21 C 80/2024
č. j. 21 C 80/2024-132
V PLATNOSTICitované zákony (8)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 6 § 7
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2018
- o mezinárodním právu soukromém, 91/2012 Sb. — § 2
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , státní příslušník Afghánistánu bytem Adresa žalovaného o částku 1 200 000 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 200 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 200 000 Kč od 31. 7. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky 1 200 000 Kč za den 30. 7. 2017 zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 141 251,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 9. 7. 2024 po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „společnost“) dne 26. 6. 2017 uznala vůči žalobkyni svůj splatný dluh co do důvodu a výše, a to ve výši 1 200 000 Kč. Zároveň se společnost zavázala svůj dluh uhradit nejpozději do 30. 7. 2017. Ručitelským prohlášením ze dne 26. 6. 2017 žalovaný prohlásil, že za dluh v plné výši ručí, a zavázal se, že v případě, že společnost svůj dluh nesplní, tak tento za společnost řádně a včas v plné výši uhradí. Vzhledem k tomu, že společnost svůj dluh řádně a včas nesplnila a zároveň s ohledem na skutečnost, že na majetek společnosti byl dne 19. 6. 2018 prohlášen konkurs, a je tedy ve smyslu § 2021 odst. 1 o. z. zřejmé, že společnost svůj dluh nesplní, obrátila se žalobkyně výzvou ze dne 18. 6. 2024 se svým nárokem na žalovaného jakožto ručitele. Ke dni podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalovaný uvedl, že nárok neuznává, protože mu nikdy nebyly peníze v žalované výši předány. Dále připustil, že s manželem žalobkyně obchodoval a peníze si půjčovali, ale nikdy se nejednalo o takovou částku. Uznáním dluhu a ručitelským prohlášením mělo dojít k uklidnění žalobkyně jejím manželem, podpis je jeho, ale datum 26. 6. 2017 tam nepsal.
3. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, protože žalovaný je občanem Afghánistánu s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je k rozhodnutí ve věci mezinárodně příslušný a které právo je v daném případě právem rozhodným. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „z.m.p.s.), se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Afghánskou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (Praha, 24. 6. 1981; č. 44/1983 Sb., č. 96/2010 Sb. m. s.) se na danou problematiku nevztahuje, aplikoval soud s odkazem na § 2 z. m. p. s. nařízení Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). V posuzovaném případě se uplatní pravidlo dle čl. 25 nařízení, dle kterého se soud stane příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní.
4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti:
5. Společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, vznikla 25. 4. 2005. Předmětem jejího podnikání je výroba a úprava kvasného lihu (s výjimkou ovocných destilátů získaných pěstitelským pálením) a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Jedním ze dvou členů představenstva je žalovaný s tím, že společnost zastupuje navenek samostatně každý člen představenstva. Společnost je v úpadku, insolvenční řízení bylo zahájeno dne 30. 6. 2017 a na její majetek byl usnesením Krajského soudu v Ústní nad Labem dne 19. 6. 2018, č. j. , spisová značka, , prohlášen konkurz (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku na společnost , právnická osoba, . ze dne 27. 6. 2024).
6. Společnost , právnická osoba, . dne 26. 6. 2017 prohlásila, že uznává vůči žalobkyni z důvodu řádného a včasného nevrácení věřitelem poskytnuté půjčky svůj dluh v žalované výši a tento uhradí žalobkyni nejpozději do 30. 7. 2017. Zároveň se žalovaný zavázal, že v případě, že tak společnost neučiní, uhradí dluh sám s tím, že také dluh uznává (prokázáno uznáním dluhu spolu s ručitelským závazkem ze dne 26. 6. 2017).
7. Žalobkyně z důvodu, že společnost částku 1 200 000 Kč neuhradila a ocitla se v úpadku, vyzvala k její úhradě žalovaného předžalobní výzvou ze dne 18. 6. 2024 (prokázáno výzvou k úhradě splatného dluhu ze dne 18. 6. 2024 spolu s dokladem o odeslání žalovanému dne 19. 6. 2024 a s kopií vrácené zásilky).
8. Při jednání dne 29. 11. 2024, kdy byla provedena koncentrace řízení, žalovaný navrhl výslech svědka , jméno FO, bez bližší specifikace. Při jednání byl žalovaný vyzván k doplnění tvrzení a návrhu důkazů k prokázání skutečnosti, jaké byly okolnosti podpisu listiny uznání dluhu žalovaným s datem 26. 6. 2017 a co bylo obsahem jeho vůle při podpisu takové listiny s tím, že v případě nedoplnění tvrzení a návrhu důkazů nemusí být ve své obraně úspěšný s ohledem na neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Zároveň byl vyzván k bližší identifikaci svědka, aby mohl být předvolán. Žalovanému k jeho žádosti byla poskytnuta lhůta 30 dnů od doručení protokolu z jednání k doplnění tvrzení a návrhu důkazů a označení svědka. Protokol byl žalovanému doručen dne 4. 12. 2024 a lhůta mu tak skončila uplynutím dne 3. 1. 2025. V této lhůtě se žalovaný nevyjádřil, ničeho nedoplnil. Teprve při jednání dne 21. 1. 2025 žalovaný předložil listiny z Krajského soudu , adresa, ve věci sp. zn. , incidenční spisová značka, a kopie části vyšetřovacího spisu Obvodního ředitelství policie , adresa, , č. j. , Anonymizováno, s uvedením konkrétních čísel listů a sdělil bližší údaje k navrženému svědkovi. Rovněž žalobkyně navrhla doplnit dokazování usnesením , právnická osoba, ze dne 27. 2. 2018, č. j. , Anonymizováno, . S ohledem na předložení důkazů po koncentraci řízení soud tyto návrhy důkazů zamítl.
9. Na základě zjištěných skutečností má soud za prokázaný následující skutkový stav: Společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, dne 26. 6. 2017 prohlásila, že uznává vůči žalobkyni z důvodu řádného a včasného nevrácení věřitelem poskytnuté půjčky a svůj dluh v žalované výši uhradí žalobkyni nejpozději do 30. 7. 2017. Zároveň se žalovaný zavázal, že v případě, že tak společnost neučiní, uhradí dluh sám s tím, že také dluh uznává (prokázáno uznáním dluhu spolu s ručitelským závazkem ze dne 26. 6. 2017). Žalobkyně z důvodu, že společnost částku 1 200 000 Kč neuhradila a ocitla se v úpadku, vyzvala k její úhradě žalovaného předžalobní výzvou ze dne 18. 6. 2024, žalovaný dluh nezaplatil.
10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
11. Rozhodné právo soud určil tak, že vzhledem k absenci výslovné úpravy problematiky v mezinárodní smlouvě aplikoval soud nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se smlouva řídí právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i žalovaný mají obvyklé bydliště v České republice, je právem rozhodným právo české.
12. Podle § 2018 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako o. z.), kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.
13. Podle § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.
14. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
15. Dle § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplní-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dluh nesplní.
16. Žalovaným se svým písemným ručitelským prohlášením podle § 2018 o. z. zavázal, že v případě, že společnost dluh řádně a včas do 30. 7. 2017 neuhradí, uhradí žalobkyni dlužnou částku 1 200 000 Kč v plné výši řádně a včas sám. V ručitelském prohlášení žalovaného bylo i současně uznání dluhu v souladu s § 2053 o. z. vůči žalobkyni ve výši 1 200 000 Kč. Protože Společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , svůj dluh nesplnila a sama se ocitla v úpadku, tudíž nebylo nutné vyzývat tuto společnost ke splnění dluhu s odkazem na § 2021 odst. 1 o. z., byl žalovaný vyzván k zaplacení částky. Žalovaný pak byl povinen na učiněnou výzvu žalobkyně, dluh v žalované částce zaplatit, což však neučinil.
17. Žalovaný namítal, že si částku nepůjčil a písemné uznání dluhu bylo jen fiktivní pro uklidnění žalobkyně, manželky pana , jméno FO, . Toto tvrzení žalovaný nicméně v poskytnuté lhůtě v rámci koncentrace řízení ničím neprokázal.
18. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a výrokem I uložil žalovanému jakožto ručiteli povinnost žalovanou částku uhradit.
19. Žalovaný se ohledně žalované částky ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu § 1970 o. z., a proto soud uložil žalovanému rovněž zaplatit úroky z prodlení, a to ode dne 31. 7. 2017, tedy od prvního dne prodlení. Výše úroků byla určena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že se žalovaný zavázal uhradit částku do 30. 7. 2017. Tedy prvním dnem prodlení je až den následující, tj. 31. 7. 2017. Proto soud žalobu se co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 200 000 Kč za den 30. 7. 2017 výrokem II zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 141 251,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 60 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 200 000 Kč sestávající z částky 13 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva, písemná žaloba a účast na jednání soudu dne 28. 11. 2024 a dne 21. 1. 2025) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. účinného do 31. 12. 2024 a jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 67 150 Kč ve výši 14 101,50 Kč.
22. Celkové náklady žalobkyně ve výši 141 251,50 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.