21 C 358/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení příslušenství z částky 470 550,34 Kč, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 470 550,34 Kč od 24. 11. 2016 do 6. 3. 2019, v celkové výši 86 344,05 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 142 156,40 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 12. 2016 domáhala po žalovaném zaplacení částky 470 550,34 Kč s tvrzením, že se jedná o náhradu toho, co plnila za žalovaného na dluh, k němuž byli účastníci řízení zavázání společně a nerozdílně na základě smlouvy o dílo a smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou, která mu byla doručena dne 16. 11. 2016. V podání ze dne 21. 5. 2018 žalobkyně uvedla, že na dluhu jí dosud nebylo zaplaceno ničeho, a proto žádá o zaplacení jistiny a zákonného úroku z prodlení. Podáním ze dne 15. 3. 2019 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu jistiny, a nadále požadovala zaplacení příslušenství, které tvoří zákonný úrok z prodlení z částky 470 550,34 Kč ve výši 8,05 % ročně od 24. 11. 2016 do 6. 3. 2019, který kapitalizovala částkou 86 344,05 Kč. Zpětvzetí bylo učiněno z důvodu úhrady z prostředků získaných za prodej bytu, jehož vypořádání bylo dříve předmětem řízení pod sp. zn. 25 C 316/2016. K námitce žalovaného ohledně obdržení částky 920 550 Kč a mravnosti jejího požadavku na zaplacení úroků žalobkyně uvedla, že tato částka je složena z částky 900 000 Kč, kterou žalobkyně uhradila z vlastních zdrojů na kupní cenu bytu a částky 20 550 Kč, kterou zaplatila ze svého na splnění povinnosti účastníků zaplatit hypoteční úvěr. K částce 920 550 Kč dospěli oba účastníci dohodou. K mravnosti přiznání úroku z prodlení uvedla, že žalovaný nemohl nabýt dojmu, že tento nárok byl vypořádán mimosoudní dohodou. Žalovaný rovněž sám uznal existenci pohledávky ve výši 470 550,34 Kč, a dále tuto částku žalobkyni též zaplatil, z čehož je evidentní, že byl se splněním svého dluhu v prodlení. K námitce žalovaného ohledně započtení jeho pohledávky ve výši 88 671,50 Kč na žalovaný úrok z prodlení žalobkyně namítla, že na tento nárok nelze provést zápočet tak, jak jej provedl žalovaný a rovněž vznesla námitku promlčení proti domnělé pohledávce žalovaného. Dále uvedla, že pohledávka žalovaného neexistuje, když kuchyňskou linku a další zařízení zhotovoval nevlastní otec žalovaného, který po dokončení prací neformálně požadoval od účastníků řízení částku 20 000 Kč, ze které žalobkyně polovinu zaplatila. Žalovaný k prokázání částek nepředložil žádnou smlouvu a pokladní doklady jsou antedatované. Žalovaný měl možnost uplatnit tuto svou promlčenou pohledávku k započtení do 30. 1. 2019, tj. k okamžiku uzavření kupní smlouvy. Ke dni uzavření kupní smlouvy jeho pohledávky vůči žalobkyni smírně zanikly. Konečně žalobkyně uvedla, že ve prospěch obou účastníků provedla ze svých výlučných prostředků platby v celkové výši 181 080 Kč, kdy disponuje za žalovaným pohledávkou ve výši 90 540 Kč, kterou započetla na zápočet žalovaného dne 1. 10. 2020.

2. Žalovaný v podání ze dne 10. 7. 2018 nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky s příslušenstvím nejprve odmítl jako nedůvodný s tím, že ke dni tohoto podání neobdržel příslušný procesní návrh, kterým by se žalobkyně tohoto nároku domáhala. Při ústním jednání konaném dne 23. 10. 2018 žalovaný uznal nárok žalobkyně na zaplacení částky 470 550,34 Kč co do základu, avšak nikoliv co do příslušenství. V dalším vyjádření žalovaný uvedl, že neuznává nárok žalobkyně na zaplacení příslušenství, protože má za to, že se nedostal do prodlení, a tudíž žalobkyni nevznikl nárok na úrok z prodlení. K nároku na zaplacení úroků dále uvedl, že dohodou účastníků došlo k vypořádání veškerých nároků v souvislosti s uzavřenou smlouvou o převodu vlastnického práva k bytové jednotce, která byla původně předmětem řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a žalobkyně nad rámec podílu obdržela z výnosu prodeje částku 920 550 Kč. Za situace, kdy žalobkyně obdržela plnění nad rámec jejího nároku, nelze považovat požadavek na zaplacení úroku z prodlení za souladný s dobrými mravy, a proto by neměl být žalobkyni přiznán. Žalovaný dále vznesl námitku započtení jeho pohledávky vůči žalobkyni, která mu měla vzniknout v souvislosti se zhotovením kuchyňské linky, obývací stěny, ložnice a věšákové stěny ve výši 153 600 Kč. Další pohledávka za žalobkyní je tvořena nevyplacením poloviny přeplatku z vyúčtování za služby pro rok 2015 ve výši 9 744 Kč a pro rok 2016 ve výši 13 999 Kč, kdy tyto částky byly vyplaceny pouze žalobkyni. Polovina z těchto částek činí 88 671,50 Kč a tuto pohledávku žalovaný započítává na pohledávku žalobkyně.

3. Řízení vedené pod sp. zn. 21 C 358/2016 bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. 21 C 358/2016-89, spojeno ke společnému řízení s řízením ve věci sp. zn. 25 C 316/2016. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 3. 2019, č. j. 25 C 316/2016-123, bylo řízení o zaplacení částky 470 550,34 Kč s příslušenstvím vyloučeno k samostatnému projednání a dalšímu vedení zpět pod sp. zn. 21 C 358/2016.

4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 2. 2020, č. j. 21 C 358/2016-152, bylo řízení zastaveno v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 470 550,34 Kč.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Ze smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce ze dne 30. 1. 2019 soud zjistil, že třetí osoby uzavřely s účastníky tohoto řízení jako prodávajícími smlouvu týkající se bytové jednotky a spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech za kupní cenu 4 790 000 Kč. Ve smlouvě bylo konstatováno, že probíhá řízení ve věci sp. zn. 25 C 316/2016 o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a prodávající [celé jméno žalovaného] se zavázal vzít žalobu zpět a prodávající [celé jméno žalobkyně] se zavázala se zpětvzetím vyslovit souhlas. Kupní cena 4 790 000 Kč byla rozdělena na částku 200 000 Kč, která byla složena před uzavřením smlouvy k rukám zprostředkovatele a zbývající část 4 590 000 Kč byla složena na jistotní účet, ze kterého měla být vyplacena částka 1 782 592,14 Kč na úhradu hypotečního úvěru, částka 920 550 Kč měla být poukázána na bankovní účet žalobkyně a částka 1 886 857,86 Kč měla být rozdělena rovným dílem mezi žalobkyni a žalovaného.

7. Z e-mailové komunikace mezi účastníky soud zjistil, že v e-mailu ze dne 14. 1. 2019 žalovaný požádal právního zástupce žalobkyně o opravu částky v kupní smlouvě na částku, která byla dohodnuta u soudu s tím, že dohoda zněla na částky 470 550 Kč + 450 000 Kč, dohromady celkem 920 550 Kč (email na č.l. 111 spisu).

8. Z faktury č. 01 2015 soud zjistil, že ji vystavil dne 20. 2. 2015 [jméno] [celé jméno žalovaného] žalovanému [celé jméno žalovaného] za výrobu a montáž kuchyňské linky, obývací stěny, ložnice (postel) a věšákové stěny, faktura zněla na částku 153 600 Kč, její splatnost byla 20. 2. 2015.

9. Z příjmových dokladů ze dne 20. 2. 2015 a 5. 11. 2015 soud zjistil, že žalovaný [celé jméno žalovaného] zaplatil ve dvou splátkách celkovou částku 153 600 Kč soukromému truhlářství [jméno] [celé jméno žalovaného].

10. Z vyúčtování služeb za rok 2015 soud zjistil, že vyúčtované období bylo od 24. 2. 2015 do 31. 12. 2015 a celková výše přeplatku činila 9 744 Kč. Dle vyúčtování byl přeplatek vyplacen v průběhu měsíce září 2016.

11. Z vyúčtování služeb za rok 2016 soud zjistil, že vyúčtované období bylo od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 a celková výše přeplatku činila 13 999 Kč. Dle vyúčtování byl přeplatek vyplacen v průběhu měsíce června 2017.

12. Z e-mailové komunikace ze dne 10. 8. 2016 (č. l. 159 spisu) soud zjistil, že mezi zástupci účastníků probíhala komunikace, v níž se řešila částka, která byla předmětem sporu od počátku, tedy částka 450 000 Kč, přičemž právní zástupce žalovaného uvedl, že žalovaný odmítá existenci domnělé pohledávky ve výši 450 000 Kč.

13. Z daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalovaného za rok 2015 ani jeho přílohy soud nezjistil pro věc žádné rozhodující skutečnosti.

14. Veškeré takto provedené důkazy bylo třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Při jejich hodnocení soud postupoval podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a hodnotil je dle své volné úvahy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti.

15. Z učiněných skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr o tom, že mezi žalobkyní a žalovaným probíhal spor o vypořádání jejich společných nemovitých věcí, které měli v podílovém spoluvlastnictví a rovněž spor o zaplacení částky 470 550,34 Kč, kterou požadovala žalobkyně. Žalovaný při jednání dne 23. 10. 2018 uznal nárok žalobkyně na zaplacení této částky. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli kupní smlouvu, kterou prodali byt a další nemovité věci, které byly v jejich podílovém spoluvlastnictví třetím osobám a zavázali se k rozdělení kupní ceny tak, že žalovaná obdržela o 920 550 Kč více než žalovaný. Tato částka byla žalované zaplacena z prostředků získaných prodejem nemovitých věcí, a proto žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět. Žalovaný uplatnil vůči žalobkyni pohledávku, která měla vzniknout jeho investicí do společných věcí a dále z nerozdělení přeplatků z vyúčtování služeb. Žalobkyně v posledním podání požadovala započtení své další pohledávky.

16. Podle ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle ust. § 617 odst. 2 o. z. se strana i po uplynutí promlčecí lhůty může dovolat svého práva při započtení, pokud mohlo být k započtení přistoupeno kdykoli před uplynutím promlčecí lhůty.

20. Soud v daném případě vycházel ze zjištěného skutkového stavu a tvrzení účastníků a došel k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení příslušenství z původně žalované částky ve smyslu ust. § 1970 o. z. Žalovaný, který byl v listopadu roku 2016 vyzván k zaplacení této částky předžalobní výzvou, původně žalovanou částku neuhradil. Svůj závazek vůči žalobkyni uznal při ústním jednání konaném v roce 2018, ani přesto však dluh neuhradil. Dlužná částka byla žalobkyni uhrazena až v souvislosti s prodejem nemovitých věcí v roce 2019, tedy po více než dvou letech od výzvy, v důsledku čehož se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z.

21. Soud se neztotožnil s námitkou žalovaného, že došlo k vypořádání veškerých nároků mezi ním a žalobkyní v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou, neboť v kupní smlouvě ani v žádné jiné předložené listině nebo vyjádření není takové vypořádání sjednáno. Nárok na zaplacení jistiny a na zaplacení úroků z prodlení jsou dva samostatně žalovatelné nároky a ke vzniku příslušenství pohledávky došlo právě pro chování žalovaného, který dlužnou částku neuhradil řádně a včas, přestože později uznal, že ji dluží. Skutečnost, že žalobkyně obdržela na základě kupní smlouvy k nemovitým věcem nad rámec podílu částku 920 550 Kč, nemá v řízení o zaplacení úroku z prodlení žádný význam. Nárok žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy, jelikož tento nárok by ani nevznikl, kdyby žalovaný dostál včas své povinnosti.

22. K námitce započtení nároku žalovaného na pohledávku žalobkyně soud uvádí, že tento úkon je neplatný pro neurčitost. Žalovaný započítává vůči žalobkyni tři své pohledávky v celkové výši 88 671,50 Kč a nárok žalobkyně činí 86 344,05 Kč. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4363/2009, se kterým se soud zcela ztotožňuje,„ úkon započtení, kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by z něj bylo patrno, která část započítávaných pohledávek započtením zanikla a která nikoli, je neplatný pro neurčitost“. Žalovaný v rámci započtení žádným způsobem nespecifikoval, které ze svých třech pohledávek započítává vůči pohledávce žalobkyně a v jakém rozsahu. Pro úplnost soud uvádí, že i kdyby bylo započtení žalovaného určité, dvě z jeho pohledávek jsou již promlčené. Jedná se konkrétně o pohledávku na zaplacení částky 153 600 Kč, kdy její splatnost nastala dne 20. 2. 2015, tedy téměř 5 let před uplatněním započtení a dále o pohledávku na zaplacení poloviny přeplatku z vyúčtování za rok 2015, neboť tento přeplatek byl žalované zcela jistě vyplacen v roce 2016 a žalovaný svůj nárok uplatnil až v roce 2020. Výše uvedené pohledávky žalovaného se s pohledávkou žalobkyně setkaly až v lednu roku 2020, kdy žalovaný poprvé uplatnil námitku započtení.

23. S ohledem na výše uvedené soud přiznal žalobkyni částku spočívající v úroku z prodlení z jistiny ve výši 470 550,34 Kč za dobu od 24. 11. 2016 do 6. 3. 2019. Dle výpočtu soudu kapitalizovaný zákonný úrok činí 86 437,06 Kč, žalobkyně však požaduje částku nižší, a to 86 344,05 Kč, proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu.

24. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy žaloba byla co do jistiny ve výši 470 550,34 Kč v průběhu řízení vzata zpět z důvodu na straně žalovaného, který tuto částku zaplatil až po podání žaloby a zastavení řízení v této části tak zavinil. Ve zbývající části byla žalobkyně v celém rozsahu procesně úspěšná, soud jí proto přiznal náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 23 528 Kč a dále náhradu nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 7 úkony právní služby z punkta 470 550,34 Kč po 10 220 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení – převzetí a příprava zastoupení, písm. d) – sepis žaloby ze dne 1. 12. 2016, výzva k plnění, odvolání proti usnesení o zastavení řízení, vyjádření ze dne 5. 6. 2019, písm. g) – účast na jednání soudu dne 23. 10. 2018 a 14. 1. 2020), a dále 5 úkony právní služby z punkta 86 344,05 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení) po 4 580 Kč (písm. d) vyhlášky – vyjádření ze dne 5. 3. 2020, 4. 8. 2020 a 19. 10. 2020, a písm. g) – účast na jednání soudu dne 4. 6. 2020 a 8. 12. 2020), když výše jednotlivých úkonů je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky) a rovněž 12 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a soudní poplatek) tak činí 142 156,40 Kč Tyto náklady byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).