dle § 4 odst. 3 zákona jako násobek počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno a sazby, která je stanovena v § 2 vyhlášky, tj. 161 x 65, celkem 10 465 Kč. K této částce se dále přičtou náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které podle § 2a vyhlášky činí 300 Kč. Celkový dluh žalovaného tak činí 10 765 Kč. Žalovaný se ohledně vzniklého nedoplatku ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a proto soud uložil žalovanému rovněž zaplatit úroky z prodlení. Výše úroků byla určena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 765 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemný návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

15. Lhůty ke splnění povinnosti byly stanoveny podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud neshledal důvod pro jejich prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.