21 C 69/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5, pracoviště obec a číslo , ulice a číslo , rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ladou Záviškovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi zákonnými zástupci údaje o zástupci proti údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o uložení povinnosti odstranit následky diskriminačního jednání,

I. Řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti prvému žalovanému zajistit financování veškerých nákladů vzniklých se zřízením funkce asistenta pedagoga ve třídě, kterou navštěvuje žalobkyně, v Základní škole [ulice a číslo] v [obec], se zastavu je.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaných zaplacení částky 329.000 Kč, se zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvým žalovaným, nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným, nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.

V. Třetímu žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po připuštění změny žaloby na žalovaných upuštění od diskriminace žalobkyně spočívající v tom, že rodiče žalobkyně částečně nesli náklady spojené se zřízením funkce asistenta pedagoga ve třídě, kterou žalobkyně jako jejich dcera navštěvuje. Žalobkyně požaduje, aby žalovaní zaplatili částku 112.000 Kč a částku ve výši 217.000 Kč představující nemajetkovou újmu. Žalobkyně je žákyní třetí třídy Základní školy [ulice a číslo] v [obec] (dále jako„ ZŠ“) a trpí autismem s vývojovou poruchou řeči, přesto je schopna absolvovat povinnou školní docházku v běžné základní škole. Rodiče žalobkyně souhlasili s tím, že budou finančně přispívat na plat speciálního pedagoga. Ve školním roce 2012 2013 přispěli částkou ve výši 35.300 Kč a ve školním roce 2013 2014 přispěli částkou ve výši 38.600 Kč. Za školní rok 2014 2015 uhradili částku 38.100 Kč. Rodiče žalobkyně fakticky přispívali na plat asistenta pedagoga do června 2015. Od září 2015 již tyto finanční prostředky nehradí, přesto asistent ve třídě, kam dochází žalobkyně, funguje a žalobkyně jej má k dispozici. Ačkoliv rodiče žalobkyně již na plat asistenta pedagoga nepřispívají, mají za to, že diskriminace žalobkyně trvá. Diskriminační jednání shledávají v tom, že žalovaní nezajistili financování platu asistenta pedagoga ve třídě, kterou navštěvuje žalobkyně. Rozhodnutím ředitele ZŠ, resp. Krajského úřadu pro Středočeský kraj, byl stvrzen status žalobkyně jako žákyně se speciálními vzdělávacími podmínkami, jakož i zřízení funkce asistenta pedagoga v její třídě. Žalobkyně odkázala na § 3 odst. 2 a § 10 zákona č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon (dále jen„ AZ“), na § 2 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění účinném do 31.8.2016 (dále jen„ ŠZ“), čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, čl. 1 Ústavy ve spojení s čl. 10 Ústavy. Zřízení funkce asistenta pedagoga včetně zajištění jeho financování nelze pokládat za nepřiměřené zatížení ve smyslu § 3 odst. 2 AZ, neboť přijetí těchto opatření předepisují předpisy vyšší právní síly. Rodiče žalobkyně, na rozdíl od ostatních rodičů, byli a jsou nuceni vynakládat nemalé finanční prostředky na to, aby mohla být žalobkyně vzdělána v základní škole, v čemž je třeba spatřovat nepřípustnou diskriminaci. Co se týče nároku na nemajetkovou újmu ve výši 250.000 Kč, ta vznikla právě tím, že rodiče žalobkyně již neměli dostatek peněz nutných k tomu, aby žalobkyni zajistili další péči, která by prospěla jejímu zdravotnímu stavu a aby umožnili žalobkyni věnovat se jejím koníčkům, které ji činí šťastnou. První žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. V základní škole je žalobkyně individuálně integrována s využitím podpůrného opatření podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 73/2002 Sb., spočívajícího ve zřízení funkce asistenta pedagoga, kterou zřídil ředitel ZŠ po vyjádření školského poradenského zařízení se souhlasem prvého žalovaného. Tento souhlas podle § 16 odst. 9 ŠK však nelze zaměňovat s převzetím povinnosti zcela financovat pracovní pozici asistenta pedagoga. K vydání konečného rozhodnutí ohledně výše úvazku a způsobu financování asistenta pedagoga je oprávněný ředitel ZŠ, v jehož kompetenci je i do jaké platové třídy a platového stupně zařadí asistenta pedagoga, přičemž výše příspěvku však není platovým zařazením asistenta pedagoga ovlivněna. Funkce asistenta pedagoga se zřizuje pro celou třídu, nikoliv pro konkrétního studenta, přičemž na zřízení této funkce není právní nárok. Rodiče žalobkyně se rozhodli dobrovolně financovat tuto funkci, a pokud si to již nemohou dále dovolit, je třeba hledat jiné zdroje financování nebo využít jiná podpůrná opatření při vzdělávání žalobkyně. Školy mohou získávat nadnormativně finanční prostředky například z prostředků zřizovatele nebo z jiných zdrojů v rámci ESF. Druhý žalovaný přitom i opakovaně vypisuje rozvojové programy na podporu financování asistentů pedagoga pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. První žalovaný splnil svou povinnost, když částečně hradil z rozpočtu stanoveného podle MŠMT plat asistenta pedagoga žalobkyně z vytvořených rezerv. První žalovaný alokoval prostředky v roce 2012 i v roce 2013 v rámci stanoveného rozpětí. První žalovaný nemohl zvýšit v tomto konkrétním případě finanční prostředky na úhradu platu asistenta pedagoga, protože by mohl porušit princip rovnosti mezi ostatními žáky, kteří potřebují speciální pomoc. Druhý žalovaný ve svém vyjádření namítl nedostatek pasivní věcné legitimace s tím, že funkci asistenta zřizuje ředitel školy. Druhý žalovaný do tohoto procesu nemůže nijak zasáhnout a není ani vyžadován jeho souhlas podle § 16 odst. 9 ŠK, neboť není zřizovatelem školy, kterou navštěvuje žalobkyně. Současně nemá ani vliv na financování konkrétního asistenta pedagoga. To je v rukou ředitele školy, kterému jsou poskytovány finance od krajského úřadu, ale nikoliv na platy zaměstnanců. Tyto jdou primárně ze zdrojů státního rozpočtu a prostřednictvím kraje. Třetí žalovaný ve svém vyjádření namítl nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť není osobou povinnou zajistit finanční prostředky pro žalobkyni na plat asistenta pedagoga ve třídě, v níž je žalobkyně. Žalobkyně má asistentku, jejíž práce je hrazena částečně z prostředků kraje a rodiče po vzájemné dohodě se školou částečně přispívali na její plat. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu není diskriminačním jednáním, že se rodiče rozhodnou doplácet na funkci asistenta pedagoga. Třetí žalovaný poskytuje finanční prostředky školám, ale nikoliv na platy zaměstnanců. Tyto jdou primárně ze zdrojů státního rozpočtu a prostřednictvím kraje. Třetí žalovaný nemůže rozhodovat o tom, zda poskytne„ dotaci“ na doplatek platu asistenta pedagoga, neboť na to nemá vyčleněné žádné prostředky. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném v I. výroku tohoto rozsudku. Všichni žalovaní s tímto částečným zpětvzetím výslovně souhlasili. Soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 2 a 3 o.s.ř. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a výslechem svědka [jméno] [příjmení]. V řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by vedly soud k provedení i jiných než účastníky navržených důkazů. Soud provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro posouzení věci. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně je postižena atypickým autismem se středně těžkou symptomatikou a vývojovou poruchou řeči. Její postižení jí umožňuje zařazení do hlavního proudu vzdělávání (prokázáno odborným podkladem pro speciální vzdělávání na č.l. 9, stanoviskem k formě vzdělávání [příjmení] na č.l. 13, zprávou o psychologickém vyšetření žalobkyně ze dne 22. 10. 2012 na č.l. 15). Středočeský kraj souhlasil se zřízením funkce asistenta pedagoga (prokázáno souhlasem Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 20.6.2012 a 12.9.2012 na č.l. 11 a 12). V období od 1.9.2012 do 31.8.2013 byla ve škole zaměstnána asistentka pedagoga na 0,35 úvazku, což odpovídá 14 hodinám týdně, přičemž ředitel školy žádal zvýšení úvazku 0,25 (prokázáno zprávou základní školy [obec] ze dne 3.12.2014 na č.l. 10, žádostí o navýšení úvazku asistenta pedagoga pro žáka 1. A ze dne 29. 8. 2012 na čl. 25 a výpovědí svědka [příjmení]). Žalobkyně potřebuje asistenta po celou dobu výuky, ale škola neměla finanční prostředky na takové financování, proto byla rodičům nabídnuta možnost se finančně podílet. Ředitel školy rodičům nabídl nadaci, která by jim mohla přispívat na nějakou část potřebných hodin asistenta, ale nesetkalo se to s úspěchem, neboť to nebylo podle rodičů žalobkyně systémové řešení (prokázáno výpovědí svědka [příjmení]). Rodiče žalobkyně v období od 1.9.2012 do 31.8.2013 přispěli na asistenci částku ve výši 35.300 Kč. V období od 1.9.2013 do 30.6.2014 byla ve škole zaměstnána asistentka pedagoga na 0,3 úvazku, což odpovídá 12 hodinám týdně. Rodiče žalobkyně v období od 1.9.2013 do 30.6.2014 přispěli na asistenci částkou ve výši 38.600 Kč. Kromě těchto prostředků přispěl i Středočeský kraj částku ve výši 38.098 Kč, na pomůcky částku ve výši 1.570 Kč a dále částku ve výši 44.000 Kč (prokázáno zprávou základní školy [obec] ze dne 3.12.2014 na č.l. 10, zprávou ředitele Základní školy ze dne 29. 8. 2014 na č.l. 17). V roce 2014 2015 přispěli rodiče částkou ve výši 40.500 Kč a krajský příspěvek se zvýšil na 52.000 Kč ročně. Od 1.9.2015 přestali rodiče doplácet na asistenta z důvodu finanční tísně. Ředitel žádal o dofinancování místa asistenta svého zřizovatele, tedy město Kutná Hora, ale rovněž bez úspěchu (prokázáno výpovědí svědka [příjmení]). V roce 2012 bylo pro obecní školy přiděleno celkem 30.992.990 Kč pro 745 asistentů na 1156 dětí a v roce 2013 celkem 31.241.994 Kč pro 914 asistentů a 1246 dětí (prokázáno přehledem financování asistenta pedagoga 1. žalovaným na č.l. 94). Ředitel školy může mimo normativního financování využít i rozvojového programu MŠMT a dále je třeba náklady na něj doplnit z rozpočtu školy. Školy obdrží finance v úrovni normativního výpočtu, ale krytí případných dalších potřeb musí být řešeno školou ve spolupráci se zřizovatelem. Krajský úřad přiděluje finance školám, které zřizují obce nebo svazky obcí a kraj jako krajské školy. Krajský úřad provede vyčlenění financí v rámci rezervy na řešení problematiky asistenta pedagoga podle § 16 odst. 9 ŠZ, pokud to není dostatečně řešeno příplatkem k normativu a financuje činnosti a věcné okruhy, které nelze plně promítnout do rozpisu rozpočtu jednotlivých škol prostřednictvím krajských normativů. Jedná se i o asistenta pedagoga, u kterého jsou prostředky na plat poskytovány ve dvou částech – normativně představující základní zdroj financování (základní částka a příplatek) a nenormativně jednotnou částkou podle disponibilních zdrojů z vytvořené rezervy. Výše základní částky a příplatku je plně v kompetenci krajského úřadu. Škola může získat finance i nadnormativně z různých projektů (prokázáno metodikou financování přímých výdajů regionálního školství Středočeského kraje na rok 2016 na č.l. 133 a metodickým doporučením ke zřízení funkce asistenta pedagoga na č.l. 116). Ve kole byli tři asistenti, jejichž plat byl hrazen z rozvojového programu MŠMT. Ve školním roce 2014 2015 vyžadovala žalobkyně systematickou asistenční péči a stálý doprovod včetně supervize dospělých (prokázáno zprávou o psychologickém vyšetření ze dne 22. 1. 2015 na čl. 16) a v témže školním roce jí bylo navrženo podpůrné opaření spočívající v účasti asistenta pedagoga na celý úvazek, tj. celkem 30 hodin týdně (prokázáno odborným podkladem pro speciální vzdělávání na č.l. 9). Ve školním roce 2015 2016 navštěvovala žalobkyně 4. třídu základní školy – integrované zařazení se zajištěnou pedagogickou asistencí. V rámci individuálního výukového plánu dobře prospívá. Ve škole je i nadále zcela nezbytné zajištění pedagogické asistence a postup podle individuálního výukového plánu (prokázáno zprávou o psychologickém vyšetření ze dne 10. 3. 2016 na č.l. 148). Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné nové okolnosti rozhodné pro posouzení věci. Podle § 1 odst. 1 písm. i) AZ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a v návaznosti na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu, blíže vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech přístupu ke vzdělání a jeho poskytování. Podle § 3 odst. 2 AZ se nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního postižení rozumí také odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání, aby mohla využít pracovního poradenství, nebo se zúčastnit jiného odborného vzdělávání, nebo aby mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení. Podle § odst. 3 AZ je třeba vzít v úvahu při rozhodování o tom, zda konkrétní opatření představuje nepřiměřené zatížení a) míru užitku, kterou má osoba se zdravotním postižením z realizace opatření, b) finanční únosnost opatření pro fyzickou nebo právnickou osobu, která je má realizovat, c) dostupnost finanční a jiné pomoci k realizaci opatření a d) způsobilost náhradních opatření uspokojit potřeby osoby se zdravotním postižením. Podle § 16 odst. 6 věta první ŠZ děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení. Podle § 16 odst. 9 ŠZ ředitel mateřské školy, základní školy, základní školy speciální, střední školy, konzervatoře a vyšší odborné školy může ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává dítě, žák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami, zřídit funkci asistenta pedagoga. V případě dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním je nezbytné vyjádření školského poradenského zařízení. Podle § 16 odst. 10 ŠZ je ke zřízení jednotlivé třídy, oddělení nebo studijní skupiny s upravenými vzdělávacími programy v rámci školy podle odstavce 8 a ke zřízení funkce asistenta pedagoga podle odstavce 9 v případě škol zřizovaných ministerstvem či registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, nezbytný souhlas ministerstva, v případě škol zřizovaných ostatními zřizovateli souhlas krajského úřadu. Pro právní posouzení věci učinil soud závěr o skutkovém stavu takový, že žalobkyně je žákyní ZŠ, která trpí atypickým autismem a vývojovou poruchou řeči. Toto postižení jí sice nebrání v zařazení do hlavního proudu vzdělávání, nicméně psychology byla pro efektivní výuku doporučena přítomnost asistenta pedagoga po celou dobu výuky. Soud nepochybuje o vhodnosti asistenta pedagoga pro potřeby žalobkyně a je si taktéž vědom toho, že žalobkyně je ve smyslu § 16 odst. 1 ŠZ žákyní se speciálními vzdělávacími potřebami, které je podle § 16 odst. 6 ŠZ zaručeno právo na vzdělání, jehož obsah, formy a metody budou odpovídat jejím vzdělávacím potřebám a možnostem, stejně jako právo na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a právo na poradenskou pomoc ze strany školy a školského poradenského zařízení. Ředitel ZŠ požádal podle § 16 odst. 10 ŠZ o souhlas se zřízením třídy a pozice asistenta pedagoga jako jednoho z podpůrných opatření uvedeného v § 16 odst. 2 písm. g) ŠZ, a tento souhlas byl prvním žalovaným udělen. Na zřízení tohoto místa však není právní nárok a nejedná se ani o jediné podpůrné opatření pro postižené děti (srov. Rigel, F., Bahýľová, L., Kudrová, V., Moravec, O., Puškinová, M.: Školský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 92). Právo jednotlivce na vzdělání zakotvené čl. 33 odst. 1 Listiny vyžaduje pozitivní konání státu, které ovšem není neomezené. Ústavní soud v nálezu ze dne 3. 4. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 32/95, č. 112/1996 Sb., uvedl, že pojmový znak právo na vzdělání je sám o sobě vágní, neboť s tímto jen všeobecně formulovaným právem je spojen nespočet sociálních aspektů a účelů, a to mnohdy rozdílné sociální kvality a sociálního dopadu. Jakkoliv lze právo na vzdělání vnímat relativně široce, domáhat se jej lze v souladu s čl. 41 odst. 1 Listiny pouze v mezích zákonů, které jej provádějí. Ze školského zákona ani jeho prováděcích předpisů nelze dovodit, že by žalobkyni svědčil právní nárok na přidělení asistenta pedagoga, neboť služba asistenta pedagoga představuje pouze jedno z řady podpůrných opatření při vzdělávání žáků se zdravotním postižením podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 73/2005 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 4/2013 ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2014,

II. ÚS 365/14). Nelze přitom přehlédnout, že tato funkce se zřizuje pro školní třídu nebo studijní skupinu, ve které se vzdělává dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, nikoliv pro konkrétního žáka. Ředitel školy je oprávněn, nikoliv povinen zřídit funkci asistenta pedagoga. Školský zákon řediteli školy nezakazuje zřídit pracovní místo pedagogického asistenta s vyšším úvazkem, než který vyplývá z výše normativního příspěvku. Nejvyšší správní soud uvedl v již citovaném rozsudku sp. zn. 8 As 4/2013, že nelze podmínku souhlasu krajského úřadu se zřízením místa pedagogického asistenta ztotožňovat s otázkou financování tohoto pracovního místa. Pravomoc k vydání konečného rozhodnutí o zřízení místa pedagogického asistenta má totiž ředitel školy, a to včetně rozhodnutí o výši jeho úvazku a způsobu financování. Z žádného ustanovení školského zákona nevyplývá, že prostředky ze státního rozpočtu poskytované krajským úřadem jsou jediným způsobilým zdrojem financování pracovního místa asistenta pedagoga. Finanční prostředky jdoucí nad rámec prostředků ze státního rozpočtu může škola hradit z jiných zdrojů, zejména z vlastních zdrojů, prostředků zřizovatele, sponzorských darů či z Evropského sociálního fondu. Vzhledem k tomu, že ZŠ neměla dostatek financí na zaplacení platu pedagogického asistenta s vyšším úvazkem, přispívali na tento plat i rodiče žalobkyně. Je třeba uvést, že tak učinili dobrovolně, neboť nebylo prokázáno, že by je k takovému jednání někdo nutil nebo jim ho nařizoval. Plat asistenta učitele se skládá z normativní a nenormativní složky. Výši normativní složky určuje první žalovaný, který má v závislosti na výši disponibilních prostředků vyvářet i finanční rezervu pro nenormativní složku. V případě, že první žalovaný nemá dostatek disponibilních prostředků, rezervu nevytvoří. Plat asistenta pedagoga může být i nadnormativně financována z různých projektů či nadací, jak tomu bylo i u některých dětí navštěvujících stejnou školu jako žalobkyně. Ředitel školy rodičům žalobkyně tuto možnost nabídl, ale oni ji odmítli jako nesystémové řešení. Soud se zabýval otázkou diskriminace žalobkyně spočívající v tom, že její rodiče byli nuceni přispívat na její vzdělání a vzdělání je přitom bezplatné, kdežto ostatní rodiče přispívat nemuseli. Jak již bylo uvedeno, rodiče žalobkyně přispívali na zvýšený úvazek asistenta pedagoga dobrovolně a v okamžiku, kdy již neměli finanční prostředky, přispívat přestali, a přesto měla žalobkyně dál ve třídě tohoto asistenta. Přispívání rodičů žalobkyně na navýšený úvazek považuje soud za soukromé rozhodnutí (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn.

II. ÚS 365/14). Soud chápe tlak okolností, které vedl rodiče žalobkyně k přispívání. Chápe i jejich snahu zajistit žalobkyni co nejlepší vzdělání, obzvláště když jí podle zpráv o jejím vyšetření studium s pomocí asistenta pedagoga prospívá. Soud však přesto uzavírá, že v případě žalobkyně se nejedná o diskriminační jednání a žalobkyně nemá nárok na vrácení dobrovolného příspěvku. S ohledem na tento závěr se soud dále nezabýval nárokem žalobkyně na nemajetkovou újmu ani tím, kdo je pasivně věcně legitimovaný, tedy kdo se měl případné diskriminace dopustit. Na základě shora uvedených skutečností a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 150 odst. 1 o.s.ř., když zohlednil nejen inkluzivní novelu školského zákona, ale také majetkovou situaci rodičů žalobkyně stejně jako její zdravotní postižení. Za situace, kdyby byla inkluzivní novela účinná před podáním žaloby, žalobkyně by neměla důvod k podání žaloby. Soud zohlednil i snahu rodičů přispívat nad rámec normativního financování platu asistenta pedagoga, která vedla k jejich finanční tísni. Soud vzal v potaz i zdravotní stav žalobkyně, který vyžaduje zvýšenou péči spojenou s nemalými finančními výdaji. Je proto zřejmé, že tyto důvody jsou hodné zvláštního zřetele a přiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému třetímu žalovanému by bylo nespravedlivé. První i druhý žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdali.