21 C 136/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 45 621 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 950 Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky od 9. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 21 072 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 35 022 Kč od 20. 10. 2022 do 8. 2. 2023 z částky 21 072 Kč od 9. 2. 2023 do zaplacení z částky 10 599,42 Kč úroku ve výši 91,71 % ročně z částky 27 459,68 Kč od 20. 10. 2022 do 12. 11. 2022 ve výši 1 597,68 Kč, úrok ve výši 15 % z částky 27 459,68 Kč od 13. 11. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 10. 2022 dosáhne částky 75 024 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 8. 9. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 45 621 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím emailové komunikace dne 30. 12. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Úvěruschopnost žalované byla dle žalobkyně ověřena. Žalovaná se tuto částku včetně úroku za poskytnutí úvěru sjednaného ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 91,71 % ročně zavázala vrátit prostřednictvím pravidelných 12 měsíčních splátek ve výši 5 210 Kč. Žalovaná v souladu se smlouvou požádala žalobkyni o bezúplatný odklad splátek, v čemž jí bylo žalobkyní vyhověno a odklad splátek trval od 14. 5. 2022 do 13. 6. 2022. Žalovaná žalobkyni uhradila pět splátek ve výši 5 210 Kč (a to dne 13. 1. 2022, 11. 3. 2022, 10. 5. 2022, 8. 8. 2022, dále dne 10. 5. 2022 ještě částku ve výši 9 Kč a dne 11. 7. 2022 doplatila tuto splátku částkou 5 201 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas a se splátkou č. 7 se dostala do prodlení o délce 65 dnů, došlo tak v souladu s uzavřenou smlouvou k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 18. 10. 2022. Ještě před zesplatněním vznikl žalobkyni v souladu s uzavřenou smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za prodlení se splátkou č. 7 a č. 8 v délce 30 dnů a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 000 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z původní dlužné jistiny ve výši 27 459,68 Kč, z dlužného úroku za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 564,57 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč, z náhrady nákladů ve výši 1 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 33 024,25 Kč ode dne 20. 10. 2022 do dne podání žaloby, tedy ve výši 10 599,42 Kč a z úroku za poskytnutí úvěru z původní dlužné jistiny ve výši 27 459,68 Kč v nominální úrokové sazbě 91,71 % ročně od 20. 10. 2022 do 12. 11. 2022. Žalovaná ani pře výzvy neuhradila již ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na ústní jednání konané dne 7. 12. 2023 se bez omluvy nedostavila. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jednal v nepřítomnosti žalované.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občanem Ukrajiny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., dle jejíhož čl. 48 odst. 5 má pravomoc věc projednat český soud, neboť žalovaná má bydliště v České republice.

4. Soud podle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování žalobkyní navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.

5. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

6. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:

7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru ze dne 30. 12. 2021, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku za použití jedinečného kódu. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit celkovou částku 62 520 Kč formou 12 měsíčních splátek ve výši 5 210 Kč Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 97 % ročně a výše předpokládané roční procentní sazby nákladů ve výši 142 %. Žalovaná se zavázala v případě prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení v délce 30 dnů a uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů. Dále se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení.

8. Z formuláře hodnocení klienta a prohlášení klienta soud zjistil, že před sjednáním spotřebitelského úvěru žalovaná jako žadatelka uvedla, že pracuje ve společnosti [právnická osoba] na dobu určitou s měsíčním čistým příjmem 26 757 Kč a nemá splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě ani vůči státu.

9. Z dopisu ze dne 17. 5. 2022 a z upraveného splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně na žádost žalované přistoupila na odklad splátek v období od 15. 4. 2022 do 14. 5. 2022. Výše roční procentní sazby úvěru po provedeném odkladu činila 106,73 %.

10. Z výzev ze dne 14. 9. 2022 a 17. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení dlužných splátek, se kterými se žalovaná ocitla v prodlení, tedy splátek č. 7, č. 8 a následně i č.

9. Zároveň byla žalovaná upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

11. Z oznámení ze dne 18. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou dopisem informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy. Žalovaná byla vyzvána, aby celkovou dlužnou částku 35 022 Kč uhradila ihned. Dále žalobkyně žalovanou upozornila, že v případě, že nebude dlužná částka splacena do 10 dnů od odeslání výzvy, přistoupí žalobkyně k soudnímu řešení sporu.

12. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaná byla k plnění vyzvána výzvou ze dne 2. 2. 2023.

13. Z karty klienta ze dne 5. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni pět splátek ve výši 5 210 Kč, a to dne 13. 1. 2022, 11. 3. 2022, 10. 5. 2022 a 8. 8. 2022 s tím, že dne 10. 5. 2022 zaplatila žalovaná ještě částku 9 Kč a dne 11. 7. 2022 zbývající část splátky ve výši 5 201 Kč.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

15. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášené sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., dle jejíhož čl. 48 odst. 1 se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Strany si v čl. 9 smlouvy o úvěru sjednaly, že se smlouva řídí českým právem. Právem rozhodným je proto české právo.

16. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr.

17. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se nejprve zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku.

18. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022, tedy i v době uzavření předmětné smlouvy dne 30. 12. 2021, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Dle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. Soud hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud při tom vycházel z judikatury vyšších soudů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), která je ustálena v názoru, že věřitel této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko pouze od spotřebitele. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

25. Ústavní soud v bodu 31 Nálezu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20, uvedl, že povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy je ověřit úvěruschopnost spotřebitele pod možnou sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy (srov. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Obecné soudy mají povinnost zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení této povinnosti poskytovatelem úvěru. Tento závěr se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen SDEU) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, v němž Soudní dvůr vyložil články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES ve vztahu k národní úpravě. Pro souzenou věc je tak podstatný závěr Soudního dvora EU, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele může být sice provedeno pouze na základě informací uvedených spotřebitelem, ale pouze pokud budou tyto informace dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.

26. Byť se § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětné smlouvy, může jevit jako relativní neplatnost, jedná se pouze o zdánlivou relativní neplatnost. Soud totiž vychází z rozhodnutí Soudního dvora a nálezu Ústavního soudu, kdy tyto soudy judikovaly, že povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy je ověřit úvěruschopnost spotřebitele pod možnou sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy a obecné soudy mají povinnost zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení této povinnosti poskytovatelem úvěru. Fakticky se proto jedná o neplatnost absolutní.

27. Dle soudu pak žalobkyně neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, neboť si vůbec neověřila, jaké jsou její skutečné náklady na bydlení, dopravu do zaměstnání, případně jaké další nezbytné náklady vynakládá. Spokojila se s nedoloženými informace od žalované a případnými výpisy z externích databází dlužníků, v registrech sdružení Solus, v Bankovním registru klientských informací a v Nebankovním registru klientských informací (NRKI), registru insolvencí a insolvenčním rejstříku. Přes výzvu dle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. žalobkyně nedoplnila svá tvrzení a návrhy důkazů, jak zjišťovala zejména výdaje žalované ve smyslu posouzení její úvěruschopnosti, kdy se spokojila pouze s obecnou částkou, kterou žalovaná uvedla bez bližšího zkoumání.

28. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouvou neplatnou.

29. Zároveň soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou i dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům tím, že sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Z konstantní judikatury SDEU vyplývá, že ustanovení směrnice 93/13 EHS musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je výše odškodnění ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy případně musí, na základě čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice, vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a to vyloučit všechny tyto zneužívající klauzule, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné (srov. rozhodnutí SD EU ze dne 21. 4. 2016 ve věci Radlinger proti FINWAY a.s.). V bodu 100 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soud, který konstatuje, že několik klauzulí ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem má zneužívající povahu ve smyslu směrnice 93/13 EHS, musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, a nikoli jen některé z nich. V citovaném rozsudku Soudní dvůr připomněl, že vnitrostátní soudy mají pouze povinnost vyloučit použití zneužívající klauzule, aby vůči spotřebiteli nevyvolávala závazné účinky, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma vyloučení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná.

30. Soud se zabýval zejména posouzením míry a zjevnosti rozporu požadovaného plnění s dobrými mravy z pohledu hmotného práva (s ohledem na výši smluvní pokuty). V souzené věci účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované shora uvedené částky, RPSN u smlouvy byla sjednána ve výši 142 %. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů a povinnost uhradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů. Z těchto důvodů shledává soud tato ujednání ve svém souhrnu za nepřiměřená. Na rozpornost ujednání s dobrými mravy, jsou-li úrok a RPSN sjednány ve výši přesahující 110 %, která několikanásobně překračuje úrok a RPSN u spotřebitelských půjček poskytovaných bankami a směřuje k nepřiměřenému obohacení žalobkyně, lze usuzovat i z judikatury Nejvyššího soudu, byť ve věcech exekučních týkajících se zastavení exekuce, v nichž je exekučním titulem rozhodčí nález (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2841/2018, 20 Cdo 2884/2019, 20 Cdo 3844/2018, 20 Cdo 1857/2019).

31. S přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je sjednána nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, tedy v neprospěch slabší smluvní strany.

32. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o. z. ve spojení s § 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud je povinen k této neplatnosti přihlížet z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu.

33. Soud se dále zabýval tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla (byť na základě absolutně neplatné Smlouvy) žalované částku 40 000 Kč, kterou jí však žalovaná nevrátila v celé výši, přestože k tomu byla vyzvána.

34. Dle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Dle § 2993 o. z. pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.

36. Z uvedeného plyne, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 40 000 Kč ve smyslu § 2991 o. z., a žalobkyně má tudíž dle § 2993 o. z. nárok na vrácení toho, co plnila, aniž tu byl platný závazek. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl do částky 13 950 Kč a žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni částku, jež představuje nesplacenou část jistiny, kterou jí žalobkyně bez právního důvodu poskytla (srov. výrok I.).

37. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného na den zesplatnění úvěru, tedy od 20. 10. 2022. Soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud zamýšlel vycházet z okamžiku, kdy žalované byla doručena předžalobní výzva, v níž jí žalobkyně vyzvala v intencích § 1958 odst. 2 o. z. k plnění ihned. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z. při předložení podacího archu, ze kterého plyne, že výzva byla žalobkyní prostřednictvím České pošty odeslána 2. 2. 2023. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Dne 2. 2. 2023 byl čtvrtek, dle domněnky dojití proto došla výzva žalované v úterý 7. 2. 2023. Následující den (tj. dne 8. 2. 2023) měla žalovaná možnost plnit žalobkyni v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. a od následujícího dne (tj. 9. 2. 2023) přiznal soud žalobkyni zákonné úroky z prodlení z dosud nevydaného bezdůvodného obohacení ve výši 13 950 Kč v souladu s § 1970 o. z. (srov. výrok I.), neboť žalovaná je s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.

39. Není pak rozhodné, že žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnutého úvěru, namísto bezdůvodného obohacení. Dle soudu je podstatné pouze to, že žalovaná byla vyzvána k plnění, přičemž není rozhodná právní kvalifikace, kterou žalobkyně zvolila.

40. Z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy jako celku tak nemá žalobkyně právo na zaplacení částky 21 072 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 35 022 Kč od 20. 10. 2022 do 8. 2. 2023 z částky 21 072 Kč od 9. 2. 2023 do zaplacení z částky 10 599,42 Kč úroku ve výši 91,71 % ročně z částky 27 459,68 Kč od 20. 10. 2022 do 12. 11. 2022 ve výši 1 597,68 Kč, úrok ve výši 15 % z částky 27 459,68 Kč od 13. 11. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 10. 2022 dosáhne částky 75 024 Kč, protože je soud coby nedůvodné zamítl (srov. výrok II.).

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran, protože žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu 30,58 % a úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.

42. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.