21 C 50/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 , státní příslušnost Maroka bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 23 666,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 666,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 666,99 Kč od 27. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 399 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 666,99 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dvě smlouvy, a to smlouvu o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu č. , hodnota, a smlouvu o připojení k distribuční soustavě č. , hodnota, , na základě kterých žalobkyně dodávala do odběrného místa žalovaného na adrese , adresa, , plyn a žalovaný se zavázal za tyto dodávky platit sjednanou cenou. Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu č. , hodnota, ze dne 5. 4. 2023 na žalovanou částku splatnou dne 26. 4. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou, ten však nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. , když nereagoval na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, protože žalovaný je občanem Maroka s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je k rozhodnutí ve věci mezinárodně příslušný a které právo je v daném případě právem rozhodným. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „z.m.p.s.), se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Marokem není uzavřena žádná dvoustranná mezinárodní smlouva a mnohostranné smlouvy, kterých jsou oba státy signatáři se na danou problematiku nevztahuje, aplikoval soud s odkazem na § 2 z. m. p. s. nařízení Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně čl. 25 citovaného nařízení, podle něhož dohodnou-li se strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Smluvní strany si ujednaly, že příslušné k řešení sporů jsou soudy České republiky, jak plyne z čl. 14 všeobecných obchodních podmínek dodávky zemního plynu a elektřiny. Proto je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc projednat a rozhodnout.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému plyn do odběrného místa , adresa, , a žalovaný se zavázal za tyto dodávky plynu hradit cenu dle ceníku žalobkyně (zjištěno ze Smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu č. , hodnota, ze dne 2. 7. 2020). Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu za odběr zemního plynu za období od 2. 12. 2022 do 3. 4. 2023 znějící na částku 23 166,99 Kč se splatností dne 26. 4. 2023 (zjištěno z faktury č. , hodnota, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky upomínkou a následně předžalobní výzvou, kde vyčíslila smluvní pokutu ve výši 500 Kč dle smluvních ujednání mezi účastníky a všeobecných obchodních podmínek spolu s ceníkem, kdy byla stanovena smluvní pokuta ve výši 250 Kč za každý případ-výzvu (zjištěno z upomínky ze dne 11. 5. 2023 z předžalobní výzvy ze dne 8. 1. 2024, ceníku, čl. IX. Smluvních podmínek). Žalovaný netvrdil a neprokázal, že by za dodávku plynu žalovanou částku zaplatil.

5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

6. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci podřídili smlouvu právnímu řádu České republiky, jak plyne z ustanovení čl. 1 všeobecných obchodních podmínek dodávky zemního plynu a elektřiny.

7. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „energetický zákon“) se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací.

8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva o dodávkách plynu dle § 72 odst. 2 energetického zákona a dle § 2079 odst. 1 občan.zák., kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému plyn do sjednaného odběrného místa a žalovaný se zavázal platit za dodávky plynu dohodnutou cenu. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodávky plynu, avšak žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho, což v řízení nebylo sporováno. Soud tak na základě doložených listinných důkazů žalovanému uložil povinnost tuto částku zaplatit. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Smluvní pokuta byla přiznána dle § 2048 odst. 1 občan.zák.

9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 399 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 947 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 666,99 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva a písemný návrh ve věci) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

11. Lhůty ke splnění povinnosti byly stanoveny podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud neshledal důvod pro jejich prodloužení.