21 C 46/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 , státní příslušnost Ukrajiny bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 11 455 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 455 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 965 Kč od 18. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 890 Kč od 27. 9. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 2 252 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 455 Kč s příslušenstvím, který se skládá ze dvou nároků ve výši 4 265 Kč a 7 190 Kč. Dle tvrzení žalobkyně tyto nároky vznikly z titulu nehrazení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy žalovaný, jakožto provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, , se zdvihovým objemem nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, neměl v období od 7. 12. 2022 do 5. 2. 2023 a následně od 6. 2. 2023 do 22. 5. 2023 sjednáno pojištění odpovědnosti, ač k tomu byl povinen na základě § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v platném znění (dále jen ,,zákon“). Tato zákonná povinnost trvá po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Pokud provozovatel tuto svou povinnost nesplní, má žalobkyně dle § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek za každý den porušení této povinnosti.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. , když nereagoval na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, protože žalovaný je občanem Ukrajiny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení příslušnosti soudů k rozhodování sporů vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních vztahů, a proto se ke stanovení pravomoci – příslušnosti soudu k projednání této věci použijí ustanovení nařízení Brusel I bis jako přímo použitelného předpisu Evropské unie. Základním (obecným) pravidlem pro založení příslušnosti soudu podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je, že bez ohledu na jeho státní příslušnost může být žalovaný, který má bydliště v členském státě, žalován v tomto státě, není-li výslovně v nařízení uvedeno jinak. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise došel soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně ohledně prvního nároku vyzvala žalovaného, jakožto provozovatele vozidla reg. zn. , SPZ, , výzvou ze dne 3. 4. 2023 k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ve výši 4 265 Kč, jelikož vozidlo nebylo pojištěno po dobu 61 dní, kdy denní sazba činí 65 Kč, a žalobkyně uplatnila též náklady spojené s vymáháním pohledávky mimosoudní cestou ve výši 300 Kč. Žalobkyně žalovaného upomenula o úhradu nedoplatku upomínkou ze dne 4. 7. 2023 a následně upomínkou ze dne 4. 8. 2023. Žalovaný byl též upomenut předžalobní výzvou ze dne 7. 11. 2023 (zjištěno z citovaných výzev k úhradě, upomínek a předžalobní výzvy). Ohledně druhého nároku žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 13. 7. 2023 k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 6 890 Kč, jelikož vozidlo nebylo pojištěno po dobu 106 dní, kdy denní sazba činí 65 Kč. Žalobkyně žalovaného upomenula o úhradu nedoplatku upomínkou ze dne 18. 10. 2023, ve které již uplatnila též náklady spojené s vymáháním pohledávky mimosoudní cestou ve výši 300 Kč. Žalovaný byl též upomenut výzvou ze dne 13. 11. 2023 a následně předžalobní výzvou ze dne 10. 1. 2024 (zjištěno z citovaných výzev k úhradě, upomínek a předžalobní výzvy).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

6. Pro Českou republiku je od 11. 1. 2009 závazné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). , právnická osoba, s čl. 28 nařízení Řím II má sice přednost před jeho ustanoveními smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení rozhodného práva ve sporech vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních poměrů, které současně nejsou nárokem na náhradu škody, a proto se pro stanovení rozhodného práva použijí ustanovení nařízení Řím II. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti, přičemž podle čl. 2 odst. 1 nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Vzhledem k tomu, že k porušení zákonné povinnosti došlo na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky.

7. Dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

8. Dle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

9. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen „vyhláška“) se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 ve výši 65 Kč.

10. Dle § 2a vyhlášky činí výše nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč.

11. Žalobkyni vznikl na základě § 4 odst. 1 zákona právní nárok na zaplacení příspěvku, jelikož žalovaný porušil svou povinnost stanovenou § 1 odst. 2 písm. a) zákona, tedy jako provozovatel vozidla takové vozidlo pojistit. Výše obou nároků žalobkyně se vypočítá dle § 4 odst. 3 zákona jako násobek počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno a sazby, která je stanovena v § 2 vyhlášky, tj. u prvního nároku 61 x 65 a u druhého nároku 106 x 65, celkem tedy 3 965 a 6 890 Kč. Ke každé částce se dále přičtou náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které podle § 2a vyhlášky činí 300 Kč. Celkový dluh žalovaného tak činí 4 265 Kč a 7 190 Kč, tedy celkem 11 455 Kč. Žalovaný se ohledně vzniklého nedoplatku ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a proto soud uložil žalovanému rovněž zaplatit úroky z prodlení. Výše úroků byla určena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 455 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemný návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.14. , adresa, ke splnění povinnosti byly stanoveny podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud neshledal důvod pro jejich prodloužení.