21 C 48/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , narozená Anonymizováno , státní příslušnost Maďarska bytem Anonymizováno o zaplacení 24 860 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 860 Kč od 11. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 810 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne 27. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 24 860 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o modulárním autopojištění č. , hodnota, ze dne 3. 1. 2023, jejíž předmětem bylo povinné ručení. Na jejím základě měla žalobkyně povinnost poskytovat žalované služby spočívající v pojišťovací činnosti a žalovaná se jí zavázala hradit sjednané pojistné. Žalovaná nezaslala žalobkyni údaje o stavu tachometru a snímek tachometru, který má sloužit k ověření, že žalovaná splnila podmínky stanovené v pojistné smlouvě, tedy že výše sjednaného pojistného odpovídá počtu ujetých kilometrů. Žalované byl proto v souladu s pojistnou smlouvou vystaven předpis pojistného zohledňující skutečně ujeté kilometry a současně došlo k navýšení pojistného na další rok. Pojistná smlouva zanikla ke dni 10. 2. 2024. Žalobkyni proto náleží dlužné pojistné. Žalovaná do dne podání žaloby dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř., když nereagovala na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, protože žalovaná je občanem Maďarska s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je k rozhodnutí ve věci mezinárodně příslušný a které právo je v daném případě právem rozhodným. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Maďarsko jsou členskými státy Evropské unie, určil soud svou mezinárodní příslušnost pro daný vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015. Podle čl. 25 tohoto nařízení dohodnou-li se strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Smluvní strany si ujednaly, že příslušné k řešení sporů jsou soudy České republiky, jak plyne z ustanovení části Základní pravidla dokumentu s názvem Moje auto – průvodce pojištění , Anonymizováno, .

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva. Na jejím základě se žalovaná zavázala hradit žalobkyni sjednané roční pojistné ve výši 23 161 Kč s tím, že pojistné bylo stanoveno na roční nájezd 7 501 až 10 000 km (zjištěno z pojistné smlouvy č. , hodnota, ze dne 3. 1. 2023 a z předpisu plateb). Žalobkyně vzhledem k vyššímu počtu najetých kilometrů zvýšila žalované ode dne 3. 1. 2024 roční pojistné na částku 48 274 Kč při ročním nájezdu nad 25 000 km (zjištěno z výročního dopisu ze dne 30. 10. 2023). A zároveň žalovanou vyzvala k uhrazení nedoplatku ve výši 19 848 Kč (zjištěno z upomínky ze dne 30. 10. 2023). Pojistná smlouva zanikla ke dni 10. 2. 2024 z důvodu žádosti žalované o zrušení pojistné smlouvy (zjištěno z oznámení o zániku pojištění ze dne 11. 2. 2024). Žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky a úroku z prodlení vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 8. 1. 2025 (zjištěno z citované předžalobní upomínky).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

6. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci podřídili pojistnou smlouvu právnímu řádu České republiky, jak plyne z ustanovení části Základní pravidla dokumentu s názvem Moje auto – průvodce pojištění , Anonymizováno, . Učinili takto zcela v souladu s čl. 7 odst. 3 písm. b) nařízení, dle kterého v případě jiné pojistné smlouvy než v odst. 2 tohoto článku mohou strany zvolit právo země, v níž má pojistník své obvyklé bydliště, což je v případě žalované Česká republika. Rozhodným právem je proto české právo.

7. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

8. Podle § 2782 odst. 1 o. z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

9. Podle § 2781 pojistitel má právo odstoupit od smlouvy nebo vypovědět povinné pojištění, jen pokud to jiný zákon připouští. To nebrání jiným ujednáním zakládajícím pojistiteli jiné právo k postihu pojistníka nebo pojištěného pro případ porušení jejich povinnosti.

10. Vzhledem ke skutečnosti, že pojistný vztah trval do dne 10. 2. 2024, tedy v době před účinností současného zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který nabyl účinnosti ke dni 1. 4. 2024, užil soud k posouzení tohoto případu předchozí právní úpravu, tedy zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen jako ,,zákon o povinném ručení “).

11. Podle § 3 odst. 1 zákon o povinném ručení pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.

12. Podle § 12 odst. písm. g) zákona o povinném ručení pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dohodou.

13. Podle § 13 odst. 2 zákona o povinném ručení zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit. Nastala-li v době do zániku pojištění odpovědnosti škodná událost, vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této škodné události nevznikne povinnost plnit.

14. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jelikož žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované plnění v případě pojistné události a žalovaná se za to zavázala platit sjednané pojistné. Pojistná smlouva zanikla z důvodu žádosti žalované dohodou po zvýšení pojistného ze strany žalobkyně. Žalobkyně poté vyzvala žalovanou k úhradě dlužného pojistného. Žalovaná dlužné pojistné neuhradila. Na předžalobní upomínku žalobkyně žalovaná nereagovala. Žalovaná se ohledně vzniklého nedoplatku ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu § 1970 o. z., a proto soud uložil žalované rovněž zaplatit úroky z prodlení. Výše úroků byla určena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 810 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 995 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 860 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva a písemné podání návrhu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Dále byla přiznána daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Náklady byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).