24 C 124/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnictví

I. Žaloba, aby bylo určeno, že vlastníkem nemovitosti zapsané na LV , číslo, k.ú. , adresa, , obec , adresa, , jednotky č. , číslo, – byt, podíl na společných částech domu a pozemku , číslo, , vymezeno v budově , adresa, , č. p. , číslo, , bytový dům na , číslo, , na parcele KN , číslo, , na LV , číslo, , parcela , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, je žalobkyně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 20.3.2023 domáhá vůči žalovanému určení, že je vlastnicí nemovitosti zapsané na LV , číslo, k.ú. , adresa, , obec , adresa, , jednotky č. , číslo, – byt, podíl na společných částech domu a pozemku , číslo, , vymezeno v budově , adresa, , č. p. , číslo, , bytový dům na , číslo, , na parcele KN , číslo, , na LV , číslo, , parcela , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří (dále též jen „Nemovitost“) s odůvodněním, že Nemovitost byla jako vlastnictví žalovaného zapsána dne , datum, (s účinky vkladu k , datum, ) na základě rozhodnutí o povolení vkladu Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu v řízení vedeném pod sp.zn. , spisová značka, , a to na základě Prohlášení o příslušnosti hospodařit s majetkem státu č.j. , spisová značka, (dále též jen „Prohlášení“). Toto Prohlášení však především nemůže být vůbec právním titulem k nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku; kromě toho Prohlášení obsahuje nepravdivé údaje, resp. je založeno na neexistujícím soudním rozhodnutí, neboť odkazuje na usnesení o „zajištění věci“, které trestní zákoník nezná; v neposlední řadě žalobkyně namítá absolutní neplatnost, neúčinnost a faktickou nezákonností „rozhodnutí trestních soudů“ týkajících se Nemovitosti, a to z důvodu, že v trestním řízení vedeném proti jednateli žalobkyně Krajským soudem v Českých Budějovicích žalobkyně nebyla osobou obviněnou, obžalovanou, odsouzenou ani zúčastněnou; v daném trestním řízení ani nebyla řádně poučena o svých právech; finanční částka zaslaná jednatelem žalobkyně na její účet byla plněním uzavřeného obchodního kontraktu a nikdy nemohla být považována za škodu způsobenou trestnou činností; jedná se tak o vykradení majetku žalobkyně na základě nezákonného postupu orgánů státu; civilní soudy jsou přitom vázány pravomocnými rozsudky trestního soudu pouze v rozsahu výroku ohledně toho, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal; žalobkyně tak byla nezákonným procesním postupem vnitrostátních orgánů zbavena v rozporu se zákonem vlastnického práva k Nemovitosti. Žalobkyně se proto domáhá určení, že je vlastníkem Nemovitosti.

2. Žalovaný nárok žalobkyně zcela neuznal s tím, že je vlastníkem Nemovitosti na základě Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 19.11.2021, č.j. 16 T 1/2014-3617, pravomocného 28.2.2022, jehož právní mocí mimo jiné Nemovitost přešla do vlastnictví státu. V souladu s právními předpisy bylo vlastnické právo státu a příslušnost hospodaření s tímto majetkem zapsáno do katastru nemovitostí dle prohlášení (příslušné organizační složky) o vzniku práva. Žalovaný dále namítl, že ve věci není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, žaloba je nedůvodná a neprojednatelná i s ohledem na ust. § 7 odst. 1 o.s.ř.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích z 19.11.2021, č.j. 16 T 1/2014-3617, pravomocným dne 28.2.2022 (dále též jen „Usnesení“) bylo podle § 101 odst. 2 písm. a), písm. e) trestního zákoníku vysloveno zabrání věci, a to mimo jiné i Nemovitosti, a to s odůvodněním, že rozsudkem tamního soudu z 24.9.2014, č.j. 16 T 1/2014-3151 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze z 30.3.2015, č.j. 6 To 12/2015 byl , jméno FO, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu a přečinu nedovoleného ozbrojování. Protože v trestním řízení bylo shledáno, že v Usnesení vymezené věci včetně Nemovitosti byly ve vlastnictví žalobkyně, avšak byly opatřeny za peněžní prostředky pocházející z trestné činnosti , jméno FO, , kterým byla žalobkyně ovládána, bylo vysloveno jejich zabrání dle trestního zákoníku (prokázáno Usnesením). Stížnosti proti Usnesení podané stíhaným , jméno FO, i žalobkyní byly zamítnuty usnesením Vrchního soudu v Praze z 28.2.2022, č.j. 6 To 2/2022-3627 s tím, že v postupu trestních soudů neshledal pochybení, která by odůvodňovala zrušení Usnesení, zabrání věci žalobkyně dle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku v daném případě nebylo retroaktivní ani excesivní, když u zabraných věcí se jednalo v plném rozsahu o výnos z vysoce společensky škodlivé obohacovací trestné činnosti odsouzeného, přičemž odsouzený se dopouštěl trestné činnosti právě prostřednictvím podnikatelské činnosti žalobkyně, kterou ovládal.

5. Žalovaný byl na základě Prohlášení ve spojení s Usnesením příslušným katastrálním úřadem dne 29.9.2022 zapsán jako vlastník Nemovitosti s účinky zápisu k 6.9.2022 (viz Vyrozumění Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp.zn. , Anonymizováno, , Výpis z katastru nemovitostí LV č. , číslo, , k.ú. , adresa, ).

6. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když další důkazy ve věci nebyly navrhovány. Provedené důkazy soud považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a zejména v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 1114 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci se vlastnického práva nabývá dnem, který je v něm určen. Není-li v rozhodnutí takový den určen, nabývá se vlastnického práva dnem právní moci rozhodnutí.

8. V daném případě se žalobkyně domáhá určení svého vlastnického práva k Nemovitosti s tím, že zápis učiněný ohledně vlastnického práva žalovaného k Nemovitosti v katastru nemovitostí neodpovídá stavu skutečnému, když tento zápis byl učiněn na základě nezákonného a absolutně neplatného postupu státních orgánů. Dle soudu tak je na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem na daném určení, neboť pouze žalobou na určení vlastnického práva by se v daném případě žalobkyně mohla domoci změny zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí.

9. S ohledem na to, že určení vlastnictví je v rozsahu předmětu tohoto řízení otázkou občanskoprávní, je též dána pravomoc civilního soudu.

10. Ve věci samé však v řízení bylo dále prokázáno, že ohledně Nemovitosti bylo rozhodnuto o jejím vlastnictví již Usnesením. V tomto rozsahu potom zdejší soud vyšel z toho, že Usnesení je řádným rozhodnutím trestního soudu o zabrání věci, tedy se jedná o rozhodnutí vydané dle trestního zákoníku, které je následkem trestného činu (nebo činu jinak trestného), jehož podstatou může být i (a v tomto případě bylo) odnětí vlastnického práva jiné osobě než pachateli trestné činnosti, a to k věcem, které jsou v určitém vztahu ke spáchanému činu. Podstatou tohoto ochranného opatření pak je, že vlastnické právo k zabrané věci právní mocí rozhodnutí o zabrání přechází na stát. Zdejší soud tak uzavřel, že (jak bylo prokázáno Usnesením i usnesením Vrchního soudu v Praze z 28.2.2022, č.j. 6 To 2/2022-3627) v rámci daného trestního řízení bylo příslušným trestním soudem rozhodnuto o zabrání věci – konkrétně mimo jiné Nemovitosti, která do té doby byla ve vlastnictví žalobkyně, právní mocí Usnesení však vlastnické právo k Nemovitosti přešlo na stát. V rámci daného trestního řízení přitom Usnesení nabylo řádně právní moci, neboť nebylo na základě řádných ani mimořádných opravných prostředků změněno ani zrušeno.

11. Zdejšímu soudu tak v rámci jeho civilní pravomoci nepřísluší, aby jakýmkoli způsobem přezkoumával, resp. jak požaduje žalobkyně fakticky měnil či dokonce rušil takovéto pravomocné rozhodnutí trestních soudů. Již pro zajištění právní jistoty a celého fungování demokratického právního státu je třeba, aby pravomocná rozhodnutí státních orgánů, na jejichž základě kdokoli nabyl vlastnické právo, byla nezpochybnitelnými (vyjma k tomu přesně určených opravných prostředků); tedy nelze v daném případě akceptovat, aby jeden státní orgán při výkonu veřejné moci autoritativně přezkoumal a osvědčil, resp. konstituoval ve prospěch konkrétní osoby určité právo, a aby následně jiný státní orgán, ve zcela jiném řízení téže osobě totéž právo odňal z důvodu tvrzené vadnosti předchozího rozhodnutí jiného orgánu (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 398/04).

12. Žalovaný tedy řádně a v souladu s ust. § 1114 o.z. nabyl vlastnické právo k Nemovitosti právní mocí Usnesení. Tuto skutečnost pak nemůže žádným způsobem změnit to, kdy a na základě jakých skutečností, či jakých listin (Prohlášení) či postupů bylo vlastnické právo k Nemovitosti na žalovaného zapsáno do katastru nemovitostí. V řízení tedy bylo zcela prokázáno, že žalovaný nabyl vlastnické právo k Nemovitosti originárním způsobem – právní mocí Usnesení. Soud proto žalobu žalobkyně na určení jejího vlastnického práva k Nemovitosti zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci zcela úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony (převzetí, vyjádření, účast na jednání) po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 900 Kč. Dále soud postupoval dle ust. § 160 ost. 1 o.s.ř.