21 C 73/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 , státní příslušník Ruska bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 37 399,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 399,08 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 35 824,54 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 824,54 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 696 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k soudu dne 25. 3. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 15. 10. 2015 Smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr na osobním účtu ve výši debetního limitu 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentního úvěru a splatit celou výši kontokorentního úvěru včetně úroků a cen za služby do jednoho roku od prvního čerpání. Ke dni čerpání kontokorentního úvěru činila úroková sazba 18,9 % p. a. Žalovaný započal dne 13. 1. 2022 opětovně čerpat kontokorentní úvěr. Následně ale porušil smluvní podmínky tím, že neuhradil vyčerpanou část kontokorentního úvěru ke dni splatnosti, tj. ke dni 13. 1. 2023, ačkoliv byl písemně i telefonicky upomínán. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 17. 1. 2024, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. , když nereagoval na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, protože žalovaný je občanem Ruské federace. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení mezinárodní pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních č. 95/1983 Sb., která však otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a proto soud určil rozhodné právo pro daný smluvní závazkový vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015. V posuzovaném případě se uplatní pravidlo dle čl. 15 odst. 3 nařízení, na základě kterého má pravomoc věc projednat zdejší soud dle dohody účastníků v čl. 6.7. smlouvy o kontokorentním úvěru.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise došel soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně uzavřela dne 15. 10. 2015 se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 30 000 Kč. Na základě dodatku č. , hodnota, se výše kontokorentního úvěru zvýšila na 50 000 Kč (zjištěno z citované smlouvy a dodatku č. , hodnota, ). Vzhledem k prodlení žalovaného se splacením odstoupila žalobkyně od smlouvy, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 5. 5. 2023, následně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 18. 2. 2023 a předžalobní upomínkou ze dne 17. 1. 2024 (zjištěno z dopisu ze dne 5. 5. 2023, výpisů z účtu, výzvy k zaplacení a předžalobní upomínky).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

6. Pro Českou republiku je závazné nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). V souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení Řím I má sice přednost před jeho ustanoveními smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních č. 95/1983 Sb., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení rozhodného práva ve sporech vyplývajících ze smluvních závazkových právních vztahů, a proto se pro stanovení rozhodného práva použijí ustanovení nařízení Řím I. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 1.1 smlouvy o kontokorentním úvěru.

7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Tím, že žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr s limitem ve výši 50 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku včetně smluvního úroku vrátit sjednaným způsobem, což však neučinil. Dluh žalovaného činí 37 399,08 Kč na jistině a příslušenství. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

8. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 696 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 496 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva a písemný návrh ve věci samé), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

10. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když neshledal důvody k jejich prodloužení.