24 C 103/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudkyň JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Ivy Březinové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 236 630,69 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 8. 2022, č. j. 24 C 103/2021-264,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 32 815,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 1 236 630,69 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 5. 12. 2019 do zaplacení (výrok I), rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 98 445,60 Kč k rukám právní zástupkyně žalované, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 49 222,80 Kč k rukám právní zástupkyně vedlejšího účastníka na straně žalované, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané z titulu náhrady škody podle § 16 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů s tím, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 42 C 375/2013 (dále jen„ Řízení 1.“) se tamější žalobkyně paní [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], tehdejší manželka [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [právnická osoba] (nynější žalobkyně), domáhala po nynější žalobkyni (v postavení žalované) zaplacení 842 963 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty z titulu nesplacených půjček. Nynější žalobkyni v tomto řízení zastupoval na základě plné moci ze dne 15. 1. 2014 advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který se však včas nevyjádřil k výzvě soudu učiněné podle § 114b zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoli mu bylo nynější žalobkyní sděleno, že a jakým způsobem na dané půjčky již v roce 2011 zaplatila částku 825 000 Kč na účet paní [příjmení]. Pouze z tohoto důvodu bylo v Řízení 1. žalobě vyhověno rozsudkem pro uznání ze dne 30. 1. 2014, č. j. 42 C 375/2013-23, který nabyl právní moci dne 22. 2. 2014. Žalobkyně se proto v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 42 C 44/2017 (dále jen„ Řízení 2.“) domáhala po žalovaném advokátovi [anonymizováno] [příjmení] zaplacení částky 1 038 039 Kč s příslušenstvím, tj. částky přiznané v Řízení 1. včetně nákladů proběhlé exekuce, z titulu náhrady škody způsobené žalobkyni [příjmení] [příjmení] jako advokátem při výkonu advokacie porušením jeho zákonné povinnosti dle § 16 odst. 2 zákona o advokacii při zastupování žalobkyně v Řízení 1. V Řízení 2. zastupovala žalobkyni žalovaná advokátní kancelář (konkrétně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), a to na základě plné moci udělené dne 14. 8. 2017. I v tomto řízení však žalovaná porušila své zákonné povinnosti advokáta, a to tím, že řádně nereagovala na výzvu soudu učiněnou podle § 118a odst. 1 a 3 o s. ř. dne 4. 1. 2018, resp. dne 21. 3. 2018, aby žalobkyně tvrdila a prokázala skutečnost, že ohledně vkladů ve výši 825 000 Kč na účet paní [příjmení] bylo v účetnictví žalobkyně účtováno jako o splátkách půjčky, resp. že jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] v roce 2011 vybral peníze, resp. 825 000 Kč z pokladny žalobkyně. [anonymizováno] [příjmení] měl porušit svou zákonnou povinnost konkrétně tím, že na druhé poučení soudu v Řízení 2. bez konzultace se žalobkyní uvedl, že k daným skutečnostem nemá žalobkyně žádné návrhy na doplnění dokazování, a to přestože mu před tím na společné schůzce žalobkyně sdělila veškerá skutková tvrzení a v úvahu připadající důkazy. Konkrétně měla být žalovaná řádně informována žalobkyní, že ve dnech 20. 5. 2011, 16. 6. 2011 a 30. 6. 2011 jednatel žalobkyně provedl výběry hotovosti z poklady žalobkyně (ačkoli o nich v dané době omylem nebylo takto v účetnictví žalobkyně účtováno), které v týchž částkách 500 000 Kč, 95 000 Kč, 150 000 Kč a 80 000 Kč vložil v dané dny na účet č. [bankovní účet] majitelky paní [příjmení], čímž žalobkyně v roce 2011 zaplatila na půjčky částku 825 000 Kč, jak potvrzuje např. usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 24. 4. 2015, č. j. [číslo jednací], a v tomto rozsahu tedy měla být žaloba v Řízení 1. zamítnuta. K prokázání těchto skutečností žalobkyně nabízela výpisy z jejího účtu, výslechy jednatele žalobkyně, svědkyně [příjmení], [příjmení], podklady o zaplacení nákladů exekuce, podklady k opakované úhradě částky 825 000 Kč včetně úroků z prodlení, a podklady o vypořádání společného jmění jednatele žalobkyně s jeho tehdejší manželkou paní [příjmení], v jehož rámci byly řešeny i otázky související s půjčkami žalobkyně v rámci Řízení 1. Přestože žalovaná k tomu měla veškeré informace a podklady, podle žalobkyně řádně nereagovala na výzvu soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., čímž porušila svou zákonnou povinnost advokáta, byla žaloba v Řízení 2. zamítnuta rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 28. 3. 2018, č. j. 42 C 44/2017-208, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. 39 Co 195/2018-327, čímž žalobci vznikla škoda v žalované výši spočívající v částce 825 000 Kč coby jistiny přiznané rozsudkem v Řízení 1., v částce 85 710 Kč tvořené náklady řízení přiznané rozsudkem v Řízení 1., v částce 44 649 Kč coby náklady oprávněné paní [příjmení] v exekučním řízení, a v částce 167 802,80 Kč a 30 879 Kč představující náklady řízení přiznané rozsudkem v Řízení 2. Žalovaná byla o nároku žalobkyně informována nejpozději vyjádřením žalobkyně ze dne 19. 7. 2019 v rámci řízení vedeného u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 8 C 251/2019 ve věci zaplacení ceny právních služeb žalované pro žalobkyni, s nímž se mohla seznámit nejpozději na jednání daného soudu dne 4. 12. 2019. Žalovaná však žalobkyni ničeho nezaplatila, žalobkyně proto požaduje zaplacení celé žalované částky včetně zákonných úroků z prodlení od 5. 12. 2019 do zaplacení.

3. Žalovaná, ve shodě s vedlejším účastníkem na její straně, nárok žalobkyně neuznala pro absenci škody, porušení právní povinnosti i příčinné souvislost. Zcela odmítla, že by při zastupování žalobkyně svým postupem jakýmkoli způsobem porušila své právní povinnosti, či že by nesprávně reagovala na poučení soudu. Žalovaná nesporovala, že na základě plné moci ze dne 14. 8. 2017 byla mezi žalobkyní jako klientem a žalovanou jako právním zástupcem uzavřena smlouva o právní službě, dle níž žalovaná poskytovala žalobkyni právní služby v Řízení 2. O obsahu výzvy soudu k doplnění tvrzení a důkazů provedené v Řízení 2. ze dne 4. 1. 2018 a o nutnosti v daném rozsahu doplnit tvrzení a důkazy žalovaná informovala žalobkyni e-maily z 8. 1. 2018 a 25. 1. 2018, a na poučení vůči soudu řádně reagovala podáním z 1. 2. 2018. Obdobná výzva soudu na doplnění tvrzení a důkazů v Řízení 2. učiněná dne 21. 3. 2018 byla reakcí na to, že žalobkyně přes poučení žalované, které žalobkyni dala po proběhnutí jednání soudu dne 4. 1. 2018, nedoplnila tvrzení a důkazy, zejména výslovně požadovanými účetními doklady, a neprokázala skutečnost náhrady škody, kterou žalovala. Z odůvodnění následně vyneseného rozsudku soudu prvního stupně ze dne 28. 3. 2018, č. j. 42 C 44/2017-208, pak plyne, že soud se v rámci Řízení 2. zabýval skutkovými okolnostmi původního vztahu mezi žalobkyní a paní [příjmení], měl dostatek důkazů a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jednatel žalobkyně tvrzené vklady na účet paní [příjmení] provedl jako její manžel, tj. že se nejednalo o vklady žalobkyně, pročež byla žaloba v Řízení 2. zamítnuta. Žalovaná tedy o poučení soudu v rámci Řízení 2. žalobkyni řádně informovala, osobní účast jednatele žalobkyně na jednání soudu neměla na výsledek žádný vliv a byla plně na vůli jednatele žalobkyně. Jí předložené skutečnosti a důkazy však nebyly způsobilé prokázat, že plnila paní [příjmení] dluh před tím, než paní [příjmení] podala žalobu v Řízení 1., tedy nebyly ani způsobilé prokázat, že nebýt pochybení [anonymizováno] [příjmení], mohla být žalobkyně v Řízení 1. úspěšná. Příčinou neúspěchu žalobkyně v Řízení 1. i následném Řízení 2. tak byla neschopnost žalobkyně prokázat, že svůj původní dluh paní [příjmení] uhradila tvrzenými převody na účet paní [příjmení], proto ani v tomto řízení není dána příčinná souvislost. Žalovaná proto žádala zamítnutí žaloby.

4. V bodech 5 až 13 odůvodnění rozsudku uvedl soud prvního stupně podrobná skutková zjištění, která posoudil podle § 16 a § 24 odst. 1 zákona o advokacii. Podle soudu prvního stupně je odpovědnost žalované podle těchto ustanovení dána, pokud současně došlo k porušení právní povinnosti advokáta při výkonu advokacie, ke vzniku škody, a pokud je mezi porušením právní povinnosti žalované coby advokáta při výkonu advokacie a vznikem škody žalobkyni dána příčinná souvislost. V projednávaném případě bylo tedy rozhodné, zda vůbec došlo k porušení povinnosti žalované coby advokáta při výkonu advokacie v Řízení 2., a zda nebýt tohoto pochybení by ke škodě nedošlo, resp. zda by ke škodě došlo i v případě, že by výkon advokacie žalovanou byl bezvadným. Podle soudu prvního stupně se žalovaná tohoto pochybení nedopustila, neboť e-mailem ze dne 26. 10. 2017 a ze dne 8. 1. 2018 informovala žalobkyni o předběžném názoru a poučení podle § 118a o. s. ř. soudu v Řízení 2., a prostřednictvím vyjádření ze dne 1. 2. 2018 v zastoupení žalobkyně zcela řádně a úplně pojala veškeré informace a návrhy na doplnění dokazování v Řízení 2., které jí před tím žalobkyně jako její klient sdělila e-maily a na osobních schůzkách. Naopak z těchto předaných informací podle soudu prvního stupně nade vši pochybnost plyne, že o předmětných vkladech na účet paní [příjmení] žalobkyně v dané době (v roce 2011) neúčtovala jako o splátkách půjčky, což žalobkyně ani v tomto řízení netvrdila, a naopak bylo výslechy jednatele žalobkyně i paní [příjmení] zcela prokázáno, že se nejednalo o výběry z pokladny žalobkyně, která dané prostředky na pokladně fakticky nikdy neměla. Žalovaná proto nepochybila, pokud na výzvu soudu v Řízení 2. k prokázání, že pan [příjmení] vybral peníze, resp. 825 000 Kč z pokladny žalobkyně, reagovala uvedením toho, že takovými důkazy nedisponuje, neboť takovými důkazy disponovat ani nemohla. Dané prostředky totiž nebyly v převážné většině vybrány z pokladny žalobce, neboť výpovědí samotného jednatele žalobkyně a svědkyně [příjmení] bylo zcela prokázáno, že tyto finanční prostředky na pokladně žalobkyně nikdy fakticky nebyly. V Řízení 2. přitom soudy disponovaly veškerými skutkovými tvrzeními i důkazními návrhy žalobkyně, přičemž pouze návrhy na doplnění dokazování výslechy jednatele žalobkyně a paní [příjmení] byly učiněny v rámci odvolacího řízení, které však podle soudů v tamějším řízení neprokazovaly, že danými finančními toky ve výši 825 000 Kč byly částečně splaceny půjčky paní [příjmení]. Naopak soudy uzavřely, že daná částka (ve třech splátkách) byla uhrazena jako klientský vklad jednatelem žalobkyně, a žalobkyní veškeré navržené důkazy nebyly s to tento závěr vyvrátit. S těmito závěry se soud prvního stupně ztotožnil i v nynějším řízení, neboť ze samotných výpisů z účtu paní [příjmení] ohledně daných vkladů z 20. 5. 2011, 16. 6. 2011 a 30. 6. 2011 plyne, že byly učiněny jednatelem žalobkyně a že se jednalo o„ klientské vklady,“ k tomuto účtu tedy jednatel žalobkyně musel mít dispoziční oprávnění, jak tehdejší právní zástupce za přítomnosti jednatele žalobkyně potvrdil dne 18. 1. 2015 na jednání Okresního soudu Praha - západ ve věci sp. zn. [spisová značka]. V dané době byly podle soudu prvního stupně též komplikované vztahy jednatele žalobkyně s paní [příjmení], kteří mezi sebou souběžně řešili též vypořádání společného jmění manželů, a sám jednatel žalobkyně potvrdil, že v této době nedisponoval vlastním účtem a finanční prostředky mu chodily na účet paní [příjmení], ze kterého též prováděl výběry podstatných finančních částek. Jsou tedy namístě důvodné pochybnosti o tom, zda vklady na účet paní [příjmení] byly splátkami půjček ze strany žalobkyně či zda šlo o jiná plnění jednatele žalobkyně coby fyzické osoby. Soud prvního stupně též přihlédl k tomu, že vklady na účet paní [příjmení] nebyly nijak identifikovány jako platby od žalobkyně ani jako splátky jakýchkoli konkrétních půjček, přestože ve stejném období na daný účet chodily jiné řádně identifikované platby přímo od žalobkyně (z jejího účtu). Jediným důkazem, že šlo o úhradu půjček, byl účastnický výslech jednatele žalobkyně, ten však soud prvního stupně shledal za nevěrohodný, neboť jednatel nedokázal vysvětlit, proč byly vklady učiněny daným způsobem, pokud nic nebránilo převodu z účtu žalobkyně, která si nad to pro daný účel měla vzít úvěr, ani co bránilo dané platby identifikovat. Je též nevěrohodné, že o daných platbách nebylo ze strany žalobkyně účtováno jako o splátkách půjček, pokud faktický přebytek na pokladně žalobce v rozsahu minimálně 825 000 Kč musel být zřejmý již nejpozději ke konci roku 2011, a tvrzení jednatele žalobkyně, že v dané době nevěděl, jak přebytek na pokladně vznikl, považoval soud prvního stupně za účelové, neboť jednatel dříve uváděl, že se jednalo o výslovnou dohodu mezi ním a paní [příjmení], o daných finančních tocích tedy musel být dobře informován a nic mu nebránilo informovat účetní, aby platby byly v účetnictví žalobkyně účtovány jako splátky půjčky od paní [příjmení]. Jednatel žalobkyně navíc v návrhu na zastavení exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka] a v dopise ze dne 28. 4. 2014 o započtení vzájemných pohledávek prostřednictvím svého právního zástupce sám uváděl, že dané vklady byly půjčkami, které žalobkyně poskytla paní [příjmení], a v tomto směru vůči ní též i učinil zápočet daných pohledávek. I úplnému právnímu laikovi přitom musí být zcela zjevný rozdíl mezi tím, zda je daná osoba věřitel půjčující peníze nebo dlužník, který splácí poskytnutou půjčku. Jednatel žalobce v průběhu jednotlivých řízení též účelově měnil svá tvrzení tak, aby vyhovovala jím zvolené obraně v každém jednotlivém sporu. Dohoda v rámci vypořádání společného jmění manželů a ani dohoda o převzetí dluhu žalobkyně za paní [příjmení] z 20. 5. 2015 nic nevypovídá o platbách provedených na účet paní [příjmení] v roce 2011. Podle soudu prvního stupně tedy žalovaná neporušila své povinnosti podle § 16 zákona o advokacii, soudu v Řízení 2. na výzvu sdělila veškerá žalobkyní sdělená skutková tvrzení a navrhla všechny dostupné důkazy k jejich prokázání, přičemž nelze žalované klást k tíži, že soudy v Řízení 2. dané důkazy vyhodnotily jako neprokazující tvrzené skutečnosti, resp. ani další navrhované důkazy výslechem jednatele žalobkyně a paní [příjmení] nebyly způsobilé k prokázání jejího tvrzení. Navíc ani v kladném případě by odpovědnost žalované nebyla dána, neboť neúspěch v Řízení 2. byl důsledkem toho, že soud setrval na závěrech, že žalobkyní předloženými důkazy bylo pouze prokázáno, že se jednalo o finanční toky od jednatele žalobkyně jako fyzické osoby vůči jeho bývalé manželce.

5. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž setrvala na tom, že příslušné platby v roce 2011 byly splátkami půjčky paní [příjmení], o kterých v účetnictví žalobkyně takto nebylo účtováno, neboť tehdejší manželka jednatele žalobkyně nepředala účetní žalobkyně paní [příjmení] podklady o splátkách předmětné půjčky, o platbách tedy v roce 2011 nemohlo být účtováno jako o splátkách půjčky a nebylo v silách žalobkyně doložit doklady do účetnictví. Splátky proto byly účetně kumulovány do pokladny žalobkyně, přestože se v ní fyzicky nenacházely. Splátky nicméně byly hrazeny z prostředků a tržby žalobkyně, které byly ve stejný den vybrány z jejího účtu a složeny na účet paní [příjmení]. Pokud by žalovaná soudu včas předložila předmětné výpisy z účtu žalobkyně s předmětnými výběry za rok 2011 a dále navrhla účastnický výslech jednatele žalobkyně a její účetní paní [příjmení], došlo by k prokázání těchto skutečností a žaloba by nebyla zamítnuta. Tyto důkazy byly v Řízení 2. navrženy až v odvolacím řízení a jejich provedení bránila překážka koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. Nelze proto dospět k závěru, že by je soud v Řízení 2. shledal za nedostatečné nebo neprokazující, že došlo k částečnému splacení půjčky. Žalobkyně též setrvala na protiprávnosti jednání žalované, která v Řízení 2. v reakci na poučení podle § 118a o. s. ř. ze dne 21. 3. 2018 k prokázání, pan [příjmení] vybral 825 000 Kč z pokladny žalobkyně, uvedla, že těmito důkazy nedisponuje. Podle žalobkyně nešlo jen o doplňující, ale o zásadní poučení. Platby v roce 2011 pak byly provedeny z finančních prostředků pokladny, neboť předcházející výběry stejných částek bylo třeba v systému podvojného účetnictví zařadit jako prostředky vybrané z účtu společnosti do její pokladny, z účetního hlediska tedy výběry z účtu žalobkyně došlo k jejich vkladu do pokladny žalobkyně a složením částek na účet paní [příjmení] byly výběry z pokladny žalobkyně. Účetní žalobkyně paní [příjmení] tyto výběry z pokladny neúčtovala jen z důvodu, že jí paní [příjmení] nepředložila výpisy o vkladech na její účet. Z kontextu věci je tedy zřejmé, že peníze nebyly fyzicky na pokladně z důvodu jejich vložení na účet paní [příjmení], což potvrzuje také výslech jednatele žalobkyně, který též vysvětlil, že takto postupoval z důvodu, že neměl přístup k internetovému bankovnictví, měl u sebe hotovost z tržeb, účetně z pokladny žalobkyně, a bylo pro něj jednodušší provést na místě vklad na účet než převod z účtu kombinovaný s částečným vkladem. V žádném případě se tedy nejednalo o nějaké osobní vklady jednatele žalobkyně na účet jeho tehdejší manželky, neměl-li k danému účtu žádná dispoziční práva, a o jeho tvrzení není důvod pochybovat, pokud nebyly prokázány jiné smluvní vztahy. Též exekuční soud v usnesení ze dne 24. 4. 2015, č. j. [číslo jednací], potvrdil, že došlo plněním na účet paní [příjmení] k částečnému splnění povinnosti žalobkyně, v exekučním řízení však k tomu nešlo přihlédnout. Pokud by tedy žalovaná na poučení soudu řádně reagovala a navrhla výše uvedené důkazy včetně výpisů z účtu žalobkyně z května a června 2011, byla by tvrzení o úhradě půjčky úspěšná, v důsledku protiprávnímu jednání žalované však došlo na straně žalobkyně ke vzniku blíže specifikované škody. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil nebo aby jej změnil vyhovujícím způsobem.

7. Žalovaná odmítla, že by se [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dopustil pochybení při poskytování právní služby, neboť uvedl všechna skutková tvrzení a navrhl všechny potřebné důkazy k jejich prokázání, ani další důkazy nebyly způsobilé prokázat, že příslušné vklady na účet paní [příjmení] byly splátkou půjčky, a že neúspěch v řízení byl zapříčiněn neschopností prokázat toto tvrzení. Žalovaná též popřela příčinnou souvislost mezi hypotetickou protiprávností jednání žalované a vznikem škody žalobkyni, neboť žalobkyně by s ohledem na právní názor soudu v Řízení 2. nemohla uspět, i kdyby na poučení z 21. 3. 2018 reagovala. Žalovaná v emailové korespondenci z 8. a 25. 1. 2018 vyčerpávajícím způsobem informovala žalobkyni o předchozích poučeních soudu a o neunesení důkazního břemene, poučení z 21. 3. 2018 bylo obsahově pouze opakovaným poučením a reakcí na to, že žalobkyně přes dřívější poučení ze dne 4. 1. 2018 stále neposkytla součinnost a nedodala právnímu zástupci dostatečně podklady. Žalovaná se též ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že se nejednalo o výběry z pokladny žalobkyně a že se dané prostředky na pokladně fakticky nikdy nenacházely, že výpověď jednatele žalobkyně je nevěrohodná, neboť jednatel účelově měnil svá tvrzení, a i právní laik musí chápat rozdíl mezi tím, zda peníze půjčuje či vrací. Účastnický výslech má navíc jen podpůrnou povahu, kterým účastník dává najevo, že dokazovanou skutečnost nemůže prokázat jinak, a je způsobilý jen opakovat obsah písemných podání bez větší věrohodnosti, přičemž soud by o nevěrohodnosti takové výpovědi účastníky ani nepoučoval, a také paní [příjmení], coby družka jednatele žalobkyně, má nepochybně zájem na výsledku řízení. Žalovaná konečně souhlasila s tím, že dohoda o převzetí dluhu z roku 2015 není způsobilá prokázat ničeho o platbách v roce 2011. Odvolání žalobkyně hodnotila jako nepodložené, obstrukční a nedůvodné. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud na jednání konaném dne 17. 1. 2023 přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Podle § 16 zákona o advokacii je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit (odst. 1). Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (odst. 2).

10. Podle § 24 odst. 1 a 4 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena (odst. 1). Advokát nebo společnost se odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat (odst. 4).

11. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. Rovněž právní hodnocení, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je v zásadě správné. Odvolací soud nemá důvod se od uvedených závěrů soudu I. stupně odchýlit.

12. Soud prvního stupně správně a v souladu s judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1397/2020) posoudil podmínky úspěšnosti nynější žaloby podle § 16 a § 24 zákona o advokacii. Soud prvního stupně též správně dovodil absenci nesprávného výkonu advokacie ze strany žalované v Řízení 2., přičemž správný je i závěr, že i v případě, kdyby žalovaná k poučení soudu v tamějším řízení předložila důkazy, jejichž nepředložení jí žalobkyně vytýká, nedošlo by v Řízení 2. k prokázání skutečnosti, že příslušnými platbami na účet paní [příjmení] v r. 2011 došlo k částečné úhradě dluhu či ke splátce půjčky žalobkyně. Odvolací soud tento závěr činí mimo jiné i z důvodu, že sdílí posouzení nevěrohodnosti výpovědi jednatele žalobkyně, a souhlasí, že jeho tvrzení o tom, že ničemu nerozumí a nic si nepamatuje, jsou účelová. Je též pravdou, že jednatel žalobkyně svá tvrzení měnil tak, aby vyhovovala momentálním požadavkům. Žalobkyně v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. [spisová značka] (k vymožení pohledávky paní [příjmení] přiznané rozsudkem soudu prvního stupně v Řízení 1.) nejprve uváděla, že platby, které nyní označuje za splátky půjčky, byly naopak půjčkou pro paní [příjmení] (viz návrh žalobkyně ze dne 12. 5. 2014 na zastavení této exekuce). Žalobkyně následně tvrdila, že jednatel žalobkyně vybral její peníze a vložil je do pokladny žalobkyně. I v nynější žalobě žalobkyně trvala na tom, že vložení peněz na účet paní [příjmení] předcházely výběry hotovosti z pokladny žalobkyně. V nynějším řízení však bylo jednoznačně prokázáno, že se tak nikdy nestalo, k faktickému předání peněz do pokladny žalobkyně nikdy nedošlo a tyto peníze zde byly několik let účetně vedeny jen fiktivně, aniž by jednatel žalobkyně vysvětlil své účetní, z jakého důvodu se tak stalo. Potvrzuje to ostatně i sama žalobkyně, pokud teprve v nynějším řízení uvádí, že k předání peněžních prostředků do pokladny mělo vlastně dojít samotným výběrem předmětných prostředků z bankovního účtu žalobkyně jejím jednatelem a jejich následným vložením na účet paní [příjmení] [jméno] nevěrohodnosti tvrzení jednatele žalobkyně též svědčí, že na ústním jednání konaném dne 28. 1. 2015 v rámci exekučního řízení vedeného u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. [spisová značka] uvedl právní zástupce povinné společnosti [právnická osoba], že„ částku 600 000 Kč skutečně pan [příjmení] jako jednatel vkládal do [právnická osoba], a to bezprostředně poté, co tuto částku vybral z účtu oprávněné, dokud k tomu ještě měl dispoziční právo.“ Neobstojí tedy tvrzení uvedená v nynějším odvolání, že by pan [příjmení] neměl k účtu paní [příjmení] dispoziční oprávnění. Navíc zástupce oprávněné na tomtéž jednání označil tento účet za společný, který užívali oba manželé (tj. pan [příjmení] a paní [příjmení] – pozn. odvolacího soudu).

13. Je namístě též připomenout, že žalobkyně v Řízení 2., zahájeném v zastoupení nynějším právním zástupcem žalobkyně [příjmení] [příjmení], od počátku tvrdila, že příslušným vkladům jednatele žalobce na účet paní [příjmení] v celkové výši 825 000 Kč předcházely výběry hotovosti z pokladny žalobkyně. S ohledem na takto vymezená skutková tvrzení a předmět řízení též tamější soud vyzýval žalovanou (poté, kdy převzala zastoupení žalobkyně) podle § 118a o. s. ř. k předložení důkazu o výběru z této pokladny. Žalovaná proto nemohla profesně pochybit tím, že k této výzvě tamějšího soudu nepředložila výpis z bankovního účtu žalobkyně, neboť příslušná tvrzení v tomto směru nebyla v Řízení 2. nikdy vznesena. Pokud žalovaná k druhé výzvě soudu podle § 118a o. s. ř. v Řízení 2. uvedla, že doklady o výběru z pokladny neexistují, vlastně tím jen konstatovala, co je i v nynějším řízení nesporné, tedy že k příslušným hotovostním výběrům z pokladny žalobkyně nikdy nedošlo. Absenci tohoto výběru ostatně potvrzují i nynější tvrzení žalobkyně v tom směru, že prostředky vybrané z jejího bankovního účtu se staly součástí pokladny jen účetně. Odvolací soud k tomu odkazuje na doplnění skutkových tvrzení žalobkyně ze dne 23. 12. 2021 na č. l. 155 spisu, nebo na protokol z ústního jednání před soudem prvního stupně ze dne 18. 2. 2022 na č. l. 209 a násl. spisu, podle kterého k dotazu soudu, proč je v bodě 1 emailu na č. l. 166 spisu uvedeno, že platby ze strany žalobkyně paní [příjmení] byly učiněny výběrem hotovosti z pokladny, zástupce žalobkyně uvedl, že setrvává na tom, že„ na pokladně tyto peníze byly pouze evidovány účetně, ale ve skutečnosti tam nebyly, když je jednatel žalobkyně vybral z účtu žalobkyně, fyzicky je tedy měl u sebe a poté je vložil na účet paní [příjmení]“ 14. Žalobkyně dále vytýká, že žalovaná na ústním jednání před soudem v Řízení 2. včas nevznesla návrh na provedení důkazu výpisy z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] k prokázání, že prostředky vložené na účet paní [příjmení] byly prostředky žalobkyně. Nelze však pomíjet, že žalobkyně zastoupená nynějším zástupcem Mgr. [příjmení] tento důkazní návrh neučinila ani v odvolání proti prvostupňovému rozsudku v Řízení 2, ani v nynější žalobě. Žalobkyně tak žalované vytýká, že na ústním jednání před soudem v Řízení 2 neučinila důkazní návrh, který sama učinila až v nynějším řízení k další výzvě podle § 118a o. s. ř. Pro tento důkazní návrh ostatně ani nebyl v Řízení 2. žádný důvod, neboť v žalobě v Řízení 2. žalobkyně v zastoupení nynějšího zástupce Mgr. [příjmení] uváděla, že její jednatel prováděl před vložením příslušných částek na účet paní [příjmení]„ výběry hotovosti z pokladny.“ Důkazní břemeno ohledně této skutečnosti však objektivně nešlo unést, je-li v nynějším řízení nesporné, že k tomuto výběru z pokladny nikdy nedošlo. Ani v případě včasného vznesení tohoto důkazního návrhu výpisy z účtu žalobkyně by tedy žalobkyně nemohla unést své důkazní břemeno k jí uváděnému tvrzení o výběru z její pokladny.

15. Odvolací soud se též shoduje se soudem prvního stupně, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by ze strany žalobkyně, ať již z jejího účtu či z její pokladny, došlo k úhradě půjček vůči paní [příjmení]. Výpisem z účtu paní [příjmení] bylo prokázáno, že se na účtu nacházejí příchozí platby v celkové výši 825 000 Kč, vložené jménem p. [jméno] [příjmení], jednatele žalobkyně, označené jako„ KLIENTSKÝ VKLAD,“ bez uvedení variabilního symbolu nebo jiných doprovodných údajů. V protokolu z ústního jednání před soudem prvního stupně ze dne 18. 2. 2022 o výslechu jednatele žalobkyně na č. l. 214 spisu se též uvádí:„ K dotazu soudu dále uvádím, že nevím, proč jsem to tak udělal, že jsem platby neidentifikoval, o jaké platby se jedná, proč jsem tam nedal poznámku, že se např. jedná o splátku půjčky nebo pod. Opakuji, v té době jsem byl vážně nemocen, nevím, proč jsem to takto udělal.“ Z výše uvedeného proto nelze seznat žádnou jednoznačnou vůli žalobkyně k úhradě konkrétních půjček poskytnutých paní [příjmení] (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1291/2003, a ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 32 Odo 525/2006). Pokud se tato skutečnost neprokázala v nynějším řízení po provedení všech navrhovaných důkazů, nelze klást k tíži žalované, že se jí to nepodařilo prokázat v Řízení 2.

16. Odvolací soud z výše uvedených důvodů proto rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. ve výroku o věci samé i ve výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná, je proto povinna nahradit úspěšné žalované náklady řízení spočívající v odměně advokáta žalované za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na ústním jednání před odvolacím soudem) ve výši 13 260 Kč za každý z těchto úkonů podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, s připočtením náhrady paušálních výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady DPH podle § 14a advokátního tarifu, celkem tedy částku uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku. Vedlejšímu účastníku na straně žalované pak v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto způsobem uvedeným ve výroku III. tohoto rozsudku.