21 C 4/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 41 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 41 650 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 650 Kč od 2. prosince 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 261 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně jakožto příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem územní celek oprávněná mimo jiné k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, se žalobou ze dne 20. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 650 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 19. 7. 2016 byl proveden odtah motorového vozidla registrační značka, jehož provozovatelem je žalovaný. Odtah vozidla byl proveden v souladu s § 17a odst. 6 věty první zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o obecní policii“), neboť nikdo nepožádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, a proto byl vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a vyzvednuto až dne 3. 4. 2019. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny odtahu a parkovného. O nároku žalobkyně na zaplacení ceny odtahu a parkovného za období od 19. 7. 2016 do 11. 1. 2017 byla bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26. 7. 2017, č.j. 11 C 27/2017-19. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje parkovné za období od 12. 1. 2017 do data vydání vozu dne 3. 4. 2019. Cena parkovného je určena příslušným nařízením hl. m. Prahy účinným v den odtahu vozidla, tj. nařízením č. 2 z r. 2013). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky upomínán, avšak ničeho nezaplatil.

2. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 2. 3. 2021, žalovaný byl k tomuto jednání řádně obeslán a zároveň byl poučen o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s rozhodnutím soudu bez své účasti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud učinil skutková zjištění, že žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou územní celek, která je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání (prokázáno zřizovací listinou žalobkyně ze dne 9. 7. 2013). Dne 16. 6. 2016 Městská policie územní celek použila technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla registrační značka, jelikož provozovatel vozidla se dopustil přestupku tím, že vozidlem neoprávněně zabral veřejné prostranství. Žalobkyně dne 19. 7. 2016 provedla odtah motorového vozidla v souladu s § 17a odst. 6 věty první zákona o obecní policii, neboť nikdo nepožádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, jehož provozovatelem je žalovaný, do 30 dní od jeho přiložení (prokázáno z karty vozidla, z protokolu o odtahu vozidla ze dne 19. 7. 2016 číslo prošetření Městské policie anonymizováno obec ze dne 11. 11. 2016). Žalobkyně žalovaného informovala o odtahu vozidla a vyzvala jej k jeho převzetí (prokázáno oznámením o odtahu vozidla a výzvou k převzetí vozidla ze dne 19. 8. 2016 s dodejkou, žádostí o informaci o pobytu žalovaného ze dne 26. 8. 2016 s dodejkou, sdělení údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel ze dne 5. 9. 2016). Za provedený odtah předmětného vozidla a služby střežení vozidla na odstavném parkovišti žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení ceny za odtah vozidla a služby střežení vozidla (parkového) ve výši podle § 2 odst. 2 nařízení hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti vydaného na základě výměru Ministerstva financí (cenového věstníku) č. 1/ 2013 ze dne 28. 11. 2012, podle něhož maximální cena za nucený odtah vozidla činí 1 900 Kč a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel činí za první až třetí i jen započatý den parkování 250 Kč za den, za čtvrtý až 180. i jen započatý den parkování 400 Kč a za 181. a každý další i jen započatý den parkování 50 Kč za den (prokázáno z nařízení hl. m. Prahy č. 2 z roku 2013 o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti účinného ke dni 1. 4. 2013 přijatého usnesením Rady hl. m. Prahy č. 184/ 2013 ze dne 12. 2. 2013). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 7. 2017, č. j. 11 C 27/2017-19 byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni cenu odtahu vozidla ve výši 1 900 Kč a cenu za služby střežení vozidla na odstavném parkovišti za období od 19. 7. 2016 do 11. 1. 2017 (prokázáno z rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 7. 2017, č. j. 11 C 27/2017-19). Žalovaný nesporuje, že žalobkyni, přestože byl o úhradu upomenut, nezaplatil cenu za služby střežení vozidla na odstavném parkovišti v období od 12. 1. 2017 do data vydání vozu dne 3. 4. 2019 ve výši částky žalované v tomto řízení (prokázáno výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne 3. 10. 2016 s dodejkou a předžalobní výzvou ze dne 24. 11. 2020).

5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně provedla odtah vozidla žalovaného, které odstavil na střeženém parkovišti. Za dobu, po kterou se vozidlo nacházelo na střeženém parkovišti, žalobkyně po žalovaném požadovala cenu parkovného, přičemž ten ničeho ani přes výzvy neuhradil.

6. Podle § 17a odst. 1 písm. d) zákona o obecní policii strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen.

7. Podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

8. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že dne 16. 6. 2016 Městská policie územní celek v souladu s § 17a odst. 1 písm. d) zákona o obecní policii použila technického prostředku k zabránění odjezdu shora specifikovaného vozidla, neboť stálo na veřejném prostranství. Jelikož do 30 dní od použití technického prostředku k zabránění odjezdu na předmětné vozidlo nikdo nepožádal o odstranění zařízení, přestože byl jeho vlastník žalobkyní informován o odtahu vozidla a vyzván k jeho převzetí, vozidlo žalovaného bylo v souladu s § 17a odst. 6 věty první zákona o obecní policii odtaženo a následně umístěno na střežené parkoviště. Tímto úkonem žalovanému jako provozovateli vozidla vznikla povinnost uhradit parkovné ve výši stanovené v nařízení hlavního města Prahy č. 13/2001, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti za období od 12. 1. 2017 do data vydání vozu dne 3. 4. 2019 v celkové výši 41 650 Kč. Protože žalovaný tuto částku žalobkyni přes výzvy k úhradě nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku ve výši 2 083 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s § 14b odst. 1 bod 3. a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“) 3 úkony právní pomoci po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, to vše zvýšeno o 21 % DPH. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti, neboť u zdejšího soudu bylo již podáno přes 800 žalob tohoto typu. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové, ani po právní stránce. O nároku žalobkyně z téhož titulu, avšak za období od 19.7.2016 do 11.1.2017 bylo zdejším soudem navíc již rozhodováno, konktrétně rozsudkem ze dne 26. 7. 2017, č.j. 11 C 27/2017-19. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b AT. Celkové náklady řízení žalobkyně ve výši 4 261 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 378 Kč a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.